Reklama na ticho

Jeden neslyšící sexy frajer mě zrovna online ´ukecává´ k hříchu. Je reprezentantem ČR ve florbalu. Neuvěřitelný pekáč buchet a v jeho středu pupík. Já i mé chtivé libido slintáme nad fotkami. Luxusní kousek to jo, jenže jak spolu budeme komunikovat? Ze znakovky, nepovinného kroužku na střední škole si pamatuji už jen symbol pohybu rukou pro sex. To ti bude asi stačit, zhodnotí drze fatální mezery neřestnice v mé hlavě. Prý slušně odezírá. Přistupuji tedy na jeho hru ´moje manželka mi nerozumí´ a domluvíme se, že spolu koukneme na film, s titulky samozřejmě.
Otevírám dveře a pozdravíme se. Pohodlně se uvelebíme na sedačce a pustím film. Stejně si nepokecáme, takže na co ztrácet čas. Mému ostrému jazýčku, vtipu a jízlivé ironii byla pro dnešek udělena červená karta. To trapné ticho by se dalo krájet, vlastně není trapné… Právě prožívám hit Paľa Habery konce léta roku 1988, dokonalou ´Reklamu na ticho´. Navzájem se uculujeme, když se střetneme pohledem. Na co čeká? Asi na závěrečné titulky, hihňá se té situaci neřestné já. A má pravdu. Holt zlatý hřeb večera. (L)