S úsměvem jde všechno líp

V 16.30 na náměstí, četla s rozzářeným úsměvem sms od Dana. Dávala si na čas. Pět minut neuškodí. V 16.35 už z dálky viděla, jak Dan nedočkavě přešlapuje z nohy na nohu a vyhlíží ji. Když ji uviděl, potutelně se usmál a ona mu jeho úsměv opětovala. Těšila se na něj od božího rána, ale svou radost se snažila nedávat najevo. Nemusí hned vědět, jak se na něj těší.
Pozdravili se. Žádný polibek, žádné objetí.
„Kam půjdeme,“ zeptala se Ella.
„Víš, Elli, znám super kavárnu, kde mají nejen skvělé italské presso, ale i výborné víno,“ odpověděl a pomalým krokem kráčel k renesančnímu domu, který se nacházel přímo před nimi. Vešli dovnitř a v nejzazším rohu místnosti si našli místo stvořené přímo pro dva. Posadili se a Ella už od začátku setkání cítila, jak to mezi nimi jiskří. Dan ji přitahoval velkou magnetickou silou. Vnímala, že pokud si nezajistí určité soukromí, je ztracena.
„Co si budete přát?“ vyrušil ji z přemýšlení mladý usmívající se číšník.
„Dám si presso s mlékem,“ prohodila ledabyle a Dan se k objednávce přidal.
„Tak mi o sobě něco řekni,“ rozsekla nepřirozené ticho kolem. Dan se k Elle naklonil a jen tak mimochodem konstatoval: „Sluší ti to!“ Tváře se jí zbarvily doruda, neboť už dlouho takový příjemný kompliment neslyšela.
„Tady je ta káva,“ zachránil její nesmělost stále se usmívající číšník.
„Děkujeme.“ opáčili společně.
Pomalu usrkávali kávu, nenápadně na sebe pomrkávali, bavili se o životě, o počasí, o všem, co je v té chvíli napadlo. Po kávě přišlo na řadu výtečné bílé víno, skrze které ztráceli ostych, jejich těla se uvolňovala a vzdálenost mezi nimi se zkracovala. Ella si jasně uvědomovala, jak mezi nimi proudí elektrická energie, cítila, že vzájemný dotek by znamenal její „smrt“, proto stále udržovala bezpečnou vzdálenost, neboť život má ráda. Odpoledne rychle uběhlo. Všimli si, že za okny se šeří, proto zaplatili a v příjemné náladě odcházeli ven, kde je ovanula svěží vůně jara.
„Odvezu tě domů. “ navrhl jí Dan a odvedl ji ke svému červenému autu.
„Ale tys pil.“ zaprotestovala Ella.
Neslyšel ji, nebo nechtěl slyšet. Galantně otevřel dveře, Ella si sedla a za chvíli se po její levici objevil, naklonil se k ní a jeho teplé rty se přitiskly k jejím smyslným rtům, jež mírně pootevřela, aby ochutnala jeho jemný hedvábný jazýček, zatímco jeho ruka pomalu a jistě zajížděla pod krátkou černou sukni.
„Elli, jsi tak krásna a přitažlivá.“ drmolil Dan a rychlostí blesku jí sundal lycrové punčocháče i s černými krajkovými kalhotkami.
„Nevadí?“ opáčil.
„Ne,“ odpověděla Ella a cítila, jak se Danova ruka jako had ocitla v jejím klíně. Po prvním uštknutí ji polilo horko, rolák a sukně ji tížily, škrtily a omezovaly v pohybu.
„Sundej mi tu sukni a i rolák, nebo se upeču.“ zašeptala a nečekaně se ocitla v horizontální poloze díky zázračnému tlačítku, které se nacházelo na boční straně sedadla.
„Ještě rolák,“ šeptala vzrušeně Danovi do ucha.
Poslechl a světlemodrý rolák se jí snažil přetáhnout přes hlavu, ale cesta tudy nevedla. Ella s rolákem přes hlavu vyprskla smíchy a snažila se Danovi pomoct. Marně. Rolák se nevzdával a pevně obepínal Elle hlavu.
„Proboha, sundej mi ho nebo se udusím!“ zamumlala zpod roláku. Dan vší silou zatáhl a hlava byla volná. Za své vzal i zlatý řetízek s přívěskem kozoroha.
„Promiň,“ omlouval se neustále Dan.
„Nic se nestalo,“ pošeptala Ella a jednou rukou hladila Dana po hladce oholené tváři, zatímco ruka šmátrala ve tmě. Objekt byl nalezen. Společný cíl zdolán.
„Jsi dobrý sparingpartner.“ prohlásil a Ella a usmála se.
„Za co vděčím tvému úsměvu?“ zeptal se Dan.
„S úsměvem jde všechno líp!“ odvětila Ella.