Hra

„Být tebou, tak se dneska v práci moc nezdržuji a spěchám domů,“ ozvalo se roztouženě ze sluchátka jeho mobilního telefonu. „Že by překvapení?“ zašeptal, aby ho nikdo neslyšel. „Možná,“ napínala ho. „Určitě se ti to bude líbit,“ žhavila ho jako uhlík. „Budu muset končit,“ řekl po chvíli a zavěsil.

 

V životě tak nespěchal z práce jako dnes. Touha je silnější, než rozum, tudíž mu skutečnost, že se cestou domů dopustil minimálně šesti dopravních přestupků, nechávala chladnou. Rychle vyběhl schody a netrpělivě zaklepal na vchodové dveře.

 

Jakmile uslyšela jeho kroky, blížící se k bytu, zhasla. Tenký župánek, který schovával její krásné tělo, odhodila na zem a přistoupila ke dveřím. „Kdo je?“ zeptala se svůdně. „Já, honem pusť mě. Celej den se tě nemůžu dočkat,“ prosil a škrábal na dveře. „Kdo já?“ nechala ho za dveřmi dál. „No tak, nebuď bezcitná,“ prosil dál. Nepustila ho. Nechala ho v předsíni jejich vysněného podkrovního bytečku. „Pustím tě, jestli uhodneš, co mám na sobě,“ napínala ho. „No, tepláky a vytahaný tričko to nebudou…“ zasmál se. „Nemáš ani představy, jak moc sexy teď jsem, rozpustíš se blahem, až tě vpustím dovnitř,“ vyburcovala jeho vzrušení ještě více. Pak pomalu otevřela dveře. Erik vtrhl do bytu jako býk, připravený k zápasu, do arény. „No tak, ty moje zvíře, uklidni se,“ utišila jeho chvějící se ústa. Opřela ho o dveře. „Tak a teď se svlékni,“ pousmála se na něj. „Páni, dobře,“ vysoukal se z obleku. V rouše Adamově stál jako u vytržení. Nevěděl, co se bude dít a to ho stále více vzrušovalo. Vzala ho za ruku a odvedla ho do koupelny, kde již byla připravena vana, plná teplé vody s voňavou pěnou. „Vykoupej se a přesně za deset minut, zaťukej a já si pro tebe přijdu,“ usmála se, sklopila oči a odešla.

 

„Ona ví, jak nesnáším, když mě má takhle v hrsti, ale přitom je to tak…, to vzrušení a myšlenka na její úžasné tělo. Až ho budu moci svírat v náručí, až budu moct sáhnout na její tajná místa, tam, kde to má nejvíc ráda. Pak se totiž role obrátí a to bude moje odměna za tohle nehorázné utrpení,“ pomyslel si, když ležel ve vaně. Deset minut se vleklo neuvěřitelně pomalu. Celý napružený, zabalený jen do ručníku, stál u dveří a čekal, až se ta prokletá vteřinová ručička pohne. „Konečně,“ řekl si pro sebe a zaťukal.

 

Ona již stála za dveřmi a v ruce svírala cosi černého. Pootevřela dveře a vyvedla ho ven. „Páni, tady je to krásný. Ty svíčky a všechno,“ prohlásil, když se konečně rozhlédl po místnosti. Pak se svýma lesklýma, roztouženýma očima podíval do jejich temných očí. Věděla, co chce, ale nedala mu to. Místo toho, mu oči zavázala černým, neprůhledným šátkem. Lehce ho políbila na ústa a pomalu ho zavedla na lůžko. Posadil se.

 

Do tajemného ticha pustila pomalou, erotickou hudbu. Poodešla ke kuchyňské lince a chvíli si ho z dálky prohlížela. Byl tak roztomilý. Připadala si jako pasáček, který právě zkrotil nejdivočejšího berana ze stáda. Teď ji připomínal spíš malou, bezbrannou ovečku, hledající maminku, která se mu ztratila z dohledu. „Leono?“ zeptal se nejistě. Neozvala se, jen klapla dvířky od linky, na důkaz toho, že je tady s ním. Do jedné ruky uchopila čokoládovou polevu, kterou oba tolik milují a do druhé jahody. Všechno poskládala na poličku u postele. Nepřestávala ho napínat. „Věříš mi?“ zašeptala mu do ucha. „Snad,“ znejistěl ještě víc. „Neboj, neublížím ti,“ políbila ho na tvář.“Teď si lehni,“ zatlačila na jeho hruď. Z nočního stolku vyndala dvě kovová, lesknoucí se pouta. „Dej ruce za hlavu,“ manipulovala s ním dál. On se k jejímu podivu nechal. Bál se, ale zvědavost, co bude, byla silnější, než on. Poslušně dal ruce nahoru a nechal se upoutat k rámu postele. Nevěřil tomu, co dělá, ale něco ho ovládalo. Něco, nad čím neměl moc.

 

Ručník měl stále obmotaný okolo pasu. Obkročmo si na něj nasedla a vzala láhev s polevou.  „Stiskni rty k sobě,“ pohladila ho po tváři. Poté mu mezi járky vlila trochu polevy. Tím ho umlčela. Začala třísnit polevu po celém jeho holém těle. Na hruď, bradavky, pod žebra, nad pupík, tam, kde to měl tak rád.

Vrátila se k jeho rtům. Špičkou jazyka přejela místo mezi jeho rty. Snažil se ji zachytit, ale nenechala se. Sjela jazykem níž. Vychutnávala si sladkou chuť čokolády s čistou vůní jeho kůže.  Jeho bradavky, jakoby se přeměnily na dva úžasné bonbónky, které dostane malé dítě za odměnu, že bylo celý den hodné. Nemohla se jich nabažit. On jenom zoufale cukal rukama a slastně vzdychal. Cítila se tak nádherně. Měla pocit, že je víc vzrušená z toho, že má takovou moc, než z představy, že se na ni po odpoutání vrhne.

 

Ucítila jeho tvrdost. „Už to nevydržím,“ proběhlo ji hlavou, ale ovládla se. Z misky na poličce uchopila jahodu a přejela mu po čele. Obkroužila s ní celý jeho obličej. „Kousni, hm,“ zavrněla. Nic neříkal, jenom se zakousl do šťavnatého kousku ovoce. Zbytek jahody vzala a přiložila mu ho na bradavku, olízla stékající šťávu. Přejela k jeho břichu. Nahmatala jeho nejcitlivější místo. Kouskem jahody přejížděla sem a tam. Do pomalého rytmu hudby se ozývalo její slastné vzdychání a jeho trýznivé kňučení. „Honem, odpoutej mě,“ dožadoval se.  Neposlechla. Začal se prohýbat v pase a cukal s sebou víc a víc. Pouta se mu zarývala do zápěstí, ale on ve snaze vzít si svoji kořist nepolevoval. Lea poodešla. Věděla, že by ji mohl ublížit. Znala ho moc dobře. „Lásko, uklidni se,“ začala ho konejšit. „Kam jdeš? Pojď sem! Pusť mě,“ vztekal se. „Až se uklidníš,“ řekla a vyndala z ledničky vychlazenou láhev sektu. Věděla, že za tuhle svoji trýzni, které se vůči němu dopouštěla, bude potrestána, ale na to se vlastně těšila. Otevřela láhev a nalila si do skleničky. Sedla si na linku a nevěřícně na něho hleděla. Byl tak roztoužený, až jí ho bylo líto. Ovšem musela počkat. Znala tyhle jeho záchvaty vzteku. Mívala je totiž taky.

 

Když viděla, že se uklidnil, nalila mu šampaňské a přišla zpátky. Hořel nedočkavostí, ale už nebyl tak agresivní. Vzala klíček, zasunula jej do zámečku a pootočila. V té chvíli se jehňátko změnilo v děsivého, zlého vlka. „Tak ty si myslíš, že mě budeš týrat jo?“ potutelně se usmál, vstal a zamířil ke kuchyni. „Polekala se, ale byla připravená na všechno. Vždyť je to jenom hra. Tak jako vždy.

 

„Lehni si,“ zavelel. Za zády držel cosi velkého. Neměla z toho dobrý pocit. Nahnal ji hrůzu. Usmál se. „Strašný pocit co, když nevíš, co udělám,“ zazářil. Lea ani nedutala. „Ale neboj, nebude to bolet,“ klekl si nad ní. Se zavazováním očí a poutáním se neobtěžoval. Stiskl pevně její boky mezi svá stehna. Pak vytáhl to, co celou dobu skrýval. „Nůž? Zbláznil ses? Co chceš dělat?“ Srdce ji začalo bít jako na poplach. „Tohle není fér,“ cukala nohama. „Uklidni se, nebo si ublížíš,“ dotkl se hrotu nože. Pomalu jím přejel po její vyplašené tváři. Celá se chvěla. On byl v klidu. Chtěl si s ní jen pohrát. Vzrušovalo ho to. Ten její pohled malého, plachého kolouška. Je tak bezbranná. Nikdy by ji neublížil. Tím si ale ona není tak jistá a to je ono, to je to, co ho tak dostává. Ta její nejistota.

 

Po klíčních kostech ji přejel po ňadrech až k žebrům. Adrenalin se v ní stupňoval neuvěřitelnou rychlostí. Dýchala stále rychleji. Přejel ji po bocích, nahoru, zpátky ke krku. Pak už se nemohl na její úzkostlivý pohled dívat. Zahodil nůž, strhl si ručník a prudce si ji vzal.

 

„Ty seš takovej kretén,“ zaryla svoje nehty do jeho zad. „Ale tvůj,“ chytil ji za nohu a natáhl se k jejím ústům. Začal ji vášnivě sát rty. Všechno v nich pulsovalo. „Dělej, rychleji,“ dožadovala se. Tempo se stupňovalo. Zakousla se do jeho rtu s takovou vervou, až ucítila jeho krev na svém jazyku. „Promiň,“ vroucně zašeptala. Kapky červené tekutiny kapaly po jejím obličeji. Chytil ji pevně za obě ruky, čímž jí zamezil veškerou svobodu pohybu. S nepřítomným výrazem dosáhl konce. Toho konce, na který oba tak čekali.

 

Svíčky dohasly. Miska v níž byly původně jahody zela prázdnotou, stejně tak láhev. Leželi. Ona přitisknuta na jeho oddechující hrudi. Podíval se na ni. „Miluji tě,“ zašeptal, pohlédl ji do očí a jemně ji políbil na nos. „Nesnáším tě,“ odpověděla naoko naštvaně, položila si hlavu zpátky a usnula.