netradiční čajový obřad pokr.

Kooonečně přišel. Pozdravili se on sundal batůžek ze zad a za pultem otočeni ke mně probírali nějaké organizační věci chodu čajovny. Dívka se otočila ke mně usmála se a několika kroky přišla k mému stolku: „Jestli ještě stále chcete na čajový obřad, můžeme jít. “ Čaj jsem ještě neměl dopitý. „Mám si jej vzít sebou?“otázal jsem se. „Neee budete pít jen obřadní čaj“ pobaveně odpověděla. „Ale už pojďme,“ vzala mě za ruku a vedla ke dveřím. Otevřela je a vstoupili jsme do malé místnosti bez oken. Místnost osvětlovalo tlumené světlo u stropu a svíčky v solných lampách.
Nebyli jsme tam však jedinými hosty. Na malém podiu seděla na polštářku žena v lehkém sarongu.
Byla to žena ve zralém věku. Pod sarongem sedalo tušit i vidět, tělo bohyně. Ňadra plnější i velké dvorce prosvítaly. Dlouhé černé vlasy splývaly jak černý vodopád po ramenou. V obličeji výraz blaženosti. Vyzařovalo z ní fluidum vášně.
Lehce pokynula hlavou a sepjala ruce před tělem k pozdravu namasté. „Vítám tě na čajovém obřadu,který měl být původně jen pro přítomné dívky. Ale jsem ráda že budeme moci ochutnat dnes i lingami čaj.“ Až nyní jsem si uvědomil přítomnost ještě dvou dívek v sarongu. I ony měly ruce sepjaté v pozdravu. S rukami sepjatými jsem pozdravil ženu na podiu i dívky.
„Běž za paravan máš tam připravený sarong, vysvleč se a obleč si ho abys mohl mezi nás,“ medově ukázala na paravan žena na podiu.