Krystalové království

                   Byl krásný slunný den, král Sombra se procházel po zámecké zahradě. Se zalíbením se rozhlížel po okolní krajině. Chvíli se díval na rozkvétající květiny a chvíli zase po spokojených ponících, kteří si cválali za vlastními záležitostmi. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu, posadil se na lavičku u fontánky a zaposlouchal se do zvuku tekoucí vody. Zavřel oči a nechal sebou procházet všechny zvuky zahrady, od zpívajících ptáků až pro rušný život poníků v pozadí. Náhle ucítil jemný dotek na hřívě. Otevřel oči a spatřil u sebe královnu, usmál se na ni a pokynul jí ať si přisedne vedle něj, sám se o kousíček posunul a udělal jí místo. Královna se na něj starostlivě podívala „ Vidím, že jsi nervózní můj králi, mohu se zeptat co se děje“ Sombra sklopil hlavu a královna ho jemně pohladila po hřívě a dala mu polibek na tvář. Podíval se na ni, usmál se ale během chvilky se zase díval zamyšleně do zemně „ trápí mne nadcházející cesta lásko, mám z ní špatný pocit“  Královna si přisedla kousek blíže a objala ho „ To bude v pořádku můj králi, vždyť s-sebou  budeš mít své strážce, ti tě vždy dokázali ochránit před vším“ snažila se ho uklidnit královna, ale sama měla o něj strach jelikož pociťovala podobné pocity jako on, nechtěla ho však znervózňovat, protože věděla, že ona cesta do Canterlotu za princeznou Celestií je nevyhnutelná. Král se na ni opět lehce usmál a položil hlavu na její rameno, ona položila svou hlavu na jeho a tak spolu chvíli seděli a nikdo nemluvil, jen dlouze vnímali jeden druhého.

                    Z dálky se ozvalo rychlé cválání, král Sombra i královna zvedli hlavu a podívali se za zvukem. Byl to jeden člen královské stráže, který mu nesl důležitou zprávu. Byl oděn ve stříbrné brnění, stříbrnou helmu a u boku mu drželo pevně kopí, nachystané k obraně krále či královny, v případě nebezpečí. Když byl skoro u zamilované dvojice, jeho cval se změnil v krok, plný úcty a důležitosti, přistoupil ke králi a královně, poklonil se a podal králi dopis, který nesl v tlamičce. Král Sombra ho pomocí kouzla uchopil a začal číst i pro královnu. Strážce se poklonil a nejdříve pomalými kroky se sklopenou hlavou couval, pak se obrátil přes zadní nohy a odcválal pryč.

„ Drahý králi.

S největší lítostí vám oznamuji, že se naše setkání musí uskutečnit již za dva dny nikoli až  za týden, podle původních plánů. Síly nepřítele na našich severních hranicích se zvětšují a obávám se, že by mohlo být již pozdě. Proto vás s největší úctou žádám,  aby jste se dostavil co nejdříve do Canterlotu a mohli jsme společně naplánovat, jak se bránit možnému útoku na naše království.

S důvěrou a úctou Princezna Celestie“

                    Královně při posledních slovech dopisu ukápla slza. Král si toho všiml a kopýtkem ji jemně utřel „ Netrap se drahá, vše bude jistě v pořádku, společně to zvládneme a s Celestií odrazíme ty ohavné služebníky zla.“ Pomalu se zvedl, pohladil královnu po tváři a odkráčel směrem do zámku. Královna zůstala sedět na lavičce dál a neubránila se pláči nad zlým tušením, které ji tížilo.

                    Hluboký hlas zámeckých zvonů, svolával královy vojáky do zbraně. Během chvíle byla nastoupena celá královská garda před velkým stupňovitým pódiem. Stříbrné helmy se leskly na slunci a hrdé vlajky uvázané na okrajích kopí vlály ve větru. Všichni poníci netrpělivě očekávali králův výstup. Když po chvíli spatřili krále v doprovodu dvou statných poníků s velkým chocholem vykukujícím z jejich helem bylo jim jasné, že čas, na který všichni se strachem čekali přišel.

„ Mí věrní druhové a strážci, nadešel čas plnit své povinnosti, na severních hranicích se hromadí zlo a naší poviností je dostat se v bezpečí do Canterlotu a domluvit další kroky s princeznou Celestií abychom se společnými silami mohli postavit nepříteli a ukázat mu, že láska a přátelství, panující v naší zemi je stále silné a jen tak se porazit nedá.“ Na to se ozvalo hromadné dupání aplaudujících poníků.

„ Odjíždíme již dnes večer, proto má celá královská garda do večera volno, aby se mohli rozloučit s rodinami a obejmout své drahé, protože i když tato mise není příliš nebezpečná, vždy hrozí, že se může cokoli přihodit, ale my jsme válečníci Krystalového království, my se nebojíme ničeho a nikoho!! Jsme a budeme to my, kdo se v bitvě objeví první a jako poslední odejde !!“ 

                      Po těchto slovech se ozval silný dupot naladěných poníků. Když utichl dupot posledního poníka, král se otočil a odešel z pódia, zůstali tam však oni dva statní poníci, generálově královské gardy, kteří zaveleli k rozchodu. Poníci se spořádaně otočili a po řadách odkráčeli.

Král Sombra došel pomalu do svých komnat, odložil brnění a posadil se na polstrovanou židli vedle okna, s výhledem na celé království. Zadíval se na vlající prapory a hrdé věže zámků a pevnůstek. Náhle uslyšel opět jemné kroky, byla to královna, která se přišla podívat na svého muže a rozloučit se s ním. Přistoupila k němu ze zadu a hlavou ho začala jemně hladit na krku a olizovat mu ouško. Král jen jemně vzdychl a ještě více odhalil krk, na který ho královna začala líbat.  Královna udělala pár kroků a postavila se před něj, chytla ho za přední kopýtka a postavila ho ze židle na zem. Král ji začal vášnivě líbat a ona jeho, objali se a pomalu začali ustupovat směrem k ustlané posteli.  

                       Král došel k okraji postele jako první, když se jí dotknul zadními kopyty, královna ho silně odstrčila, až se převrátil a dopadl na záda na postel. Než se stačil vzpamatovat, královna již byla u něj a pomalu tlamičkou přejížděla po jeho zadních nohách a olizovala jeho slabiny. Pomalinku se přibližovala k jeho nejcitlivějším místům a s každým milimetrem král cítil, jak ho polévá silná vlna touhy a vzrušení.  Jeho úd byl již naprosto ztopořený, zavřel tedy oči a nechal se unášet touhou a očekáváním. Když ucítil první jemné doteky královny na kořeni údu, jemně sebou vzrušením trhl a vydal silný vzdech. V tu chvíli královna přejela po celé délce jeho údu jazykem, a jakmile byla u špičky, pomalu se naklonila nad něj a zasunula ho do své tlamičky. Jeho úd se bouřil při každém královnině nasátí, král byl jako unešený, zcela se tedy uvolnil a nechal sebou procházet ten pocit rozkoše. Královna se na něj při každém pohybu svých úst podívala a ve chvíli kdy cítila silné stahy jeho těla, zasunula si jeho přirození co nejhlouběji do tlamičky, která se jí začala plnit teplou tekutinou.  Začala silně polykat, aby ani kapka nepřišla nazmar, ale přesto se pár kapek dostalo ven a dopadlo na králova stehna. Při posledním stahu jeho úd vysunula z tlamičky, polkla a olízala ztracené kapičky z jeho stehen. Když slízla i poslední kapku,  pomalu se hlavou přesunula k jeho tlamičce a začala ho líbat a přitom pomalinku sedala na jeho ochabující nástroj, který byl stále dostatečně pevný, aby zlomil odpor vlhké a uvolněné královniny mušličky. Ozvalo se jemné šplouchnutí, když se dostal dovnitř a celý zmizel v hebkých útrobách jejího  pevného těla.  To už Král nevydržel a převrátil na něm sedící královnu na záda, aniž by vysunul úd jen o centimetr a začal silně přirážet, nejdříve pomalu a pak zrychloval. V královniných očích se zračila neskutečná rozkoš, když prožívala každý jeho silný příraz.  Začali se vášnivě líbat a objímat.

                        Náhle se začala královna jemně třást a čím více král přirážel, tím více se chvění měnilo v silnější a silnější až do chvíle kdy ho královna se silným vzdechem silně obejmula a zakousla se mu jemně do krku, král jakoby to nevnímal, protože i jím proběhla silná vlna orgasmu. Silně se objímali a obětí povolilo až ve chvíli, kdy byla poslední kapička spermatu v královně.

                        Když povolilo poslední obětí, ještě dlouho se líbali a jen tak vedle sebe leželi, jenže den uběhl jako voda a blížil se večer, onen zlý večer, který všichni očekávali, večer rozloučení.