Nothing Compares 2U

Je začátek června a já jsem jako na trní. V hlavě mi pořád zní Lubošova věta od minule: „Chtěl bych si tě příště ošukat v dámském. Líbí se mi, když mám na sobě podprsenku, tanga, podvazky s punčochami a boty na podpatku.“ Já a mé chtivé libido na to nemůžeme přestat myslet...
Dva dny čekání na nepoznané, vyhlížím ho na balkoně. Vystupuje z vozu. Mává mi na pozdrav. Opětuji mu jej stejným gestem. Propichuji ho rentgenovým pohledem. Ostřím zrak, podprsenku pod tričkem nemá. Dlouhé volné kalhoty a botasky. Že by pod nimi skrýval podvazky, tanga a punčochy? Na zádech batoh? Na lodičky a podprsenku?, spekuluje neřestná v mé hlavě. Stojí pod balkonem, když mu náhle začne zvonit mobil. Zvedá ho, cosi řeší, pokládá. Ztuhl mu úsměv. „To byla Kačena, jede s malým do nemocnice. Musím za Lukáškem“, říká. Neprotestuji, tohle jsme si už vyjasnili. „Tak pak napiš, jestli je vše v pořádku“, odpovídám mu na rozloučenou. Jsem zklamaná, ale co můžu dělat?
Po třech hodinách pípne na mobilu SMS: Všechno je ok. Ta kráva si to vymyslela. Věděla, že jedu k tobě. Už za tebou nemůžu přijet, Lukáška bych už nikdy neviděl. Promiň.
Kdybychom byli ve filmu, na pozadí rozbouřených emocí mého nitra by začala hrát píseň Sinéad O'Connor ´Nothing Compares 2U´. Začínám polykat slané slzy. Právě se mi zbortil svět jako domeček z karet… (L)