Muž číslo devět 18+!

"Vážně si myslíte, že si to potěšení nechám, ujít, slečno?" slyším jeho hlas tak blízko... dotýká se mě svými rty a já cítím jeho silnou, mužnou vůni. Nasávám do sebe každičkou molekulu a mlčím. Je mi zima, ale horkost v těle všechen ten pocit přebíjí.
"Ne," odpovídám.
"Ne?!" opáčí on. "Ne, co?!"
"Ne, pane?" dodávám a zpytuju svědomí. Pro samou touhu a neznalý pocit mravenčení v těle, zapomínám na jeho slova, vyřknutá jen před pár okamžiky.
"Přesně tak, slečno."
Sedím na dřevěné, nepohodlné židli s něčím tmavým přes oči, slyším jeho a pak ještě neurčitý šum, někde přede mnou. Stoupá si za mě a svým tělem mě natlačí ještě víc na opěradlo židle. Jsem nucena přisunout se ještě blíž a své nohy, tak rozevřít ještě víc.
"Takže, pánové..." promlouvá a já se samou hanbou propadám do betonové podlahy. Pánové? To je jich tam víc? Nastává ticho a upustit malý špendlík na podlahu, je slyšitelný v každém koutě podezřele chladné místnosti. "Hlásí se někdo jako první?" dodává.
První? Jímá mě panika a dech se zrychluje.
"Já!" ozývá se někde z předu hrubým hlasem.
"Chcete vědět, do čeho jdete, pane s číslem devět?" ptá se ho, muž stojící za mnou.
"Samozřejmě, že chci."
Do čeho jde? Nechápu. Muž, vonící jako niagárský vodopád, přechází kolem mě, cítím ho naprosto detailně, mi upravuje vlasy, přehazuje je na jednu stranu ramena a žádá mě, abych se prohnula v zádech, jak jen to bude možné. Činím tak. Pak cítím, jak mi prsty sklouzne za kalhotky, přímo tam, kde je výhled pro všechny nejlákavější a nějakým předmětem, nejspíš nožem, přeřezává tu černou krajku. V místnosti je ozývá šum a potlesk. Naprázdno polykám a snažím se povolit, otočením rukou sevření v poutech. Bolí to.
"Inu, pane číslo devět, jaká je vaše odpověď?" ptá se muž, stojící vedle mě.
Šum utichá a všichni čekají na jeho slova.
"Můžu blíž?" ptá se muž číslo devět.
"To samozřejmě můžete," odpovídá muž, stojící vedle mě. "Můžete cokoliv," ujišťuje ho.
Cítím před sebou další osobu, nevoní nijak vábně, spíš zvláštně. Mlčí a já cítím, jak se mě dotýká. Nejprve bříšky prstů, pak celou dlaní. Cítím se vzrušená. Otírá se mi o to nejcitlivější místečko a pak do mě proniká dvěma prsty. Vypínám se ještě víc.
"Tuhle beru," odpovídá a odsunuje pomalu svou ruku z mého těla.
Očekáváním celá hořím. Slyším nějaký zvláštní zvuk a pak kroky. Cítím cizí dlaně na mé šíji a pak mi někdo splétá vlasy, bere do ruky a nutí mě zaklonit hlavu. Další ruka mi drsně strhává krajkovou podprsenku. Šum v místnosti utichá, jen podivné vrzání židlí, je slyšitelné všude kolem. Cítím pálivou bolest na vztyčené bradavce a cítím vůni svíčky. Cítím cizí zuby na mé pokožce i prsty, svírající mé ňadro.
"Tak se mi to líbí," promlouvá muž, číslo devět. Cítím, jak mi lepí nějakou pásku jemně přes ústa. Je něžný, ale snaží se chovat velmi dominantně. Dlaně na mém těle už ani nepočítám. Je jich víc. Zavírám oči unavené těkavým pohledem do černého prázdna a oddávám se novým zážitkům.