Pavlína

„Otevři si e-mail. Něco jsem Ti poslal,“ zahlásil do ticha pípnutím zprávu messenger v mobilu.  
„Tohle by se Ti, Pavli, mohlo líbit .... teda až budeš mít chvilku na přečtení..“ Dopsal k té příloze Dan. Na závěr přihodil několik čertovsky výmluvných a spiklenecky mrkajících smajlíků.

„Díky, Dane. Mrknu,“ odklikla jsem promptně odpověď, v hloubi duše celá šťastná, že píše „jen“ můj skvělý kamarád Dan a ne moji kolegové, kteří by v nouzi, rozprchnuti "v terénu," nedej bože zase něco potřebovali.

V kanceláři bylo příšerné dusno. Hutný letní vzduch se líně místností převaloval, proháněn dvěma zoufale se snažícími ventilátory. Bez valného výsledku. Už týden klimatizace nefungovala, všudypřítomné vedro k zalknutí bylo k nesnesení.

Dnes jsou kolegové roztroušeni po schůzkách venku u klientů nebo na skvělé dovolené. Zato já tu výjimečně musím dořešit administrativu, která se díky mé nemoci nepěkně nakupila. Potěšení mi to nečiní, nejraději bych zmizela na plovárnu. Rozložit se na lehátko k vodě, jako každý normální člověk v tomto počasí.

Vlasy v tom vedru skončily sepnuté do culíku, místo lodiček tentokrát na nohou jen žabky a šaty ... jednoznačně ty nejtenčí ze všech, které ve skříni visely. Moc to nepomáhalo. Schůdněji by mi bylo nejspíš už jen v plavkách. Jenže ty by šéf s tou jeho restriktivní "etiketou" prostě nevydýchal. Už takto je to pro něj silná káva. Od doby, co se před pár lety rozvedl, pozorujeme na něm dost evidentní následky absence jakékoliv ženské v posteli. Nejvíc tím trpí právě v těchto letních měsících, kdy do kanclu nosíme sukně ty nejkratší, výstřihy naprosto nejhlubší. V tom vedru se navíc rychle potem vše "lepí," takže se nic neskryje. Naopak. Navíc chodíváme některé bez skurpulí zdravě na ostro. To jsou přesně dny, kdy na oběd šéf odchází zásadně sám, aby se náhodou neztrapnil boulí v rozkroku. (Po zírání do luxusního výstřihu některé z nás u stolu.) Škála je docela pestrá, od rozkošně malých dvojek naší milé brigádnice, po sekretářku Anku. Ta má podprsenku šitou už jedině na míru a už si mnohokrát všimla, jak se mu zvedl poklopec, když prošla těsně kolem něj. Obzvlášť v těch jejích letně puntíkatých minišatech na ramínka. Na ten její exkluzivní dekolt by měla mít zbrojní průkaz. No nemá to šéf jednoduché, velet takovému babinci. Vlastně s výjimkou kurýra a hlavního účetního.

Naštvaná sama na sebe, že dovolenou mám naplánovanou až na září, vyrazila jsem rychlostí šneka do kuchyňky pro ledový čaj. Pomalu, pomaloučku, abych se ještě víc pohybem nepotila. Beru si z lednice raději celou láhev a při chůzi zpět si chladím alespoň zátylek. S dovolenou už nic neudělám. Tak jen už přežít ten zatracený dnešek. Ještě, že je pátek.

Na stole jsem si nalila plnou sklenici, pár osvěžujícími loky svlažila hrdlo a postavila vše pro jistotu na vedlejší stolek. Kdyby to byla čistá voda, chtěla bych ji na sebe nejlíp celou vylít, místo sprchy. Jenže jako Miss mokré tričko by mě tam mohl pak někdo přistihnout. To by byl minimálně trapas...
Hodiny odbily půl páté, v místnosti se mnou stále nikdo nebyl.

„Tak teda jdu na to,“ odhodlala jsem se.

Oživila ze spánku notebook na stole a otevřela dopolední zprávu od Dana. V příloze byl na první pohled "nic neříkající" wordový běžný textový dokument. Aha, ... svitlo mi. Celá ta zpráva je přeposlaná od Danovo unikátní důvěrné kamarádky Markéty. Příslib něčeho zajímavého, začínám hořet zvědavostí.

„Pavlína“

Postupně nořím zrak do prvních řádků pod titulkem ... a po chvilce už úplně zapomínám na celý svět ... pohlcená, lapená….

" Ranní ticho rozřízla břitva ostrého zvonění. Telefon se okamžitě rozběhl po hladké desce nočního stolku energickými vibracemi na druhou stranu.. Uff, tep se mi zrychlil,  srdce bláznivě rozbušilo …  !!!  Lekla jsem se... !
Oči stále zavřené, nechci si připustit myšlenku na vstávání. Vždyť večer byl před pár minutami.. Snažím se rukou dohonit ten poskakující telefon. Podařilo se! Jedním hmatem prudce stisknu tlačítko „Dospat“ .. vážně ho miluju… Během sekundy je znovu dokonalé ticho. Úžasných 10 minut ukradeného relaxu ve vyhřátých peřinách.  Ach ano…… to přesně chci … jen ještě malou chvilku ..
Přitáhnu deku až přes hlavu … schovám se celá do rozehřáté tmy. Ramínko z noční košilky se však zarylo do kůže, ... au .. musím jí posunout zpět. Zavrtím ramenem, sklouzne dolu a  bolest povolí… Nejspíš jsem při noční bitvě se sny zvládla víc otoček a zamotala se..  Nejlepší relax je na zádech. Satén…… tak úžasně pod dlaní hladce klouže.. je luxusně vzrušující, hebký na dotek .. mmm …Neodolám a sjedu dlaní pohladit lehce levé ňadro… svádím vnitřní boj s vlastní neřestí … aach je to tak moc příjemné.. Vzápětí přitlačím a stisknu ho.. ach … ano.... a znovu letmé pohlazení .. Nikdo se přeci nedívá .. Bradavka se okamžitě bojovně vztyčila pod dychtivým dotykem dlaně a já druhou rukou zamířila rovnou polaskat i druhé ňadro…  Mezi ukazováček a prostředníček bradavku přes látku zachytím a malinko stisknu, bolestivě lehce potáhnu. Pár stisků obou bradavek najednou, zatřást mírně s oběma ňadry.. a ještě ještě trochu … ano … to je onooo .. Bradavky jsou zcela tvrdé jako kámen a v podbřišku bouří chtíč neřesti ….. spalující touha po uvolnění .. Chci to !!!! HNED!  Kéž by tu byla Pavlína. Jak je to dlouho, co jsem ji neviděla? Týden? Připadá mi to jako věčnost. S myšlenkou na její úžasnou, dokonale vysportovanou postavu, posouvám pravou ruku níž a níž..  (… přála bych si moc, aby to byla její ruka ...) Ještě kousek a cítím pod bříšky prstů lem okraje sexy krátké košilky.. ještě centimetr, snad méně..  ve vteřině jen nadzvednout okraj a sjet rukou přes slabinou ke středu..  Pravou nohu jsem automaticky lehce pokrčila, aby dostupnost kundy k dráždění byla nejdokonalejší, kolena daleko od sebe … Cítím pod prsty tu horkost..  Do hladka vyholená kůže neuvěřitelně rozpálená chtíčem v samém středu... ještě jsem se jí ani nedotkla a je evidentně celá roztouženě mokrá. ..   chlípně připravená na ranní masáž. Peřina letí v mžiku z postele. Nemůžu se dočkat, až olíznutým prostředníčkem rozhrnu růžové okraje a zabořím prsty  do kundy, mírně se mi třese ruka, jak MOC TO CHCI ! Zavadila jsem letmo o poštěváček ... je tak dokonale nateklý. Mokrým prstem ho úmyslně podráždím a hned vzápětí vrazím  prsty zpátky kam patří .. je tak nenasytná .. boky automaticky pohybuji, mírně přirážím… jak kdyby v ní místo prstů byl pořádný čurák a projížděl hezky všechna horká zákoutí té mé roztažené kundy.  Zrychlím trochu tempo ..ach ano.. hezky tvrdě zajet prsty co nejhlouběji .. Nejde neslyšet, jak je mokrá. Pokojem se line vůně nadržené kundy a já si přeji jediné, aby těch 10 minut trvalo věčnost.. Levou rukou zabořenou uvnitř, pravý prostředníček na poštěváčku.. leskne se pokrytý šťávou slasti, prst po něm klouže a stupňuje touhu k dokonalému uvolnění .. Hlavou mi bleskne myšlenka … jen proboha ať ten budík teď nezvoní!   Boky se vzpínají proti zaraženým prstům v pravidelném rytmu nahoru, dolu, mírným pohybem, rychleji, pomaleji .. poštěváček pod doteky narostl .. užívám si každý jeden úplně maximálně .. cítím, že se  blíží ten slastný okamžik.. ještě chvilku dráždit.. zakmitat neodbytně na poštěváčku … ach aaano, to je ono.. ruce utopené ve šťávách slasti během dalších pár sekund dokonají masáž a smyslná křeč zachvátí celé mé tělo ....úúúúžasnéééé… přesně tohle jsem moc potřebovala. Pootevřu oči. Je 7:40 a venku začíná nádherný další slunečný den! Jdu si dát sprchu, snad tam v ní najdu pár rukou, které ze mě smyjí ranní smyslnost ..." 

„No teda Dane!“ vykřikla jsem, rozvášněná touhou.

Aniž bych si to nějak zvlášť uvědomovala, kolena se mi při čtení už dávno rozjela daleko od sebe a prsty s jistotou zamířily rovnou slastně dráždit ten můj citlivý, nadržený mokrý poklad. Stejně jako ta, která to psala. Fascinovaně čtu zas a znovu řádek po řádku a současně si kundu šoustám prsty. Sjíždím text i kundu, přeskakuji slova i řádky, přivírám oči mučivou slastí a posouvám se přitom na židli níž, abych prsty mohla dosáhnout hlouběji. Zrychleně dýchám, srdce mi buší, krev tepe ve spáncích. Hbité prsty se činí a já nezadržitelně spěji k vytouženému orgasmu. Dorazil po chvilce, ... slastnou křečí mě celou rozvibroval. Posunu se z posledních sil na židli o kousek zpět a zavřu oči. Vydýchat se a zklidnit ten zběsile rozvášněný puls, užít si to dokonalé uvolnění. 

Po pár minutách se opatrně tiše rozhlédnu kolem dokola. V obavách, ve strachu z přistižení. K mé úlevné radosti ale zjišťuji, že nikoho nevidím. To je skvělé!

Ještě mírně třesoucí se rukou, uchopím telefon a Danovi běží moje zpráva po messengeru vzápětí:

„Jsem si teď přečetla tu erotickou povídku od Markéty a udělala jsem si to pod stolem v kanclu. Výhoda chození na ostro.“

...