Srdce

Srdce, rozum, šukačka

     V mém případě zvítězilo srdce.

     Srdce nebo rozum byly vždycky mí nepřátelé. William Blake by mi asi rozuměl. Ráda bych s ním pokecala, kdyby nebyl v hrobě. Každopádně nevím, co dělal Blake a jak se rozmýšlel, či rozvášňoval. Já jsem milovala tak vášnivě, tak rychle, že jsem se nechala strhnout nerozumem, a ocitla jsem se ve vlaku na dalekou cestu přes louky, na kterých jsem zahlídla mrdající králíky, na kterých jsem spatřila býky s velkými koulemi a krávy, co bučely, aby na ně býci naskočili. Viděla jsem světýlka v okýnkách neznámých lidí, co asi snídali, a tam, kde byla tma, tam se asi mazlili. Projížděla jsem vesničky, kde kocouři honili kočky a s naostřenými drápky bojovali o svou moc, o svou sílu, o svou kočkovitost.         

Vzpomněla jsem si na svého kocoura Ferdu, který by tam zvítězil. Ale všech deset životů si už dávno vybral. To jsem v té době byla asi ještě panna, když jsem milovala svého Ferdu, který miloval mě. Jak mě miloval? Moc mě miloval. Kde jsem byla já, chtěl být i on. Byl to totiž zakletý princ, z kterého se vyklube pořádný chasník, který na mě čeká někde… kdesi… kde jsi? Víléme…

 Řítila jsem se obrovskou rychlostí přes vesničky a potůčky, přes kravíny a stříšky domů, přes špičky kostelů… za tebou… kdo jsi?

Smála jsem se, potila jsem se, smála jsem se… smála jsem… smála… Seděla jsem úplně samotinká v kupé pro šest – možná deset lidí – a zářila jsem jako plachetnice na pustém moři. Měla jsem obrovskou chuť. Chuť, která mě úplně pohlcovala; chuť, která mi dráždila všechny smysly. Jenže ta pravá chuť všech chutí měla teprve nastat. Tik-tak, tik-tak, tik-tak. Kalhoty se mi zarývaly do rozkroku, sedačka vrněla v rytmu vlaku a pohupovala mnou, takže jsem zažívala krásné pocity. Tdn-tdn-tdn-tdn-tdn-tdn…

     Příští stanice byla stanice, kde jsem měla vystoupit. Ručička na hodinkách právě doklopýtala k jedenácté hodině ranní, v jejím stínu se mihotala vteřinka, která poskakovala v rytmu mého bušícího srdce. Bum-bum-bum-bum, nedalo se to už zastavit, nedalo se to vrátit.

 „Co to děláš ty pipino? Proč to děláš? Co to děláš? Nejsi normální, ty nejsi normální!“ – já si běžně povídám pro sebe…

Co se jednou spustí, se řítí vpřed. Lavina se spustila z hory do údolí a já se po ní klouzala. Vyskočila jsem z vlaku a proudila jsem davem tupě zírajících tváří. Někteří se smáli, jiní si povídali, další čuměli do jednoho místa, jako by tam stál snad Pán Bůh náš vezdejší. Chleba nepřinesl a vlak měl zpoždění.

„Za chvíli, za chvíli… ty blbko. Chtělas to, tak to máš…“

Vykročila jsem do zabláceného města, kde jsem v životě předtím nebyla. Zima mi kurevsky zajela pod bundu, která mi překrývala zadek, ale bylo to málo platné. Třásla jsem se jako osika, ale spíš nervozitou, dlouhým očekáváním.

„Seš tak pitomá, že to svět neviděl. Komu není rady, tomu není…“

     Stál tam v tmavém oblečení, vlasy mu vlály do rytmu větru a vousy se mu plazily po rysech obličeje, který byl… oválný, s modrýma očima, se spodním rtem, který se podobal půlměsíčků a s horním rtem, který se podobal – neřeknu. Nelze totiž popsat nepopsatelné. A i kdybych to popsala, každý si představí něco jiného, než co mám na mysli. Na to já seru. Zbytečně se nebudu zabývat něčím, co nemá smysl.

Usmál se na mě. Já na něj. Byla jsem mimo tenhle svět… Ocitla jsem se mimo tuhle planetu, daleko, kde ještě nikdo nikdy nebyl. Na tom místě jsem si lítala v totálním chaosu svého vlastního zmagořeného já. Nejhorší na tom všem je, že on to tak neměl. Nejhorší na tom je, že srdce totálně zbořilo rozumové ústředí.

     Nechala jsem se vést, kam šel on. Nechala jsem ho se mnou manipulovat jako s panenkou. Vnímala jsem, že něco povídal, ale spíš jsem se utápěla v jeho barvě hlasu. Původně jsem zamýšlela, že z tohohle setkání nebude vůbec nic. Že to bude jedno velké nedorozumění. Nic víc, než jen jedno kafe a zákusek, po kterém zůstanou drobečky na stole, které se časem vytratí do neznáma… Jenže ty drobečky se nasákly bůhví jakou hmotou, a nabyly rozměrů odpovídajícím velikosti našich těl. Nikdy se to nemělo stát. Nikdy jsem neměla dopustit, aby… nemůžu zabránit něčemu, co ve mně klíčí, co ve mně burácí, co chce ven… kurva, NEJDE TO!

Kráva jsem.

     Přemístili jsme se po krátké procházce do bezpečí jeho domova. Nikdy dřív jsem tam nebyla, ale cítila jsem se v pohodě, v bezpečí, útulně, příjemně. Cítila jsem se doma. Ta zasraná zima způsobila, že jsem se skoro nemohla hýbat – zatuhly mi ruce, nohy, svaly, celý člověk. Ale teď jsem cítila, že se roztávám. Rozehřívaly mě už jenom jeho pohledy. Kurva drát.

     Uvařil mi čaj. Nevěděla jsem, co si o mně myslí. Nic nedělal. Nic nezkoušel. Jen jsme se bavili. Jeho vnitřní procesy se musely lišit od těch mých, protože já jsem úplně nenormální, co se týče srdečních záležitostí. Tak dlouho jsem sama, že to chce ven. NEJDE TO ZASTAVIT!

Blížila se pátá hodina. Pár hodin jsme spolu už pobyli. Domluvili jsme se, že buď pojedu domů ještě ten večer, nebo můžu přespat, abych nejezdila v noci a abychom se stihli pořádně poznat. POZNAT!

Když bylo šest, řekla jsem si, že bych už měla jít, že stihnu vlak, který jede v sedm. Zvedla jsem se z gauče a on se postavil přímo proti mně a chytil mě za ruce.

„Co to děláš?“

Usmál se. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě.

„Nech toho, já vodsud padám.“

Usmál se. Pohladil mě po vlasech a líbal mě.

„No, tak to bysme měli. Hezký, pěkný, umíš to dobře. Ale ten vlak… jede vlak, víš co… a neměla bych tu spát, protože tady nebydlím…“

Usmál se a líbal mě. Strčil mi jazyk do pusy a rukou mě hladil po vlasech. Objal mě. Držela jsem hubu, jinak to nešlo. NEŠLO TO ZASTAVIT! SRDCE. ROZUM V PRDELI.

     Rozsvítil lampičku, v místnosti bylo dost šero. Teplíčko nás objímalo a prostupovalo částmi našich těl, které se na sebe přitiskly jako dva magnety přicucnuté neoddělitelnou silou. Nebylo mezi námi kousíček místa. Tlačil se na mě a já zpětně na něj. Stáli jsme, pořád jsme ještě stáli. Pořád jsme se líbali, pořád, nepřestávalo to. Pořád, pořád, pořád. Znovu a znovu a znovu a znovu.

Začal mě svlékat. Nebránila jsem se. Nemělo to smysl. Nemá to smysl. SRDCE.

Nejdřív mě vysvlékl z trička a hladil mě po prsou, která se nadýmala v podprsence a držela krásný boubelatý tvar. Dva oblázky v bílé krajce. Jazykem mi objížděl jedno a pak druhé prso a zároveň mi rozepínal podprsenku, která prudce povolila, takže mi prsa malinko povadla, a povolila.

     Bradavky jsem měla úplně zduřelé a dopadalo na ně potemnělé světlo pokoje. Hladil mi prsa rukama a já jsem vzdychala ještě víc, když mi na ně přiložil navlhčená ústa. Přisál se jako miminko a jazykem mi dráždil bradavky, až se mi podlamovaly kolena. Hladila jsem ho v jeho vlnitých vlasech a cítila jsem jeho vůni. Jazykem mi vjel zpátky do pusy a hladil mě po bříšku a prsou. Sundala jsem mu tričko a rozepnula jsem mu kalhoty. Však už bylo na čase, protože se mu tam nevešlo jeho péro, které potřebovalo osvobodit. Měl na sobě spodní prádlo a já ho mohla hladit úplně všude po jeho kůži, po jeho chloupkách, po jeho vousech. Líbali jsme se vášnivě a dýchali jsme zrychleně. Rychlejší a prudší byly našeho pohyby. Věděli jsme, kam šáhnout, kam zajet rukou… sehraný koncert dvou koncertních mistrů.

     Svlékl mě donaha. Rukou mi zajel mezi nohy, prsty si omáčel ve vlhkých teplých pyscích. Prostředníčkem mi dráždil tu nejcitlivější ženskou část na těle. Hrál si s klitorisem, který byl úplně nasáklý krví a dostával mě do extáze. Ani já jsem nezůstala pozadu. Chtěla jsem ho vidět v rozkoši, tak jsem uchopila jeho penis, tvrdý jako kámen. Objala jsem ho svou dlaní, stiskla jsem, a začala jsem ho třít nahoru a dolů, nahoru a dolů, nahorů a dolů… úúúú… Přikrčil obočí a podíval se mi do očí. Usmála jsem se na něj a on na mě. Přiložila jsem i druhou ruku, abych uchopila větší část jeho zduřelého údu. Oproti mým malým ručkám byl mohutný. Dělala jsem to jen chvíli, protože jednou rukou to šlo značně líp. Přejížděla jsem pěkně od špičky ke kořenu tak, abych ho maximálně rozdráždila. Dařilo se mi to docela dobře. Cítila jsem, že by už pomaličku vybouchnul jako rachejtle na Nový rok, a přestala jsem. Třásla jsem se vzrušením a skoro jsem brečela. Byla jsem jako opilá. Jenže já byla, do prdele, úplně střízlivá. Já byla opilá láskou k němu. Ale on to tak neměl… NEDÁ SE TO ZASTAVIT!

     Konečně jsme si lehli na postel, kde do mě zajel a přirážel shora pekelně rychle. Úplně jsem sténala blahem a protipohybem jsem mu pomáhala zajíždět hlouběji a hlouběji do mého já. Chytila jsem ho za zadek a pomáhala mu šoupat ho dovnitř, pěkně to klouzalo. Byla jsem, sakra, tak mokrá, tak rozvášněná, tak v extázi… že jsem měla pocit, že se mu udělám pod tíhou jeho těla, pod jeho penisem do mě tak urgentně vrážejícím. SHIT! Nikdy předtím… nikdy předtím jsem nezažila vnitřní orgasmus.

Tlačil a tlačil a tlačil a tlačil…

 Konec.

     Víc ani ťuk. Mazlili jsme se v posteli pod dekou a bylo nám krásně. Hrabala jsem se mu ve vlasech a nikdy jsem ho nechtěla nechat jít… nikdy jsem nechtěla vykouknout z pelíšku a neucítit jeho vůni zas a znovu. Nechtěla jsem se vzdálit na miliony kilometrů do místa, kam patřím. Mezi čtyřmi stěnami mého pokoje jsem postupně uvadala jako strom pod tíhou svého stáří. Uvadala jsem a nikdo už mě nemohl zachránit.