Anotace: Pomalu se smrákalo a pach velkoměsta, těžký vzduch nasycen siřičitany…a dalšími sloučeninami z n...
Pomalu se smrákalo a pach velkoměsta, těžký vzduch nasycen siřičitany…a
dalšími sloučeninami z nedaleké tepelné elektrárny mně udělal dost
nepříjemný pocit v dýchacích cestách. Ten vzduch byl otrávený – tak
jak celé tohle prokleté město. Mlhovina a dusivý spad pomalu a jistě
dolehl na čtvrť. Lampy prosvětlovaly jen okraje ulic, kde se právě
srocovala místní lůza- zloději a narkomani. Teplice, Mekka Pervitinu a
prostituce. Město přeplněné zlem, kde na každém kroku potkáš něco
neobvyklého, děsivého a tajemného. Nejednou mě tu přepadli a okradli.
Naproti našemu domu, přes ulici poslouchám hru klavíristky. Taková
tichá, nenápadná dívčina, která navštěvuje místní konzervatoř. Někdy mi
to leze na nervy, jak do toho buší až 6 hodin denně - durové, mollové
stupnice, kvintakordy, septakordy, etudy… Ale je hodná a mám ji rád, že
je dobře vychovaná a že mi občas přes ulici zahraje Ravela. To od doby,
kdy jsme se bavili, že mě fascinuje impresionismus. Myslím, že tu
nikoho nemá a tak trochu žije jako já – samotářsky. Ráno cvičí, pak do
školy na přednášky, opět cvičí, jde občas do města na nákup, cvičí, jde
si zaběhat, zase cvičí a večer prohodíme pár slov u cigárka na
balkonech. Vlastně ani nevím, kolik Veronice je. Odhadoval bych tak
17-18. Je hrozně mladičká a určitých způsobem krásná, myslím tím svou
duší. Musím uznat, že mám obdiv k oduševnělým lidem.
Myslím, tedy vím, že tahle dívčina je mimořádná tím, že se věnuje
hudbě, umění, krásnu, které vstřebává - v souznění s citem a dobrem.
Naše postupné seznamování vzešlo v přátelství, a tak mě Veronika zvala
k sobě a já zval ji. Maloval jsem její portréty a ona mi komponovala
své skladby, chodili jsme na koncerty Severočeské filharmonie, na
nejrůznější kulturní dění a vystoupení, kde také hrála se spolužáky.
Zamilovali jsme se. Hrozně moc jsme se do sebe zamilovali.
/Jednoho dne jsem Veroniku kreslil u piana,když cvičila Klavírní
koncert č.1 b-moll P.I.Čajkovského/
Sedící u Veroniky v pokoji, v údivu pozoruji, jak živelně hraje. Ta
křehká dívenka tu naplno rozezvučela Petrof křídlo, až mě z toho mrazí
v zádech. Je to vůbec možné? Něco tak úžasného, náročného zahrát
zpaměti?
Dohrála a já si stoupl za ní, přitiskl se a jemně hladil vlasy a tvář.
Pravou nohu měla pořád na pedálu, takže byl slyšet rezonující dozvuk
strun.
Krásně voněla a čekala na doteky. Seděla tu na klavírní stoličce,
připravena a zvědavá…a zároveň v trochu napjaté poloze. Hladil jsem ji
něžně ruce, krk a dotýkal se uší. Mezi prsty mi proplouvaly krásné,
blonďaté vlasy a já tak vnímal hebkost a vůni, když naše tváře byly tak
blízko. Usmála se a přivřela v blaženém výrazu oči, otočila se na
stoličce a nastavila pusu k polibku. Pomalými tahy se naše jazyky
dotýkaly a chuť melounové žvýkačky mi připomínala něco z dětství.
Uchopil jsem Veroniku za hlavu a dlouze se podíval do zelených očí.
Vzájemné okouzlení a vášeň se stupňovala. V poklidu a oddaně, sedící s
lokty opřena o klavír a v očekávání… vážně a odhodlaně se na mě
podívala. Mírně roztáhla nohy, nadzvedla se a maličko povytáhla šaty. V
pokleku jsem Veronice sundal páskové střevíce a začal hladit kotníky a
chodidla. To už vzdychala v záchvěvech nedočkavosti.
Dlaněmi hladím sametově hebké nohy a jemně vnitřní stranu stehen. Letmo
přejíždím k okraji již mokré studánky. Cítím, jak je vzrušená a voní.
Neovládá se.
V totální euforii nadzvedávám Veronice nohy, které pevně držím u
kotníků a ona tak může naplno vnímat můj jazyk v …Přejíždím štěrbinou,
špičkou tlačím na naběhlý poštěváček a jemně saju. Střídavě
dráždím -lehce, jemně a pak jej zasunuji na kraj
kundičky. To už je Veronika v totální nepříčetnosti a neohrabaně se snaží
mi rozepnout poklopec.
Veroničiny nadzvednuté nohy jsem opřel o svá ramena, prstíky nasměroval
právě tam a roztáhl maličkaté pysky, kde byla neporušená pannenská blána.
Nevím proč, ale nedokázal jsem to dokončit - myslím tím, že onoho dne se
mohla stát ženou a hrozně po tom toužila. Leželi jsme spolu a vnímali
ryzost lásky, doteky a radost. Nejpodstatnější pro nás bylo být v
souznění a spojeni citem.
koment napisi osobne uffff waw!
07.08.2019 23:29:16 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA