Děkuji se neříká

Již delší dobu mě svádí k hříchu jeden mladší muž. Problém je ve mně, ti mladší mě nikdy nijak nebrali. Mé vnitřní libido je však vždy pro každou špatnost a našeptává mi, ať to zkusím, že za pokus nic nedám.
Po nějaké době mě přemluví a já očekávám mladíka z mého okresního města. Je krásně teplo, tak mám možnost sledovat jej, jak vystupuje z vozu. Čím více se blíží ke vchodu, tím jsou jeho rysy jasnější: sportovní postava, výška asi 175 cm, husté hnědé vlasy s vyčesanou a gelem zafixovanou ofinou na bok, tmavé oči, pěkné rty. Na sobě má zářivé rudé tričko, černé kraťasy z lehkého materiálu a sportovní žabky. Moje chtivá společnice zalapá po dechu: ach tomu to sluší! Já se zmůžu na pouhé ledabylé: "ahoj", když prochází pod mým balkonem a jdu mu otevřít. Líbí se mi moc, ale to si přeci nechám jen pro sebe.
Otevírám dveře mého bytu, vchází, zdravíme se, podává mi lahev muškátu a chválí mé bydlení. Však jsem si taky nedávno pěkně mákla: malování, nákup dekorací a doplňků v Ikei udělal z mého bytu útulný domov. "Děkuji, i mně se to moc líbí", řeknu.
Po pár zdvořilostních obratech (jaká byla cesta, jak se máš a podobných klišé) na prostorném letišti vlouzne rukou do mých kalhotech. Mé nestydaté já už teď ví, že jsem připravena, ale zajíčka nechám pěkně se snažit. Nejprve prsty, poté jazykem. Užívám si to, kňučím slastí a po chvíli mu ve slastné křeči stisknu hlavu mezi svými stehny. Strneme ze sebe zbytky obblečení a teď si pro změnu hraji já s jeho mužskou pýchou. Leží na zádech a vychutnává si to. V nestřežený okamžik zapnu oranžový minivibrátor a dráždím mu jím koule u kouření. Jeho hekání značí absolutní spokojenost. "Šikovná hračka", utrousí houpající se na vlnách nekončící rozkoše. Nasadí si kondom a bere si mě klasicky a něžně. Po chvilce mu naznačím, že může i tvrději. Jedna poloha střídá druhou a nemravná ve mně ho chválí, jak jen může. Ano je šikovný, vášnivý, dravý. Ale zároveň mazlivě něžný. "Jako doktor Jekyll a pan Hyde", podotkne.
Po chvíli se oba uspokojení a vyčerpání svalíme na postel. "Bylo to super, děkuji", říká a má chtivá společnice právě dostala záchvat smíchu. "Jo bylo to fajn, ale děkuji se neříká", odvětím. "Já jen chtěl říct, že to bylo vážně skvělé", uvádí na pravou míru své slovní faux-pas.
Po pár minutách se zvedá, obleká a odchází. A já budu asi muset přehodnotit můj odmítavý postoj k zajíčkům... (L)