škrcená

Ten pocit, mít někoho pod kontrolou, pod sebou nikdy nad sebou, vědět že tu osobu můžete ovládat a manipulovat s ní je pro mě mnohem uspokojivější než sklenka dobrého vína, ta osoba je pro mě v tu chvíli láhví chardonnay.

Dnes večer je mé víno Anabel. Dívám se z okna, sleduji ji, jak jde po příjezdové cestě. Vysoká hubená brunetka, která má v hlavě víc snů než je včel v úlu. Nemusí ani klepat, sama jí otevřu dveře. Políbím ji na pozdrav. Klepou se jí rty, jde vidět, že i když touží po ženě, neví, co má čekat.
Vedu ji za ruku jako svého psa za vodítko. Čím výše jdeme po schodech, tím více cítím jasmín a růže. Dovedu ji do ložnice. Postel je nachystaná na dnešní noc a ona překvapená a nejistá.

Pomalu ji vysvleču kabát, rozepnu jí sukni a s pomocí gravitace ji nechám spadnout k jejím nohám, kleknu si a jemně jí začnu stahovat nadkolenky, opatrně, nechci jí škrábnout svými nehty. Stoupnu si a sundám ji košili. Jen ve spodním prádle ji položím na postel. Já si lehnu vedle ní.

Hladím ji celé tělo, mám chuť se zakousnout do její sametové kůže jak šelma. Sednu si na ni a před ní si sundám župan, Anabel se mě chce dotknout, ale její pozornost upoutají moje prsty mezi jejími stehny. Začne lapat po dechu, já ji tam masíruju, jen jemně, chci, aby zvlhla, když cítím, že její kalhotky už více té voňavé a lahodné šťávy nevsáknou, sundám jí je.

Lehnu si k jejímu klínu a to co jsem začala prsty, dokončím jazykem. Anabel křičí tak sladce a přitom mě drží za vlasy tak silně, že mi jich pár vytrhne, ale to nevadí. Při jejím finále zakřičí z plných plic:,, Ach můj Bože!“
Celá zpocená, vyčerpaná a rozvášněná leží na posteli. Ona je můj obraz pravé ženy. Má touha ale ještě neskončila. Když se vydýchává, políbím ji a chytnu ji kolem krku. Pevněji a pevněji jí její krk svírám, po chvíli jí dojde, že už je to potěšení jen pro jednu z nás a pro tu druhou utrpení a strach. Kope, škrábe, brání se, bojuje jako moucha v pavoučí síti. Já jí říkám, že je řada na mě a že ji chci vidět spát věčným spánkem aby byla navždy moje. Po pár sekundách slábne jak její síla, tak její dech. Stává se z ní moje loutka, panenka.

Lehnu si vedle ní a cítím, jak její duše odchází, ale přitom její tělo semnou zůstává.