Mých padesát odstínů šedi

S Michalem to tehdy na podzim nevyšlo, ani podruhé v zimě. Občasným psaním na netu jsem se dozvídala zajímavé věci o jeho předchozích pokusech o partnerství: dvouletá věrnost, potom snaha ošukat vše, co jde kolem. Jak dlouho ty vyvolené něžné květinky podváděl, to záleželo na jejich pozornosti a intelektu odhalit vždy opakující se kurvení. Oddychla jsem si, že jsem byl ušetřena téhle trapnokomedii jménem perfektní vztah.
Současná ´ta pravá´ je ale unikát. Od začátku chození naprosto absurdně a do detailu fotodokumentuje a sdílí na sociální síti s prominutím každý prd z šedi běžných dní. Tak člověk hned ví, co a kde Michal papá, pije a že to ´mňam´. Co vše se smaží, bylo naloženo, uvařeno a upečeno. Má přehled o romantických večerech při fotbalu a věčném hraní PC her. Ví o každém bebí a viróze. Kolotoč nekonečného označování fotek a obrázků střídá neutuchající blití citů o lásce až za hrob. K dokonalosti reportáže ´Naše láska navždy´ chybí už jen přidat to, co Michal vytlačil do mísy. Sociální sítě dělají z lidí debily. Tvrdím to furt a stále dokola. A tenhle ukázkový případ je toho důkazem.
Jelikož dvouletá lhůta slušného partnera s fotodokumentaristkou skončila, oslovil i mně. Byla to jen otázka času, kdy se ozve... Sexem žiji, nikomu jsem věrnost neslibovala, takže proč ne.
Půlka července, neskutečné vedro a dusno. Dveře v bytě otevřené, balkon dokořán, vzduch se ani nehne. Před polednem přichází propocený a s vděkem přijímá mou nabídku rychlosprchy. Vychází z koupelny s ručníkem, utírá se, ležím na zádech a sleduji ho. Černý korzet, černé podvazky s černými otevřenými kalhotkami, kouká i on na mně. Ulehá vedle mně a hned si mě bere. Tak se mi to líbí, na co ztrácet čas zbytečnými řečmi. „To jsou krásné kalhotky“, chválí můj vkus s hlavou v mém rozkroku a začíná mě laskat jazykem. Od minule vypiloval techniku. Je to lepší než před lety. Oddávám se jeho pohybům jazyka a za chvíli má touha slastně exploduje. Oplácím mu orální blaho ale ne do konce. Nasadí gumu a už mrdáme. Schválně mi nechá ty otevřené kalhotky. Vím, že ho to moc rajcuje. Střídáme polohy, potíme se v tom horku a konečně heká a stříká. Vytahuje ho ze mně a já nevěřím svým uším: „Ono to prasklo. Běž se rychle umýt." Sedám si a mrdka mi teče z dírky. Jsem v šoku. Letím do sprchy a jejím hrdlem se snažím vymýt ze sebe všechen ten genetický materiál. Vracím se s otázkou: „Co teď“? „Dám si sprchu a skočíme do lékárny pro pilulku po“, odpovídá hbitě. Má asi zkušenosti se vším, ironicky podotkne moje libido. Boží mlýny melou pomalu a jistě. Už i na mně došlo... Po sprše se obléká a já se jdu pro jistotu osprchovat ještě jednou. Pravou nohu už mám ve vaně, levá mi ale podklouzne a moje pravá půlka naráží na hranu vany, pravé lýtko dostane ránu od umyvadla a já padám na mokrou podlahu v koupelně. „Co se ti stalo? Pomůžu ti“, stojí nade mnou. „Už si toho dnes udělal dost!“, syknu naštvaně. Pomalu se zvedám a oblékám se. Bereme si taxík, tady jde o každou minutu. V lékárně mě farmaceutka upozorňuje na to, že tyto léky se vydávají pouze na občanský průkaz. A odteď tu budu mít navěky záznam. To mě opravdu netěší, ale situace si to žádá. Otáčí se mi panenky při výčtu všech nežádoucích účinků. Podle nich mě následujících 72 hodin neminou žaludečně střevní obtíže mírného až velmi intenzivního charakteru. Ty vole, jestli ti to stálo za to!, nadává mi moralistka ve mně. Inseminátor vedle mně platí a vracíme se ke mně domů. Polykám pilulku a on kontroluje můj zdravotní stav. Jak šlechetné, ušklíbne se ironicky moje vnitřní já. Jsem slabá, píská mi v uších, ale žádné gastroenterologické problémy se nedostavují. Odpoledne se loučí, vrací se do náruče své milé a já jdu spát.
Probudím se až pozdě večer. Je mi trochu lépe. Modřiny, obrovské skvrny velikosti deseti mexických dolarů přechází pozvolna ze žluté barvy do šedých odstínů. Každý pohyb bolí jak sviňa! Zapínám notebook. Zběžně projíždím novinky na sociální síti. Michal označen na úvodní fotce svého protějšku. Dva opeřenci na větvi, v pozadí výhled na monumentální symbol všech zamilovaných v jedné evropské metropoli. Nechybí popis o absolutní pohodě a nehynoucí lásce. A to je jen pár hodin po tom co lízal a mrdal jinou pičku. Holt co oko nevidí, to srdce nebolí... (L)