Námluvy kulhavé blondýnky.

Irena seděla u stolku v jídelně horské chaty Růženka a mlčky popíjela kávu. Uplynuly tři dny, kdy se s Karlem na Vraní boudě rozloučila a nasedla do rolby, která ji svezla na chatu. Dokonce odepnutá lyže se našla a spočívala s ostatními v lyžárně, protože kotník při chůzi pobolíval a doktor, který nohu prohlédl ji lyžování zakázal.

Povzdychla si: „Jo, holka, byla to asi pro něj jenom jedna příležitost z mnoha dalších, vždyť o něm nic nevíš.“ Dívala se z okna na sjezdovku ozdobenou postavičkami lyžařů a koutkem oka zaregistrovala jak se k vleku řítí sněžný skůtr zahalený oblakem sněhových vloček a mizí pod převisem stěny chaty.

„Dáte si ještě kávu, nebo něco jiného?“ vyrušil ji hlas servírky. Provinile se na ni podívala: „Asi bych si měla dát něco bez kofeinu. Třeba tonik.“ Lekla se, když uslyšela známý hlas: „A mě prosím také jeden.“ Ohlédla se po hlase. Ve dveřích stál Karel, červenou bundu přehozenou přes ruku.

Pověsil bundu přes opěradlo vedlejší židle, posadil se naproti ní: „Co dělá kotník, už je to lepší? Neměl bych ho prohlédnout?“ Vydechla, stále ještě překvapená: „Kde se tady bereš, já myslela, že už tě neuvidím?“ „To víš, práce, teď vidíš, proč to se mnou moje bejvalá nevydržela,“ usmál se trpce. Servírka donesla pití, nalila do skleniček a tak se napili.
Karel pokračoval: „Hodně jsem za tu dobu o nás dvou přemýšlel. Nevím, jestli to nahoře bylo pro tebe jenom náhodná příležitost, nebo to bylo vážné. Vážně bys byla ochotná žít s takovým horským cvokem?“

Hleděla na něj, stále se ještě nemohla vzpamatovat z překvapení že ho vidí: „Mám to brát jako nabídku na společný život?“ zašeptala překvapeně. Přikývl. „Jak si to představuješ? Co budeme dělat?“ zeptala se a stále se nemohla z překvapení zorientovat.
„Tak prvně dopijeme Tonik, zaplatím a ty si půjdeš sbalit věci. Já to vyřídím na recepci a zavezu tě ke mě domů. Tam si sedneme, nalijeme si víno a probereme další pokračování,“ plánoval. „Ale co řeknou ostatní z party, když náhle budu pryč?“ namítla.
„Co říkali, když jsi uvázla na Vraní boudě? Starali se, co se ti stalo, když jsi se dole neobjevila?“ zeptal se.

„Vlastně nic,“ zapřemýšlela, „ani nic nenahlásili na recepci. Zprávu podala až horská služba.“
„Tak vidíš,“ zasmál se, „když se večer rozhodneme, tak si sem zajedeme a můžeš jim to povědět. Tak co, jak jsi se rozhodla? Jdeš se mnou?“ Chvíli zapřemýšlela a pak se s úsměvem zeptala: „To budu sedět doma, když budeš ve službě?“ Pokrčil rameny: „Když ti jde muž do práce, tak jsi také sama, to se nedá nic dělat. A práce, té bude dost, neboj.“ Vstala, rozcuchala mu vlasy, políbila na čelo a zmizela ve dveřích jídelny. Zaplatil útratu a v recepci vyřídil její odhlášení a vyrovnal účet. Posadil ji na sedadlo skůtru za sebe a nařídil: „Pevně se mě drž.“ „Mám tady ještě lyže,“ namítla ale Karel, že je přivezou k nim domů chlapi odpoledne.

Seděla v malém obýváku jejich domečku, slyšela jak Karel rachotí v kuchyni a chystá nějaké pohoštění. Hlava se jí ještě točila z té divoké jízdy na skůtru a stále se nemohla vzpamatovat z toho co se děje. Povzdychla si: „Holt jsem blbá blondýnka.“

Přinesl talíř s chlebíčky, nalil do sklenic víno a přiťukl si s ní: „Ať se ti tady líbí Irenko.“
Napili se a Irena ho náhle objala, přitiskla se a rozplakala. Tiskl ji k sobě, hladil po zádech a čekal až se uklidní. Když už zřejmě došla zásoba vody a přestala mu močit košili, políbil ji a zašeptal: „Nelituješ toho?“ Zavrtěla hlavou: „Doufám, že ne.“
Dolil víno a začal plánovat: „Takže, prvně s bydlením.Bydlíš sama, nebo v podnájmu?“
„S holkama v podnájmu a z toho bych musela později odejít. Víš, já po škole dostala místo ve fabrice jako sekretářka vedoucího dílny. No a když si začal moc dovolovat, tak jsem mu jednu ubalila. A letěla jsem na hodinu. Přece nebude někdo věřit pitomé blondýnce. No, potom jsem už žádné místo nesehnala. Pokaždé když se zeptali na bývalém místě, tak řekli, že vybrali někoho jiného.“
Zeptal se: „Takže psaní na stroji, práci s počítačem zvládáš?“ Usmála se: „Jistě a ještě mám státnici z angličtiny a němčiny.“ „Možná by se tady pro tebe práce našla,“ zamyslel se, „uvidíme zítra. Odvezeme tvoje věci od holek a pojedeš se představit.“
„Kam?“ zeptala se udiveně. Ušklíbl se: „Nech se překvapit.“

Leželi v posteli přitisknutí k sobě. Pomalu líbal obličej a ruka si něžně hrála s poupaty na vrcholcích oblin ňader. Slyšel jak se jí zrychluje dech, sklouzl s polibky na ňadra a přisál se ústy na ztuhlý růžový hrot. Se sténáním mu přitiskla hlavu k sobě a tělo se vlnilo vzrušením.
Cítil jak nohou se přitiskla ke ztvrdlému pokušitelovi a zašeptala:“Prosím tě pojď, chci tě.“

Sklouzl mezi rozevřené nohy a s rozkoší potopil pokušitele do tůňky jejího lůna, hebkého, mokrého, stále ještě se svírajícího doznívajícím vzrušením. Zasténala, objala ho nohama a klínem začala útočit proti němu. Zrychlil a ucítil jak se jeskyňka sevřela, tělo se vypjalo do oblouku a Irena se zvrácenou hlavou tiše sténala rozkoší.

„Povol, musím ven,“ zašeptal a snažil se vymanit. Odpovědí mu bylo ještě těsnější sevření a pak, když zaplavil jeskyňku svou vláhou, přitiskla se ve vzrušení těsně ke klínu a vychutnávala pocit uvnitř lůna. Ucítila že pokušitel má snahu měknout a vyklouznout ven, tak povolila sevření.
Karel se překulil vedle ní, vzrušením oddechoval a líbal uslzené tvářičky. „Irenko, Irenko, tady někdo riskuje,“ zašeptal. „No co,“ zasmála se, „chtěla jsem si to vychutnat až do konce.“
Přitulila se k němu a přisála se na ústa dlouhým polibkem. Stále se nemohla nabažit pocitu, když ji milovaný muž objímá a tiskne k sobě.
„Broučku, já bych v tvojí náruči vydržela takhle celý život,“ povzdechla si roztouženě.
„To by šlo těžko holka, taky musíme jíst a to ostatní,“ namítl. „A měla bys vlítnout pod sprchu.“
„Že by se mě chtělo,“ povzdechla si a odkulila se do koupelny. Poupravil zmuchlanou postel a když se vrátila, zalezli pod deku a přitisknuti k sobě usnuli.


Julius Robbertos 2014