Slovní nedorozumění

Objednávám se ke své gynekoložce. Mám výtok. Prohlíží mě na koze. Kyselý ksicht jako vždy. Neochotně mi dělá stěry. Brblá si přitom něco pod nosem, že tam stejně nic není. Si snad o mně myslí, že jsem hypochondr. Tu krávu nemusím vidět, jak je rok dlouhý a ona ze mně bude dělat simulanta!
O týden později mi volá sestra. Bakteriální nález: streptokok v pochvě. No bomba! Všichni to mají v krku a já v pochvě. Zase musíš mít něco extra, komentuje to s velkou dávkou ironie má chtivá společnice. Přitom tuší, že si teď nějakou dobu nevrzne. Sedím zase v ordinaci. Doktorka, ač nerada, cosi žbleptá. Je to asi omluva. Já se královsky bavím z toho hereckého výkonu korunované čůzy. To je poslední kapka! Na nic nečekám: nechám si napsat léky, beru kartu a tady už mě nikdo neuvidí! Chvíli přemýšlím a volám gynekologovi, na něhož jsem slyšela jen ty nejlepší reference. Není jednoduché se k němu dostat. Využívám naší osobní známosti a telefon pokládám až ve chvíli, kdy jsem objednaná na vstupní prohlídku.
S panem doktorem se setkávám denně. Prohlíží si kartu a vedeme hovor o mém zdravotním stavu, prodělaných chorobách, genetických predispozicích mých předků. „Tak pojďte nahoru, podívám se na Vás“, vyzve mně na kozu. Jak jsem již uvedla, vídáme se denně, ovšem ze zcela jiného úhlu pohledu než teď. „Kdyby Vás něco bolelo, řekněte“, upozorní mě, ještě než mě začne prohlížet. Chladný kov vyšetřovacích nástrojů zastudí a já se viditelně oklepu. „Děje se něco?“, ptá se starostlivě lékař. „Ne nic, jen to studí“, odpovídám. „Tady se nemusíte stydět slečno“, reaguje. „Já se nestydím pane doktore. Říkala jsem, že to studí.“ V tu chvíli se ordinace zaplní naším smíchem. Mé vnitřní libido se tím slovním nedorozuměním baví ještě týden nato. (L)