Noc zahalená ve vášni

Horká pára stoupala Elišce do tváře, nechala se ji ovíjet a snažila se uvolnit. Její tělo ponořené do teplé vody, ji omamovalo smysly. Vedle ní chystala koupelové pomůcky služebná, svou práci konala tiše a tak mohla v klidu, tiše rozjímat. Po noci s jejím novým manželem, který by mohl byt spíš jejím otcem, se potřebovala zbavit myšlenky na jeho bachraté tělo, smrduté potem, dech funící jako rozzuřený býk. Divila se, že přitom nechytl mrtvici. Přála si to, v hloubi duše si přála, aby byl zemřel dřív, než se jí dotkne. Nestalo se tak a ona prožila jednu z nejhorší noci v životě a to jistě nebyla poslední.
Ode dveří se ozvalo tichounké zaklepání. Dveře se otevřely a v nich stál komorný jejího manžela. Na Eliščiných rtech se mihl úsměv. Tento vysoký, pohledný mladík s nebesky modrýma očima, hustými, kadeřavými vlasy s odleskem zlata, stál za pozornost. Jmenoval se Tomáš. S očima sklopenýma vešel do místnosti. „Paní hraběnko, hrabě vám posílá dar.“ V ruce držel kazetu s nádherným náhrdelníkem ze zlata a posety jemnými drahocennými smaragdy, které se shodovaly s barvou jejich očí.
„Oooo… ten je nádherný!“ vykřikla služebná nadšením. Eliška se jen usmála. Milovala šperky, ale mladý komorní ji zaujal víc.
„To jistě je. Mohl byste mi ho dát na krk?“ zeptala se něžně. Tomáš na okamžik pozvedl zrak a v očích se mu zajiskřilo, ta tam byl ten počáteční ostych.
„Jestli mi to dovolíte?“
Lehce pokývala hlavou. Udělal pár kroku, stanul před ní a jemně ji zapnul náhrdelník kolem krku. Zároveň se jeho prsty dotkly krku. Jaké opojení. Jejich tváře byli tak blízko, jejich pohledy se hltaly. Zárodek zkaženosti se zasel…
„Děkuji, můžeš jít a vyřiď hraběti, že se mi ten dárek líbí.“
„Spolehněte se, hraběnko.“
Sotvaže se za ním dveře zavřely, začala služebná švitořit: „Je to ale fešák, že paní? Jen se podívejte na ty jeho vlasy a oči…“
„To jistě je, poslyš, Katko, mám pro tebe malý úkol.“ Služebna vyslechla její žádost… O kterou se jednalo, to nejspíš tušíte, to ani nemusím psát.
Všichni spali, půlnoc právě odbyla, příhodný čas na setkání milenců ve věži, v tajné místnosti, jež byla vybavena jak množství pavučin, tak starou posteli, na které již nikdo nespal.
Eliška nervózně chodila po komnatě. Jediná věc, která ji tížila, byla ta, že ji někdo zahlédl, ona by tak poslala na smrt sebe, tak i Tomáše. Hrabě již spal tvrdým spánkem a po dnešní noc ji neobtěžoval, opil se. Kéž by se upil k smrti, pomyslela si škodolibě a dál čekala na svého vyvoleného.
„Má paní,“ zvolal, když se objevil v místnosti. Eliška mu běžela vstříc do náruče, chytil a líbal ji. „Od první chvíle vás miluji. Vaše krása mi nedá spát a myslet na vás je hřích…“ Jak se tato slova poslouchala sladce.
„Také vás miluji a teď jsme spolu sami, užijme si tu chvíli Tomáši.“ Viditelně se uvolnil, pomalu jí z ramen vysvlékal noční lněnou košili, která zdůrazňovala její plná ňadra, kochal se pohledem na její postupně odhalující tělo… na bujnou křivku jejich boku, lákavými štíhlými stehny, záplavou plavých, dlouhých, vlnitých vlasu, dopadající na záda, nad smyslnými rty barvy lesní jahody, svůdně vykrojené a především na smaragdové oči, ve kterých plála touha. Tomáš neviděl krásnější dívku… pro něj byla stvořenou Venuší. Nedokázal déle čekat, vzal jí do náruče a odnesl ji k posteli, opatrně jí na ni položil a rty líbal každý kousek její tváře. Se zavřenýma očima vdechovala jeho dech, laskající rty… Necítila vlnu odporu jako u manžela, nýbrž nával touhy hromadící se v jejím těle. Rukama mu sundala lněnou košili, kalhoty si stáhl sám a ona nějakou chvíli obdivovala jeho mužnou postavu, mladou v rozpuku mládí. Jemné vousy na jeho bradě ji šimraly v obličeji, jazykem zaplňovaly svá ústa. Rukama hladila a zatínala prsty do jeho zad, tiskla se k němu tak horoucně, že se penis dožadoval neprodleně pozornosti. Na chvíli se od něj odpojila.
„Postav se,“ nařídila tiše. Překvapeně se postavil, nic nenamítal. O téhle technice ji kdysi vyprávěla jedna kurtizána. Muže to prý náramně uspokojí. Do rukou vzala ztopořený úd, který sebou mírně cukl při jejím doteku.
Tomáš pochopil, co to znamená a vyčkával. Ucítil jemný dotek vlhkých rtu na svém údu, pocítil nával vzrušení a Eliška pokračovala. Uchopila ho za kořen a jazykem přejížděla po uzdičce směrem k žaludu… To co dělala, ho málem připravilo o rozum, zajel ji do těch nádherných vlasů a vychutnával si každičkou vteřinu. Úd ji mizel v ústech, teplo ho pohlcovalo… a ještě… dlouze… jazyk dotýkající se varlat… cesta k extázím přišla nečekaně, následoval výron semene… Eliška se spokojeně položila na záda. Byla sama sebou spokojena, stačilo vidět ten pohled, který na ní vysílal, moc se mu to líbilo.
„Paní to bylo krásné a teď je na mě, abych vám to oplatil.“ Polibky zasypal její prsy, rty líbal vystouplé bradavky jako poupátka růží, a směřoval, až k jejímu zakázanému místu, schovaného pod měkkými kudrlinkami… Jazyk se dotýkal tam, kde byl nejcitlivější bod, znovu a znovu ochutnával… prsty nořil hloub a hloub, vychutnávající si teplo i šťávu, kterým ho obdarovala.
Eliška netušila, že může existovat něco tak úžasného, bylo to fascinující a brzy dosáhla vrcholu. Teď, oba ukojení touhou se líbali nenasytnými polibky, těla se mírně orosila potem, láska zahřála jejich srdce a jeho úd se pomalu, ale jistě dobýval do své pevnosti. Ulehl na ní, a zasunul ji to tak hluboko, až ucítil, že hlouběji to nejde, sevřela ho svýma nohama a nechala se unášet proudem vášně. Zasunoval ji ho pomalu, rytmicky se prohýbali v bocích, výkřiky tlumily polibky. Penis klouzal do teplého, vlhkého luna jako po másle, koule narážela na spodní část luna a její nehty se mu podle rychlosti vzrušení protínali do masa. Milovali se dlouze, nenasytně, jejich těla neměla dost, až náhle par pohybu a výbuch orgasmu zaplnil jejich mysl. Myslela, že nic takového neprožije a prožila. Unavení ulehli vedle sebe, ale ne na dlouho… Museli se rozdělit. Ač neradi, svůj odchod zpečetili několika vlažnými polibky… A nastalo ráno… Oba doufali, že to nebude jejich poslední setkání…