Cykloerotika.

Zrovna obracel maso na pánvičce a s rozkoší sledoval, jak krásně mění barvu, když na poličce začal kvílet a poskakovat mobil. Se sakrováním odstavil pánev, maso dal na talíř a šoural se pro mobil.

„Karel, no jo, co zase chce ten otrava?“ bručel a pak se ohlásil.

„Co děláš tento týden, máš nějaký plán?“ zavřeštěl z mobilu Karlův hlas.

“Mám dovolenou, to přece víš“ namítl.

„Tak vopucuj kolo a pojedeš s námi do Jižních Čech, je nás lichý počet, tak to musíš doplnit“ nařizoval.

„Víš co mě můžeš?“ odpověděl, „chci odpočívat a ne honit kilometry.“

Karel začal škemrat „Romane, neblbni, bude sranda, uvidíš.“

Povzdechl si, „ukecals mě.“

Na druhý den napakoval do batohu oblečení, obložil konzervami a boční kapsy zaplnil plechovkami s pivem.

 „Vždy připraven,“ zabručel spokojeně a s funěním se soukal na kolo.

Když viděli nafouknutý baťoh přivítali ho halasem a on si škodolibě pomyslel „Však počkejte, jak budete loudit.“

Tak se vyjelo, postupně se skupina rozcourala a ať počítal jak chtěl, nemohl najít toho do páru.

Z čela skupiny se odpoutala Ivča, srovnala rychlost s ním a zeptala se „Spíš radši na pravé nebo na levé straně?“ 

Svitlo mu.

„To není pravda,“ zaúpěl, „spát s tebou, to bych  ti musel každý večer zalepit hubu leukoplastí.“

„No abys se nepotento,“ nafoukla se  „co ti to v baťohu šplouchá, voda?“

 „Vodu nepiju, rezaví mě po ní trubky,“ odvětil suše.

 „Nekecej,“ zajásala „ty máš pivčo? Románku, naval mě jedno, budu celou noc mlčet, uvidíš,“ začala loudit.

„Vydrž až někde zastavíme,“ rozhodl a šlápl do pedálů.

Když zastavili na odpočinek, vrhla se na baťoh a hned z něj tahala plechovku s pivem. Věděl co bude následovat, odklidil se do bezpečné vzdálenosti a Ivča, lačná pivního moku odtrhla uzávěr.

 Moc se nenapila, zato byla zlitá pivem od hlavy až k patě. Otevřít plechovku s roztřepaným pivem dokáže jenom ženská.

Nešťastně se na sebe dívala a zakvílela „já s Romanem spát nebudu, celou noc mě bude oblizovat, že su pivo.“

Sakrujíce zalezla se svým baťohem do křoví se přebalit.

Přitočil se Karel „vidíš, slíbil jsem ti srandu a máš srandu.“

 „Už vidím tu srandu, když jí budu hubu lepit leukoplastí,“ zabručel „a ten podraz na mě, ten máš schovaný, neboj.“

Jelo se dál, Ivča vedle a stále vyhrožovala „teda to s tím pivem, to ti hned tak hned neodpustím, zmáčelo mě to až na kůži.“

 „To by mohlo být zajímavé, lízat pivo z tvého bříška,“ zasmál se.

„Jo, tohle by se ti chlapečku líbilo, tak proto jsi mě nevaroval?“ začala, „však já ti to nedaruju, uvidíš!“

Hned věděl, že ho ze spárů jen tak nepustí.

K večeru zaparkovali na břehu malé říčky, postavili stany a dali se do přípravy večeře.

Jako obvykle to byl cykloguláš. To se prostě nasype obsah  dovezených konzerv do kotlíku, přidá se trochu vody a je z toho guláš. Pro otrlé, protože chuťově to bývá jako směs vyjetého oleje s rozvařenou hadrou.

Sedl si opodál, vytáhl plechovku lunče, otevřel a labužnicky krájel plátky.

Šmejdícímu zraku své spolubydlící neunikl a už se vedle něho lísala „tobě to tak voní Románku, dej mě ochutnat?“

Nabodl malý kousek na špičku nože a podal ji ho.

Spolkla a vyprskla „ty seš ale držgrešle, takový kousek!“

„Tak si vem,“ nabídl jí, vzala konzervu a pustila se do obsahu, který rychle mizel.

„Stačilo ti to, nemám ti kousek nechat?“ ptala se starostlivě a pilně vytírala chlebem zbytky tuku ze stěn konzervy.

Nabídl ji plechovku piva, ale dívala se na ni jako na chřestýše kombinovaného s krajtou tygrovitou, tak plechovku otevřel a podal.

 „Nepění?“ udivila se a zhluboka se napila.

„Uf to sedlo,“ spokojeně konstatovala.

Nakonec všechno zalezlo do stanů, Ivča se napakovala do spacáku a pokračovala v komentování dnešní etapy.

Když po chvíli zjistila, že jí nikdo neodpovídá, zatřepala s ním „Romane spíš?“

 „Nespím, copak v tom randálu může někdo usnout?“ odpověděl.

„Prosím tě co proti mně furt máš, copak jsem nějaká šereda?“ rozhořčila se.

„To ne, jsi pěkná holka, ale když tu hubu nezastavíš,“ zasmál se a otočil se na bok proti ní. Chvíli byla potichu a pak se zeptala „Ty, Romane máš kočku?“

„ Ne, mám kocoura“ řekl suše.

„To si umím taky domyslet,“ vyprskla, „ale chodíš s nějakou kočkou?“

„Ne, s kocourem,“ opět odpověděl.

 Další chvíli přemýšlela a pak mlsným hlasem spustila „já už vím jak mě můžeš umlčet.“ „Prosím tě, tebe neumlčí ani Vinetou“ namítl.

„Pojď blíž ke mně, „ lákala ho „ a já ti ukážu jak to jde.“

Tentokrát naletěl, přisunul se k ní a než se nadál, objala ho a přisála se na jeho ústa.

Lapal po dechu, v duchu sakroval a jak ho pustila vydechl „málem jsi mě udusila.“

 „Ale byla jsem potichu, to nezapřeš,“ vítězoslavně namítla.

Přivrtala se hlavou k němu a zaprosila „teď ty, já chci být potichu?“

Pravdou je, že opravdu byla potichu, ovšem na spaní to také nebylo. Ivča v líbání objevila neznámou Ameriku, po chvíli už jí zavazel spacák a tak se vsoukala do jeho spacáku, přitiskla se k němu a zašeptala „víš že jsem ještě takhle s klukem nespala?“

Když cítil přitisknutou dívčí postavičku, začalo to vzbuzovat pozornost jeho veličenstva a Ivča se klínem odsunula „co to tam najednou tlačí?“

Nevydržel, zajel rukou pod tričko a stiskl v dlani mladé ňadro.

Vydechla prudce leknutím, tělo jí ztuhlo a začala přemýšlet, „mám mu jednu ubalit, nebo, ono je to takové příjemné, mám ještě počkat?“

Raději počkala a tvářila se že je vše v pořádku.

Ruka pomalu hladila vypouklinu ňadra, přejížděla přes vrcholky a ona najednou ucítila na bradavkách neznámý pocit svírání, nebo mravenčení, pomalu sílil, až s otřesem zasténala, přitiskla se k ruce a honem lapala po dechu.

Polibky na tváři sílily, přisál se na ústa a dusil ji dlouhým polibkem.

Nakonec vydechla „co jsi to udělal?“

„Polepším se,“, zašeptal, „už to neudělám.“

 „Ne, to ne,“ honem řekla, „to můžeš.“

 „Co to tam máš?“ dotkla se rukou vybouleniny na jeho klíně.

„Copak to nevíš?“ namítl.

„Ale vím, jenom jsem se s tím jaksi v praxi nesetkala.“

„Chceš to zkusit?“ zeptal se chvějícím hlasem.

„To jde i ve spacáku?“ podivila se.

 „Jistě miláčku“ lákal ji rozechvěle.

„Miláčku, „ pomazlila se s výrazem „ vidíš, to je hned hezčí než Ivčo.“

„Stáhni si dolů kalhoty,“, lákal ji.

„Úplně?“ zeptala se.

Přikývl a tak se v těsném spacáku šněrovala a svlékala kalhoty s kalhotkami. Lehla si na záda a nechala se hladit rukou po ňadrech, pusinkovat, když ucítila jak ruka sjíždí na její klín a snaží se rozevřít nohy.

Povolila, ruka zajela do rozkroku, přitiskla se k lasturce a začala ji hladit.

               Rozvášněný, hladil lasturku obklopenou kučeravými, hebkými chloupky, prstem zajel na okraj panenské dírky a pozoroval jak se tělo napjalo neznámým pocitem.

Prstem krouživě pokračoval vzhůru a hladil poštěváček, ještě pořádně nevyvinutý, který neznaje svou novu úlohu vydráždil majitelku k výkřiku, který prozíravě udusil dlouhým polibkem.

Sténala, dusila se, zmítala se v nepoznaném vzrušení orgasmu až umdlená složila svoje tělo.

            Otočil si ji zadečkem k sobě, rukou pootevřel přístup k mokré dírce a vtlačil veličenstvo do její hloubky.

Odměnou mu bylo tiché zakvílení a prohnutí těla. Rukama objímal ňadra, palci dráždil jejich vrcholky a rychle projížděl panenskou dírku.

Slyšel chvějící, chvílemi sténavý dech a cítil že vzrušení chytilo i ji a nyní vrací jeho průniky vstřícným pohybem.

Pustil ňadro, sáhl do kapsy a nachystal si kapesník. Ještě párkrát prožil to slastné klouzání, vytrhl se ven a se sténáním vystříkl obsah do kapesníku.

„Stalo se ti něco?“ starostlivě se ho zeptala.

„Mě ne, ale tobě,“ odpověděl.

„Proboha co,“ lekla se.

Přitiskl se k  oušku a zašeptal, „už nejsi panna.“

 „Hned jsem si to myslela, jak to zabolelo,“ spokojeně konstatovala.

Přetočila se k němu, přitiskla a tiše řekla „mě se chce spát.“

 Přitisknuti k sobě spali až do rána.

Ráno se pracně vymotali z těsného spacáku, akorát Ivča musela vlézt až do noh a lovit tam odkopané oblečení, čehož využil a na krásný vyčnívající zadeček sázel polibek za polibkem. Odměnou mu bylo sakrování z hloubi spacáku.

Vymotala se ze  spacáku, odhodila oblečení a vrhla se na něho „lotře, takhle zneužívat moje choulostivé postavení, já ti dám,“ a zasypávala ho polibky.

Vydechl „máš překrásné choulostivé postavení, to ti řeknu,“ a byl znovu trestán polibky.

Chytil do náruče rozvášněné tělo a namítl „už abys spustila svoji vyřídilku, nebo budou myslet že se něco stalo.“

Loupla po něm výhružně očima a začala se oblékat.

Po očistě na břehu říčky a snídani sedli všichni na kola a jelo se dál.

Akorát Ivča se vztekala, že ji v sedle všechno bolí po nočním řádění.

„Já už budu hodný a nechám tě na pokoji,“, sliboval.

„Opovaž se, „houkla na něj rozčileně „co spískals o to se budeš starat a netřepej s tím baťohem, pivo zase bude roztřepané.“

Pomalu se dostávala do obvyklé formy a všichni se řehtali nad jejími průpovídkami. Tentokrát už nebylo tolik ježdění, prolézali zámky a hrady, někdy hospody a pomalu se dostávali k cíli etapy.

Postavili  stany, rozložili se okolo a dali se do večeře.

Otevřel konzervu Kosteleckých párků a Ivča se mlsně olizovala přitisknutá k jeho boku. „Neblbni,“ napomenul ji  „nelep se na mě, všimnou si toho ostatní.“

„Už se stalo,“, odpověděla plnou pusou „ už si mě dobírali, na tebe si netroufli.“

Obsah konzervy v ní mizel závratným tempem, tak si povzdechl a otevřel další.

Přece nebude hladem. Natočil se trochu bokem, aby nekradla z jeho konzervy, když uslyšel zasyčení otevíraného piva a potom slastné vydechnutí.

„Na, napij se, „řekla a podala plechovku „ať vidíš že nejsem škrob.“

Setmělo se, tak všichni zalezli do stanů. Ivča se hnala ke spacáku a on zápolil se zadrhnutým zipem na vchodu.

Když ho konečně zatáhl, honila ho, nastěhovaná v jeho spacáku „dělej, neloudej se, je mě zima, potřebuji zahřát.“

Vklouzl do spacáku a s rozkoší objímal nahé tělo.

Cítil ručku jak klouže do klína, hladí veličenstvo a Ivča šeptá „už se vzbudil?“ a potom mlsně „bude pracovat, žádné zahálení!“

„Ivčo, Ivčo,“, začal káravě a hned byl napomenutý „říká se miláčku, prosím!“

 „Ty jsi ale mlsná potvůrka, zítra zase budeš skuhrat že tě všechno bolí,“ napomenul ji.

 „To nevadí, je mě to vzácné a musím si toho užít, na co ještě čekáš, mám ti to poslat  s kolkovanou žádostí?“ spustila svojí vyřídilku.

A tak ji hladil a dráždil ňadra, až vybuchla v záchvatu vzrušení a začala se nohou šplhat po jeho noze.

Vysvobodil veličenstvo, přehodil ji nohu ještě výše a zavedl zepředu veličenstvo do horké mokré dírky.

Jakmile se zabořil, vyjekla rozkoší, přitiskla se k  tělu a v rytmu přírazů sténala do ucha.

Veličenstvo v této poloze řádně dráždilo poštěváček a Ivča postupně měnila tón sténání, přecházela do chroptivého dýchání a pak prudce stáhla dírku a se zakloněnou hlavou hledala ve stanu hlt kyslíku.

Noha přehozená přes jeho začala přirážet klín na veličenstvo, tisknout se k němu a když už chtěl vyklouznout do bezpečné vzdálenosti, přišla na ni druhá vlna orgasmu a v křeči nepustila veličenstvo ven.

Prosil, zmítal se ve snaze dostat ven, když ucítil marnost svého počínání a zaplavil se sténáním dírku vláhou.

Udýchaný vyrazil „ je zle miláčku, nepustilas mě ven a já to vystříkl dovnitř.“

 „Tě brdo,“ zasmála se uvolněně „to si mě musíš vzít, nezdá se ti?“ políbila ho a dodala něžně „miláčku.“

Potom okouzleně vzdychla „ale byl to krásný pocit, hned bych to chtěla opakovat.“

„Chraň tě bůh, veličenstvo musí odpočívat, víš jaká je to práce?“ honem namítl.

 „Já vím, chudáčku,“, začala se lísat, „vždyť ty z toho pro samou práci nic nemáš, že?“

„Tak jsem zvědavý, jak se budeš ráno přede všemi v řece umývat,“ zaváděl řeč jinam.

 „Co se dá, to se nevydá,“ namítla mlsně a jak pohnula nohama udiveně konstatovala „ale opravdu to tam lepí, to jsi to nemohl nějak nadávkovat?“ a pokračovala „to ti zatrhnu, to je plýtvání miláčku.“

Podal jí kapesník, ať se utře, ale odmítla, že kdo tu spoušť dole udělal, tak ať ji uklidí.

Potom s rozkoší přijímala doteky kapesníku, který hladil lasturku.

Ještě chvíli prováděli slovní přestřelku, potom se přitulili a usnuli.

Nemá cenu popisovat další dny. Faktem je, že po návratu, měl ve své domácnosti o jednu hubatou ženskou navíc, která, když zjistila výhody postele oproti těsnému spacáku, kde mohla tam trápila veličenstvo svou žádostivostí.

Vzdychl si „Karle, Karle, já bych ti za ten výlet nejraději nakopal.“

A vedle se ozvalo „nad čím přemýšlíš miláčku, že to byl nejkrásnější cyklistický výlet, nezdá se ti?“

 

Julius Robbertos

www.robbertos.estranky.cz