Nejlepší volba mého života

Tobiáše jsem milovala. Byla to vskutku láska na první pohled. Zřejmě povedený Amorův vtípek: přitahovali jsme se takovým způsobem, že jsme první rok a půl všechen volný čas trávený ve dvou promrdali. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého. A má neřestnice z něj slintala jako buldoček. Když opadla prvotní nezkrotná vášeň a touha, pomalu jsme zjišťovali, že si nemáme co říct a ani co spolu dělat. Sundala jsem růžové brýle a krutá realita mně fackovala po tvářích: pije a neumí si přiznat, že to nezvládá. Je líný, nechce se mu pracovat. A ten sex už taky není, co býval. O-ou, povzdychne si smutně chtivá společnice v mé hlavě. Takže nastal kolotoč mých pokusů rozcházení se s ním a druhých, třetích, pátých, osmých, dvacátých až stopadesátých šancí ke změně, které jsem mu dala. Rozum mluví jasně, ale srdci neporučíš... Vlastně mi to nijak neusnadňoval: moře slz o tom, jak jsem ta pravá a já se nad ním vždy slitovala, jako teď...
Přicházíme domů společensky znavení, jsem ovíněná víc než dost. Každou skleničkou navíc náruživka ve mně už tak rozdmýchává tu nezkrotnou vášeň a touhu. Slíbil, že mi to dnes udělá pusou. Už tak dlouho mě nelízal a moc dobře ví, že to mám nejradši... Strháváme ze sebe oblečení, trochu se motám, ale zdárně ulehnu na postel a roztáhnu nohy. Zaboří se mi hlavou do klína a já už se nemůžu dočkat. Jenže co to? Ještě chvilku počkám, než řeknu: "Ty mě jako budeš lízat nosem?" "Když jsem to dělal minule, byla si tak na kaši, že ti to nevadilo", odpoví s ledovým klidem. To si snad dělá prdel, řekne sexuchtivka ve mně a údivem jí spadne brada. "Tohle je opravdu poslední kapka. Končím. A tentokrát definitivně!" a zmizím z jeho života. Nakonec jsem v dobré víře zachránit sebe samu a mé duševní zdraví udělala ze sebe nevěrnou děvku, aby se konečně rozešel on se mnou. Vše jsem si samozřejmě jen vymyslela.
Říká se, že schopnost žen zamilovat se do kreténů je neuvěřitelná. A já to mohu potvrdit. Rok mi trvalo, než jsem ho vymazala ze své hlavy. A na konci mého zapomínacího období se sám ozval SMS: Moc mi chybíš. Náš rozchod byl pro mně nejhorší volba v životě. A pro mně ta nejlepší, čao, odepisuji obratem. Neřestnice, sexuchtivka, nadržená, zkrátka všechny holky v mé hlavě mi na znamení vítězství nechávají zahrát hymnu na mou počest. Tohle si zvládla, plácají mě po ramenech uznale. Stejně je legrační, jak si muži myslí, že se s ženou rozcházejí právě oni. Ano, ono to tak na první pohled vypadá, že vyřkli ten ortel. Ale je to žena, kdo rozhodne. I když to na oko musí vypadat jako testosteronový radikální řez, jinak bychom se jich nikdy nezbavili. Tedy alespoň já ne... Lépe si totiž o samotě léčí rány ten, kdo kopačky dostal, než ten, kdo je dává a je neustále přemlouván k novým a novým šancím ve slepé víře v zázraky. (L)