Kdo by to byl řekl (Výročí I)

Kdo by to byl řekl, že spolu vydržíme čtyři roky. Ani já jsem si to tehdy nemyslela, protože jsem měla pocit, že ho svojí stydlivostí a nedostatkem odvahy odrazuji. A přesto jsme stále spolu… už celé čtyři roky.

Den našeho výročí připadnul zrovna na čtvrtek, kdy se neuvidíme, ale to vůbec nevadí, protože už mám hezky naplánovaný krásný prodloužený víkend, který si spolu náležitě užijeme se vším všudy, co k tomu patří. V sobotu – anebo hned v pátek večer, pokud se bude miláčkovi chtít – spolu zajdeme do nové restaurace a dáme si romantickou večeři. Něco na tom bude, že láska prochází žaludkem, protože dobré jídlo nás dokáže příjemně naladit. A možná bychom si mohli výjimečně dopřát i nějakou skleničku dobrého vínka, když to bude taková nevšední událost. A taky je potřeba se přes den nějak zabavit, aby to výročí stálo skutečně za to. Hezky miláčka překvapím, jak jsem akční a zavedu ho na novou stezku, kde jsem byla před týdnem s Leňou. Je tam spousta zákoutí, a když člověk zrovna nepotkává jiné lidi na vycházce, působí okolí velmi klidně a člověka pak napadají zvláštní věci (i ty nemravné). Ano, již dávno nejsem tou neuvěřitelně stydlivou holkou, jako před čtyřmi lety, kdy jsem šíleně toužila po kdejakých intimnostech, ale ne a ne se k něčemu odhodlat (naopak jsem se tomu často přímo bránila, což zní asi dost nepochopitelně), až se zdálo, že budu muset být snad znásilněná, abych si užila.

Dneska už je to jiné. Nejsem sice sexuální přebornice, která už vyzkoušela většinu poloh z kámasútry, ale sexu se rozhodně nebráním. No není to úplně ideální myslet na tyto věci, když nemám miláčka po ruce… ale o to víc to bude krásnější během víkendu, když jsem již teď tak natěšená a mám dokonce i odvahu ho nějak nečekaně překvapit něčím novým, co by mu mohlo udělat v posteli radost.

Achjo. Jak je ke mně osud někdy krutý. Zrovna tu přemýšlím, jak ještě vyšperkovat pomalu se blížící víkend, a on mi do toho napíše, že nebude moct dojet hned v pátek. Důvod, který mi řekl, má sice hlavu a patu, ale pročpak nemůžu být důležitější já, když je ke všemu zrovna to naše výročí? Mrzí mě to, nelíbí se mi to, ale pokud nechci riskovat, že se pohádáme a nakonec se tím zkazí celý víkend dřív, než vůbec začne, musím se s tím smířit. Prostě dojede až v sobotu kolem poledne, dáme si obídek a pak - jestli počasí dovolí - půjdeme na tu vycházku, kde se nebudu bránit, kdyby chtěl být vášnivý, líbat mě na veřejnosti jak splašený, tisknout si mě pevně ke svému tělu a jezdit mi přitom rukou ve vlasech… a ať je teplo nebo zima, mě by pak byl stejně děsný hic, takže bych rozhodně uvítala jeho dlaň pod mým oblečením; nechala bych se hladit na bříšku a přitom líbat na krčku a klidně ať mi tam udělá i nějaký cucflek (aspoň mi bude Leňa závidět), a tak nějak si myslím, že kdyby zrovna kolem nikdo nešel, zapojila bych se do těchto veřejných hrátek tím, že bych ho pohladila v rozkroku, kde by se pod látkou riflí rýsoval dosti viditelný kopeček, který bych ze zvědavosti stiskla, abych mohla odhadnout, jak je můj miláček nadržený… A pak bych mu naznačila, že by nebylo špatné sejít z cesty, kde budeme mít jistotu většího soukromí, a tam mu strčím ruce pod tričko na jeho hebké bříško a než se naděje, rozepínám mu kalhoty a lovím v nich jeho chtivého ptáčka, který by stejně jako já chtěl už být mezi mýma nožkama.

Z té představy jsem se úplně orosila. Příjemně orosila. A hlavně v jednom konkrétním místě, které je tak šíleně nedočkavé. Zakázala jsem si to sama dělat, abych si to pak s miláčkem o to víc užila, ale nevím nevím, jak moc je reálné něco takového dodržet, když mě doslova pronásledují samé rajcovní představy. A to je teprve středa!

Skousávám si spodní rtík, přivírám víčka, dlaní si jezdím po stehýnku od kolínka až k rozkroku a myslím na něho. Představuji si, jak mě líbá, jak jeho ruce jezdí všude po mém těle a jak čekám, kdy mě konečně začne svlékat, a pak…

Z vášnivých představ, při kterých se mi rozbušilo srdíčko, jako by to měla být skutečnost, mě probral zvuk mobilu. Přišla zpráva od miláčka. Jako na zavolanou, pomyslela jsem si a s chutí jsem ji otevřela. Prý mu do toho něco nečekaného přišlo… prý nebude moci přijet… a jestli teda nechci dojet zase já…

Vzrušení bylo tak neuvěřitelně rychle pryč, že takovou studenou spršku jsem dlouho nezažila. Takto bleskurychle zbavená chtivých myšlenek jsem nebývala ani v dramatických okamžicích, kdy jsem si hrála a nečekaně jsem zaslechla klíč v zámku dveří.

Naivně jsem čekala, že mi píše něco krásného – třeba, jak beze mě už nemůže být, že si bere v práci na pátek volno a že si to vše zařídí jinak, aby už byl u mě… a třeba by mi tam napsal i něco dráždivého, v což jsem doufala a chtěla jsem ta erotická slova číst, abych je mohla považovat za důvod, proč si to jít udělat a porušit svůj vlastní zákaz.

Místo toho mi napíše strohé sdělení, kde mi nedává na vybranou, ale jen mi chladně oznamuje, že buď dojedu já, anebo prostě nic. Sakra k čemu se piplám s vymýšlením dokonalého plánu na náš víkend, když to tak pitomě pohnojí. Mám vztek, ale zároveň jsem z toho i příšerně smutná a tak nějak si myslím, že brzy budu mokrá jinde, než by se mi líbilo. Ale třeba brečet nebudu; třeba se to ještě vysvětlí a on své záležitosti přehodnotí a pochopí, co pro mě tento víkend znamená.

Asi to nepochopil. Pokoušela jsem se mu naznačit, jak moc jsem se na společný víkend těšila, ale bylo to marné. Tak ať si panáček trhne, já přeci nemám zapotřebí dělat mu donekonečna blba; na to ať si nezvyká, že bude pořád jenom po jeho.  

Jenže co teď? To mám celý víkend trčet doma a bulet jak zhrzená milenka? Zavolám Leni a uvidí se.

Leňa byla zrovna sama doma, a tak mě nemusela ani dlouho přemlouvat, abych se k ní stavila pokecat a postěžovat si na ty naše pitomečky. Myslela jsem, že jí jen v rychlosti povím, jak mě ten můj naštval a jak podělal celý víkend a naše výročí, a pak si pustíme nějaký film, abych přišla na jiné myšlenky, ale Leňa na mně hned ve dveřích poznala, že jsem dost zdrcená. A tak jsem se rozpovídala trochu podrobněji, než jsem zamýšlela. Seděli jsme vedle sebe na kraji její postele – já se shrbenými zády a sklopenou hlavou k zemi; Leňa, s nohou přes nohu, záda rovná i v sedě, a jako téměř vždy dokonale vyprsená (jakoby to zrovna ona měla zapotřebí, když má prsa jednou tak větší jak já). Možná právě díky tomu, že jsem měla pocit, jak je ona oproti mně krásnější a dokonalejší, jsem si začala nahlas pofňukávat, že se mu třeba nelíbím, že jsem ho už omrzela a kdo ví, jestli se neohlíží po jiné (nebo nedej bože aby mi už rovnou zahýbal).

Leňa chvíli mlčela a jen si ke mně poposedla ještě blíž. Pak mě v sedě objala pravou rukou a řekla, že to není pravda, že jsem hezká, a že nemám kecat blbosti… Jenže já vím, že to není pravda a v porovnání s ní je to sakra vidět. Řekla jsem jí to.

Odmítala má tvrzení připustit, ale já si neustále trvala na svém, až to vypadalo, že se spolu ještě pohádáme kvůli takové kravině. Nakonec jsme se obě odmlčeli a já váhala, zda nemám raději odejít. Leňa někam odběhla do jiné místnosti v bytě, a když se vrátila, nesla v každé ruce jednu skleničku s podivně žlutým nápojem. Jednu mi podala. Vypadalo to jako džus, ale poznala jsem, že asi ne úplně obyčejný. Voněl i chutnal tak nějak alkoholově. Podívala jsem se na ni, zda mi to nebude chtít vysvětlit, ale pak jsem si řekla, že to koneckonců přijde vhod a napila jsem se.

Leňa navrhla přemístit se do obývacího pokoje a pustit si film. Nebyla jsem proti. Tělo se mi začínalo příjemně zahřívat vodkou, která měla být zamaskována džusem. Uvelebila jsem se naproti televizi v pohodlném gauči a koukala na svoji dlouholetou kamarádku, jak vybírá a připravuje film. Hlavou se mi při tom honilo hned několik podivně zmatených otázek, jako třeba to, že má Leňa moc krásné blonďaté vlasy a její vyšpulený zadeček, který na mě zrovna vystrkovala, když strkala DVD disk do přehrávače, musí být pro kluky dost přitažlivý… a zdalipak by se líbil její zadek i tomu mému pitomečkovi, který teď dělá kdo ví co – nejspíš ale zase jako obvykle pomáhá doma rodičům, takže není potřeba mít obavy, že běhá za jinou nebo se toulá někde po hospodách… a jakže se jmenuje ten film, co budeme sledovat?… a kolik té vodky tam vlastně bylo? – nejsem zrovna člověk, který by byl zvyklý popíjet a tak mi stačí málo, abych na sobě pocítila účinky alkoholu.

Bylo konec října, a proto se velmi rychle stmívalo, ačkoli do večera ještě chybělo několik hodin. Seděli jsme po tmě v gauči jedna vedle druhé a před sebou na stolečku nově naplněné sklenice džusem s vodkou. Leňa se náhle natáhla po dece, která ležela v křesle kousek od ní, a obě nás s ní přikryla. Trochu jsem se tomu divila, protože mi bylo docela teplo (zřejmě díky tomu džusu), ale deka byla jemná a hebká jako plyšák, že jsem se do ní s chutí zabalila.

Koukala jsem před sebe v temném pokoji na televizi a ani jsem nepostřehla, jak těsně u sebe sedíme. Uvědomila jsem si to až v okamžiku, kdy jsem pocítila dotek na svém stehně. Znejistila jsem a měla jsem tendenci se kousek posunout, protože jsem se domnívala, že má Leňa málo místa a chce mi takhle naznačit, abych se kousek šoupla.

Za chvíli se však něco podobného stalo znovu. Zdálo se mi, že to nebyl jen nějaký náhodný dotek, ale že mě snad dokonce hladí. Jistá jsem si tím ale nebyla, protože přes rifle nebyl letmý dotek moc poznat. Díky tomu jsem si však vzpomněla na svého přítele a začalo mi být opět velmi smutno, že ho nemám u sebe místo své kamarádky. Sklopila jsem zrak od filmu, který jsem díky pochmurným myšlenkám přestávala vnímat, až jsem si uvědomila, že koukám před sebe na stolek se skleničkami. Natáhla jsem se po ní a dopřála si hned dva pořádné loky.

Leňa se na mě pousmála a zeptala se, jestli chci ještě dolít. Váhavě jsem pokrčila rameny, což si vysvětlila jako povolení mě opít. Stále jsem však nedala nijak najevo, že o vodce v džusu dávno vím.

Jakmile kamarádka odběhla do kuchyně, aby mi dolila, zvedla jsem se – lehce jsem zavrávorala, ale balanc jsem ještě dokázala udržet – a chtěla jsem si alespoň povolit opasek a rozepnout punt u riflí, aby se mi pohodlněji sedělo. Alkohol však asi udělal své, stejně jako nedostatek světla, a tak se stalo, že se mi to nepovedlo provést dřív, než se Leňa vrátila. Koukala na mě zaraženě, jako bych dělala, kdo ví co, a tak jsem jí vysvětlila, že se mi v tom blbě sedí a chtěla jsem si udělat pohodlí, jenže se mi zřejmě někde zaseknul pásek. Leňa na nic nečekala, došla ke mně a strčila mi do rukou plnou skleničku, aby mi mohla pomoci. Docela rychle našla místo, kde se pásek zasekl, a během chvilky jsem byla volnější. Jenže ona mě zřejmě špatně pochopila a rovnou mi kalhoty rozepnula a sundávala je. Chtěla jsem ji rukama zastavit, ale plná sklenička mi v tom bránila. Rychle jsem vykoktala, že mě blbě pochopila, že jsem chtěla jen rozepnout kalhoty a ne je sundávat, ale na to ona pověděla, že je to jedno – doma nikdo není, zima mi pod dečkou nebude a hlavně to bude mnohem pohodlnější. Tak proč ne, řekla jsem na to a nechala jsem se ve stoje svlékat od své krásné kamarádky. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem dojem, že se mě dotýká tak nějak zvláštně. V tu chvíli jsem to ještě nedokázala (anebo možná jsem jen nechtěla) odhalit a pojmenovat, ale netrvalo dlouho a bylo jasné, kam vše směřuje.

Brzy přestával být pro Leňu film středem zájmu, přestože se snažila tvářit, jak ji nic jiného, než obrazovka televizoru, nezajímá. Ve skutečnosti se však plně soustředila na to, aby našla moje obnažené nohy, které mi hladila. Bez riflí už jsem neměla pochyb, že její dlaně tam nejsou jen omylem. Nejprve mě laskala jen nad kolenem levé nohy lehkými doteky své jemné dívčí dlaně a já držela a ani jsem se nehnula. Zřejmě díky alkoholu mi to nevadilo, že se nechávám nestydatě hýčkat od kamarádky, ačkoli bych si za střízliva nedokázala nic takového představit.

Když Leňa zjistila, že se nebráním a nemám stále žádných námitek vůči jejímu počínání, začala být odvážnější a působnost svých dlaní rozšířila na celé moje levé stehno. Líbilo se mi to, a možná tato skutečnost mě na tom všem děsila ze všeho nejvíc. Přeci se mi nemůže líbit mazlení s holkou, říkala jsem si v duchu a pokoušela jsem se rozhodnout, zda to nemám zavčas utnout.

To už jsem měla její zbloudilou ručku na krajkovaných kalhotkách – zatím jen na svém boku – a záhy mi hladila zadeček všude tam, kam se dostala. Začínalo mi být šílený horko. Ztěžka jsem polkla a měla jsem dojem, že mi v ústech vyschlo. Natáhla jsem se pro skleničku, a přitom jsem nechtěně shrnula deku z našich nohou. Leňa sebou poplašeně trhla. Podívala jsem se na ni, abych zjistila, co ji tak polekalo, a stačila jsem postřehnout, jak rychle vytahuje druhou ruku, kterou mě nehýčkala, ze svých tepláčků.

V tu chvíli už bylo jasné, že to není jen kamarádské pohlazení (ještě aby bylo, když mě hladila po kalhotkách a zadku) a úplně jsem zapomněla, že jsem se chtěla napít. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou a nevěděla jsem, co teď.

Leňa si poradila sama. Rukou, kterou mě ještě před chvílí hladila, položila do mých vlasů, a začala mi je vískat, jak to mám ráda. Rozkoší jsem přivřela oči, a kdybych byla kočka, předla bych blahem. A snad právě na tohle čekala, protože sotva jsem víčka zavřela, ucítila jsem na krku dotek. Ne, nebyl to dotek ruky, která mne projížděla ve vlasech, ani to nebyla ta druhá ruka, která ještě trošku vlhká přistála na mém kolínku. Byly to její rty. Z úst mi vyšel tichý sten vzrušení, když jsem na svém citlivém krku pocítila její plné horké rty, které mě jen podráždily letmým polibkem a hned se zase pro jistotu vzdálily, aby vyčkaly, zda se nevyplaším.

Nevyplašila jsem se. Bylo mi příjemně a díky alkoholu mi bylo také kde co jedno. Pohodlně jsem se opřela do gauče a pak jsem natáhla směrem ke stolu ruku, do které mi pohotová kamarádka strčila skleničku, abych si mohla dodat kuráže k tomu, co se nezadržitelně blížilo. Téměř polovinu obsahu sklenky jsem do sebe nalila, stejně jako ona. Odevzdaně jsem následně vyčkávala, co má moje kamarádka dál za lubem a ačkoli jsem měla pocit, že by to tak být nemělo, cítila jsem jisté zklamání, když místo toho, aby se na mě po odložení skleniček vrhla, posadila se do gauče vedle mě a dál hleděla na film, jakoby ji to zajímalo víc, než moje roztoužená maličkost.

Po ani ne minutě jsem poznala, že jsem se velmi mýlila, když jsem předpokládala, že se chce dívat na film místo společného mazlení. Tiskla se ke mně svým pravým bokem, ruku prostrčila mezi gaučem a spodní částí mých zad a hladila mě po hýždích. Chtěla jsem být také nějak aktivní, ale ani pořádná dávka alkoholu mě zatím nedokázala zbavit zábran, a tak jsem se odhodlala jen k tomu, že jsem svoji hlavu položila na její rameno.

Dekou jsme byli přikryté až skoro po bradu, přestože nám bylo stále větší vedro. Bylo to tak zatím lepší, neboť jsem mohla předstírat, že vůbec nevím o nějaké ruce tam dole, která opustila moje stehýnka a začala jezdit po kalhotkách. Schválně jsem si trošku poposedla, abych neměla nohy tak těsně u sebe, jako kdybych dopředu počítala s tím, že mi bude chtít hýčkat moji nadrženou štěrbinku. Několikrát mi ji skutečně přejela svými šikovnými dráždivými prstíky přes látku kalhotek, ale následně se přesunula na moje bříško. Vyhrnula mi tričko až ke kozičkám a jezdila mi tam dlaní tak dokonale, že se mi přívalem silného vzrušení rozbušilo srdce jak splašené. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych nešpitla něco ve smyslu, že to strašně strašně moc chci.

Ani jsem to říkat nemusela, protože z nenadání se její ruka vloupala do košíčků podprsenky a hnětla má ňadra zkušenými doteky, které zapříčinily, že jsem oddechovala jak lokomotiva. Byla jsem z toho nadržená, ale také stále nervózní. Jisté pochybnosti, že to není správné a že by se to nemělo, ve mně přetrvávaly, a já se je rozhodla vyhnat další dávkou alkoholu. Naklonila jsem se pro skleničku a ani mě nenapadlo, jakou možnost jsem tím Leni nabídla. Neváhala snad ani vteřinku, a hned se mi na zádech drala pod tričko až tam, kde se rozepíná podprsenka. Otočila jsem se na ni se zaraženým opileckým úsměvem, na který Leňa reagovala slovy, že bez šprndy to bude jistě pohodlnější. Usmála jsem se na souhlas, že má opět pravdu a jakmile mi ji vzadu rozepla, sama jsem si ji z pod trička vyprostila a odložila ji na opěradlo pohovky.

Zeptala jsem se jí, jestli si taky nechce udělat pohodlí a sundat si podprsenku, ale ona se na ta slova začala culit, vzala mi ruku a strčila si ji pod tričko, abych prý po doteku zkusila poznat, co má na sobě za šprndu. Neměla žádnou.

Byla jsem ráda, že je tma a není vidět, jak rudnu. Musela jsem být červená jak rak, když jsem se dotýkala jemného prsu, které bylo na omak tak úžasně příjemné (a oproti mým kůzlatům nezvykle velké, což bylo v dlani dobře znatelné), že se mi ani nechtělo přestat. Vlastně ani jsem nemohla přestat, protože mi stále držela ruku. Nevadilo mi to.

Pochválila jsem jí podprsenku se slovy, že je moc bezva na dotek… a že takovou doma taky někdy nosím. Ona k tomu dodala, že si ji občas bere i ven – že prý ji to samotnou tak nějak rajcuje chodit naostro. A protože jsem byla dost podnapilá na to, abych mluvila rychleji, než přemýšlela, bez rozmyslu jsem se zeptala, zda chodí naostro i dole… a jestli má teď na sobě nějaké kalhotky. Řekla, ať se sama přesvědčím.

Měla na sobě tanga – těch pár nitek, ke kterým jsem nikdy nezískala důvěru kvůli svému malému sebevědomí. Zeptala se mě, proč je taky někdy nenosím a já popravdě řekla, že žádné nemám a dosud jsem na sobě tento kousek prádla ani neměla. A Leňa na to hned, že se to musí změnit, že za zkoušku nic nedám a už stála na nohou, tepláčky jí poslušně sjely ke kotníkům stejně jako ty titěrné kalhotky.

Vše proběhlo tak rychle, že jsem sotva postřehla, jak se její nahatá pipinka ocitla sotva půl metru od mé hlavy. Nevím, co mě to napadlo, ale strašně mě najednou zajímalo, jestli se mi to jen zdá, anebo ji má skutečně vyholenou, protože v jednom místě to tak nevypadalo. Jenže to už mně pobízela k tomu, abych si zkusila její právě svlečená tanga. Podala mi ruku, abych se rychleji (a také bezpečněji) postavil na nohy a ani nečekala na můj souhlas a rovnou mi moje krajkové kalhotky sundala. Znovu jsem měla dojem, že musím být rudá jako indián a ne jen kvůli tomu, že jsem na sobě měla krom kotníkových ponožek s hello kitty už jen tričko. Náhle jsem si totiž uvědomila, že moje kalhotky jsou v jistých místech tak nějak víc vlhké, ale Leňa zatím nic nekomentovala. Možná proto, že její tanga, která mi sama ochotně navlíkla, na tom byla v těch samých místech velmi podobně. 

Chtěla jsem si hned sednout, protože jsem si v tom uboze malém kousku spodního prádla připadala nesvá, ale Leňa mě razantně zadržela, že mám ještě chvíli postát, aby si mě prohlédla ze všech stran a zhodnotila, jak mi padnou. Chválila mi je a dodala, že máme asi úplně stejnou velikost prcek, na základě čehož ji nenapadlo nic lepšího, než si to potvrdit mými kalhotkami, do kterých se oblékla.

Ještě, než jsem se směla konečně posadit, podala skleničky, abychom je dopili – prý než to nešťastnou náhodou vylejeme. Kopla jsem to do sebe jako zkušený piják a pak jsem konečně sedla, díky čemuž jsem se ujistila v tom, že tanga asi jen tak dobrovolně skutečně nosit nebudu.

Leňa se posadila vedle a nabídla mi, abych se uvelebila s hlavou v jejím klíně. Pochopila jsem to poněkud jinak, než to myslela, a proto jsem se podle toho také tvářila. Záhy mi došlo, že šlo jen o drbání vlásků – a tomu já zkrátka nedokážu odolat, ať jsem střízlivá nebo opilá. Lehla jsem si na bok, hlavu položila na její obnažená stehna a nechala se hýčkat příjemnými doteky tak dlouho, až jsem usnula.