UKRADENÁ LÁSKA

(Věnováno) Tereze

"Dobře se nám to rozjelo, co!"
Třicátník spiklenecky mrknul na pánskou společnost v baru, se kterou se seznámil před dvěma hodinami. Dýdžej pustil další hit od Boney M, skupiny která zažila svůj největší rozmach v rocích kdy dobrá polovina účastníků ještě ani nebyla na světě. Ale přesto se hrála, stejně jako mnohé ostatní, Abba, Smokie a tak. Ke třicátníkovi se naklonil udržovaný padesátník:
"Jo, taky se mi tu líbí! A víš, že jsem na disco dosud skoro nechodil? Začínám toho litovat. Ale podívej, teď přišly dvě nové holky... A kočky! Mladé."
"Co by jsi s nimi asi dělal?" naklonil se ke dvojici další muž, také asi třicetiletý. "No," dodal váhavě, "snad není tak důležité zvítězit, jako zůčastnit se..."
"Cože ??? Tady zvítězit - znamená dostat holku do postele! Zůčastnit se, to je jen stát opodál a koukat se; tohle ti rád přenechám. A co že bych s nimi dělal? To uvidíš, pokud se tu dnes ukážou alespoň tři takový pohledný kočky celkem! Jestli nedostanu ani jednu z nich, tak už nejsem ten starý playboy Roman," uzavřel krátkou debatu padesátník.
Pak obešel bar, dal po puse oběma novým - na seznámení - a prohodil pár navyklých frází. Jedna ho však sjela pohrdavým pohledem, takovým co jej zná snad každý kluk starší patnácti let. Říká tím asi: 'Jak si jen můžeš dovolit jenom na mě pomyslet! Na takovou pyšnou princeznu jakou já bezpochyby jsem... Zapomeň že bys měl naději...'
Roman s tím nepolemizoval, místo toho se vrátil ke skupince.
"Tak do toho, Mirku, zkus tu druhou! Ani jsem si jí pořádně nevšiml, jak sebou mrskla a zmizela. Přišly obě s celou skupinou mladých kluků, asi se znají. To nebude lehké se mezi ně dostat. A naše úmluva tedy platí? No jak jsme si řekli, kam jeden - tam i druhý, prostě když jeden sbalí holku, přivolá i druhého a jdou do patra všichni tři."
"Jasně."
Mirek odešel a Roman s pohárem vína postával bokem. Pozoroval tančící dvojice a sondoval rychle se změnivší situaci.
V sedm večer, kdy přišel mezi prvními, bylo v celém wellnessu jen pár osob. Žádná z žen ho nezaujala tak, aby ji začal dobývat. Vyndal proto papír a pár tužek, a navrhl hrát společenské hry. Jimi se pak bavila společnost až do příchodu zmíněné skupiny obojího pohlaví. Potom se všichni přesunuli k baru a začalo disco.
"Hele - tam ta malá barmanka," rýpl ho do loktu nový známý, "co jí říkáš...?"
"No moc na ni nevidím...jenom že je dost mladá...navíc z personálu. Co myslíš ty?"
"Pokusím se o ni, je hezká!"
"Tak ti držím palce, ale víš jak to je, co je v domě není pro mě."
"Jasně. Zkusím ji aspoň přesvědčit na vířivku...ale sám nevím."
"Spíš nepůjde, co?" ale to už odeznělo do Mirkových zad.

"Tak jestli jdeš, vířivka je připravená!"
Tohle vytrhlo Romana z úvah jak dál, když se mu dostalo odmítavého pohledu od asi pětadvacetileté holky v červeném, které se pokusil dostat blíže na tělo před pár minutami.
"A to jako samí chlapi, jo? No to mi dej pokoj - přijde mi to úchylný!"
"Aby ses nesplet', barmanka tam hupsne s náma !!!"
"Kdybys nekecal! Nebo fakt...?"
Odpovědí mu byl jen záhadný Mirkův úsměv.
Ani nevěděl, jak se ocitl v místnosti s vířivkou. Oba muži měli oblečení dole raz dva a po nutném a krátkém osprchování je přivítala čerstvá bublinková koupel. Skoro nepozorovaně mezi ně vklouzla - jako nějaká víla - i zmíněná barmanka. Roman si jí všiml pořádně až ve chvíli, kdy ladně a celá nahá vklouzla k nim do té velké vany. Jen překvapeně polknul.
Rozběhla se konverzace, docela nenuceně. Jakoby se všichni znali už dlouho. Ve vířivce byli s touto trojicí ještě dva, kluk s holkou, ale naše trojice jakoby jim nevěnovala příliš pozornosti.
"No když chcete vědět něco víc o mně..." rozpovídalo se ono asi 20ti leté mládě, "po škole jsem učila ve škole tance. To byste neřekli, kdo všechno patřil mezi naše klienty! Špičkoví manažeři, ředitelé velkých firem, starostové a jiní politici... A ti všichni se u nás učili. Jakoby dobíhali co kdysi zameškali."
"Přiznám se, že ani já v tanci zrovna nevynikám..." ujelo Romanovi.
Načež byl poučen o tom, jak by si mohl tancem usnadnit život. A během toho si také všimnul, že nová známá je velmi hovorná, mimo jiné sklony. Například ten k nudismu. Kromě toho zjistil, že Terka - jak si nechala říkat - je vyjímečně chytrá. A tak ho nenapadlo nic lepšího, než aby jí složil neobvyklý kompliment:
"No víš, mně vzrušují chytrý holky...no fakt, zní to divně, je to už taková moje úchylka." Když ale zaznamenal podezřívavý pohled, hleděl se trochu ospravedlnit: "No jo, my blíženci to už máme holt vepsáno v horoskopu, jen se podívej."
Nemohl si ale nevšimnout, že jaksi ztrácí u ní body, a tak na otázku co dělá on, vyrukoval s tvrzením že dělá v show-businessu, konkrétně u filmu. Oháněl se vazbami na známé osobnosti z uměleckého prostředí a prozrazoval na ně některé pikantní podrobnosti... Dokud ho sama nezarazila.
"Ale opravdu jsou někteří z nich moji kamarádi," pravil nakonec. "A jiným - zvlášť začínajícím - ovlivňuji kariéru, tím jak je buď doporučím na správná místa nebo ne... No to víte, naše branže nemůže taky být žádna charita."
Byl jí zcela fascinován. Ještě si všiml, že její velké kruhy náušnic, vyrobené z plastu, jaksi zajímavě a barevně blikají...

Vyšli z vířivky hned, jakmile Terka prohlásila že se jí dělají varhánky na prstech ruky, což nemá ráda. Roman byl venku první a trochu teatrálně nabídl barmance galantní ruku, aby se o ni mohla opřít při vystupování z whirpoolu. Nepřijala ji však a vystoupila sama. Osušili se připravenými utěrkami, oblékli a znova se zařadili mezi tančící. Roman si jí o té chvíle všímal více a brzy zjistil, že děvče je nesmírně temperamentní a tanec ji nade vše baví. Podařilo se mu k ní přitočit a pošeptal:
"Tančíš jako víla, opravdu krásně... Škoda, že to tak neumím, v tomhle se ti opravdu nevyrovnám."
Jen se usmála a ztratila se opět ve víru disca. Hráli pecky jeho klukovských let, La Bambu, Sunshine Reggae a další hity. Cítil, jak ho ta příjemná atmosféra pomalu pohlcuje...
Oslovil ještě další, jednu z personálu, ale tvářila se dotčeně a dávala přitom najevo, že s ní si někdo takhle nezačne. Když přesto nechtěl dát zpátečku, přivolala na něj vyhazovače a až od něj si dal říct. No, nakonec, nepřišel přece dělat problémy. Sobě ani jiným. Chtěl se bavit jako ostatní.
Ještě asi půlhodinu postával, upíjel vína z poháru co držel v ruce a sám nevěděl na co myslí. Barmanka zatím tancovala bosá, ani punčošky neměla; všiml si toho a napadlo jej, že jí není zima na nohy? Pak se k němu přitočil Mirek:
"No, vypadá to bledě! Támhle u baru je její frajer, ten s postavou boxera. Kvůli němu s námi nejspíš nepůjde nahoru..."
Oslovený jen hořce pokývl hlavou a začal se s tím smiřovat, když se z boku ozval melodický ženský hlas:
"Známe se?"
"Teď už ano," měl připravenu pohotovou odpověď a řekl svoje jméno.
"Marcela," vyplynulo z rozkošných úst tmavovlásky, a další seznamovací konverzace už probíhala docela nenuceně; tak, jak byl Roman za svou kariéru playboye již zvyklý.
Ačkoliv nepatřil zrovna mezi zdatné tanečníky, v ten večer šel s sebou a rozhýbal kostru na parketě tak, jako už dlouho ne. Smyslná černovláska mu dala zapomenout na dva předchozí neúspěchy tak, že si doslova užíval atmosféry posledního večera v roce a systematicky přemlouval novou známou, ať jde s ním nahoru do pokojů... Samozřejmě, dle předchozí dohody, přivolal nenápadně i komplice se kterým se dohodl na dělení 'kořisti'.
Blížila se půlnoc a všichni obdrželi šampusku se sektem, neťukli si sice každý s každým, ale - v mezích možností - každý s někým.
Tanec pak pokračoval, Roman a nakonec i jeho nový kámoš Mirek byli docela unaveni dnešním večerem, tancem a přemlouváním šikovné třicítky s pevnýma prsama, bažící po sexu stejně jako oni. Teď se navíc chvíli trhnula a načapali ji při líbání s jinou návštěvnicí silvestrovské oslavy.
"Holky s holkama, kluci s klukama?" poznamenal někdo sarkasticky. Druhá holka, co měla poněkud pár kilo navíc, se vymanila z objetí Marcely a řekla:
"No to víš. Stejně tu není žádnej chlap jako můj přítel, tak dám přednost holce."
"A jakej je ten tvůj...?"
"No jak bych to řekla - - - prostě, má pořádně velkýho čuráka! Vsadím se, že tu dnes žádnej s tak velkým nebude. Jinak bych si dala i říct, můj tady dnes není, dělá jinde vyhazovače a na dnes mu nedali volno. A tak jestli chcete chlapi: Postavte se pěkně do řady, ukažte svý čuráky a kdo bude mít největšího, s ním půjdu!"
To pravila ta opilá ženská.
Pánové rozpačitě koukali jeden na druhého, celkově však zvadli a snažili se ji přesvědčit že to moc dobrý nápad není.
"Hm...to by dopadlo tak, že favorité by se poprali o pár milimetrů rozdílu v délce... A ti ostatní by jen smutně stáli opodál a záviděli."
A tak k tomuto finále, rozumně, nedošlo!
"Chci tě," šeptal Roman Marcele do ouška. Přitom jí několikrát zajel do šatů, aby nahmatal její prsa a mohl je hladit. Měla pevné trojky a samozřejmě bez podprsenky, naoko se ještě zdráhala leč zkušený svůdce žen už dávno nepochyboval, že dnešní noc dojde k cíli. Ukázal ke schodišti, před kterým se okázale nakrucovala ona princezna, která Romana hned zkraje večera tak odpálkovala. Okolo ní se otáčelo několik kluků, jako praví samci kolem samice. "Tahle si na tom zakládá, to jako abysme viděli - heč, tihle jdou se mnou a vy ne! Tak pojď taky," přivinul Marcelu k sobě a vtiskl jí hluboký polibek s jazykem.
"Pěkně voníš."
"Slyšíš to?" obrátila se k přihlížejícímu chlápkovi. "Tos mi nikdy neřekl, že voním - a jak on taky umí krásně francouzáka...ojojoj! Ale musím si ještě odskočit..."
"A to ještě uvidíš nahoře, co s tím jazykem všechno umím..." tajnosnubně prohlásil Marcelin nový partner.
"No, jestli se ti to podaří..." rozesmál se o chvíli později její manžel, když se u něj chtěl dovolit. "Ale já tomu nevěřím - holka je to vybíravá a na každého nevleze! A spíš by chtěla dva naráz!"
"Jo, to nebude problém, jsme tu dva. Kamarád taky rád!"
A rozesmáli se oba.

Nahoru se nakonec šlo, ale až dohrála disco hudba a vedoucí podniku vyhlásila večerku. To bylo krátce po druhé hodině v noci. Ale Marcela ještě i v patře, kde byla další go-go tyč, projevovala touhu tančit kolem ní. Roman ji přitom úplně svlékl a Mirek se hnedle vrhnul na zem a vášnivě se přisál holce do klína. Pak ji vzali za ruku a odtáhli k nejbližší posteli. Tam ji lízal i Roman, avšak stále nebyla úplně spokojená. Kňourala, že chce jít vedle, kde zahlédla pootevřenými dveřmi ukázkovou scenérii gruppensexu. Navíc trojici vyrušil její manžel:
"Doufám chlapci, že máte gumy...??"
"Jasně..."
Při těch slovech se jim ale oběma vysmekla a odběhla vedle. Pochopitelně ji následovali; zůstali však stát asi tři kroky před spoře osvětleným dvojlůžkem, který jim naskytl vpravdě biblický výjev:
Na jediné široké posteli je naráz sedm kluků se třema holkama, různě ležících a klečících, jedna - Roman v ní poznal Terku - odpočívá v náručí kluka a přitom jí líže jiná holka, třetí pak leží na boku, honí ho jednomu klečícímu a přitom kňourá v orgasmu, který jí dodává jiný kluk co ho do ní pere zezadu... Ostatní, už unaveni odpočívají.
Milostné akce spěly však pomalu k závěru, chlap má vědět kdy odejít a tak si Roman stejně jako ostatní natáhl kalhoty, šel se do koupelny upravit a potkal tam přitom onu princeznu, co ho tak odbyla. A nebyl by to on, aby si neodpustil ťafku:
"To víš, holka, pro jedno kvítí slunce nesvítí. Nechtělas ty, šel jsem s jinou."
Spiklenecky na ni, překvapenou, mrkl a přičísl si svou pěšinku.
Pak šel dolů, dopil svůj litřík červeného, vyzvedl věci ze skříňky a zaplatil. A samozřejmě, obligátní rozloučení opět s pusami a výměnou kontaktů. Přitom se ještě jednou potkal s malou barmankou. Byla zavinutá do široké utěrky a vypadala docela uspokojeně. Roman se k ní naklonil:
"Škoda, že nám dvěma to dnes nevyšlo... Snad příště?"
Zahleděla se kamsi mimo něj a tak pokračoval:
"Je to tím že ty jsi mladá a já starej...?"
"Ale ne - ne. Prostě, ber to tak. Nepřeskočila jiskra. Nezlob se..." Podívala se na něj krásnýma černýma očima.
"Víš, na holky já se nedokážu zlobit... Ale chci, abys věděla že se mi opravdu moc líbíš," vtiskl jí na tvářičku horký polibek.
Řešil se pak ještě odvoz, ale s tím nebyly potíže když se ukázalo, že klub má i členy-abstinenty kteří nesobecky naložili do aut ostatní. Roman o tak zhruba v půl čtvrté ráno v nacpaném autě opouštěl místo rozkoše a zhruba za hodinu byl už doma.
Hned zalehl a myslel, že brzy bude spát.
Jenže se místo toho stále převaloval a nemohl usnout. Bylo už nějakých 8 či 9 hodin a on si poprvé uvědomil, že stále myslí na tu malou, tmavovlasou barmanku...
Vstal po poledni a začal na ni myslet znovu.

Třetí den už to nevydržel a začal obvolávat své nové známé.
"Petře? Mohl bys mi prosímtě říct všechno o té holce, asi dvacetileté však víš, jak byla s námi ve vířivce...? No proč, víš, ona je příliš hezká na to, abych ji nechal jenom tak běžet... Pro mě ta noc zkrátka ještě neskončila... Cože? Že má tam na baru kořena a že si hraju s ohněm? No to je pravda, já vím, ale možná že to právě mě tom tak dráždí... Ta zdánlivá nedostupnost. Víš, dostal jsem už do postele nějakých 300 holek - ale takovou jsem snad ještě nepotkal. Tomu dala, tomu dala...a ještě i tamtomu. A mně ne ?! To by tak hrálo. Chci ji dostat, ale už ne jenom k sexu. Víš ona má v sobě takový zvláštní šmrnc, jakousi jiskru, je plná života! Života a temperamentu, to je ještě víc než pouhá fyzická krása. Když jsem jí byl poblíž, jakobych omládnul o 20 let !!!" chrlil to ze sebe. "Tahle jediná noc mi pomohla některé věci lépe pochopit..."

"Jak dlouho se tu takhle už scházíme?" ptal se jeden z hostů ve společnosti, sedící v odděleném salónku restaurace. Mezi nimi byl i Roman. Ten odpověděl:
"Takové tři roky."
"No vidíš. A po celou tu dobu, pravidelně, se tu potkáváme abysme si řekli o zkušenostech s holkama. No jo, převážně s těma, co choděj za prachy, to je fakt. Jenže pak ty přijdeš s tím, že jsi se do jedné zamiloval!"
"Ono je tu víc 'ale'. Jednak s touhle to nebylo za prachy...a vlastně ještě vůbec nebylo! Je to už víc jak týden - a já skoro nespím a jíst mi taky nechutná. Zhubnul jsem tak dvě kila, podle toho jak mi padají kalhoty... Víte," rozhlédl se po ostatních co tvořili u stolu výhradně pánskou společnost, "když ona vystupovala z toho whirpoolu a já se tak zespoda mohl kochat jejími vnadami - v té chvíli bych se jí i bál vůbec dotknout. Jakoby pro mě představovala nějakou bohyni... I když toho večera asi nebylo chlapa, který by si na ni nesáhnul, já když na ni teď myslím - není to už o sexu."
Na chvíli zavládlo ticho. Pak pokračoval:
"Je pro mě velkou hádankou a vlastně vůbec nevím, jak to s ní začít - abych neprohrál i druhé kolo. Ona je velice zvláštní: klidně se ukáže před cizími chlapy nahá, nechá se od každého osahat, vůbec se jí to nedotkne, je naprosto v pohodě!
Jo když ale běží o sex fyzicky, to už si vybírá. Tak tři čtyři kluky.
A to hlavní, to co je v ní uvnitř - tak to nedá nikomu, nežli tomu jednomu. Vyvolenému...!"
"Jenže, pomyslels na její nevěru? To nebudeš žárlit?"
"Ne. Když jsem ji tak viděl nahoře mezi těma všema chlapama, vadilo mi na tom jen jedno: že já nejsem mezi nima!"
"Teď říkáš - nevadí. A určitě tomu i věříš. Alespoň do doby, dokud nebude tvoje holka. Ale já ti viděl onehdy pornofilm ze skutečné gang-bang akce. Chlap tam půjčil manželku na hrátky pár desítkám jiných a sám to chtěl, ona řekla že mu vyhoví, jenže jak to postupovalo tak ten milý brunátněl víc a víc! Nakonec, když se ho ptali jestli to bude chtít ještě někdy zopakovat, zařval že ne! Vypadal přitom jako přetopenej kotel, jen vybuchnout."
"Že by v člověku byla doopravdy vždy nějaká skrytá žárlivost... Já fakt nevím."
"A co s tím teď budeš dělat?"
"No...věřím, že je způsob jak ji přesvědčit. I když je mi jasné, že je to hra s ohněm. Ale mám pro holky prostě slabost. Jednu jedinou! Kouřit jsem přestal, figuru si udržuju, i bez pití vydržím řadu měsíců - když je třeba. A hazard nehraju vůbec... Na tohle všechno mě nejde nachytat - ale na hezkou ženskou, na to mě vždycky dostanou!"

"Máme ještě zavřeno!" ozval se nerudný hlas vyhazovače zpoza dveří.
"Chci jen na pár slov! Je to důležité."
Svalovec se objevil na prahu.
"Zrovna ty."
"Sorry za to minule. Omluvím se i dámě," proklouzl kolem něj.
Přistoupil k baru, kde na něj překvapeně pohlédla ona hubená barmanka, která byla tak uražená když ji chtěl sbalit.
"Mrzí mě, jestli jsem se vás minule dotkl. Prostě byla taková atmosféra... Prominete mi to?" Co se na to dalo jiného říct, nežli mlčky pokývnout. "Teď bych si chtěl ještě promluvit s Terkou..."
"Terezo!"
Malá barmanka se vynořila odkudsi zezadu a došla ke skupince.
"Ano?" Měla vlasy sepnuté vzadu gumičkou a nevypadala tak skvěle jako při jejich seznámení. Spíše jako kdyby uklízela.
Teď najednou jakoby nevěděl jak pokračovat.
"Můžeme kousek stranou?"
Podivila se, ale ustoupila, byť trochu neochotně, stranou. Roman si neuvědomil, že je to málo na to, aby je ostatní neslyšeli...
"Víš, jak jsme se potkali na toho Silvestra,...prostě, v té vířivce jsem trochu plácal, chtěl jsem udělat dojem... Znáš to. Ale všechno to bylo pravda, ani v jednom písmenu jsem ti nelhal!"
Povytáhla obočí, ale poslouchala dál.
"Nějak jsem v tu chvíli celý zpitoměl nebo co. Nejdřív jsem si myslel že je to tím vypitým vínem, co mi nějak rychle stouplo do hlavy - no skutečně nejsem zvyklý kombinovat alkohol s koupelí - ale až doma se mi to rozleželo.
Když jsem ráno ulehl, dlouho jsem se pak ještě převaloval a nemohl usnout, pak jsem si srovnal že je to tím, jak jsi na mě zapůsobila... Prostě jsem na tebe musel myslet. A od té doby, celé ty dva týdny málo spím a nechutná mi jíst - zhubl jsem." Při těch posledních slovech se ošila.
"A co ti na tohle mám říct? Přece jsme si už ten večer vyjasnili že o tebe nemám zájem. A jestli myslíš, že když jsi mě viděl nahou že s tebou musím hned spát - - - tak to jsi na velkém omylu!"
"Víš...to že jsi byla v té vířivce přede mnou nahá...nebylo v tu chvíli tak důležité. Ano, jsi hezká, moc, moc hezká to je skvělé, ale pro mě vlastně druhořadé. Vnímal jsem tě tam všemi póry, jako osobnost, v její celistvosti. Obdivoval jsem se ti a obdivuji doteď..."
"Řečičky, hochu, jakých já slyšela..." snažila se vykroutit, "stejně vám nakonec každému jde jen o jedno."
"Ale co když mi nejde o sex?" vypálil řečnickou otázku docela nečekaně. "Tedy jen o něj, co jestli chci víc - a víc ti i nabízím !?"
Personál zpozorněl, ale ti dva si toho nevšímali a naopak zvyšovali hlas.
"Nerozumím...jestli...no ale řekla jsem ti přece..." znejistěla.
"Ano, napoprvé jsem ti oka nepadl, ano... Ale jistě víš, že mnoho vztahů začalo právě takto! Holka nebyla pro hned, ale pak si to rozmyslela a začali spolu chodit. Ani u mně to přece nebylo hned 'na první pohled', na ten pověstný. Přece kdybych toužil jen po takovém mladém těle, nějakou holku bych si koupil. Vím že se neurazíš - ale hezkých mladých holek je plno. Znám i jejich ceny, hodina by byla tak za patnáct set, to mi nepřijde drahé!
Jenže ty máš něco navíc, co ostatní nemají! Tobě nabízet peníze nebudu, je mi od začátku jasné že nejsi prodejná. A taky to, co od tebe chci, se koupit přece nedá!
Nabízím ti vztah."
Když skončil, rozhostilo se hrobové ticho.
Obě ženy nejistě pokukovaly jedna po druhé, muži zamlkle hleděli do podlahy. Všem bylo jasné - a to nejen pod vlivem vhodně a květnatě formulovaných vět - že jsou účastníky něčeho tak silného, že je to schopno převrátit svět úplně naruby. Mohla za to také naléhavá intonace Romanova hlasu, ze které jako by mluvilo samo srdce, tak byla upřímná...
Terka si lehce odkašlala, asi aby skryla rozpaky.
"No...jenže pokud sis toho nevšiml, milý Romeo, jsem už zadaná! A jestli můj Zdeněk nežárlí na tělo - s tím mě nechá dělat si co chci - tak o mou dušičku má strach a tam je žárlivý dvojnásob!" skoro vykřikla.
Vyhazovače přešla trpělivost a přistoupil k návštěvníkovi.
"Já ho vyhodím, jo?"
Terka se jen rychle obrátila zády a bez dalšího slova odběhla.
Roman se ocitl venku ani nevěděl jak. Jen ho bolela ruka, od toho jak mu ji svalovec zkroutil za zády.

Tělnatá správcová wellnesu právě nasedala pozdě odpoledne do svého velkého auta, když se náhle přiblížila postava muže, který se k ní dovnitř beze slova vmáčknul.
"Co je? Co chcete?" pravila vystrašeně.
Nejprve zamával před jejíma očima svazkem bankovek.
"Je to pět tisíc. A dáte mi Terčin telefon i s adresou! Anebo..." zvedl výhrůžně hlas.
"Ale já přece nemám..."
"Je u vás zaměstnaná. Musíte mít na ni kontakt! No tak."
Nesměle vzala peníze a na lístek mu napsala požadované.
"Ale nevolejte jí...bude lepší na ni zapomenout. Nic dobrého z toho nekouká," vzmohla se ještě na radu zkušené ženy.
Docela jakoby nevěděla že láska je slepá.

To, co následovalo po řadu dalších týdnů a měsíců se dá nazvat řadou obtěžujících telefonátů, psaníček, a nakonec poslaných květin s věnováním. Terce nepomohly ani časté změny čísel, ani vracení obálek bez označení odesílatele poště. Čekával na ni, když se vracela sama domů, protože si dokázal zjistit, jak má její manžel směny v baru. Nelitoval času ani peněz, když měl podplatit jisté zaměstnance operátora nebo wellnessu, aby se dozvěděl co chce.
Nakonec, když jednou přišla domů a nalezla dveře i celé zápraží vyzdobeny čerstvými a drahými květinami, rozplakala se a hned přivolala Zdeňka.
"Musíme to vyřešit jednou provždy..." mluvil polohlasem, přitom kopal do květin a strhával je ze dveří. "Odstěhujem se!"
A skutečně. V největší tajnosti, aniž by to sdělili někomu kromě vlastních rodičů, připravili svůj náhlý a rychlý odjezd. I za cenu, že polovinu svých věcí nechali ve starém bytě, odjeli na druhý konec třistatisícového města a tam pronajali jiný byt.
Zdánlivě bylo vše v pořádku... Až na jednu maličkost.

Tereza, jako většina mladých žen, se občas scházela s kamarádkami. Trávily spolu dlouhá odpoledne v jedné z mnoha kaváren a probíraly společně mnohá ženská témata. Už dříve mezi ně patřilo i to s neočekávanou přízní Terčina ctitele, a tak dámy věděly hned, o koho jde, jakmile se Roman objevil ve dveřích podniku a Terka se skrčila na židli v obavách:
"Holky to je on! Jaktože mě zase našel...? Schovejte mě nějak..." špitla překvapeně.
Ale na to bylo pozdě.
Ctitel s kyticí, špatně skrývanou za zády se rozhlédl krátce po lokále a pak neomylně zamířil k jejich stolu. Lehce se uklonil a beze slova podal květiny Terce, která odmítavě zavrtěla hlavou.
"Podívej, přece jsem ti už mockrát řekla..."
"Vím. Ale kdyby to měl každý kluk hned vzdát, nebylo by nás na světě 7 miliard," usmál se na ostatní. A dal kytici do připravené vázy na stolku. Když viděl, že u nich není žádné místo volné a že mu ani nehodlají uvolnit to, na které si odložily kabelky, usedl tiše k vedlejšímu a pokukoval po nich.
Terka se sklonila a nechala kamarádky dát hlavu dohromady, aby jí poradily co teď. "Jestli si taky zjistil, kde teď bydlím...?"
"Ale od koho. Ani nám jsi to neřekla!"
"Prostě je tady! Co teď?"
"Hmm...hm..."
"To jsi mi toho řekla."
"Co když...?"
"Nevím."
"A tak...dej mu prostě úkol, který nesplní. Který ani nebude moct splnit! A pak, jako princezna, mu jen řekni - no, vidíš, tak mě přece jen nemáš rád, když jsi to pro mě neudělal!"
"Ale co? Jaký úkol? Tak nahonem nic nevymyslím..."
Kamarádka přelétla pátravě po místnosti, až utkvěla zrakem na stolu v rohu. Seděli tam dva policisté v uniformách a pili kávu.
"Myslíš...?" zeptala se chápavě Tereza.
"Jo. Určitě jo!"

Roman jakoby to pokynutí prstíkem přímo očekával. Přiběhl jako pejsek.
"Máš mě opravdu rád. Ano? Udělej pro mě něco."
"Cokoliv..." dámy se po sobě významně podívaly.
"Vidíš ty dva policajty. Vraž některému jednu!" uchichtla se Terka, přesvědčena že nad ním tentokrát zvítězí.
Nehnul ani brvou, jen se suše zeptal:
"Kterému?"
"To je jedno - třeba tomu vlevo!"
Odkráčel beze slova do rohu, postavil se před policisty a když na něj překvapeně pohlédli, vyzval toho nalevo, aby si stoupnul. Pak mu bez jakéhokoli varování vrazil pěstí jednu pořádnou do zubů. Ale pochůzkáři prošli dobrým výcvikem a nedali se jen tak zaskočit. Než se Roman i ostatní hosté vzpamatovali, ležel už přitisknutý bradou ke stolku a nad ním ten druhý policista. Přišel kamarádovi na pomoc:
"Co blbneš chlape! Máš-li nakoupeno, měl ses jít z toho vyspat."
Tu noc měl však spát jinde...
"Ostatní zde ještě chvíli zůstanou, kvůli svědeckým výpovědím!" reagoval na situaci první, který sebral ze země čepici a přiložil útočníkovi pouta. Starší dáma opodál reagovala s nevolí:
"Proč my? To tamty mu něco šuškaly a vyprovokovaly ho k tomu," masitým palcem mířila na krčící se trojici kamarádek, které incident spískaly.

"No - ani kapka alkoholu v krvi," povytáhl obočí vyšetřovatel. "To jsem blázen...co vás to jen popadlo?"
Vyslýchaný se na židli jen zavrtěl.
"Sdělil jsem vám své jméno a bydliště. K dalšímu odmítám vypovídat - dle zákona."
"No dobrá, dobrá... Je to vaše právo. Ale spíš si tím přitěžujete."
"Já vím. Ale nejde to."

Po několika týdnech se konal soud.
Soudce vyslechl všechny v případu zainteresované, Terku, Zdeňka, Terčiny kamarádky i zaměstnance wellnessu. Byl to postarší pán s pochopením pro všechny lidské slabosti, které mu samému nebyly cizí. Těžce se rozhodoval, jaký verdikt vynést, aby byl spravedlivý pro všechny. Až nakonec:
"...a odsuzuje se k šesti měsícům podmíněně, peněžité pokutě a vzhledem k obžalobě podanou paní M. pro stalking: k nepřibližování se k poškozené na více než 100 metrů..."
Následně byl Roman propuštěn z vazby.

Nezdálo se, že by hodlal soudní zákaz respektovat. I nadále psal zprávy, telefonoval a čekal na svoji lásku i poté, kdy věděl že oba si berou směny zároveň a proto je doprovázena každý den při návratu svým manželem.
Jednou se však dočkal pouze jeho.
"Vím, že na ni zase čekáš. Jenže dnes marně. Přespí u kamarádky, aby se trochu sebrala... Chlape, proboha co ještě chceš? Vždyť jsi to dostal písemně a od soudu, jehož podmínky denně porušuješ!"
Zaraženě stál před prahem a zíral do země.
"Děláš nám ze života peklo. Jen kvůli tobě jsme se stěhovali a změnili zaměstnání! Bylo to všechno marné?"
Bez odpovědi.
"Tak pojď dál, mám pro tebe takový návrh..."
Aniž by mu nabídl něco k pití, položil Zdeněk na stůl barmanskou peněženku, naditou tringeldy. Pak vytáhl šuplík a vysypal před něj hromádku bankovek. Host překvapeně zvedl hlavu od stolu.
Hostitel ještě sáhl do kapsy a přihodil na hromádku klíčky od auta.
"Tak! Tohle je všechno co máme, všechny naše peníze. Sice žádný kapitál, ale slušná suma ano. A je to všechno tvoje, pokud necháš Terku ode dneška na pokoji. A to definitivně!"
Stál se zaťatými pěstmi proti Romanovi.
Ten se bez rozmýšlení zvedl a vrhl se na soka. Začali se prát. Po chvíli opouštěl Roman byt, aniž by se na peníze vůbec podíval. Zdeněk ležel chvíli v rozházených bankovkách, z nichž některé byly potřísněny jeho krví. Pak se těžce zvedl a odbelhal do koupelny.

"Roman?"
"Ano..." ozvalo se z druhého konce mobilní linky.
"Zdeněk...víš který. No podívej... Tak bych měl teda ještě jeden návrh. Poslední!"
"Hm?"
"Nabízím ti Terezu na jednu noc. Jednu jedinou! Můžeš si s ní dělat co chceš, dovolí ti to, domluvil jsem to s ní... Pak ji necháš být !!! Už navždy. Odejdeš a zapomeneš, že vůbec existuje...!"
Z opačného konce se neozývalo nic než ticho.
"Jaká je tedy tvoje odpověď?"
"Dobře. Kdy?"
"Ode dneška za týden."

Zazvonil a skoro ihned mu bylo otevřeno.
"Takže jak jsme se dohodli. Do šesti ráno je tvá. Pak odejdeš a už o tobě neuslyšíme. Já jdu před dům a budu celou noc pod okny, uvnitř bych to nevydržel."
Zdeněk hodil na sebe svrchník a scházel dolů po schodech.
"Terko! Terko moje milovaná...!" Objal to drobné děvče tak, že nemohlo pomalu ani dýchat.
"Tak jsi se dočkal... Opravdu mě tolik chceš?"
"Jak můžeš pochybovat? Udělám pro tebe cokoliv na světě!"
"Dobře, můžeme... Já mám sbaleno pár věcí. Nechala jsem je v nádražní úschovně."
"Půjdeme zadním vchodem?"
"Tam je zamčeno... Ale vezmem to z balkónu, přes střechu na vedlejší dům. Zdeněk zůstal dole, ne? Tak ať nás nevidí!"
Ještě jednou ji objal.
"Terko moje drahá! Lásko - ten týden se mi zdál k nepřečkání. Od nynějška budeme pořád jen spolu!"
"Radši už pojď."
Šla první, protože už znala cestu. Jenom si předtím přezula domácí obuv za tenisky, převlékáním se už nechtěla zdržovat; a tak byla v krátké sukýnce. Romana napadlo, že to není ideální oděv na lezení po střechách - ale mlčel. Chtěl být už co nejdále odtud a mít svou milou jen pro sebe.

Malé kamínky, co se uvolnily pod její nožkou, se s neznatelným hrkáním kutálely po taškách a jeden dva zasáhly postávajícího Zdeňka na ulici. Udiveně zvedl zrak a oproti siluetě úplného měsíce spatřil dvě postavy, z nichž jednu neomylně poznal:
"Terko ?!"
Lekla se a zavrávorala.
Roman byl o několik kroků za ní. Přispěchal, aby ji zachytil - ale bylo už pozdě. Uklouzla, noha se jí smekla po rozviklané tašce a rukou máchla do prázdna. Pak upadla a svezla se po šikmé střeše k okapu, o který se zoufale zachytila oběma rukama...
Romanovi se zatmělo před očima a okamžitě se k děvčati snažil dostat.
Zrezivělý plechový okap vrzal a zoufalá Terka na něm visela. Bylo zřejmé, že bez pomoci se dlouho neudrží... Natahoval k ní ruku, jednu, protože druhou se musel držet střechy. Jinak by sám spadl a nemohl jí pomoci. Snažila se mu jít vstříc a také co nejdále natahovala malou ručku. Ale tím více se musela opírat o tu druhou...
Starý okap nevydržel a praskl !!!
Vykřikla jen krátce, ale tuhla z něj krev v žilách... Byl to výkřik smrtelného strachu...!
Zmizela Romanovi z očí.

Ani nevěděl, jak se ocitl na vedlejší střeše. Nevěděl, jak se tam ocitl i Zdeněk, který bral schody po třech a v půli cesty zaslechl Terčin výkřik.
Stáli oba zaraženě a odmítali uvěřit vlastním očím.
Mladé tělo jejich společné lásky spadlo tak nešťastně, že se nabodlo na jakýsi zapomenutý pahýl už odstraněné antény; děvče leželo na zádech a nehýbalo se.
Bylo patrno, že rána je v blízkosti jejího srdce.
Zdeněk se přiblížil k nešťastné Terce, opatrně ji vzal do náruče a zdálo se, že ji chce vyzvednout a tím jí z těla vytáhnout zraňující ocelový bodák... O pár kroků dál tomu přihlížel nesměle přešlapující Roman:
"Nedělej to...nehýbej s ní... Zabilo by ji to."
Řekl ta slova spíš intuitivně.
Zdeněk měl však oči i uši jen pro svou milou ke které se těsně přitiskl. Cosi šeptala, nebylo jí však rozumět.
Sklonil se k ní ještě blíž.
"Mi-miluji tě..." vydechla a zvrátila hlavu nazad. Z korálově něžných rtů se jí spustil tenký pramínek temně rudé krve.
Nemohli tomu uvěřit - jeden ani druhý!
Byla mrtvá.
Těch pár vteřin trvalo snad celou věčnost. Než si uvědomili tu nesmírně krutou pravdu, krutou k nim všem.
Zdeněk se pomalu narovnal, Terčino tělo s nesmírnou ohleduplností vyprostil a pak uložil na jakýsi schod vedle; postavil se proti svému sokovi a řekl pomalu:
"Tak tohle jsi chtěl? O to ti šlo...? Abysme ji neměli žádný..."
Roman odmítavě vrtěl hlavou a trochu couval. Zdeněk skoro zařval:
"Ukradl jsi mi mou lásku! Ukradl! Ukradl, slyšíš...!!!"
"Já...já... No tak mě zabij! Zabij mě!" Roman teatrálně roztrhl košili na prsou a udělal mu krok vstříc. "Nebudu se bránit. Jen mě probodni taky!
Nebo mě shoď ze střechy!"
Oslovený zůstal však bezradně stát a k ničemu se neměl. Pak se otočil, aby skryl slzy co mu vhrkly do očí.
Roman popošel až na kraj střechy a zdrceně hleděl do hloubky. Všude okolo byla vidět světla večerního města. Bylo zřejmé, na co myslí. Trvalo to nějakou chvíli, pak za sebou uslyšel Zdeňkův hlas:
"No jen skoč, skoč! Jestli jsi tak zbabělý že nedokážeš zaplatit za svou vinu a odtrpět si aspoň kus z toho, co musím vytrpět já - - - tak jen skoč dolů !!!"
Něco se v něm zlomilo. Roztřeseně couvl od kraje střechy, doslova se sesul do jakéhosi kouta a přerývaně opakoval:
"To ne...ne... Nemůže to být pravda! Tohle jsem nechtěl, nechtěl... Ne!"

Roman:
Zůstal tak až do příchodu policie, které nekladl sebemenší odpor.
U soudu pak žádal pro sebe ten nejpřísnější možný trest. Dostal 5 let nejtvrdšího vězení.
Po propuštění se uzavřel do sebe, žil v dobrovolném celibátu a každý rok - v den výročí Tereziny smrti - kladl na její hrob jednu bílou růži.
Sám se zavázal, že z veškerých vlastních příjmů si ponechá jen nezbytné minimum a ostatní bude posílat Zdeňkovi jako odškodnění za 'ukradenou lásku'.
Zemřel předčasně a všemi opuštěn.

Zdeněk:
Po smrti manželky žil dlouho sám, pak se pokoušel najít nový vztah. Žádný se mu ale nezdařil, proto dal nakonec přednost samotě.
Peníze od Romana nikdy nepřijal, všechny obratem poukázal nadaci, podporující postižené.
Bílou růži na hřbitově ponechával, předstíraje, že neví od koho je.

Tereza:
Má skromný hrob v malé vesnici kde se narodila.
Roman nebyl na její pohřeb připuštěn...