Touha

„ Zůstaň tu!“ Byla její slova, která na mne křičela z okna ve druhém patře domu, který jsem právě opouštěl. Vzhlédl jsem a spatřil, jak jí vlasy vlají ve větru. Tak rád jsem se jich dotýkal a vstřebával jejich vůni. Voněly po vanilce. Spatřil jsem také její ústa, která byla pootevřená a její oči, které byly plné zoufalství a naděje. „ Prosím!“ Věděl jsem, že bych měl odejít. Věděl jsem, že pokud zůstanu, nebude to správné. „Přece teď nepojedeš domu je noc a autobus ti jede i ráno, prosím zůstaň.“

Neovládl jsem se, musel jsem znovu vyjít ty dvě patra, které nás dělily. Stála ve dveřích a byla tak neodolatelně krásná. Vešel jsem do teplého bytu a v momentě, kdy se zabouchly vchodové dveře, jsem si uvědomil, že už není cesta zpět a že jsem si zvolil. Usedl jsem do obývacího pokoje, zatímco v kuchyni otvírala láhev červeného.

Přisedla si a s uhrančivým pohledem mi podávala sklenku. Tohle je konec, pomyslel jsem si, konec všeho čemu jsem věřil a v co jsem doufal.

Pokojem se linula hudba, která hrála jen tak, aby podtrhávala celou tuhle situaci. 

Prohodila vlasy a já opět nasál vůni vanilky. Byla neodolatelná, když se její rty dotýkali skleničky s vínem a její tváře pomalu začaly rudnout. Snažila se mne opít, snažila se opít nás a já jejímu přání pomalu podléhal. Nalévala jednu sklenku za druhou, a když se dotkly naše prsty, projel námi vášnivý náboj. Jak dlouho tohle budu muset snášet. Tak krásná a sexy, svlékal jsem jí pohledem. Miloval jsem jí.

Povídali jsme si, ale byly to jen laciné řeči, které skrývaly to, co by mělo být opravdu vyřčeno.

Když mi nalila jednu z posledních sklenek, tak se přiblížila svým obličejem k mému a upřeně mi koukala do očí. Byla natolik blízko, že jsem na tváři cítil její dech. Byla to ta chvíle, kdy jsem jí měl políbit, ale já vyčkával plný vzrušení. Přál jsem si, aby mne políbila, ale zároveň jsem doufal, že to neudělá.

Cítil jsem z ní touhu, ale jen se kousla do rtu a opět se odtáhla.

Bylo pozdě, rozhodla se, že se půjde osprchovat, zatímco já zůstal sedět na černé kožené pohovce

s bušícím srdcem a myšlenkami na útěk.

Ale byl jsem moc vzrušený a ovíněný. Dostala mě přesně tam, kam chtěla. Věděla, že co nevidět za ní přijdu do sprchy, věděla, že jí dnes večer políbím. Položil jsem sklenku na konferenční stolek a smírným zakolísáním vstal.

Prošel jsem obývákem do chodby a zastavil se přede dveřmi koupelny. Chvíli jsem tam postával, naposledy se zamyslel a s konečným rozhodnutím vešel. Vzduch byl vlhký a teplý. Zrcadla byla zamlžená. Ale bylo ticho. Nebyla slyšet žádná tekoucí voda. V tom mi položila své dlaně na mé oči a do ucha zašeptala: „ Noci byly stvořené pro možnost dělání věcí, které nemůžeš udělat příští den.“

Otočil jsem se a spatřil její nahé, mokré tělo. Pohladil jsem jí po tváří a něžně jí přidržel za bradu. Druhou rukou jsem jí přejel po paži a cítil její husí kůži, ačkoli byla úplně horká. Propletl jsem jí své prsty do vlasů a ona otevřela ústa. Věděl jsem, že pokud ji teď nepolíbím, tak už nikdy. A tak jsem se dotkl jejích rtů svými a mé tělo nad sebou ztratilo kontrolu. Poddávalo se plně polibku.

Otevřeli jsme oči a ona se usmála. Začala mne svlékat a já se nebránil. Vzala mne za ruku a odvedla do sprchy. Vlažná voda byla na rozpálené tělo příjemná. Nedokázali jsme se přestat líbat. Líbala mne na rty, uši, šíji. Část mého těla nezůstala bez polibku. Vracel jsem jí to dotyky.  Měla až neuvěřitelně hebkou kůži a pevná prsa. Cítil jsem její zrychlený tep a její oddechování.  

Plní vášně jsme se přesunuli do ložnice. Oba jsme chtěli to, o čemž jsme věděli, že se stát nemá.

Nechápal jsem, co cítí, ale dívala se na mne plná lásky, plná touhy, ale její skleněné oči mi řekli, že je také plná smutnu.

Oddechovala s každým mým dotykem.

Pamatuji si, že to byl nejnádhernější moment, když jsem jí políbil, když jsme se milovali. Nezapomenu na ten příjemný pocit, když proplétala prsty mezi mými vlasy. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo, ale usnuli jsme a přišlo ráno. Ráno, kdy se nesmělo mluvit o oné noci. Ráno, kdy jsem to byl já a ona. To ráno, kdy jsem jí viděl naposled.