Zahrada rozkoší

Zahrada rozkoší

Nikdo vlastně ani nevěděl, jak se jmenují. Říkalo se jim prostě Manželé. Manželé bydleli v horách v nádherné přírodě na slunném místě blízko lesů. Široko daleko žádné sousedství, nejbližší vesnice vzdálená odhadem dvacet kilometrů. Tedy vesnice…spíše osada s pár domky, ve kterých bydleli převážně postarší lidé a v létě měšťáci na dovolené, jeden koloniál otevřený jeden den týdnu, který vedla druhá nejstarší obyvatelka vesnice silně postižená artritidou, takže kdokoliv, kdo si z chudobného výběru chtěl něco zakoupit, musel přelézt pult a vzít si to sám. Byl jsem tam jenom jednou a zjistil jsem, že je i nahluchlá. Člověk by jí klidně mohl ukrást co by chtěl a ona by se nijak neubránila. Ale ke kradení toho zrovna moc nebylo… Drtivá většina zboží v tom koloniálu byla prošlá a zbytek taky zrovna moc vábně nevypadal.

Tehdy to byla moje první cesta k Manželům. Chtěl jsem jim něco přivést, ale nakonec jsem úplně rezignoval a koupil si jen žvýkačky doufaje, že z nich nebudu mít střevní potíže. Cesta vedla samými polemi, potom samými lesy a potom už to ani nebyla cesta. Se svým městským vozem jsem se prodíral kapradiním a větvičkami všelijakých stromů, než jsem zahlédl vymýcenou stráň s bělostným domkem s velikou zahradou. Ještě pár metrů mi auto zlověstně kašlalo a nadávalo, než jsem to vzdal docela a zaparkoval tam, kde se kopeček nejméně svažoval dolů do lesů.

Cestu jsem uvažoval znova o Manželích. Byli známí především tím, že pořádali ohromné party, kam všichni přišli, hned na začátku páni hodili svoje klíče od auta do mističky a na konci večera musely dámy odejít do auta s tím,jehož klíče si vylosovali. Co tam dělali, je vám asi jasné. V těchto příbězích vyprávěných u piva mými známými z Města obyčejně chyběla střední část. Když jsem se zeptal na to, co s dělo mezi dvěma losováními, obyčejně se odvrátili, pokrčili rameny a lehce zrudli, jelikož by mi tyto historky nevyprávěli, kdyby oni sami nebyli jejich aktéry.

Všechny je lehce překvapilo, když Manželé pozvali na svůj „zámek“ zrovna mě. Samozřejmě, museli o mě Manželům někdy vyprávět. Muž po bouřlivém rozvodu, kterého by chtěli trochu rozveselit, ale je moc stydlivý na to, aby dorazil hned na party. Obzvláště když nezná hostitele. Jednoho dne mě proto kamarádka upozornila, že jí zrovna volali Manželé a že by mě chtěli o víkendu vidět.

„Proč?“ Ptal jsem se.

„Asi tě chtějí…poznat.“Pokrčila rameny a pak už spěchala pryč, protože jí volalo její dítě.

Manželé byli zjevně pro všechny, které znaly, něčím vyjímečným. Takovým párem, jaký se jen tak nevidí. Párem, s kterým chcete trávit volné chvilky a potom si je převalovat na jazyku v ruchu všedního dne. Ani jsem vlastně nevěděl jak si vydělávali…

„Dobrý den! Vy musíte být Jonáš!“

„A…ano prosím.“Z mého myšlení mne vytrhla krásná žena, asi stoosmdesát centimetrů vysoká, štíhlounká s krásnými černými kadeřemi které jí spadaly do půli zad a vpředu obtáčely plná ňadra, pečlivě schovaná pod upnutým růžovým svetříkem. Přišla ke mně s přátelským úsměvem a napřaženou paží. Asi mě zahlédla ze zahrady, jak se váhavě blížím do domu.
Po chvilce vystrčil hlavu z domu pomenší mužík světlých, kadeřavých vlasů a bradkou stejné barvy. Před svým trochu zavalitým břichem svíral pivo a tvář mu zdobil stejný úsměv jako jeho ženě.

„Co kdybychom si tykali?“Řekla manželka.

„Ano…samozřejmě. Jonáš.“Potřásl jsem jí znova rukou, ačkoliv říkat své jméno ž nebylo nezbytné.

„Říkej mi Lily.“Mrkla na mě žena.Tak Lily…

„A tohle je Jorn!“Mužík mi podal ruku a já si uvědomil, jak komicky tahle dvojicepůsobí, když jsou vedle sebe. Ona štíhlá a vysoká, on trochu zavalitý a ještě menší než já.

„Jorn. Zvláštní jméno!“Vydechl jsem.

„Moji rodiče pochází ze skandinávie.“ Po tomhle dodatku se obrátil, aby se opět věnoval jen a pouze svému pivu.

Lily mi posunkem naznačila, abych šel dál a já kolem ní prošel zadními vrátky do zahrady. Už podle pohledu jsem zjistil, že Manželé žijí v blahobytu. Zahrada zabírala vlastně většinu pozemku. Byla tak rozlehlá, že jsem málem ani nedohlédl na její konec. V zadní části se skvěl sad všelijakých ovocných stromů obsypaných vášnivě zbarvenými těžkými plody. Jinak se zde nacházelo několik záhonků a keříků, vše pečlivě upravované. Část zahrady, která se nacházela nejblíže domu, byla upravená pro odpočinek. Stál zde pěkný altánek z lakovaného dubového dřeva, vybavený stolkem s lavicemi. Nedaleko na sluníčku stál drahý zahradní nábytek a mramorový stolek, gril, postel…postel?

Než jsem si stihl kus nábytku, který většina lidí á bezpečně pod střechou, prohlédnout, vtáhla mě Lily do přítmí domu. Vešli jsme verandou do chodby, která vedla do prostorné kuchyně. Vše v ní zářilo jako ze škatulky. Když člověk prošel kuchyní, dostal se do obýváku zařízeného dřevěným nábytkem z masivu, dvěma obrovskými knihovnami a dalšími skříněmi, velikým globusem, pohodlným gaučem a sedačkami a konferenčním stolkem. Televize jsem neviděl, jediný kus elektroniky byla věž, skrývající se v rohu za velikým stojanem na CDčka. Lily mě tím vším doprovázela jako po zámku, zastavovala se u důležitějších kusů nábytku a popisovala jak se sem dostaly. Někdy to byly dost legrační historky, ale v tom údivu jsem na všechny zapomněl jakmile jsem se jim zasmál.

Ze vstupní chodby se šlo po schodech nahoru. Druhé patro zaujímala koupelna, ložnice a pokoj pro hosty.

„Udělej si tu pohodlí.“Řekla Lily a usadila se na květovanou postel, která se pod ní prohnula a potom zase nadskočila. „Doufám, že se ti u nás bude líbit…“Potom se omluvila, že jde připravit oběd a když mě obcházela, letmo se mne dotkla hřbetem ruky…

Všechno v domácnosti Manželů se mi zatím zdálo normální. Možná až moc normální. Anebo ne? Vykoukl jsem z okna ložnice. Měl jsem tu dokonalý výhled na zahradu a tudíž i na postel prohřívanou sluncem. Ale pak jsem se rychle vzpamatoval a vybalil si pár věcí ze svého malého kufříku. Hygienické a psací potřeby, pyžamo, kniha, nějaké spodní prádlo. Takhle bych mohl cestovat kamkoliv. Manželé mě k sobě pozvali na prodloužený víkend, takže jsem u nich měl strávit tři a půl dne. Na chvíli jsem se podivil, proč jsem vůbec do něčeho takového šel. Kdo ví, co mě čeká. Třeba se mnou opravdu chtějí jen přátelsky porozprávět.

Několik hodin jsem si četl, než mne zesdola zavolala Lily. Už při otevření dveří pokoje mě dojala vůně báječné pečeně.

„Lily je skvělá kuchařka!“Podotkl u oběda, který jsme jedli na zahradě Jorn. Až teď jsem si všiml jeho mírného akcentu.

„Jorne…ze které části Skandinávie vlastně pocházíte?“Nemohl jsem udržet svou zvědavost na uzdě. Už už jsem se jich chtěl zeptat, kde se tam vzala ta postel, ale otřásl jsem se nad svojí neomaleností a nakonec mi z pusy vyšla tahle otázka.

„Skandinávie je celá jedna velká země!“Zasmál se Jorn. „Je to matička nás rozených Keltů.“

Tahle odpověď mne dostala do rozpaků. Ani jsem nevěděl jak, zeptal jsem se i Lily, odkud pochází.

„Jorne…náš host je velice zvědavý.“Zasmála se Lily. Teď už na sobě neměla svetřík, ale bílé tílko a přes něj kostkovanou zástěrku. „A taky se mi zdá, že je napjatý. Podívej se jak strnule sedí. A vaše košile…není vám v ní horko, když ji máte zapnutou až takhle u krku?“

„Já…dě…děkuji vám za jídlo. Bylo to opravdu výborné.“Položil jsem talíř na stůl a sledoval, jak se tělnatý chlapík sápe po Lily, štípe jí na bradě svými vousy zatímco ji vášnivě líbá.

Chtěl jsem odejít, ale chytla mne jemná ženská paže s dokonalými nehty.

„No tak Jonáši…uvolni se přece…Tak mě napadá, co děláš za práci?“Lily se teď napřímila a stála přímo přede mnou. Jorn s rozepnul havajskou košili a odhalil tak své skandinávské břicho.

„Jsem spisovatel.“

„Tak spisovatel! Vidíš-o to víc se potřebuješ uvolnit. Abys mohl nabrat inspiraci. Že ano, Jorne?“

„Tak tak.“

V tu chvíli už mi rozepínala první knoflíčky u košile. Ale nezastavila se u nich, došla mnohem dál. Sundala mi košili a já tam stál bez hnutí polonahý, jakoby omámený jejím parfémem a jejím ženstvím a opodál seděl Jorn a byl odvrácený zády a opaloval si svoje skandinávské břicho.

„Lily…“

„Pššt!“Přiložila si prst k ústům a pak už mi rozepínala i kalhoty a sundavala mi trenýrky a já cítil, jak rostu a jak mne bere do své hebké ruky a jak se se mnou laská a jak mne bere do úst a jak mnou proudí rozkoš a brzy jsem se jí udělal do pusy a pak jsem pořád stál jako omámený a Jorn seděl opodál, chrápal a pálil si svoje skandinávské břicho.

„Tak vidíš, jak ses hezky uvolnil.“Usmála se na mě Lily a šla vzbudit Jorna. Ještě chvíli jsem tam stál, ale když mi došlo, že to samé jde udělat i jemu, rychle jsem si nandal kalhoty a vklouzl do domu. Nahoře jsem se zavřel a pokoušel se něco napsat, ale ruce mi zdřevěněly. Věděl jsem přeci celou dobu, že…

„Jonáši!“Volala mne zesdola a já za ní šel poslušně, bez okolků. A najednou to nebylo divné. Nebyli jsme milenci, snad jen dva cizí lidé, dva cizí lidé bez zábran. Nebo ne?

Stála u jakési dózy s čínským vzorem a jakmile ji otevřela, ucítil jsem vůni známou od některých mých přátel, kteří by se dali označit slovem „free“.

„Umíš balit?“Vyndala další krabici s několika druhů papírků. Včelky, OCB, malé velké a taky papírové filtry s obrázky marihuany a umělé válečkové filtry. Naučil jsem se balit už dávno, ačkoliv jsem nikdy těmhle drogám příliš neholdoval. Časy balení pointů v parku s partou vymaštěnců jsem měl už dávno za sebou.

„Jorn je vždycky ubaluje…ale teď musel odjet něco nakoupit….tak jsme tu asi zůstali sami.“Pokrčila Lily rameny a brala do ruky různé druhy papírků, prohlížeje si je, jako kdyby v životě nic takového neviděla.

„Neboj, umím balit.“Vzal jsem jí z ruky OCB, přiložil filtr a nasypal trochu trávy s tabákem. Pak jsem zkušeně zaroloval a odpálil papírek zapalovačem. Takhle jsem nám vyrobil dva menší jointy. Pak jsme všechno uklidili a sedli si na verandu, kde byl teď příjemný stín a čistý vzduch. Mlčky jsme si zapálili.

„Jonáši…čeho jsi chtěl v životě dosáhnout?“Porušila Lily ticho.

„Chtěl jsem být spisovatelem.“Zasmál jsem se.

„A když jím jsi…cítíš se…šťasný?“

Pokrčil jsem rameny a potáhl. „Někdy je to docela jiné, než jsem si to představoval.“

Chvíli jsme opět mlčeli. „Čeho jsi chtěla ty dosáhnout?“

„Chtěla jsem být dokonalou manželkou.“Také pokrčila rameny.

„A podařilo se?“

„Ne. Nikdo není dokonalý.“

„Jonáši?“

„Ano?“

„Obejmeš mě?“

Bez zaváhání jsem to udělal. Nic mi v tu chvíli nepřišlo divné. Cítil jsem, jak můj mozek odchází někam do neznámých končin, zbyla jen touha. Ale po čem? Po životě, po ženě, po dalším šluku? Nevěděl jsem. I na Lily to působilo. Chvilkami se houpala a smála. Potom začala zbůhdarma vyprávět vtipy a já se jim smál, aniž bych poslouchal. A pak se ptala o čem píšu a já si vymýšlel příběhy o dalekých galaxiích a mimozemšťanech a oba jsme se tomu smáli. Nevadilo, že jsem lhal. Nevadilo, že lhala ona. Na pravdě totiž v tu chvíli nezáleželo. Vůbec nevím, kolik s ní uběhlo času, zdálo se mi to jako ani ne hodina, ale když jsem začal přicházet k sobě, už se smrákalo. A Jorn pořád nepřicházel. Nakonec se ke mně naklonila, úsměv stále na rtech. A zašeptala mi do ucha: „Jonáši, pomiluj mne.“

Náhle jsem zbystřel. „Ale tvůj muž…“

„Tomu to nevadí.“ Mávla rukou. „Pomiluj mne.“

Chvíli jsem seděl omráčený, než se zvedla a podala mi ruku. Také jsem se zvedl a pak jsem jí následoval do ložnice jako poslušný beránek. Nevěděl jsem co je správné. Ani ona to asi nevěděla. Ale kdo na světě ví, co je správné. Třeba je správné to, co právě teď cítíš. Třeba je správné to, co ti udělá dobře. Sedl jsem si na postel. Pustila pomalou muziku a začala se svlékat. Zbytky drogy ve mne vyvolaly dojem, že se její tělo vlní, rozkládá se na fasety jako kubistické malby a potom se zase skládá a má krásu gotických Madon a vyzývavost Manetovy Olympie. A pak se ke mně přiblížila a prostoupila mě celá, obklíčila mě, svlékla mě do naha. A pak už jsem cítil její teplo, jak jsem do ní pronikal a slyšel jsem její vzdechy a mé vzdechy, ale byly přitom tak vzdálené, jako kdybych se díval na obraz v galerii a chtěl do něj vstoupit. A chtěl ji pomilovat, celé její tělo zahrnout polibky a doteky, splynout vášní. Probudil se ve mně nebývalý cit, položil jsem ji na záda a vstupoval do ní zas a znovu. A každý její vzdych mě ještě více nutil k tomu přidat na síle, na naléhavosti. A každý vzdych byl silnější, chytala mě za záda a zakláněla hlavu, na tváři výraz absolutní rozkoše. Brzy jsem ucítil, že už nemohu a těsně před vyvrcholením jsem ho vytáhl a potřísnil jí břicho.

Dlouho tam ležela téměř nehybná a hluboce oddychovala. Očistil jsem jí břicho kapesníčky a lehl si k ní. Obrátila ke mně unavenou tvář, vzala mou hlavu do svých rukou a zašeptala: „Jonáši…jsi nádherný…jsi…úžasný.“A brzy spokojeně usnula.

Jorn dorazil k večeru, přivezl basu piv, nějaké víno, skandinávskou vodku a krabici kondomů.

V noci jsem nemohl spát. Ležel jsem na posteli a přemítal jsem o tom, co se stalo. Byl to jenom chtíč, nebo jsem k Lily skutečně cosi pocítil? Tělo jsem měl stále horké z jejích doteků. Naškrábal jsem o tom pár vět na papír, ale když jsem si je pak přečetl, zjistil jsem, že jsou to sračky. Rozhodl jsem se promluvit si s Jornem. Seděl dole a spokojeně usrkoval vodku přímo z lahve. Na těch skandinávských alkoholicích asi něco bude…

„Dáš si?“Napřáhl ke mně ruku s vodkou, ze které právě usrkl. Měl růžové tváře a bodrý úsměv. Vypadal skoro jako Santa Claus z reklamy na coca colu. Vánoce jsou tady…

S úlevou jsem přijal. Snad mi ta trocha alkoholu dodá odvahy. Polkl jsem a v krku se mi rozlil oheň. Byla skutečně silná. Jen stěží jsem se ovládl, aby se mi nezkřivil obličej a nevyplivl bych zbytek doušku. Podal jsem flašku znova Jornovi a ten si ucucnul jako kdyby to byl zázračný likér. (To mu to vážně nic nedělá?)

„Jorne…“Posadil jsem se vedle něj. Ano, teď budu hodný kluk. Teď budu čestný a vyjdu s pravdou ven. „Lily a já…dneska jsme se spolu vyspali.“Zvláštní, jak jednoduše mi ta slova vyklouzla z pusy s tónem, jako kdybych oznamoval, že dneska byl hezký slunečný den. S Jornem to ani nepohlo.
Odtáhl vodku od úst. „A co? Bylo to dobrý?“

„Co prosím? Tobě to nevadí?“

„Ale kdeže! Máme už s Lily takovou dohodu. Proč myslíš, že jsme se dali dohromady? Oba jsme byli ve společnosti tak trochu outsideři. Potkali jsme se na škole. Přijel jsem sem na výměnném pobyt….no a…zůstal jsem. Nejdřív jsme se snažili být jako ostatní, bejt si věrní a tak. Ale nakonec to skončil tak, že já jsem ji podváděl, i ona mě podváděla…ale stále jsme se milovali a nevěděli jsme, proč bychom se měli rozejít kvůli nějakým románkům. Tak jsme dali sbohem konvencím a vzali se. A chceme ukázat i ostatním, že to jde i jinak. Proto pořádáme ty party. Víš.“

„Aha…“Znovu jsem si lokl vodky a tentokrát už jsem se zakřenil. V tom mě Jorn medvědí paží chytil za rameno, až jsem se lekl.

„Neber si to osobně ale…stejně nejsi její typ.“Mrkl svým malým očkem a zvedl se, aby šel do ložnice. Cestou se lehce vrávoral.

Proč jsem tak vyšiloval? Je to přece úplně přirozené, elementární, přírodní. Láska…ta k tomu patřit nemusí. Ucítil jsem závist, že to Lily a Jornovi takhle klape. Dopil jsem zbytek vodky a šel jsem spát.

Druhý den mne probudilo ostré ranní slunce. To značilo, že bude stejně slunečno jako předtím. Když jsem sešel dolů, na stole ležel talíř se snídaní. Čerstvé vafle byly zakryty růžovým papírkem. Otočil jsem ho.

„Doufám, že jsem tě včera nerozčílila. Dobrou chuť! Lily“

Zalil jsem si vafle javorovým sirupem a papírek jsem zmačkal do kapsy. Ze ze zahrady se ozvala hudba a křik. Okamžitě jsem vyskočil. Třeba Jorn přece jen žárlí? co když se teď děje něco zlého? Vyběhl jsem na zahradu s vaflí v ruce, ale nikde jsem nikoho neviděl. Pak jsem ale okem zavadil o odlehlejší kout za domem. V mírném stínu jsem zahlédl velký bazén.

„Nee! Necákej na mě!“Vřískala Lily. Jorn vypadal ve vodě jako lední medvěd. Chtěl jsem se otočit a nechat je být, ale pozdě. Už jsem byl spatřen.

„Jé! Jonáši! Pojď k nám, voda je pěkně ledová!“Zasmála se Lily.

„Pojď, máme vychlazený pivo!“Volal Jorn.

Nakonec jsem tedy podlehl. Spolkl jsem zbytek vafle a svlékl se do trenek (bylo mi trochu trapné, že jsem si nevzal plavky) a směle hupsl do bazénu. Okamžitě jsem zalitoval svého rozhodnutí.

„Vždyť ta voda je strašně ledová!“ Zaklel jsem, když jsem vyplaval na hladinu.

„Já vím, právě jsme ji napustili.“Smála se Lily. „Na to si zvykneš, neboj.“

Jorn se na mě usmíval z nafukovacího sedátka, břicho namazané opalovacím krémem, ve vodě si chladil jen nohy. Začala mi být ukrutná zima.
„Bože, ty se klepeš! Počkej,přinesu ti ručník.“

Vyšel jsem z bazénu a Lily mi přinesla velký zářivě růžový ručník. Připadal jsem si jako malý kluk, který na výletě provedl blbost a paní učitelka ho teď musí utěšovat. Odešel jsem na slunce, abych uschl. Blížil se čas oběda. Lehl jsem si na ručník na trávu a odpočíval. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, než mne probudil stín, který na mne dopadl. Pootevřel jsem oči a spatřil jsem Lily. Sedla si vedle mě na trávu.

„Teď není zdravé být na sluníčku. bude poledne. Abys nedostal úpal.“Bezděky mi položila ruku na čelo. Projela mnou vlna čehosi neznámého.

„Lily…jak jste se s Jornem seznámili?“

„Ale…to už je dávno…při práci. Byla jsem jeho sekretářka.“

V rádiu se ozvala písnička Crying Game. Lilyiny oči jakoby zjihly.

„Jonáši…nezatančíme si?“

„Jistě.“Vzal jsem ji za ruku a společně jsme vstali.

I know all there is to know about the crying game
I've had my share of the crying game
First there are kisses
Then there are sighs
And then, before you know where you are
You're sayin' goodbye…

Tančili jsme společně nejdřív různé figury, ale nakonec jsme skončili u ploužáku. muselo to vypadat komicky, protože já jsem měl na sobě jen trenky a ona bikiny. Nic moc společenského. Její hlava mi spočívala na rameni a já měl pocit, že se jí mohu svěřit s čímkoliv.

„Lily…tohle je moc hezký dům a moc hezká zahrada…“

„Děkuji. To mne těší.“

„Ale…z čeho vy dva vlastně žijete?“

„Natáčíme domácí porno.“

„A…ha…“

„Dělám si srandu!“Lily vyprskla smíchy.

„Jorn podniká a já mu dělám učetnictví. Nic zajímavého.“

„A v čem podniká,“

„Proč tě to tak zajímá? No…tak různě. Prodává plachetnice, má podíly v nějakých skandinávských firmách a já nevím co ještě…“

„Dobře.“

„Jonáši…včera ses tak uvolnil. Proč jsi zase takový?“
„Jaký?“

„O všechno se moc staráš. Co záleží na tom, jak jsme se s Jornem poznali nebo za co jsme zaplatili tenhle krásný dům. Důležité je to, co je tady a teď! Pozvali jsme tě přece abys přišel na jiné myšlenky…“

Nevím, proč, ale něco v jejím tónu mě popudilo. Písnička skončila a já ji pustil. „Zatím mám jenom pocit, že si se mnou zahráváte…“A odešel jsem.

„Jonáši!“Slyšel jsem, jak za mnou volá, možná mě i chvilku následovala, ale když jsem zabouchl dveře pokoje pro hosty, tak to vzdala.

Byl jsem nejdřív rozhodnutý sbalit si saky paky a odejít, ale něco mi bránilo. Něco, snad zvědavost? Tak co, oba mi lhali, třeba měli své důvody. Jak jsem mohl vůbec vědět, že se jmenují Lily a Jorn? Proč nikdo nezná jejich pravé příjmení? Oběd jsem vynechal i když mě na něj několikrát volali. Předstíral jsem, že jsem zaneprázdněný svou prací, ale byl jsem spíš zaneprázdněný svými myšlenkami. Nakonec jsem usoudil, že se chovám neslušně a měl bych je dole navštívit. Seděli u konferenčního stolku jakoby nic a hráli karty.

„Co to hrajete?“Zeptal jsem se co nejledabyleji.

„Prší. Chceš se k nám přidat?“Řekla Lily vesele a podala mi balíček, abych ho promíchal. Rozdal jsem karty a doprostřed stolu položil zbytek.

Uběhla ani ne půlhodina, než Lily zvolala: „Prší!!“Mávala při tom rukama jako kdyby pokořila toho nejtěžšího protivníka. Brzy jsem i já zvolal „prší“ a Jorn tedy prohrál.

„No tak Jorne…nedělej drahoty!“

„Ty víš, že mi prší vůbec nejde. Taková babská hra.“Odfrkl si Jorn a s brumláním si svlékl košili.

Než jsem stačil cokoliv říct, obrátila se na mě Lily s vysvětlením. „Víš, tohle není obyčejné prší. To je svlékací prší. Něco jako svlékací poker. Je to tak větší zábava!“ Neřekl jsem na tohle ani slovo. Jestli chci hrát, musím hrát podle jejich pravidel. Jorn mezitím vstal od stolu a už nám každému podával sklenici s jakousi tekutinou. Už jen přičichnutí k ní pálilo a protože jsem se neodvážil zeptat se na její původ, nestačilo než doufat, že mi nepodstrčil sklenici s kyselinou sírovou.

Hráli jsme karty, popíjeli a nálada se postupně uvolňovala. Brzy už jsme u stolku klečeli téměř nazí. Lilyina nahá ňadra na mne vykukovala, trápila mne a vábila. Všimla si,jak si je prohlížím a schválně se protáhla tak, aby byly vidět ještě lépe. Přitom mrkla na Jorna a on jí začal masírovat záda.

Natáhla ke mně ruku a gestem mi naznačila, abych se přidal. Poslechl jsem. Obkroužil jsem jí rukou ňadra a vtiskl něžný polibek na krk. Vzala mou ruku do svých dlaní a pomalu s ní přejížděla přes své břicho až ke klínu. Byla úplně vlhká. Laskal jsem ji prsty a ona začala tiše vzdychat. Líbala se s Jornem a potom i se mnou. Její horký jazyk byl pro mne jako opium. Druhou rukou jsem jí hladil prsa. Bradavky měla už úplně ztuhlé.

„Jonáši…“Vzdychla. V tu chvíli si jí Jorn obrátil k sobě. Trhnutím jí stáhnul kalhotky a vnikl do ní. Na to už jsem se nemusel dívat.

„Dobrou noc!“Zavolala za mnou když jsem odcházel, ačkoliv bylo ještě brzy na spánek. Pak už jsem slyšel jen mohutné hekání a oddechování, mužské a ženské. Pocítil jsem zlobu. Chtěl jsem ji mít jenom pro sebe. Nesnesl jsem pohled, jak na ni sahá jiný muž. Ale proč? Vždyť o ni nešlo, nesměl jsem se těmhle pocitům poddat, zničily by mne… Znovu jsem se pokusil psát, ale zvuky přicházející z obývacího pokoje mne donutily jít na zahradu. Štípnul jsem trochu trávy a ubalil si. Připadal jsem si jako totální idiot. Nejaká figurka v jejich hře. Proč mě sem vlastně pozvali. Nestojím o trojku s jiným mužem. Nestojím o lži. Ale pravda, je vážně tak důležitá? Co na tom změní když ji budu vědět? Co když na tom vážně vůbec nezáleží, tak jak říkala Lily? Ponořen do myšlenek jsem ani nezpozoroval, že se kdosi blíží.

„Promiň.“Položila mi ruce na rameno.

„Já se omlouvám. Nechtěl jsem…já nevím co jsem chtěl.“

„Ale já to vím.“Obešla lavičku a sedla si na mne obkročmo. „Chtěl jsi mne. Jenom mne a chtěl jsi mne pro sebe. Toho si vážím, Jonáši.“Objala mne jednou rukou, druhou mne hladila po vlasech a dýchala mi a krk. Bylo mi příjemně.

„Nechci se plést mezi tebe a tvého muže.“

„Já vím.“

„Možná k tobě něco cítím.“

„Já vím.“

„Nejde mi jen o sex.“

„Já vím...“Vzdychla. „Mě také ne.“

Zarazilo mne to. „To myslíš vážně? Myslel jsem, že jste spolu šťastní.“

„Ano to jsme…Nevyzpytatelné jsou cesty lidského srdce.“Usmála se. Už delší dobu mi šátrala na kalhotách. pokoušel jsem se toho nevšímat.

„Lily…“

„Copak?“

„Nejsi tím nějak…příliš posedlá?“

„A kdyby? Ty bys to nechtěl?“

„Ano. Ale tady a teď?“

„S tebou bych to chtěla kdykoliv.“

Vytáhla mi ho ven a chvíli ho laskala ústy. Pak si na mne opatrně sedla. Hladce do ní vklouzl. Ucítil jsem vlnu tepla a vzrušení, tlak, tíseň, napětí a vášeň. Pohybovala se pomalu nahoru a dolů.

„Ty bys to nechtěl?“

„Ano chtěl…“

„A jak moc?“

„Moc!“

„Líbej mě!“

A tak jsem to udělal. A bylo to jiné. Bylo to z vášně, bylo to z lásky. Nemohl jsem na nic myslet, chtěl jsem žít momentem. Svíjeli jsme se dlouho v milostném objetí, než jsme se oba udělali a bylo po všem. Podívala se na mne a já poznal, že předtím neblafovala, když říkala, že jí nejde jen o to. Políbila mne a objala. Pak vstala, shrnula si sukni a běžela zpátky do domu. Smrákalo se.

Podvádět sexuálně, to je možná jedna věc, která se dá za určitých okolností tolerovat. Podvádět však citově, to je něco docela jiného. Přeci nemohla Jorna jen tak přestat milovat. Je možné chovat v srdci víc lidí? Byla jen poblázněná? Nebo mne tahala za nos, abych byl povolnější? Tomu jsem sám věřit nechtěl, ačkoliv se to nabízelo a zdálo se jako zcela logická možnost. Za tu dobu, co jsem u Manželů strávil, jsem byl čím dál tím zmatenější. Jako bych se zamotával do sítě…

V noci jsem nemohl spát. Pořád jsem se převaloval ze strany na stranu a přemýšlel jsem, jak z téhle situace ven. Vjednom z mých polospánků mne vzbudila rána čímsi do hlavy.

„Co to dopr-!“Naštvaně jsem poloslepý šátral po polštáři. V dlani jsem ucítil suchý dotyk papíru, do kterého byl zabalený kámen. Zřejmě mi prolétl otevřeným oknem dovnitř. Rozžal jsem lampičku a jakmile si moje oči přivykly, přečetl jsem ze stejně růžového papírku, jaký jsem měl toho rána na vaflích: „Přijď za mnou. Jsem v sadu. P.S. Taky nemůžeš spát?“

Vzal jsem si přes pyžamo sako a vyrazil ven. Z ložnice manželů se ozývalo Jornovo chrápání. Docela jsem nechápal, jak někdo někdy může při něčem takovém spát. V kredenci jsem vyhmátl baterku a s ní jsem se potichu vkradl na verandu. Kruhové světlo mi sotva poskytlo dostatek ponětí o tom, co je přede mnou. Baterka už byla slabá a skoro nesvítila. Nakonec jsem to vzdal a vypnul ji, protože měsíc zářil dostatečně silně. Skoro až neskutečně.

Sad byl velmi rozlehlý. Mezi dvěmi stromy jsem málem zavadil o houpací síť. Jinak tu ale nebyly žádné záchytné body. Jen kmeny, kmeny, větve a listí. Chodil jsem tak dlouho, až jsem z toho byl docela mrzutý. Nakonec jsem však uviděl na konci sadu u kmene největšího stromu schoulenou postavu. Na chvíli mi blesklo hlavou, že by to klidně mohl být i nějaký vrah, či násilník, ale pak jsem tu myšlenku shledal úplně hloupou a to o to více, když se postava obrátila ke mně.

„Doufám, že jsem ti tím kamínkem nějak neublížila…je tak krásná noc.“

(Jen lehčí otřes mozku). „Ano, to je.“

Přišla ke mně blíž až jsme se téměř dotýkali. „Prozraď mi, čím jsi tak zvláštní. Čím to, že na tebe nemohu přestat myslet?“Řekla.

„Já na tebe také ne. Ale tohle…nemá to budoucnost. Chápeš?“

„Já vím. Tak to berme…jako hru. Jako krásný sen. Krásný sen ze zahrady rozkoší.“

„Ze zahrady rozkoší?“

„Ano. Člověk by měl věřit ve sny. Ale své sny si musíš chytit. Chytíš mě?“Jen to dořekla, rozeběhla se mezi stromy. Rychle jsem se vzpamatovala upaloval za ní.

„Co to blbneš?“Kličkovala jako zajíc, mávala rukama a smála se. V jejích krocích byla lehkost, ale já měl co dělat, abych nenarazil do některého ze stromů. Přesto se mi podařilo získat náskok, když na konci sadu narazila do sítě. Než se vymotala zpátky, stihl jsem po ní skočit a svalit ji na zem. Oba jsme se smáli jako blázni, ačkoliv nám docházel dech. Když ho popadla, zašeptala: „Chytils mne…“

„Ano, chytil. A kde je má odměna?“Nic neřekla, jen si mě přitáhla k sobě a začala mě líbat. Zem byla chladná, tak jsem pod ni dal své sako. Bylo mi v tu chvíli úplně fuk, jestli se zašpiní. Konstatovala, že jsem gentleman. Opřela se zády o strom. Hladil jsem jí ňadra a líbal krk. Vzdychala a chvěla se. Tolik chtěla, abych si ji vzal. I já to chtěl. Ale záměrně jsem ten okamžik oddaloval, chtěl jsem, aby naše společná chvíle trvala co nejdéle. Dráždil jsem jí jazykem i prsty a když jsem cítil, že se příliš blíží rozkoši, záměrně jsem na chvíli přestal a místo toho laskal zbytek jejího těla. Nakonec už jsem to ani já nevydržel, byl jsem tvrdý k prasknutí a ona vábivě vlhká. Opřel jsem ji o strom a ve stoje si ji na sebe posadil. Přirážel jsem tvrdě a hltavě, už jsem se ničeho nebál. Její hlasité vzdychání mne ještě víc vzrušovalo. Užíval jsem si ji plnými doušky. Splynuli jsme v jedno, vtáčeli a vpíjeli se do sebe. V jednu chvíli téměř křičela rozkoší. Ajá též.

„Miluji tě!“Vzala mou hlavu do dlaní a zvrátila se v extázi. Brzy po ní jsem byl i já.

Museli jsme tam strávit dlouhou dobu, ale přesto jsem cítil, jako by uběhlo pouhých pár minut. Ještě dlouho potom jsme se navzájem laskali a líbali a cítili jsme touhu zůstat tam celou noc. Ale venku bylo chladno a tak jsme se nakonec zvedli a odešli do domu.

„Tak…dobrou noc…“Řekl jsem jí před jejich ložnicí.

Chvíli se zdálo, jako by váhala, ale pak přeci jen otevřela dveře.

„Dobrou.“Hlesla a zmizela mi do tmy.

Zažil jsem dlouhou a bezesnou noc. Neustále jsem se probouzel a přemýšlel nad vášní, nad rozkoší, nad Lily, nad Skandinávií, nad lžemi a pravdou. Doopravdy jsem usnul až těsně nad ránem, avšak brzy potom mne vzbudil křik.

„To snad není možný Jorne, takhle jsme se domluvili!“

„Ale ta zakázka je výhodná zlato!“

„Nepotřebovali bychom tvoje výhodné zakázky kdybys polovinu peněz neprochlastal!“

„Nepotřebovali bychom moje výhodné zakázky kdybys konečně začala pracovat!“

„Já už to nevydržím, už mě to se – „ Stačil jsem spatřit Lily, jak jen tak tak unikla před fackou. Když mne Jorn uviděl, docela zrozpačitěl, ale neřekl ani slovo. Vydal jsem se za Lily dolů. Slyšel jsem, jak na verandě brečí.

„Copak se stalo?“Přikročil jsem k ní.

„Ale Jorn…včera už zase chlastal. a dneska ráno mi řekl, že se domluvili s kamarádem na nějakým skvělým obchodu. Ale museli bychom se stěhovat do…“

„Do Skandinávie.“

„Já vím, že tu zůstával hlavně kvůli mně a že je možná teď řada na mě abych…Ale…co tě tím vůbec zatěžuju, když zítra odjíždíš.“

Mlčel jsem. Nevěděl jsem co na to říct. Prostě jsem tam tak seděl a civěl do země a asi jsem vypadal pěkně zkroušeně, protože za chvíli jsem ucítil její dlaně na tvářích. Jemně si natočila mou hlavu ke mně a vlepila mi úchvatný polibek.

„Miluješ ho?“

„Tak jako Tebe…“

„Kéž bys nemusela odejít.“

„Pojď do zahrady.“

Za chvilku vyšel ven Jorn, naprosto lhostejný ke všemu a krotký, oděný jen do trenek, přes které překypovalo jeho načervenalé břicho. Zjevně byl ten typ, který se nikdy neopálí, ani když si na sebe vezme ten nejsilnější opalovák z televizní reklamy. V ruce svíral pivo a mířil k bazénu. My jsme se zatím usadili na posteli pod stínem veliké jabloně, leželi jsme vedle sebe, drželi se za ruce a kolem nás nic neexistovalo.

„Vážně mu to nevadí,“prořízl jsem znenadání dopolední ticho.

„Co?“

„Však víš. To, že s Tebou spím.“

„Ne, nevadí. Už prostě máme spolu takový vztah.“

„Slyšel jsem, že pořádáte takové party…“

„Ano to pořádáme.“

„Nikdo mi vlastně neřekl, co se na nich děje.“

„Tak popíjíme čaj, koukáme se na pohádky…“

„Mluv pravdu!“Šťouchl jsem do řehtající se Lily.

„Tak na nějakou přijď.“

„Vždyť odjíždíte.“

„Ale předtím uděláme nejméně jednu velkou party.“

Zamyslel jsem. Pak jsem se nad ni naklonil tak, aby se mi musela dívat do očí. „Ale já chci jen tebe!“

Rozesmála se a vlepila mi polibek. „Pomiluj mne.“Pošeptala mi do ucha. Po očku jsem mrkl na jejího muže. Byl nedaleko od nás, dokonce jsem měl pocit, že se na nás přes ty své černočerné sluneční brýle dívá. Stejně tak dobře ale mohl spát a já bych nic nepoznal.

Touha mne však přemohla já se nad ní sklonil s vášní dravce. Sundal jsem jí tričko a přisál se na její bradavku. Objímala mne svýma hebkýma rukama, zakláněla hlavu, s její tváří si hrál blažený výraz. Líbal jsem dál její horké tělo a už bylo jasné, kam to všechno směřuje, už od začátku jakoby všechno bylo předurčené a my jen tančili v předehře. Rozepnula mi poklopec, hrála si se mnou a znovu mne vzala do úst, jak horká jen dokáže vášeň být, jak spalující je, když se v člověku probouzí pradávné pudy. Vnikl jsem do ní a ucítil horkost jejího těla. V tu chvíli všechno, naše vzlyky, náš pot, naše slzy, naše pohyby, vše se slilo v jedno. V ten okamžik jsem nebyl schopen rozeznat bolest od rozkoše, chlípnost od krásy, smutek od lásky. Vždyť všechno je součástí všeho. A my dva?

Zvrátila se a zaryla se mi nehty do zad. „Miluji Tě.“Zasténala téměř v slzách. A já měl chuť od toho všeho utéct, utéct s ní, někam daleko, do krajů, kde je jenom láska, jenom my dva a ne realita všedního dne. Zahrada rozkoší.

Vyndala z kapsy joint a zapalovač. Jorna jsem nikde neviděl. Bez jediného slůvka mi podala hořící ruličku. Neodvažoval jsem se zeptat, zda to, co řekla, myslela vážně, nebo to byla jen další lež. Někdy je lepší věřit v lež. Někdy pravda příliš bolí.

Oběd proběhl naprosto beze slov. Napětí mezi Jornem a Lily by se dalo krájet. Neodvážil jsem se polemizovat nad tím, co si Jorn myslí o mě a zda-li by mi ještě nabídl láhev s vodkou. Po obědě jsem seshora slyšel, jak spolu diskutují, ale nebyl jsem s to poznat o čem. Bál jsem se, že budou stát někde pod schody a uvidí mne, pokud pootevřu dveře. Pustil jsem se do psaní. V příběhu jsme byli já a Lily a utíkali jsme daleko od jejího sadistického manžela, kterého jsem vykreslil o moc svalnatějšího a zuřivějšího, než byl ve skutečnosti. Hned po dopsání jsem všechny papíry zmuchlal a vyhodil do koše. Ani jsem si nevšiml, jak se dole rozhostilo ticho. Sešel jsem po schodech. Na stole v kuchyni ležela studená večeře se známým růžovým papírkem, než jsem ho stihl zvednout, ozval se ze stínu za mnou mužský hlas.

„Čeká tě venku.“Pohlédl jsem na Jorna, rozvaleného na židli vedle lednice, přes kterou doslova překypoval. Láhev s vodkou jakoby mu mohla každou chvíli vypadnout z ruky. Oči měl přivřené a malátné, držela je už jen poslední špetička vůle. A ty rudé rty jakoby zpívaly neznámou píseň, jak se snažil dýchat. V tu chvíli mi došlo, že tu nejsem jediný zamilován. A bylo mi to líto.

„Jorne?“

Ale oči už se zavřely, láhev spadla na zem, ale nevylila se, protože už dávno zela prázdnotou. Vyrazil jsem na zahradu. Našel jsem ji okamžitě, ležela na houpací síti a zpívala si. Když jsem se však přiblížil, zjistil jsem, že jí na tvářích zasychají slzy.

„Co se stalo?“

„Už zase pije.“

„Přesto ho miluješ?“

Pomalu kývla hlavou. Klekl jsem si k ní a políbil ji na tvář.

„Někdy bych si přála…“

„Copak?“

Najednou vyskočila ze sítě a zapnula malé rádio. Ozvala se známá píseň.

„Zatančíme si?“Natáhla ke mně ruku a mírně naznačila úsměv. Přikročil jsem k ní a objal ji k tanci. Rozehrála se Crying game a já si uvědomil, že toto je bezpochyby naposledy, co ji takto držím, naposledy, co cítím její vůni a dotek hebkých rukou. Že zítra už bude pozdě a já budu nucen spálit za sebou tyhle vzpomínky, abych se v nich neutopil. Avšak v tu chvíli jsem své myšlenky rychle odehnal a podřizoval se kouzlu okamžiku tak, abych si ho ve své mysli podržel co nejvíce.

Vím vše o hře na pláč
Už jsem to zkusil
Nejdřív polibky
Potom vzdychy
A než si to uvědomíš
Říkáš sbohem…

„On tě miluje.“Řekl jsem.

„Ano, to vím.“

„Zítra odjedu a už se nevrátím.“

„To také vím.“Lily sklopila oči. Potom si lehla na trávu a pobídla mne, abych si lehl k ní. Byli jsme tam dlouho s očima zavřenýma a přemítali jak se něco takového mohlo stát, jaká krutá láska mohla mezi námi vzplanout v tu nejhorší chvíli a uvrhnout nás do téhle kruté hry. Pak se zvedla a na chvilku zmizela v domě. Ta chvíle, než se vrátila, mi přišla doslova nekonečná. Ležel jsem téměř nehybný, jakoby v delíriu. Náhle jsem na trávě uslyšel kroky. Lehla si ke mně a podala mi do ruky zapálený joint. Kouřili jsme dlouho a náruživě. Obklopoval nás jakýsi opar nevědomí. Ve svém stavu jsem měl pocit, jako bych byl k Lily připoután zvláštním poutem, snad utrženým už z minulého života. Dokonce jsem si myslel, že ta pouta i vidím, železné náramky na našich rukách spojené krátkým řetězem, který se však stále prodlužoval a prodlužoval, až se přetrhl. Čas neměl význam. Někdy jsem viděl padat na zem třešeň a ta chvíle mi přišla dlouhá snad hodinu, za chvíli už jsem se ale smál a jediné moje zasmátí pokrylo celý západ slunce. Trochu jsme vystřízlivěli až v noci, když jsme se zadívali na oblohu posetou hvězdami a pak, bez jediného slůvka, jsme se začali milovat. Byla to poslední šance se navzájem cítit, poslední šance splynout a zapomenout na vše…v zahradě rozkoší.

Druhý den jsem se vzbudil v posteli, ačkoliv Pocítil jsem palčivý hlad a zároveň nechuť cokoliv sníst. jsem si nepamatoval, jak jsem se tam dostal. Bolela mne hlava a oči mne pálily ze slunce. Protáhl jsem se a na chvíli, kratičkou chvíli se opojil představou, že převíjen s Lily uteču. Ano, uteču a zanecháme Jorna daleko za sebou, ať si žije sám v té své Skandinávii! Nastěhuji si ji do bytu, pomohu jí najít práci, skoncujeme s tímhle nesmyslným životem a založíme rodinu. Pak jsem ale uzřel u nohou postele svůj kufr, ve kterém byly pečlivě poskládány všechny mé věci kromě županu, který jsem měl na sobě a svého obvyklého oblečení, úhledně nandaného na židli. Těžce jsem vstal a mechanicky se oblékl. Svůj župan jsem složil a když jsem ho chtěl dát do kufru, napadla mne zlomyslná myšlenka tu něco po sobě nechat. Celý kufr jsem přehrabal tak, že úhlednost jeho původního složení naprosto vymizela a vystřídal ji chaos složený z těch několika málo věcí, které jsem si sebou přivezl. S jásotem jsem vytáhl z kufru žínku a potom ji chtěl položit na polštář, když jsem si uvědomil, jakou hloupost to provádím. Žínku jsem znovu uložil a místo toho jsem nechal na posteli úryvek z povídky o nás dvou, jež jsem nedopsal a ani neroztrhal, protože jsem papír zapomněl v psacím stroji.

Kufr jsem zaklapl a zamířil dolů po schodech. V domě jak se zdálo nikdo nebyl. Až na zahradě jsem spatřil dva nahé lidi ležící vedle sebe v objetí. Mé kroky, ani zavírání dvířek, ani vrčení auta a dokonce ani jeho prodírání se klestím je nevzbudily. Nechal jsem napospas jejich společnému snu. Kdoví, jestli se někdy vůbec probudí.

„Láska je mrcha.“Stálo napsáno na papíře.