Soukromá ZOO

ON: Ahoj. Jak se vejde kočičko?
Píše mi zrovna Vlk, hlavní hrdina povídky O Červené Kundulce. Ihned si vzpomenu na jeho šikovné prsty a chtivá dáma ve mně slastně zavrní.
JÁ: Fajn.
ON: To nezní příliš nadšeně.
JÁ: Mám hroznou rýmu a cosi s hlasivkami....
ON: Chuďátko, to chce vypotit.
JÁ: Však jsem pod peřinou.
ON: Sama?
JÁ: Kdo by chtěl trávit čas s někým, komu teče rýma z nosu a pšiká?
ON: Třeba já... Když bych tě šukal zezadu, tak by to nevadilo. A když bych ti pak postříkal obličej, tak by se to ztratilo.
JÁ: Ještě by ses nakazil.
ON: Máš pohlavně přenosnou nemoc?
JÁ: Rýmu.
ON: To není přenosné genitálně, takže to nevadí. Navíc rýmu mám taky.
JÁ: (O)pičák.
ON: O pička je lepší.
JÁ: Tu má kdekdo.
ON: Ale ne tak luxusní jako ty. A navíc ty kozy… Vlastně máš takovou krásnou soukromou ZOO.
JÁ: Těžko soudit.
ON: Já soudit můžu.
JÁ: Já žádný průzkum u těchto zvířátek nedělala.
Krásná soukromá ZOO, neřestnice ve mně má záchvat smíchu… A máš lístek?, ptá se ho. (L)