Zajímavé rande

Dnes byl ten den, co jsem jí měl konečně poprvé spatřit. Sice jsme si vyměnili fotky, ale na živo je to o něčem jiném. Stála tam s rozpačitým úsměvem. Jestli je taky tak nervózní jako já? Dlouhé vlnité blonďaté vlasy jí padaly do obličeje. Stále si je upravovala. Byla nervózní. Koukla na mě vystrašeným pohledem a jemně se usmála. Moc jí to sluší, je roztomilá.
„Ahoj, já jsem Roman a ty budeš Lucka, viď“.
„Ahoj, těší mě, jsem ráda, že jsme se konečně setkali“ říká.
Pořádně si jí prohlížím. V těchhle očích si za chvíli utopím. Ještě jsem takové oči neviděl. Sice se v nich zračila nejistota, ale v zároveň v nich bylo něco ďábelského a sexuálního. Byly nádherné, světlounce modré až do šeda.
„Tak kam půjdeme? Chceš radši na kafe, na čaj, nebo snad na pivo?“
„No abych pravdu řekla, tak radši na to pivo. Vím, že to zní zvláštně, ale kafe jsem měla, než jsem jela sem a čajovny moc ráda nemám.
Týýjo, tak to je první holka co znám a chce jít na pivo, no já se snad zamiluju. „Máš na mysli nějakou konkrétní hospůdku? Já to tady moc neznám.“
„Tak co třeba k Pavoukovi, tam to mám ráda.“ „Dobře, tak jsem ještě nikdy nebyl. Je to daleko?“
„Ne jen kousíček.“
Docela příjemná hospůdka s kulečníkem, šipkama a fotbálkem jako většina větších hospod. Ale docela dost lidí, na to že je všední den. A jediný prázdný stůl.
Během toho, než jsme se rozhlédli a usadili, tak Lucku zdravili nějací tři kluci i samotný číšník. Ten sice jen na dálku zamával. To mě utvrdilo v tom, že tady asi musí být docela často.
Sundala si svůj červený kabátek a dala ho na opěradlo židle. Pod ním měla světle fialkové tričko s docela hlubokým výstřihem. Teda, né, že by mi to vadilo. Aspoň jsem měl hezký výhled.
Začali jsme si povídat, vlastně jsme napojili rozhovor tam, kde jsme si skončili psát úvodní informace o sobě na internetu.
Vyprávěla různé příhody z dětství, že školy, z práce. V povídání jsme se střídali a docela jsme se nasmáli.
Pak navrhla, že bychom si mohli dát panáka na seznámení.
Tak proč ne, že jo, aspoň bude příležitost k první puse.
Číšník donesl dva panáky a neuniklo mi, že přitom na Lucku zamrkal. Jako cože? Co na ní takhle mrká? A přede mnou. Už mě trochu začalo hlodat podezření, že spolu někdy něco měli, protože ten úsměv co k němu vyslala, nebyl jen z kamarádství.
„Tak na to naše setkání,“ povídá. „Rád jsem tě poznal a je mi s tebou moc fajn“, říkám jí. Přiťukneme si a já nenápadně nastavím pusu. No zřejmě to tak nenápadný nebilo, protože ještě než se chystala napít, se na mě podívala takovým zvláštním nepopsatelným pohledem. Jako kdyby něco také očekávala. Tak jí říkám: „A jako pusu na seznámení nedostanu?“ Usmála se a pomalu se ke mně přiblížila. Ještě jednou se mi zhluboka podívala do očí, až mi přešel mráz po zádech a jemně přitiskla své hebké rty na moje. Bylo to jak kdyby mnou projel elektrický výboj. Obyčejnou pusu s takovýmhle napětím jsem ještě nezažil. Ta holka je prostě kus.
No nezbývalo nic jiného než rundu obrátit, abych jí mohl nějak nenápadně políbit znova, ale na co to svézt teď, když už pusa na seznámení byla?
Když donesli druhé panáky, říká mi: „tak teď by si měl dát pusu zase ty mě, když si jí předtím také dostal ode mě. Aby to bylo vyrovnané…“
Tak to mě dostala, líp to nemohlo dopadnout. Taková příležitost. Usmál jsem se na ní a začal se k ní pomalu přibližovat. Nejprve jsem jí dal taky takovou malou roztomilou pusinku jako předtím ona mě, trochu jsem se oddálil. Ale když jsem viděl její žádoucí pohled plný vášně, zas jsem se přiblížil a začal jí líbat. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Naše jazyky se proplétali jak dva divocí hadi toužící po kořisti. Byl to polibek plný napětí, vzrušení, vášně a divokého chtíče.
Ta holka bude asi pěkná dračice. Ale to je přesně moje gusto. Nemám rád žádný upejpavky, který člověk skoro musí tahat za nohu, aby se k něčemu odvážili.
Zato s Luckou se to začalo pěkně rozjíždět. Po třetím panáku jsme se líbali už bez nějakých řečí. Přitiskla se ke mně a její ruka šmátrala k mému rozkroku. Dneska to bude asi divoký, pomyslel jsem si. Uvidíme, jak tohle skončí.
Asi po hodině mazlení, navrhla, jestli nepůjdeme k ní domů. Že jí to moc na veřejnosti takhle nevyhovuje. No týýjo, tak to bych nečekal. Ale jelikož jsem byl už pěkně rozehřátej, tak si říkám proč ne. Ta holka ví, co chce a dává to bez okolků najevo.
Bydlela dva bloky od hospůdky.
Měla menší útulný byteček spolu s kamarádkou spolubydlící, která zrovna nebyla doma.
Jediný co mě nechala, bylo si sundat boty, pak mě vzala za ruku a vedla k sobě do pokoje. Rozsvítila jen malinkou lampičku v rohu, která svítila příjemným tmavě žlutým světlem.
Přišla ke mně a vášnivě mě začala líbat. Pak ustoupila o krok vzad, koukla na mě s trochu divokým až zákeřným pohledem, který doplnila o laškovný úsměv a strčila mě na postel, která byla hned zamnou. To mě trochu vykolejilo, protože jsem nečekal, že na to půjde takhle zhurta. Ale proč ne, řekl jsem si, každý to má rád jinak a přistoupil jsem na její hru.
To co se dělo pak, bylo jak z nějakého hodně divokého snu nebo z porna. Ta holka je normálně zvíře. Naposledy jsem zasunul a odpadl vyčerpáním. Nic lepšího jsem ještě nezažil. Ona si to taky očividně užila, pěkně do rytmu vzdychala a jak přirážela, no prostě paráda.
Chtěl jsem se k ní přitulit a obejmout jí. Ale ona mou ruku odstrčila, vstala s postele a otočila kolem sebe ručník, co byl položený vedle postele, jak kdyby si ho tam už předem připravila.
Otočila se na mě a s naprosto chladnýma očima a zlým tónem mi řekla: „teď se jdu vysprchovat a až se vrátím tak doufám, že už tady nebudeš!“ odešla do koupelny a zabouchla za sebou dveře.
Koukal jsem za ní, úplně paf. Myslel jsem, že jsem připravený na cokoliv, že už mám různý zážitky a zkušenosti, ale tohle mě teda dostalo.
Oblékal jsem se a cítil jsem se jak odkopnutá děvka. Když jsem odcházel z pokoje, strčil jsem omylem do skříňky u dveří a na zem spadl takový blok s tvrdými deskami. Něco jako deníček. Otevřel se zhruba veprostřed a tam byla nalepená fotka nějakého blonďáka a pod ním jeho základní popis jako je věk, znamení, telefon, město a tak. Zvědavě jsem otočil na další stránku a tam další fotka ale úplně jiného kluka. Teď se na mě zase usmíval sympatický černovlasý modrooký kluk. Zvědavě jsem listoval dál….na každé stránce fotka jiného kluka. Říkám si, co to sakra je? To si vede nějakou statistiku kluků nebo co? Kouknu na poslední stránku a zarazím se. Koukám na svou fotku. Pod ní popisem a dnešní datum. Chce se mi zvracet….musí tam být tak přes sto fotek. Deník hodím na postel, beru bundu. navlékám boty a mizím odsaď, takhle zneužitý jsem se ještě nikdy necítil….