Změna času

Je sobotní večer a já nemám s kým mrdat. Magická noc změny času z letního na zimní, o hodinu víc na šoustání. Lehám si na prostorné letiště, připojuji se k osvědčenému chatu. Zapínám webkameru, která snímá můj výstřih v bílé saténové košilce s černými puntíky. Do pěti minut pěje ódy na moje kozy dvě desítky chlapů. Jenže co z toho? Jejich inteligenční kvocient ze zpráv typu: líbýš se, pjekný kozyčky... se rovná mozkové kapacitě průměrného osla. Jasně, svědí mě, chci si jen zapíchat, ale do zvířátek nedělám, nejsem přeci zoofil. Asi si to dnes budu muset udělat sama, už potřetí...
„Nádherný výstřih, krásné kozičky, to by se hrálo.“ Dojde mi konečně smysluplná zpráva bez absence jediné hrubky. Okamžitě otevřu jeho profil. Věk: 32. Bydliště relativně poblíž mně. Tři alba ve fotogalerii, tak se na tebe kouknem panáčku. Plešatý frajer s kulatým obličejem předvádí svaly a kérku na paži v koupelně. To by šlo, pomyslí si moje vnitřní libido a po čtvrthodině komunikace a předání telefonního čísla mi na mobil přijde zpráva: Vyjíždím, za půl hodiny jsem u tebe. Začíná kolotoč rychlosprchy, rychloholení, rychlomake-upu a už jen parfém. V tu chvíli zvoní zvonek.
„Ahoj, tady máš víno“, vyzouvá se, vchází dál a sedá si na sedačku. „Jak se jmenuješ?“, ptá se ten frajer v černé kožené bundě, v džínách s ošoupaným vzhledem a přitom sleduje, jak zápasím s vývrtkou. Gentlemani fakt vymřeli. „Dnes můžu být kdokoli. Říkej mi třeba Boženo“, odvětím. Nalévám víno, podávám mu sklenici a prohlížím si ho na světle pořádně. Ty vole takovou vanu místo břicha a ty křivé zuby na fotkách fakt neměl. Ať žije photoshop! Chceš si jen zapíchat, zavřeš oči a budeš myslet na kohokoli jiného, našeptává mi moje věčně chtivé libido.
Lehám si na prostorné letiště, on usedá na křeslo vedle, jako kulisu máme skvělý film Alexandr Veliký. Začíná dvouhodinové kolečko nesmyslných keců a jeho pokusů o amatérský psychologický rozbor mé osobnosti. Bavím se, státnice z psychologie z nás dvou mám totiž já. Doufám, že mrdá líp, než myslí. Po další hodině stejně hodnotné konverzace zamířím napřímo: „Ty sis asi nepřijel popovídat u sklenky vína, že?“ „Ale jo, přijel jsem si popovídat“, řekne. „Aha, takže ho máš jen na čůrání?“ Po této otázce odhazuje bundu a lehá si za mně. Mohla jsem se zeptat dřív, ušetřila bych si tři a půl hodiny čekání na šukání. Hladí mi zadek a tahá za černá tanga. Už teď jsem mokrá a moc to chci! Bože asi bych se měla vážně léčit. Sundává mi je, roztáhne pysky a ukazováčkem krouží na poštěváčku. Už po chvilce snažení musím uznat, že ví jak na to. Mění směr. Dráždí mě a strká mi prst do mokré lasturky, pomaličku přiráží a kulisu nám už nedělá Manéž Bolka Polívky ale moje slastné vrnění. „Tak se ti to líbí? Krásně vrníš." Lehne si na bok, otáčí si mě, chytne mě za boky a hlavu si dává do mého klína. Rychle kmitá jazykem a jen lehce se dotýká mého klitorisu, je to vzrušující. Pravým chodidlem nahmatám jeho rozkrok a přejíždím nožkou přes rifle po tvrdém čurákovi. Začne mně krásně lízat, dlouhé pohyby jazykem, sání, lehce mně stiskne zoubky, přisaje se na mně a kmitá čím dál rychleji. „Už budu“, kňourám, když věštím blízkou vidinu orgasmu. Vykřiknu v extázi, zmáčknu mu hlavu mezi svými stehny a po těle se mi rozleje slastné horko. Se zavřenýma očima si vychutnávám dochvěvy rozkoše. Najednou mi silou roztahuje stehna a chce zasunout. „Vem si gumu!“, vykřiknu na něj. „Nejsem malý děcko, abych mrdal s gumou Boženko!“, opononuje. „Na to ti seru, nejsem sběratelka pohlavních chorob. Vždyť tě vůbec neznám!“
Rychlostí blesku se obléká a ve 2:36 za ním prásknou dveře. Můj sen o mrdání při změně času z letního na zimní se právě rozplynul. Tak třeba za rok... (L)