Blíž k slunci

Nejprve zaútočila na Martinovy malé uši. Něžně se jich dotýkala špičkou jazyka, který pomalu a jemně vnikal do všech záhybů smyslového orgánu. Laskání Martina vzrušovalo, ale bránil se, protože cítil, jak se situace vymyká jeho kontrole. Eva toužila po jeho nachových rtech, jež se zatím zdály studené a neschopné přijímat lásku. Smyslná touha se přenesla na Martinovy opálené ruce. Malíček jeho ruky sladce chutnal v jejich nenasytných ústech. Cítila, jak se zase brání.
„Proč? Abych ho snad neovládla?“ ptala se sama sebe.
Zaměřila se na bradavky. Nemusela je hledat v hustém porostu na vyvinuté hrudi. Nedaly se minout. Už nedočkavě čekaly na neposedný jazýček. Vzrušení se pomalu stupňovalo u obou. Martin prozatím nehledal Evina dychtivá ústa, uši ani prsty, ale soustředil se na její ňadra. Zavřela oči. Cítila, jak se svým jazykem nepatrně dotýká bradavek, které záhy zmizely v jeho žádostivých ústech. Příjemné sání a teplo se šířilo po celém těle.
A pak ho objevila.
Jeho mužství.
Velké, ztopořené, sametové.
Působilo na ni přitažlivou silou, která by se dala přirovnat k síle zemská gravitace. Vyznávala mu lásku, zatímco ho hebká ruka hladila a dychtivý jazyk se ho dotýkal. Přestože při milování Eva většinou mlčí, nyní se rozmluvila tak, že sama sebe nepoznávala. Chválila tvar, velikost, chuť.
„ Miluji tě!“ vyhrklo z ní spontánně.
„Chutnáš mi více jak vanilková zmrzlina v Římě!“ dodala.
Martin se na ni podíval těma svýma sivýma očima, které rámovala řada černých hustých řas, mrkl na ni jedním okem a Eva věděla, že ho má tam, kde si ho přála mít. V této chvíli je jen její. Přes veškeré vzrušení jasně slyšela Martinova slova: „Jsi báječná milenka.“
Vzrušení nabývalo na síle. Martin se se zaměřil na klitoris a prsty ho něžně hladil.
„Líbí se ti to, Evi?“ opáčil.
„Jo, ale ústy to mám raději.“ zašeptala, jako by se za tato slova styděla.
Martin však na její prosbu nereagoval.
„Možná mu poševní sekret nechutná.“ usoudila a usmála se.
Po chvíli Eva cítila, že Martin chce ukázat svou sílu, ovládnout ji, vniknout do ní. Podařilo se.
Milovali se zuřivě a šeptající slova „máš krásný zadeček“ Eva už nevnímala, protože se odpoutávala od země, zapomínala na vše kolem a libé pocity je oba doprovázely k cestě k nebesům. Cítili, že se pomalu blíží ke žhavému slunci a dosahují vrcholu. Martinův útok se zrychlil a Eva vše přijímala oddaně a s láskou.
Nastal výbuch!
Zdálo se, že jsou naprosto ztraceni v nekonečném vesmíru, v oáze ohlušujícího ticha. Po chvíli uslyšeli známé hlasy. Patřily jim. Nalezli cestu zpátky. Nastal proces uvolnění. Ještě chvilku zůstala Eva schovaná v Martinově objetí, ze kterého cítila lásku. Přála si, aby se Martin vyjádřil i verbálně, ale přání zůstalo zatím nevyslyšeno.
Poté se Martin „vzdálil“ a stahoval se do sebe. Potřeboval opět získat kontrolu, kterou ztratil při milostném aktu.