Koule jen na šukání

ON: Promiň, že jsem se týden neozval. Cítil jsem se trapně, vždyť jsem tě málem znásilnil.
Píše zrovna Luboš.
JÁ: Ty víš, že se mi to moc líbilo.
Nenechám se vyvést z míry.
ON: Navíc mi zase psala Kačena, že jsem hňup, že za tebou jedu takovou dálku. Ať nerandím v cizím kraji. Možná tam někde byla a sledovala nás. Pokud za tebou ještě přijedu, Lukáška už neuvidím. A nechci, aby tě otravovala.
JÁ: Ty to není normální, měls to dávno řešit přes policii. A kdyby nás chtěla slečna otravovat v mém bytě, volám na ni 158.
ON: Ona mi i posílala fotky, když jsem u nějaké přespal. Pak milion výhružek, že Lukášek bude vyrůstat beze mně.
JÁ: Tomuhle se říká stalking, chorobné pronásledování. Vygoogli si to, je to trestný čin. Myslím, že v tom Kačenu najdeš.
ON: Jenže já o malého nechci přijít...
Škoda že má koule jen na šukání. Škoda že nemá koule na to, aby si s ní udělal pořádky. Ach jo, musím ho nechat jít... Toužila jsem po něm, ale jeho čas strávený se synem je to důležitější... (L)