SEXUÁLNÍ HRÁTKY

V jednom ročníku vysoké školy se nám podařilo v době prázdnin zúčastnit se archeologické expedice v cizině. Přesné místo, dříve hustě obydlené, dnes již pustina, pro utajení aktérů tehdejších zvláštních poměrů, neuvádím.
Pod vedením odborníka těchto studijních prací se zúčastnilo jen několik studentů, ale jen já s kolegyní. Obě jsme shodně předpokládaly, že v tom stavu odloučení od civilizace budeme stálým sexuálním zájmem našich kolegů, už také pro nadbytek volného času a nedostatek jiné zábavy. Uvědomovaly jsme si,že po dobu těch několika týdnů, nemůžeme se s některými stýkat a s jinými ne. Jistě by to vedlo k nesmírné žárlivosti, snad až k nenávisti, což ve stavu absolutní závislosti každého na každém, nemůžeme připustit.
V žádném případě nemůžeme dát volný průběh jejich snahám, to by po nás lezli jako vosy po bonbonech. Rozhodli jsem se dosti neobvykle. Můžete se s námi pomilovat, ale jedině za pevně stanovenou taxu 1OO Kč (dnes x 10), v přepočtu na jakoukoliv měnu, za jedno "pomilování“.
Ti ambiciosní to přijali s nevolí, zatím co ostatním vyvstala dokonce nepředpokládaná šance. Prvé dny byl o naše těla mimořádný zájem, především ze zvědavosti, ale když během dvou týdnů každá z nás byla s každým, zájem opadal. Především, jak jsme správně předpokládaly, pro studenta stovka je vysoká částka a stejně jsme "připouštěly" jen jednoho kluka denně. Nechtěly jsme, aby se jednalo jen o jejich vysemenění, ale aby každé "setkání" bylo, pokud možno i citové, milování s líbáním, mazlením a krásnými vzrušujícími pocity, kdy vlastní spojení mělo být jen vyvrcholením. Času jsme měli pokaždé dostatek, stejně tak klidu, daleko od tábora. Snad ani nemusím popisovat podrobnosti milování nás dvou, už vlastně vyzrálých žen, s muži sice stejného věku, ale relativně přece jen mladíky. Snažili se být co nejlepší, jak jen toho byli schopni. Bylo to i pro nás krásné.
Koncem "spolužití", kdy už nebylo čím platit, "dávaly jsme i na dluh". Nechtěly jsme se vzdát zaběhnutého způsobu života plného sexu a krásného předstíraného vztahu, imitující skutečnou lásku.
Víme, že jsme se obětovaly a jako ženy v očích mnohých i morálně propadly. Obě jsme si však nepřestavitelně užily. ale také se zasloužily o nebývalou pohodu v kolektivu. Kamarádský a přátelský duch mezi námi vládl po celou dobu pobytu. I úkol jsme zdárně splnili a myslíme si, že jsme se naučili žít jeden pro druhého, což pro život není málo.
Všechno, až do dnes, zůstalo nezveřejněno. Nikdo nic neprozradil a nikoho nepomluvil.
Po čase, když všechny tam vzniklé dluhy byly splaceny, pozvaly jsme naše bývalé "abonenty" do lepší restaurace, abychom se ještě jednou společně poměli. Všechny příjemně "vydělané" peníze, stejně vzrušeni i s požitkem, jsme projedli a propili!