Školačka

Školačka

 

Seděla v lavici ve třetí řadě u okna a pomalu jí začínalo docházet, že z tohoto průšvihu se už nevyvleče. Když byla po škole minule, zdržel ji učitel o trochu déle než ostatní. Až byli ve třídě sami, opřel se o katedru a zavolal si Kláru k sobě. Stála před ním s rukama za zády a s pohledem upřeným k zemi. Tenkrát ji jen hladil po vlasech a šeptal do ouška. "Klárko, jsi moc pěkná a na svůj věk docela vyvinutá dívka, nezkoušej mě provokovat, nejsem si jistý, zda bych tady s tebou vydržel sedět celou hodinu sám." Zvedl jí prstem hlavu tak, aby se mu dívala do očí. Ona mu ji však vytrhla a o krok couvla. To ho rajcovalo ještě víc, ale věděl, že je ve škole ještě moc lidí a tak ji raději pustil domů.

 

"Kláro, ty už jsi zase po škole? Už minule jsem ti řekl, že jestli se tady potkáme ještě jednou, už se asi neudržím. Zdá se mi, že to snad děláš schválně."

Učitel vcházel do třídy a měřil si Kláru pohledem. Pečlivě učesané černé vlasy, sepnuté do dvou culíčků, ovázané červenou mašlí, rovně střižená ofinka jí sahala těsně nad obočí. Bílá blůzka, přes kterou prosvítaly její tmavé bradavky, na krku pevně uvázaná kravata se stejným kostkovaným vzorem jako její skládaná sukýnka těsně pod zadek. Seděla opřená, jednu nohu přes druhou, ruce překřížené přes hrudník s pohledem upřeným ven z okna. Nepodívala se na něj ani když vcházel, moc dobře věděla, že je to on.

 

"Proč tak zlobíš?"

 

Klára neodpověděla, necukla ani pohledem, jen bylo slyšet, jak naprázdno polkla. Přišel k jejímu místu.

 

"Víš co, nemusíš mluvit, to stejně nikoho nezajímá, ale trest přijmout musíš." Práskl důtkou do lavice. Lekla se, s očima plnýma zloby se na něj krátce zadívala a zase upřela svůj pohled ven. Učitel se vrátil ke katedře a vyzval Kláru, aby začala psát ten úkol, který neudělala. Neochotně přešla k tabuli, vzala si do levé ruky knížku a křídou začala psát mluvnická cvičení.

 

Učitel si ji chvíli prohlížel, pak vstal a stoupl si za ni. Přivoněl jí k vlasům a sáhl na bříško.

 

"Piš dál, ten úkol doděláš."

 

Klárka roztřesenou rukou opět začala psát, ale nebyla schopná se pořádně soustředit. Učitel jí uvolňoval kravatu, rozepnul tři knoflíčky blůzky a uchopil do své obrovské ruky její levé prso. Druhou rukou tiskl zadeček ke svým stehnům.

 

"Prosím." Zašeptala ufňukaně Klárka.

"Co prosíš? Máš tam chybu. Prosíš o trest? Dobrá. Stoupni si čelem ke katedře, ruce před sebe."

 

Věděla, že musí, bylo by to daleko horší, ale je pravda, že nic horšího si teď představit neuměla. Když dostala důtkou přes prsty, ucukla. Učitel jí chytil za kravatu, aby se mu musela z blízka dívat do očí.

 

"Budeš poslouchat, nesmíš uhnout! Je ti to jasné?" Klárka vystrašeně kývala hlavou.

 

Přitiskl její hlavu na studený stůl, hladil jí po zádech, pak po stehnech a po jejích kalhotkách. Cítil, jak odtamtud vzlíná vlhké teplo. Vyhrnul jí sukýnku a rukou plácl po zadečku. Stáhnul jí kalhotky ke kotníkům, vzal důtku a prásk. Přes půlky tam po ní zůstala červená čára. "Au!" Vykřikla Klárka a začala se za bolavé místo chytat rukama. Prásk! Dostala i přes prsty.

 

"Raději ty ruce oddělej, bude to tak lepší." V zápětí jí přiletělo dalších deset ran.

"Jenom křič, nikdo tě tady neslyší, to jsem si zařídil. Přece si nemyslíš, že jsem tak hloupý, abych ti takové věci dělal, kdyby na to někdo mohl přijít."

 

Zadeček měla už celý rudý, třásla se bolestí a plakala. Odložil důtku na její záda, dřepnul si za ni a špičkou jazyka objížděl nateklé rány. Štípalo to a zároveň z toho běhal mráz po zádech. Hladil její hladká úzká stehna a vždy se jen letmo dotkl její mušličky. Stoupl si k její hlavě a poručil jí:

 

"Rozepni mi pásek a koukni, co tam na tebe čeká."

 

Klárka neochotně povolila kovovou přezku pásku, rozepnula knoflík a zip. Přes slipy viděla, jak jeho pyj tuhne. Učitel si je sundal, přirození mu teď zakrývala už jen modrá košile. "Vyplázni jazyk." Zakroutila hlavou. Prásk! Přibyla další čára na rudém zadečku. "Už sis to rozmyslela?" Vystrčila jazyk a zavřela oči. "Dívej se na mě." Spokojeně se usmíval a začal si třít pyj o její pusu.

 

Po chvíli se vrátil k jejímu zadečku, lehce jej hladil a poručil: "Roztáhni si půlky." Nezbylo jí nic jiného a tak poslechla. Přejížděl svým penisem přes stydké pysky, pak ji po celé délce olízl jazykem. Chvíli si pohrál s její dírkou, aby byla dostatečně vlhká. Přitiskl žalud k jejímu otvůrku a zatlačil. Byla těsná a sevřená strachem. Cítil, jak pomalu povoluje a přizpůsobuje se jeho tvrdému údu. Plakala, ale on nepřestával. Dral se pomalu do její štěrbinky až po kořen a silně jí tiskl ke katedře. Natáhl se pro její culíčky, přitáhl si je k sobě, až se musela prohnout. Vyjel z ní ven a zase zpátky znova a znova, každým přiražením to šlo o trochu snáz, ale pořád byla dost těsná.

 

Držel Klárku pod krkem a přirážel čím dál zběsileji. Třel jí svou upocenou horkou tvář o líci, třásl se vzrušením a chroptěl. Ještě párkrát mohutně přirazil, pak ji shodil zpátky na stůl, prudce ho vytáhl a ona cítila krůpěje teplého semene na svém zadečku. Otřel si o ni poslední kapičky, mohutně vydechl a oblékl si kalhoty.

 

"Jestli cekneš, bude to mnohem horší, to mi věř."

 

Pohladil ji po zádech,  sebral si věci a odešel.