První láska.

Ležel jsem natažený na lůžku a znuděně listoval knížkou. Déšť bubnoval do střechy chatičky a já líně uvažoval zda mám vstát a rozsvítit lampu.

 Byl jsem znechucen počasím: „Jestli proprší takhle celá dovolená už od pátku, tak se picnu.“

 Brblaje jsem vstával a najednou slyším na verandě rychlé kroky a nějaký halas. Zvědavost mě donutila nahlédnout okýnkem ven a ony na verandě se dohadovaly o něčem  nějaké holky, zmoklé jak slepice, trička na sebe nalepené a já, který ještě s holkama nic neměl jsem zvědavě okukoval ňadra vytištěné přes mokrou látku.

Zřejmě se nějak nepohodly, protože odešly a jen jedna holka  zůstala stát, zády ke mně a začala si sundávat mokré tričko.

Napětím jsem celý zkoprněl, snažil se nahlédnout i trochu z boku a vidět toho víc. Nic z toho nebylo, protože měla na sobě ještě podprsenku. S rozcuchanými vlasy ždímala triko a na zádech měla husí kůži.

 

Zželelo se mě ji a tak jsem šel, otevřel dveře a chtěl ji pozvat dovnitř.

 Vyjekla a honem se přikryla mokrým trikem.

„Já vás slečno neukousnu,“ usmál jsem se, „ale jestli je vám zima, tak se pojďte ohřát, hned zatopím v kamnech.“

Holka na mě chvíli koukala, rozmýšlela se a prohlížela si mě od hlavy k patě.

 „Tak pojďte než nastydnete, já holkám neubližuju,“ ustoupil jsem ze dveří a ona váhavě vešla dovnitř.

 

„Hoďte si na sebe tady tu deku, já jdu zatopit.“

 „To nemusíte,“ špitla.

 Šel jsem do kůlny pro dřevo a s plnou náručí se doškobrtal ke kamnům. Holka seděla na okraji postele zababušená v dece a ustrašeně se na mě dívala.

 „Bubu bu, já jsem strašný požírač mladých holek,“ jsem na ni vybafl.

Konečně se trochu uvolnila a zasmála se.

 

Rozdělal jsem oheň a po chvíli bylo cítit teplo jak se šířilo prostorem chatičky.

„Co s vámi budu dělat,“ přemýšlel jsem, „v tom mokrým zůstat nemůžete.“  

Pak mě svitlo, vlezl jsem do skříně, vytáhl staré tepláky a bundu a řekl, „oblečte si to na sebe, bude to sice velké, ale aspoň suché.“

 Zčervenala a já pochopil že se stydí přede mnou svlékat.

„Vlezte si do kuchyňky, tam vás nikdo neuvidí,“ poradil jsem.

 

Trvalo to, já bych se za tu dobu převlékl desetkrát, pak se objevila, bunda na tělíčku plandala, tepláky držela v hrsti.

„Padají,“ plačtivě prohlásila, když viděla jak nechápavě se dívám na její ruce.

 „To spravíme,“ prohlásil jsem a hnal se pro provázek. Poprvé jsem měl příležitost být v těsné blízkosti ženského těla a cloumala se mnou směsice neznámých pocitů.

Holka stála, červená ve tvářích a pozorným zrakem mě sledovala, připravena kdykoliv ucuknout kdybych se jí dotknul. Zakroutil jsem tepláky v pasu, ovázal provázkem, zavázal na mašličku a konstatoval, „hotovo, už nespadnou.“

 

Narovnal jsem se a ona stála těsně proti mně, červeň ve tváři zmizela.

Chvíli mě pozorně sledovala a bylo vidět jak se rozmýšlí. Pak sklopila oči a řekla, „nemohli bysme si tykat? Já jsem Aňa.“

Potěšen z obratu situace řekl jsem, „a já Petr, Aňa, Anička, to máš pěkné jméno.“

Usmála se opatrně, šla ke kamnům a nahřívala si ruce.

„Kams dala to mokrý,“ zeptal jsem se.

„Je to vedle, ale kam to dát usušit,“ bezradně se ptala.

„Jedině ke kamnům,“ řekl jsem a ona zčervenala.

„Prosím tě Aničko, přece se nebojíš že uvidím ženské prádlo, vždyť visí všude na balkonech a nikdo se nepohoršuje.“

 Uznala to jako pádný argument, šla pro prádlo a pověsila je na opěradla židlí kolem kamen.

 

„Máš hlad?“ zeptal jsem se a ona zavrtěla hlavou. Já jsem se přesto sebral do kuchyňky, otevřel plechovku lunče, nakrájel chleba a donesl vedle, „kde si sedneme,“ přemýšlel jsem, „všude prádlo.“

 „Sedni si vedle mě, talíř můžeme držet v ruce,“ navrhla. Pojedli jsme a já se cítil vedle ní jako v nebi.

Zlehounka se ke mně přitiskla, tak aby se neřeklo. Začala vykládat, že pracuje v jedné textilce ve městě a nakonec jsme zjistili, že já pracuji v továrně jen o kilometr od ní a že určitě jezdíme stejnou tramvají do práce.

 

Najednou se zpříma zeptala, „ty Petře, chodíš s nějakou holkou?“

 „Ještě mě žádná nechtěla,“ snažil jsem se to obrátit v žert.

Vyprskla smíchem, a že „ještě nikdy tak blízko kluka na posteli neseděla.“

Osmělil jsem se, vzal ji za ruku a zeptal jsem se.

 „Aničko, se mnou bys chodit nechtěla?“

 Zčervenala, víc se ke mně přitiskla a pokývala hlavou.

V hlavě mě šrotilo, co teď, co mám dál dělat, mé zkušenosti s holkama jsou nulové. Tak jsem se k ní sklonil a dal jsem jí mojí první, nesmělou pusu.

Aničce vyhrkly slzičky a schovala hlavu na moje rameno. Slyšel jsem jak třesoucím hláskem povídá, „ještě jsem se s klukem nelíbala.“

 

Najednou mě objala přitiskla ústa na moje a začali jsme se křečovitě líbat. Cítil jsem jak se ňadra tisknou ke mně a celým tělem se rozléval neznámý krásný pocit. Hlavu zase položila na rameno a vzrušeně dýchala. Opatrně jsem ji položil na lůžko a líbal na tvářičky. Objala mě a zase jsme se líbali a tiskli k sobě.

V každým mužským je zřejmě zakódován gen dobyvatele a já nevydržel a pohladil jsem ji přes bundu ňadro.

V mžiku mě přilétla facka, jen to mlasklo.

Odtáhl jsem se od ní, otřesen nečekanou událostí a vidím jak leží a tiše pláče.

Vzal jsem svůj kapesník a začal ji slzičky stírat.

 

Měla zavřené oči a třásla se jako by měla zimnici.

„Je ti zima?“ blbě a nezkušeně jsem se zeptal.

Zavrtěla hlavou, přitáhla si mě a mezi polibky šeptala, „promiň, bolelo to moc?“

Cítil jsem jak bere mojí ruku a pokládá ji na ňadra.

Byl jsem v rozpacích, co teď mám dělat, mám hladit, mačkat je nebo co. Bylo to tak krásné, že jsem se rozhodl pro hlazení.

Hladil jsem vypouklinku, na dlani cítil tvrdší vršek a celým mým tělem se šířil nepoznaný slastný pocit.

 

Nemyslete si, že jsem byl až tak velký blbec, že jsem nic nevěděl. Již v pubertě když jsem pátral v tátových věcech a hledal schovanou flašku vaječného koňaku jsem objevil knihu holandského lékaře Van del Velde a celou ji hltavě přečetl.

Mezi klukama jsem platil za odborníka na ženské tělo, ale nyní jsem zjišťoval, že teorie a praxe je něco jiného. Tady nebyl čas, posadit se a nalistovat příslušnou stránku.

A málem mě polévali když moje dívka slastně přijímajíc moje hlazení, mě zašeptala „Petříčku, holky mají prsa dvě.“

Tak jsem se polepšil a hlazení jsem rovnoměrně rozdělil mezi obě.

 Anička hladila moji hlavu a bylo na vidět že nad něčem přemýšlí.

Potom mě trochu odstrčila a stáhla si bundu.

Lehla si zpět na lůžko, celá červená a cítil jsem jak se chvěje.

 A já jsem celý zkoprnělý koukal na to co se nazývá u holek ňadra, obdivoval ty krásné pahorky s růžovými špičkami a cítil jsem jak i mě začíná popadat zimnice.

 

„Na co čekáš,“ chvějícím hlasem se ptala Anička.

A já klesl na ňadra, mazlil se tváří, líbal každé místečko od spodu až k růžovým špičkám a marně si v duchu připomínal co podle knížky by se mělo dít. Cosi mě říkalo, že tam bylo psáno jak žena sténá, ale Aňa jenom rychle dýchala hladila mě vlasy.

 Po hodné chvíli se přece něco změnilo, přitáhla mě hlavu na ňadra a celá se začala na ni tlačit.

Když jsem potom zvedl hlavu, viděl jsem že zase tiše pláče.

 Tentokrát celý vzrušený jsem nechal kapesník kapesníkem a slíbával jsem ji z tváře slzičky. Vrátila mě hlavu zpět na ňadra  a já se opět s nimi mazlil.

 

Geny se nedají potlačit a má ruka pomalu sklouzla do jejího klína. Zvedla mě hlavu ze svých ňader a už přistála s mlasknutím její facka.

 Přitáhla si hlavu ke svojí a chraptivě prosila „Petře, Petříčku, to přece nejde, tam nesmíš, vždyť se sotva známe.“

Také celý rozechvělý jsem ji řekl, „přece se máme rádi, tak čeho se bojíš?“

 „Nikdy jsme nic takového nedělali,“ prosila, „něco se zvrtne a bude zle.“

Tak jsem ji pověděl jaký jsem teoreticky vzdělaný odborník a že Van del Velte tam podrobně popsal co se má dělat aby se nic zlého nestalo.

 „Ale prý to strašně bolí,“ namítala.

 „Pověra,“ nafukoval jsem se, „to prý štípne jako blecha.“

 „Opravdu?“ divila se Anička, „holky říkaly že je to děsné.“

 „Tak to jistě vyčetly někde v červené knihovně,“ naparoval jsem se, celý rozechvělý toužil jsem vidět to, co jsem viděl v perokresbách v knížce  in natura.

 „Dobrá,“ couvla, „ale jenom tam smíš rukou hladit.“

 

Tak jsem sklouzl obličejem na ňadra a ruku zabořil pod lem tepláků. Anička poněkud povolila stisk svých stehen a já vklouzl tam, co jsem viděl v knížce.

Ale ouha, v knížce bylo všechno pěkně rozkreslené , ale já se  se octnul v hloubi klína, cítil krásné teplo, krásné chloupky okolo měkké příjemné střední části.

Co dál, kniho raď.

Bezradný jsem tedy začal hladit celý klín a Anička rukama tiskla moji hlavu na ňadra. Po chvíli jsem viděl, jak Anička více uvolnila a roztáhla nohy a najednou jsem cítil v dlani, že střed není kompaktní a že ve dlani cítím ve středu klína něco co mě po dlani přejíždí. Zatlačil jsem trochu prstem a cítil, jak vklouzl do jakési vlhké štěrbiny. Že bych byl  už uvnitř?

 

To jaksi nesedí, podle knížky ten otvor má být někde níže, až u prciny. Tak jsem pomalu klouzal prstem dolů, ohmatával okolí, až jsem ucítil, jak se prst noří do nějakého otvoru. Anička prudce vydechla a ruku mě povytáhla zpět.

„Tam se nesmí,“ řekla.

Když dole je ta dírka, tak když půjdu prstem nahoru, tak tam musí  být někde ten, a teď mě paměť vynechala a já si nemohl zaboha na jméno vzpomnět. Tak jsem jel prstem nahoru pohybujíc jím do stran, až když najednou Anička sebou cukla a prudce vydechla.

 

„A seš hochu doma,“ řekl jsem si a začal jemně to místo hladit. Anička se také změnila, drtila mě hlavu na prsou, chroptivě dýchala a každou chvíli se celým klínem vymrštila vzhůru a já musel to místo hledat znovu.

Vytahoval jsem ruku ven, abych jí mohl rozvázat provázek tepláků, ale chytila mě za ruku a vrátila ji zpátky. Tak jsem začal hledat to místo znovu a jako orientaci jsem si určil ústí její dírky a od ní nahoru. Jak jsem sjížděl dolů, cítil jsem na ruce, hodně mokra. Teda ta se potí, pomyslel jsem si.

 

Prstík sklouzl na okraj dírky a kupodivu, teď ho nikdo nevyháněl. Tak v záchvatu objevitelského nadšení jsem okraj dírky objížděl a kontroloval jak je to velké.

 Byl jsem zklamán, ta dírka byla malá, tak na můj prst a abych to neměl jednoduché každou chvíli měnila svoje rozměry. Vtláčel jsem tedy můj prst pomalu dovnitř a ohmatával jím okolí. Ta dírka se kolem prstu stahovala jako by ho chtěla lapit, nebo zadržet a já pomalu se dostal na konec, dál to nešlo.

„Takový kousek,“ říkal jsem si zklamaně a zatlačil, jestli to třeba není nějak zahnuté. Anička vykřikla a vytrhla mě ruku s tepláků ven.

 

Slzičky se jí koulely z očí a já v záchvatu vášně jsem rozvázal provázek na jejích teplákách a stáhl jsem je z  nohou. Anička ležela, stále slzila a tiskla nohy k sobě. Udiveně jsem zíral na krásné chloupky, kučeravé, hebounké které se tyčily nad klínem.

Svlékl jsem tepláky, trenky a přitiskl jsem se ústy na chloupky a začal jsem líbat klín, tam, kam jsem se dostal.

 Dostalo se mě rozechvělého kázání, „prosím tě buď opatrný, nikdy jsme nic takového nedělali. Mám strach co bude potom.“ 

Tak jsem ji uklidnil, že budu opatrný a snažil jsem se ji roztáhnou nohy a uvidět to co bylo v knize nakreslené ve skutečnosti. Bránila se, tiskla je k sobě, když myslím i u ní se probudila zvědavost a povolila.

Roztáhnul jsem nohy od sebe jak to dovolila a s nadšením zíral na to, co jsem znal z knížky. Tady to vypadalo daleko krásněji a můj mužský pud mě hnal k činu. Zvedl jsem jí nohy, přisunul jsem se blíž klínu a špičkou svého tvrdolína jsem hladil to místo, kde jsem se domníval, že ji hlazení dělalo tak dobře.

 

Polohlasně zašeptala, „kousek výš.“

 Napravil jsem a ona vzrušeně dýchala, červená ve tvářích, zvedala klín proti špičce.

Nastal okamžik, kdy jsem se měl poprvé spojit se svou milovanou dívkou. Sjel jsem dolů špičkou, ucítil začátek otvoru a zatlačil.

Vzepjala se, uhnula  a dirigovala, „jsi nízko, kousek výš.“

A já poznal, že jsem si v rozrušení popletl patra. Namířil jsem správným směrem, vtlačil do okraje špičku a krátkými nárazy jsem se dostával dovnitř. Kupodivu, předtím mě ta dírka těsně obepínala můj prst a teď nekladla žádný velký odpor. Dopracoval jsem se do místa kde jsem narazil na přepážku. Tentokrát mě Anička neshodila, jenom rychle dýchala a křečovitě držela mojí opřenou ruku.

 

Poslušen instruktáže doktora Van del Velte jsem se nadechl a vší silou zatlačil. Anička vydechla, zazmítala se, ruku mě chtěla prstíky amputovat, a já opět zjistil, že teorie a praxe jsou rozdílné věci. Podle knížky jsem se měl zabořit až nakonec, teď jsem vězel v něčím, co mě bolestivě svíralo a bolelo. Znovu jsem se nadechl, silně zatlačil, a cítil jsem že překážka se uvolnila a já těsně kloužu stále níž. Anička stále plakala a křečovitě rozevírala nohy.

 

Naklonil jsem se nad ní, slíbával jsem jí z tváří slzičky a líbal na rychle dýchající ústa.

Po chvíli otevřela oči a zjihlým hláskem zašeptala, „už je to?“

 „Vypadá to tak,“ řekl jsem mezi pusinkováním.

„A to je všechno?“ zklamaně se zeptala.

Tak jsem se nazvedl a začal klouzat v těsné dírce a díval jsem se jak Anička střídá slastné výrazy s bolestivými. Naše vzrušení z tohoto prvního zážitku se zvyšovalo a Anička se zvrácenou hlavou sténala.

Mého tvrdolína to v těsné dírce bolelo, ale slastný pocit byl silnější a já jsem pomalu cítil že brzy budu hotový a tak jsem se snažil co nejrychleji tato místa opustit. Šlo to ztěžka, protože celá dírka se stále svírala a snažila se mě zahnat zpět.

 

Úlevou jsem vydechl když jsem vyklouzl ven, a proud mé tekutiny tryskal do připraveného kapesníku, mísíc se s Andulčinou krví. Přitulili jsme se k sobě, já přehodil přes nás deku a slastně jsme oddychovali.

P.S. Právě teď mě má drahá choť Anička pleskla, že jsem nemrava a nafučená zmizela v kuchyni.