Píchání

Píchání
Není sice jaro, přesto ji píchám. Tedy vlastně nevím kdo koho, zda ona mne či já ji. Vůbec ji k tomu nepřemlouvám to ani ona mne. Tak je to vlastně jedno. Je to jedna z mála činností, která přestože se opakuje jako práce na pásu přináší uspokojení. Nebudu si nalhávat, i dnes o tom přemýšlím. Rád bych jí s ním pomohl. Bude li čas a místo nebudu se tomu bránit. Já vím kam s ním. I ona to ví. Moc o tom nemluvíme. Každý ví a chce to své. U ní je ta cesta jiná to i u mne. Jedno máme společné potřebu být spolu u toho.
Setkání při polibku pak jdem výš tam k ní. Nabízí kávu víno pak i sebe. Objímám ji u ramen kde hledám sponu k tomu. Uvolním je chudinky. To hned rozkvetou. Věnuji jim pozornost. Jazyk brázdí krajinou, hroty hladí. Čas letí rovina není rovinou. Beru dávám. Prádlo mizí jako světlo, krásně krylo ústí. Hladím, vzdychám, poslouchám. Mám ji u sebe pro sebe. Nyní ona odkrývá mne. On tam někde mizí. Jsem dole nahoře vlastně uprostřed. Je mi dobře a to kaktus neumí i přes jeho píchání.
Nebudu tak vulgární to se nesluší. Ono to k tomu patří.
Já říkal věci, že se rdím. Opakovat je neumím a slyšet chci je zas.
Dala - vzala.
Vzal i dal.
Krémuji si boty a zas o Tobě přemýšlím můj milý kaktusy!

Tak to dáme do linek.
Je to mladík asi 18 jar stár.
Ona je jinoška 19 let. Modré oči a pas vosí.
Klenuté hýždě, pěkné prsy.
Vnímají spolu tento den jinak než to my.
Starost jen o tu slast.
Dávají si vše bezelstně.
Chtějí více od druhého než přijmouti lze.
Oči jejich požár vzplál.
Péči svoji sobě věnují.
Je jim dobře.
Je to sen tento den?