Sex se sousedy

Máme za sebou šest společných let a podle statistik bývá sedmý krizový. V každém případě na tom něco bude. Náš manželský život je totiž každý den stejný a co máme děti, je navíc zrychlený. A že bych něco změnila? Musela bych si zvykat na nový režim a vzhledem k tomu, že na mých bedrech leží starosti celé naší rodiny, našich dětí a jejich zájmových činností, hodně mě zamětnává má náročná práce učitelky a domácnost, která se sama neuklidí a manžel, který přichází ze své ředitelské práce každý den po šesté a chce se najíst, přečíst si noviny a podívat na televizi v klidu, nemám časový prostor pro své sny a touhy a hlavně pro své potřeby. Věnovat se sama sobě je v tuto chvíli a v tento čas nemyslitelné. Každý den odkládám, že snad zítra si vlezu do vany s noňavou solí, zapálím si svíčky a půl hodiny bude mít celá rodina vstup zakázaný. Ani ve chvílích bez našich milovaných dětí si tento klidový režim neumím vytvořit, protože právě na tuto chvíli čeká plný koš prádla na vyžehlení.
Manžel to ví a mlčky bez toho, aby pomohl, přihlíží.

V sobotu před dvěma týdny, kdy dětičky odešly s babičkou a s manželem jsme konečně zůstali sami, jsem si udělala kávu a začala se chysta na klasické sobotní žehlení pěkné hromady prádla. Tahám koš ze skříně a slyším téměř prosebný hlas:
,, Jani, pojď si ke mě sednout, něco bych ti rád nabídl.''

Neodolala jsem. Sice jsem koš připravila vedle žehlícího prkna na znamení, že moc času nemám, ale byla jsem plná zvědavosti, co že ten prosebný hlas po mě chce. Jiří se na mě díval téměř zamilovaně a já jsem mu najednou uvěřila. Úplně jsem tomu pocitu podlehla.
Na stole stála sklenička a Jiří z lednice vytáhl bílé vínko. Jenomže ..... já ho tam nedala! To není samo sebou, protože to neudělal pěkných pár roků. A už jsem ho začala podezírat z nekalých úmyslů.

,,Víš, já bych tak rád nějak obohatil náš život, '' zazněla slova z úst mého zlatého kluka přímo slavičími tóny. Oddechla jsem si. I když se tak mnohdy tváří, říkala jsem si, určitě tak samolibý není a myslí i na mě. A mé přání se určitě splní. Roky jsem toužila po společném pobytu na pustém ostrově. Chtěla bych, abychom spolu odjeli někam, kde bychom byli sami dva. Alespoň týden mít jeden druhého.

Do mých krásných myšlenek Jiří vpálil jako uragán: ,,bavili jsme se s kolegy z práce, že je velmi zajímavé udělat si sexuální párty pro čtyři,'' vykulila jsem oči. Párty v sexu pro čtyři .... i když to manžel řekl téměř potichu, aby to náhodou babička na druhém konci našich Pardubic neslyšela, přes to jsem měla pocit, že to zařval tak, že jsem ohluchla. A při tom jsem si neuvědomila, že odpověď vyjádřila má mimika.

,,Co jsi se tak vyděsila?'' Řekl téměř naštvaně. Vždyť to byla jenom písmenka sestavená do jedné jediné a navíc jednoduché věty, si určitě myslel.
,, Nějak tomu Jiří nerozumím,'' odpověděla jsem se staženým krkem a slzy se mi začaly tlačit do očí.
,,Prosím tě, snad bys nebrečela?'' řekl mírumilovně Jiří a vzal mě za ruku. Bylo ale slyšet, jak se přemáhá, aby nevyletěl. Neměl na mé emoce náladu. Ale kdy ji měl???

,,Chtěl jsem tě poprosit, že bychom to alespoň jednou vyzkoušeli, třeba se nám to bude zamlouvat oběma. Děti dnes zůstanou u našich do zítra, nemáme tudíž žádné starosti a můžeme si užívat, co říkáš? Že jo, že souhlasíš, viď?'' Nepřestával a tlačil čím dál tím víc.

Nemáme žádné starosti ....... můžeme si užívat ....... on je snad slepý! Copak to nevidí? Já nevím kam dřív a měla bych začít chystat párty na večer? A kdo za mě vyžehlí prádlo? V kolik půjdeme spát a kde vezmu sílu na zítřejší činnosti? Tyto a spoustu dalších otázek mi letělo hlavou, když mi držel ruku, hladil ji, díval se mi do očí. Naléval vínečko.

Hlava mi začala třeštit.Ty šmejde! Tys to chystal! Do lednice jsi musel dát víno už včera, protože bylo řádně vychlazené a já jsem si toho nevšimla. Obvykle děti s babičkou dorazily zpátky už večer, hlídání na dnešní večer si musel domluvit dopředu. Počítal s tím, chtěl se milovat s další ženou, já mu nestačím! Křičelo ve mě někde uvnitř.

Zvítězil nade mnou svým příslibem pomoci a že na všechno budeme dva. Já jsem mu najednou uvěřila. Vždyť je to moje zlatíčko, tak proč bych mu nevyšla s takovou banalitou vstříc. Jenom jeden večer se sousedy. Pak je třeba víckrát neuvidím. Třeba se nás nabaží a sousedka dá pokoj. Už nikdy se nebude snažit manžela urvat, nebude přehnaně milá. Na to, co by mělo přijít mezi tím, jsem jaksi pozapomněla.

A při třetí skleničce vína mi hrdlo povolilo a já souhlasila. Ten jeho vítězoslavný výraz v očích byste měli vidět. Zaběhl k sousedům, na šestou večer objednal jednohubky a chlebíčky a do lednice dal další dvě láhve vína a kolu. Seděla jsem a nemusela jsem dělat absolutně nic. NIC! To se mi ještě nestalo. Byla jsem příjemně paralyzovaná, nebyla jsem schopná ani slova. Zírala jsem na jeho postavu, jak pobíhala kolem mě, občas se mě rukou dotkla o tvář a pohladila mě a navíc bez zbytečných otázek a bez problémů rychle připravovala večerní párty. Nevěřila jsem vlastním očím. Ale žaludek ohlašoval nepříjemné následky. To jsem měla vždy, když se mělo stát něco nečekaného a nepříjemného. Ale oči to viděly jinak.

Nadešel okamžik, kdy sousedi zazvonili a vešli s úsměvem na tváři. Sousedka byla velmi milá, soused byl na tom jako já. Také šel do situace, kterou zrovna nemusel. Řekli jsme si, že budeme hrát prší a vždy kdo prohraje, bude si muset něco svléknout. Pilo se víno a nálada byla vbrzku uvolněná. Najednou jsme všichni zůstali ve spodním prádle.Vypili se dvě láhve vína, chlebíčky byly téměř všechny snědené, všichni jsme se smáli, jenom můj žaludek nechtěl povolit. Najednou na mě manžel mrknul a zhasnul světla. Zapálil krásné vonné svíčky a v tu chvíli se rozhostilo příjemné romantické prostředí. Ostych dostal křídla a chystal se uletět.

Chlapi se domluvili a každý se začal hladit a mazlit se svou partnerkou a v jedné chvíli si nás vyměnili. To byl okamžik, ve který se ve mě zvednula vlna žárlivosti, ale na jakékoli scény bylo pozdě. V žaludku se mi objevily žiletky. Jirka a sousedka si mého vyděšení nevšímali, za pár minut byli oba ve víru vášní a okolí jako kdyby pro ně neexistovalo.

,,Podívej se na mě,'' mi řekl Honza a já jsem se zvedla a šla na záchod. A můj mozek začal spřádat myšlenky jako o závod. A došly mě další souvislosti. Jak to, že sousedi souhlasili s návštěvou se sexuální tématikou obratem? Určitě to Jiří připravil dopředu a čekalo se na můj souhlas. Všichni věděli, že se čeká jenom na můj souhlas.

Vrátila jsem se do pokoje a sousedi se připravovali na odchod. Byla půlnoc a další den čekal na nová překvapení.
Ale ta se nekonala, protože jsem nakonec vše musela uklidit sama a navíc se slzami v očích. Vztek, žárlivost, zoufalství, bezmoc a předzvěst něčeho dalšího nedobrého se mnou lomcovaly a tak silný koktejl emocí se mnou cvičí do dnes.

Nejhorší na tom všem je skutečnost, že si manžel a sousedka podle mého spolu volají a dnes ráno jsem jí potkala a říkala mi, že bychom se měli zase domluvit, že se jí to moc líbilo. Zářila jako slunce. Zamilovala se.

Nesnáším ji, nechci dělat doma scény ač se na manžela usmát neumím. Zlobím se sama na sebe, protože jsem si díky své naivitě na sebe ušila past, ze které nejde jednoduše vystoupit.

A to proto, že rozvést se nechci. . . . .