Malíř

Tak strašně se styděla… Stud jí vháněl nach do tváří. Seděla na loži s baldachýnem v kožešinách. Pózou těla i rukama se snažila skrýt co největší díl své nahoty. Červeň jí zalévala i hrudník a její dlouhé štíhlé prsty nervózně škubaly za lem šedé kožešiny.
Ještě nikdy se malířem nenechala zvěčnit nahá. Ale mělo to být překvapení, dar. A co by pro svého chotě, jehož tak neskonale milovala, neudělala.
Malíř z ní byl nešťastný. Jen slíbený tučný honorář ho držel, aby se ještě snažil. Na loži před ním seděla nervózní hromádka neštěstí a stud z ní přímo čišel. Na tvářích i v dekoltu se jí dělaly nehezké rudé skvrny. A přitom se neměla zač stydět!
Když se na ní zahleděl čistě okem chtivého muže, viděl pěknou tvářičku, smyslné rty, nádherné rusé vlasy, které jí rozpuštěné v loknách padaly přes ramena a částečně halily ňadra, která jakoby zrovna zvala mužské ruce a ústa, aby je laskaly. Jakoby byla stvořena k vášni. Její klín, jak si stihl všimnout, než stydlivě přitiskla kolena k sobě, byl vyholen do sametové hebkosti. Z jejího těla však přesto všechno sálala provokativní nevinnost a probouzela v mužích potřebu ukázat jí jak chutná láska. Snad jen její kočičí oči, ve kterých se odráželo mekké světlo svic, prozrazovali, že ví, co je hřích…
Napadl ho spásný nápad. Rozhodl se hrát vabank.
Ona seděla, klopila zrak a snažila se nevnímat toho cizího muže s uhlem v ruce, před kterým tu seděla úplně nahá. Hlavou se jí honilo, který démon jí našeptal takový nápad a tak ani nepostřehla, že malíř se ze svého místa za stojanem zvedl.
Vstal a rychle se jal zfoukávat vysoké voskovice až svítila jen jedna a pokoj se halil do dráždivého přítmí.
Dřív než pochopila, co má v plánu, přisedl k ní na postel, ani nestihla protestovat. Než si její oči zvykly na nastálé šero, držel ji v náručí a její případný vzdor pacifikoval polibky na ta smyslná plná ústa.
Uvědomila si, že nemůže ani křičet, nebo volat o pomoc. Nikdo netušil, kde teď je a co činí, ani její choť ne. Mělo to být překvapení. Zabil by malíře a nejspíš i jí bez ptaní, kdyby je teď objevil a uviděl tuhle scénu. Neochotně přijímala jeho polibky i doteky jeho rukou na své kůži.
Ale po chvilce se v ní něco zlomilo. Její kůže začala hřát, jak se z krve stával proud vášně, začaly se jí jeho doteky líbit a polibky hladově opětovala.
Malíř cílevědomě laskal a hladil její tvář, rty, uši, krk, šíji, ňadra, bříško a jeho ruka se pomalu blížila k jejímu klínu. Cítil v ní ten zlom, tu změnu, ten okamžik kdy mu začala vycházet vstříc. Tu chvíli, kdy si začala jeho doteky, polibky a laskání užívat. A to už dráždil její klín, prsty i ústy.
Vždy když cítil, jak se pod jeho doteky chvěje jak osika, prohnutá jako luk a prsty křečovitě zarytými v jeho vlasech si drží jeho hlavu v klíně a prosí aby nepřestávat, přesně tehdy přestal. Potřeboval její vzrušení vybičovat na maximum a to se mu po nějaké době povedlo.
Když jí nakonec dovedl na vrchol, zdálo se, že vlny slasti bičující její krásné tělo snad nikdy neopadnou.
Rychle vzal do ruky uhel a papír a črtal jednu skicu za druhou. Skicu ženy, kterou zmítá slast a která s očima široce otevřenýma, vlasy divoce rozhozenými po polštářích, s klínem zmáčeným touhou a s náručí prázdnou. Ženu, která čeká na zručného milence, připravená splnit jeho každé i to nejzvrhlejší přání, protože po té mučivě sladké a něžné předehře potřebuje drsnou lásku muže, který si jí vezme tvrdě a bez ptaní.
Ale to už nebyla jeho práce. On tu svou odvedl dokonale. Podařilo se mu zachytit na papír vše. I všestrhující slast a touhu, prázdnou náruč, výzvu. To ostatní už je na někom jiném…