Dárek

Hodiny na věži odbíjely jedenáctou dopolední. Jejich zvuk kličkoval mezi padajícími sněhovými vločkami. Nezbedný vítr je bral do náruče a vířil, tančil s nimi neuvěřitelné taneční kreace, že některé ten kalup nevydržely a raději spočinuly na zemi, mezi ostatními spadlými. Některé se v tichosti snesly na sedícího lva, na jeho mohutnou hřívu, uši, hřbet a ocas. Jeho oči upřeně sledovaly příjezdovou cestu k domu, a kdyby nebyl kamenný, možná by nudou zíval.
Po cestě se k domu blížilo auto. Na první pohled bylo vidět, že je to luxusní vůz. Minulo lva a zaparkovalo těsně u domu. Z auta vystoupil muž. Vysoký, na skráních mu již vlasy zešedivěly, trochu při těle, v drahém obleku. Energicky přišel ke dveřím a vstoupil.
„Miláčku! Jsem doma!“ zavolal do ticha vstupní haly. „Tady jsem,“ zazněl mu v odpověď ženský hlas, vydal se tedy za ním, cestou odkládajíc kabát a sako. Vstoupil do prostorné koupelny, kde ve vaně ležela jeho - jeden rok - mladá žena. Z mohutných kopců pěny jí vyčnívala pouze hlava. Blonďaté vlasy vyčesané vysoko do drdolu, přesto jí pár rozpustilých pramínků sklouzlo na mokrou šíji, kde se roztomile kroutily a působily muži husí kůži po těle.
„Byla jsem unavená, beru tedy koupel,“ usmála se rošťácky, až se jí ve tvářích udělaly důlky. A právě ty muž tak zbožňoval. „Umyješ mi záda?“ zeptala se. Muž přikývl.
Vyhrnul si rukávy košile, a celý rozechvělý přistoupil a sedl si na okraj vany. Tak rád se jí dotýkal! Ponořil ruce s drsnou houbou do pěny, odhrnul ji, a namočil do horké vody.
Nejprve začal šíjí. Neodolal a přiložil svoje rty na její krk. Pak začal ženu mýt. Houba klouzala po její nádherné šíji, měkkých ramenou - zvedla obě ruce - z vody se vynořila ňadra. Horkou vodou zvláčnělá, poddajná a tak lákající, že při pohledu na ně muž ucítil mravenčení v podbřišku. Houba cestovala do mělkého podpaží, poté se přimáčkla k ňadrům, k rudým vrcholkům, které těsně obemkla a kde se zastavila, jakoby se nemohla toho dotyku nabažit. Žena zavřela oči a zasténala. Houba dokončila krouživý pohyb a pohnula se směrem k bříšku, přejela pupík, a nabrala do hrsti houštinu světlých chloupků, které se ohýbaly ve směru klouzavých pohybů houby, jako lesy řas v hlubinách moří, s kterými si pohrává proud. Když to houbu omrzelo, vydala se cestou mezi nohy. Muž přestal na houbu tolik tlačit. A tak lehounce polaskala Venušin pahorek, a přejela vstup do jeskyňky, aby skončila na hladkém zadečku, odkud putovala na pevná bílá stehna, kolena a nádherně tvarovaná lýtka. Následně přejela po klenutém nártu mezi jednotlivými prsty na chodidla, odkud padla na dno vany. Muž ji upustil, pomohl ženě vstát, zapnul sprchu a pustil na ni proud vody. Pak ji zabalil do županu. Žena vzala jeho ruku a přitiskla si ji na břicho. „Tady mám pro tebe dárek,“ řekla žena a usmála se. „Už dva měsíce.“ Muž údivem otevřel oči a pak se začal šťastně smát, objal ji. „Miláčku, to je ten nejkrásnější dárek! Musím to zapít!“ řekl a odešel z koupelny. Žena vyndala z kapsy županu mobil a vyťukala sms, dala odeslat.
Pod věžními hodinami u bankomatu stál mladík, když mu zpráva došla. „Už to ví a spolknul to. Nepodezírá nás. “ Dočetl a ušklíbl se. Pomyslel si – ještě že je můj táta tak důvěřivý - ale, koneckonců, zůstane to v rodině. Začal si spokojeně pískat a přemýšlel, s kterou buchtou půjde na půlnoční.
Předběhl ho pes, očichal roh budovy, zvedl nohu a označkoval si svoje teritorium – poselství pro ostatní psy. Přečůral tak pach psa předešlého, což je u psů normální…