Naše angličtinářka

Mgr. Alice Dostálová seděla za katedrou, přísně přes brýle sledujíc třídu, tak jak jsme jí všichni znali. To byla celá ona. Blond vlasy jí splývaly na ramena, sepnuté u temene hlavy sponou. Ona skutečně vypadala přísně a neústupně. A to byla pouze o pár let starší než my. Byla to na gymplu naše profesorka angličtiny. Samozřejmě křestním jménem jsme jí říkat nesměli. Oslovovali jsme ji „Paní profesorko“, ale mezi námi studenty to byla prostě „Alice“ nebo také „domina“. Bylo mi hned jasné, jak by přivřela víčka v nechápavém pohledu, kdyby ji někdo z nás oslovil „Alice“ a pak by nás všechny vyvolala k tabuli.

Když jsem nastoupil na gymnázium do prváku, Alice Dostálová k nám nastoupila jako nová, tehdy čerstvě vystudovaná 24-letá učitelka či jak se na gymplu říká „profesorka“ angličtiny. Byla tak 165 cenťáků vysoká, taková plnoštíhlá, kozy asi trojky, blondýna s brýlemi, krásným kulatým zadkem, s obličejem podobným jako Jana Paulová. Stala se nejen naší angličtinářkou, ale i třídní učitelkou.
Začalo to na lyžařském kurzu. Jako třídní s námi odjela na svůj první výjezd… S třídou, kterou znala sotva několik měsíců. Teprve jsme si na sebe zvykali. Alice pronikala to tajů českého školství a já, jinak jmenuji se Adrian, jsem si začínal vychutnávat život gymnazisty. Nebyl jsem žádný ušlápnutý chudáček, který by se krčil v zadní lavici. Naopak, rád a hodně jsem se bavil a při vyučování na sebe všemožně strhával pozornost. Naše třídní také nebyla vyplašenou začátečnicí. Věděla, čeho chce dosáhnout a co pro to udělat. V únoru, když jsme odjeli na ten lyžařský kurz do Jizerek jsem si prostě uvědomil, že jsem se do Alice zamiloval. Ale co s tím?
Tuhle jsem ale nemohl tahat za copy, ani ji podrážet židli. Tohle už bylo něco jiného, než co jsem zažil na základní škole. Líbila se mi, jak vystupovala před třídou, jak se snažila před námi adoscelenty prosadit své požadavky, jak krčila nos, když ji někdo naštval, jak nás dokázala uzemnit, když jsme si moc dovolovali, jak se smála, jak se nesla chodbou jako grácie… Začal jsem se kvůli ní dokonce těšit do školy. Začal jsem po ní toužit.
Postupně jsem však propadl beznaději a smířil se s tím, že Mgr. Alice Dostálová je prostě jiná liga, pro mne studentíka nedostupná a že ji mít nikdy nebudu. Na konci prváku jsem coby šestnáctiletý začal chodit se spolužačkou Jitkou.
Měl jsem však štěstí, že jsem byl její celkem oblíbený student. Anglina mi docela šla a Alice mne za to měla ráda, tedy jako svého studenta. Ne,

neměla mne ráda proto, že jsem byl vysoký a prý pohledný kluk, jak ostatní holky tvrdily… Ani proto, že jsem měl celkem obsáhlou peněženku díky rodičům.. Moje máti je totiž lékařkou v nemocnici na očním a táta je zase podnikatel-majitel značkové prodejny aut Hyundai s autoservisem. Dokonce ani proto mne nežrala, že jsem na ni ustavičně civěl. Byl jsem prostě pro ni snaživý a dobře se učící student. Hrál jsem přesně podle jejích not její hru. Tzn. být ukázněný, přesný, striktní, mluvil jsem jen, když bylo potřeba. A ačkoliv jsem nepatřil k nejhodnějším studentům a občas jsem si také něco dovolil, věděla, jak nás všechny zkrotit. Ona byla skutečně takový psychický upír, domina, která si uměla zjednat respekt, kázeň a dalo by se říci až poslušnost. Pouhým pohledem vás dovedla uvést do deprese. Nechápal jsem, jak to dělá. Bylo jí tak málo, člověk by řekl, že by mohla být další studentkou. To by ovšem nesměla promluvit tou svou vybranou spisovnou řečí, nesměla by vonět tak nádherně jemně žensky a nesměla by se oblékat do přiléhavých sukní po kolena a halenek či kostýmků. Přesto nedokázala ničím skrýt ten pohled. Vždycky mě zajímalo, jak se asi chová, když je doma nebo někde mimo školu.. O svém soukromí ale před námi nikdy nemluvila. Nevěděli jsme tedy, zda má nějakého přítele. Jediné, co jsme věděli bylo to, že byla svobodná a bezdětná.
Myslím, že si všimla, že se na ni dívám trochu jinak než ostatní. Měl jsem hodiny, kdy jsem hltal každé její slovo, jindy jsem jí dával okázale najevo jakoby svůj nezájem. Asi nevěděla, co si o mém zvláštním chování myslet. Ale Alice k nám studentům chtěla přistupovat ke všem stejně, Přiznám se, že jsem ji v jistém smyslu provokoval.
Vztah se spolužačkou se mi rozpadl během prázdnin. Stejně jsem celou dobu myslel jen na prvního září, až znovu uvidím svou třídní. Trpěl jsem nejrůznějšími představami… Bál jsem se, že přes léto třeba otěhotněla, že třeba odjela na stáž do Ameriky, že ji nabídli místo na ministerstvu školství a mnoho dalších pitomostí. Ulevilo se mi, až když na začátku druháku
vkročila prvního zářijového dne do třídy s úsměvem na rtech. A tím další rok mého trápení mohl začít.
Přes prázdniny na mne dočista zapomněla. Užívala si své placené volno a školní záležitosti se jí určitě vykouřily z hlavy. Připomněl jsem se jí, až když vkročila první školní den do třídy a úsměv jí trochu ztuhnul na rtech. Už jsem nebyl ten zamindrákovaný prvák… Stával se ze mě chlap. O panictví jsem přišel ve druháku s Irenou z vedlejší třídy s níž jsem asi půl roku chodil a myslel jsem si, že už o ženách vím všechno. Naší třídní jsem však stále miloval. Představovala pro mě ženu, kterou jsem nikde jsem jinde nenacházel a čím déle jsem ji znal, tím mi byla milejší. Chtěl jsem ji. Myslel jsem na ni a toužil po ní.
Bože, co semene jsem s myšlenkami na ni jen tak zbůhdarma zmarnil do ručníku, kapesníku nebo jen tak na koberec... Vždy, když jsem si ho honil a myslel, že to jak dělám s ní, jsem si představoval, jak jí ramluji dělohu, jak ona heká slastí a jak to pak do ní při svém vyvrcholení pumpuji. Dokonce jsem fantazíroval, že ji přitom oplodňuji a ona pak bude díky mě těhotná. Úplně jsem si ji uměl jsem představit s těhotným břichem...
Ve třetím ročníku jsem trochu zramenatěl, byl jsem ještě o něco vyšší, prostě se mě stal "dospělý" mužský, což stvrdily mé únorové osmnáctiny. Myslím, že v té době Alici přestávaly vadit mé upřené pohledy. Sama se na mne často zadívala víc, což mi neuniklo. Tajně jsem doufal, že ji možná přitahuji a domýšlel se, že jsem třeba začal vstupovat do jejích snů.
Bylo to na konci února ve druhém pololetí třeťáku…
Alice si odkašlala. Odtrhl jsem svůj pohled od její rozepnuté halenky a pohlédl do jejích očí. Dívala se na mě skrze své slušivé brýle, jako by mě chtěla každou vteřinou rozdupat. „Tak jak, Adriane?“ otázala se však chladně. A zase to dělala. Cítil jsem, jak rudnu. Bylo mi divně, ztrácel jsem jistotu i v hlasivkách. „Prosím?“ špitl jsem a naklonil se přes lavici, jelikož jsem seděl v té první přímo proti ní. „Ptala jsem se, jestli jste si doma připravil tu práci?“ tón jejího hlasu už byl o píď příjemnější. „Jo, jistě,“ vzpamatoval jsem se a začal hrabat v tašce. „Kam sem ten papír jen dal?“ proklínal jsem se v duchu, jelikož, ať jsem popadl mezi prsty cokoliv, nebylo to to, co po mě chtěla. „Já…já.. omlouvám se, ale…“, zablekotal jsem nervózně. „No prosím,“ pronesla, „v tom případě budeme muset improvizovat dnešní hodinu, protože bez tvojí práce nemáme na čem postavit původní plán,“ zahleděla se do svého notesu a pramen vlasů jí sjel po broskvové pleti. Sešpulila rty a nejspíš to ani nevnímala. „Karásek,“ podívala se k zadní lavici, „k tabuli!“
„Bože můj, to je mrcha“, musel jsem si přiznat a chtělo se mi někam zalézt hodně hluboko. „Takhle mě bude celá třída nenávidět“. Však mi také neuniknul nenávistný pohled mého spolužáka, který by se v tomto předmětu nejspíš označil jako velmi slabý. Přihlásil jsem se. Pomalu ke mně přitáhla svůj pohled a pozvedla obočí, to bylo nejspíš znamení, že můžu mluvit. „Paní profesorko, bydlím jen blok vodsud, mohl bych pro to skočit?“ Za mnou se ozvalo hlasité švitoření spolužáků. „Ticho!“ řekla klidně, i přesto však třída utichla. „A kdo mi zaručí, že se Vám nic nestane?“ Udělal jsem otrávený pohled. „Není mi deset, paní profesorko, ale vosumnáct.“ Hrála si v ruce s tužkou a pak se ozval malý třepotající zvuk. Ihned jsem se sklonil pod lavici a nahnul se přes imaginární hranici, kde začínala její katedra. Ten pohled mě bacil do očí. Měla nohy od sebe. A s trochou dobrého vidění, které jsem nepostrádal, jsem mohl vidět její červené kalhotky. V tu chvíli jsem neskutečně zápasil s touhou přejet po těch jejích sametových nohách. Od lýtek až po stehna, roztáhnout je ještě víc od sebe, naklonit hlavu ještě víc k jejímu rozkroku, abych viděl pořádně a abych jí mohl ten cár zbytečné látky odhrnout a polaskat ji tak na tom nejcitlivějším místě. Určitě by chutnala báječně. „Tak?“ sklonila hlavu s prozíravým pohledem a vztáhla ruku k tužce. „Za pět minut ať jste zpět.“
„Adriane?“ zaslechl jsem její hlas, když jsem vycházel z učebny na konci hodiny. Angličtina byla poslední hodinu odpoledne. Alice sklízela učebnice z lavic. „Ano?“
„Pospícháte hodně?“ tentokrát nezněla tolik jistě, jako vždycky. „Ne, nepospíchám“ zazněla má automatická odpověď. Vždyť kdo by jí mohl cokoliv odmítnout? Mile jsem se na ni usmál, odhodil tašku na zem a začal jí pomáhat s těmi učebnicemi. Jemně se usmála: „Nemyslela jsem, abys tu začal uklízet." přešla na tykání "Už jsem si zvykla, že to poslední hodinu dělám vždycky sama. Chci s tebou mluvit o projektu, na kterém se právě podílím. Ty jsi dobrý spisovatel, máš vybranou slovní zásobu a na to kolik ti je let, i poměrně dost obsáhlou.“ „Myslíte jako v angličtině?“ podivil jsem se.
Zastavila se a ještě víc se usmála. „Nevím, kolik jazyků ovládáš na takové úrovni.“ I já jsem se usmál: „O co jde?“
„Jde o to, že se ještě můžeš zúčastnit. Je to o psaní anglické prózy, nejlepší dílo poputuje do anglických časopisů, co myslíš?“ vysvětlila mi. Toužil jsem se zeptat, zda by to znamenalo, že s ní budu na té své povídce spolupracovat, ale nejspíš by to bylo dost okaté. Přesto mi odpověděla: „Samozřejmě ti pomůžu, kdyby sis s něčím nevěděl rady a postupně bychom dali tvou povídku do nejlepší formy. Věř mi, vím, že máš na výhru.“ „Beru,“ přitakal jsem s úsměvem. „Kdy začneme?“
„Pokud máš čas…“ nadhodila. Příjemně mě to překvapilo, že najednou její tvrdé autoritativní chování pomalu ustupovalo
Nikdy jsem neměl rád zimu. Dopoledne bylo divné do očí bijící světlo, odpoledne už byla brzy tma. Tak jako teď. „Padá světlo?“ přečetl jsem si anglický nadpis tématu v jejím sešitě. Měla pěkné písmo, úhledné a výrazné, stejně jako byla ona sama. Pokývala hlavou od malé knihovny, ve které úporně cosi hledala. Já jsem si ale víc všímal jejích křivek… Alice měla krásné ženské tělo. Přesně takové, pro které by se muži pobili. Moc dobře jsem věděl, jak moc žádaná je. Nemohly mi uniknout poznámky mých spolužáků, často dost vulgární, až bych jim nejraději jednu vrazil. Jistě, také jsem už kolikrát přemýšlel nad tím, jak to s ní dělám, ale nikdy jsem se o ní nevyjadřoval jako o kurvě.
Bylo šest hodin večer, seděl jsem u ní v kabinetu a mezi námi svítila jen malá lampa. „Můžeš to pojmout jakkoliv chceš,“ řekla. „Falling light, padá světlo,“ opakoval jsem a mezitím mi palec sjel k vypínači světla na oné lampě. „And now it's black out“, řekl jsem jakoby nic. Všude se rozprostřela tma. Jen okolní pouliční lampy osvěcovaly místnost. Viděl jsem její zaskočený výraz, jak stála u okna s rozevřenou knihou a bělmo jejích očí se mírně zalesklo pod brýlemi.
„Turn on! Rozsviť,“ pokynula. Ale ať jsem sebevíc chtěl být stále otrokem jejího hlasu, najednou mi to nedalo. „Falling light,“ usmál jsem se a stále neuposlechl jejího příkazu.
„Takhle nic nevidím,“ řekla rázně a přešla třemi dlouhými kroky ke stolu, aby položila svou dlaň na mou. Nejspíš si myslela, že ucuknu. Ale tentokrát ne. Nechal jsem ji tam tak ležet. „Pusť!“ zasyčela hrozebně. Jen jsem na ni civěl, jak se snaží být za každou cenu dominantní. Opět jsem si vzpomněl, jak jsem si představoval její chování doma, její počínání v posteli.
„Nebo mi dáte pětku, paní profesorko?“ zeptal jsem se.
„Okamžitě toho nech, kdyby sem někdo přišel, měla bych z toho malér, to je ti doufám jasné, tak se hned přestaň chovat jako idiot a rozsviť.“
„Well, let light is on“ řekl jsem zároveň s rozsvícením lampičky. „Já sedim u stolu a vy stojíte, navíc sme voba voblečení a vy koukáte, jako by jste mě chtěla zabít… pochybuju, že by z toho utvořili nějakej závěr, že tu spolu to…“
"Csss...", zasyčela a otočila se na podpatku, aby vrátila knihu zpět, odkud jí vzala. „Pokud chceš pracovat tímhle stylem, tak raději vypadni!“ zašeptala stroze, snad jako by se bála, aby ji někdo venku neslyšel.
Vstal jsem od stolu. Už po druhé jí něco upadlo z ruky. Nebývala takhle nemotorná. Sehnula se a sukně se jí vykasala nahoru. Měla krásně tvarovaný zadek. Nevěděl jsem, co to do mě vjelo, ale jako bych byl ovládaný nějakým vnitřním pudem, přitiskl jsem ruce na její boky. Okamžitě se ohnala i s knihou v ruce a otočila se ke mně čelem, zády přitisknutá k policím. Zatěkala očima kolem a jasně si uvědomila, že jsem ji svými pažemi uvěznil. „Adriáne, prosím tě, nech toho,“ řekla polohlasně jakýmsi prosebným tónem. Ten jsem od ní ještě nikdy neslyšel. „Takže ona nakonec nebyla tak dominantní, jak se přetvařovala“, došlo mi. Bavilo mě hrát si s ní. Jednou jedinkrát jsem ji měl v hrsti. A i za cenu, že ze školy nejspíš brzy poletím, i napříč mým skvělým studijním výsledkům, přilepil jsem svá ústa k jejímu krku. Ta intenzivní vůně mě vábila.
„Ad…Adri...áááne… přestaň!“ bacila mě do zad a snažila se vymanit. „Nelíbím se vám?“ zeptal jsem se a nepřestával jí špičkou jazyka kroužit po hrdle. Hlasitě dýchala. Očividně ji to vzrušovalo.
„Jsem tvoje profesorka. Ty ses nejspíš pomátl!“ opět rozezleně sykla, ale tušil jsem, že se jí moje laskání líbí. Ruce to už dlouho nevydržely a zajely pod bílou halenku. Držel jsem její pas a pak krásná prsa. „Promiňte,“ zašeptal jsem.
„To je v pořádku, jen toho okamžitě nech,“ lhala. Určitě by mě okamžitě nahlásila. „Ne, za to…“ vzepjal jsem paže od sebe a silou tak roztrhl všechny knoflíčky na její blůzce, „ale za tohle.“ Vrazila mi facku, která palčivě štípala.
„Sakra, neříkej mi, že jsi frigidní,“ zbrunátněl jsem, jelikož ta rána byla opravdu pořádná. Přesto jsem si všiml její vzepjaté hrudi. Jak hluboce dýchala a tak vynikla její plná ňadra. „Jsi můj student, učím tě…“ řekla, jako by se omlouvala za ten velký políček.
„A kdybych nebyl? Rozdala by sis to se mnou, že?“ Někdo ve mě musel mluvit místo mě, někdo mě musel ovládat. Nebo mi snad ruplo v bedně. Osvobodil jsem jí z toho příšerného svršku a také z podprsenky. Měla vztyčené bradavky. „Bojíš se jen kvůli tomu, že jsem student?“ Moje ústa opět přilehla na její pokožku, tentokrát k její hrudi. Laskal jsem její ňadro. A ona se pomalu ale jistě přestávala vzpírat. „Nikomu to neřeknu, slibuju.“ „Kdykoliv sem někdo může přijít,“ upozornila.
„Ale já tě chci! Toužim po tobě cos přišla na gympl!!“ syčel jsem jí vášnivě do ucha. Chytil jsem ji za paži a odhodil ji na chladné dveře, otřásla se, ale nezapomněla otočit ve dveřích klíčem a pak se na mne vrhla jako lvice. Její ruce mě v mžiku vysvlékly z košile a již se dokonce sápala i po pásku. „Opatrně, paní profesorko,“ pronesl jsem sarkasticky. Nasupeně si mě přeměřila pohledem a potom se sehnula, aby shodila ze sebe svou sukni a pak i kalhotky. Rukou mě pohladila u zipu kalhot, který už jen tak tak zdolával ten nátlak. Zasyčel jsem a prudce ji přirazil ke dveřím, zatímco jsem mnul její prsa v rukou a líbal ji. Uměla to výborně, měla mrštný jazyk a dokázala to prožít. Přesně tak, jak jsem si to představoval. Než jsem se nadál, obnažovala i moje vzrušené tělo. Každý její dotyk ve mně probouzel toho démona, myslel jsem, že už si s ní nevydržím jen hrát a musím pořádně přirazit do ní. A zatímco jsem třel svou chloubu o její perfektní vyklenutý pupík, kousala mě do krku. Nejspíš to dělala často, protože přesně věděla, jak to udělat, aby to pořádně bolelo, ale netekla žádná krev. A pak do mě vrazila. Tak silně až mě odhodila na hranu knihovničky.
„To by stačilo,“ pronesla. Snažil jsem se zkoumat, jestli to myslí vážně. Hlas měla opět ledový, ale něco, snad můj vlastní chtíč mě balamutil, prozrazovalo, že tentokrát bude poslouchat ona mě. Chytil jsem jí za vlasy, za tu bujnou blonďatou kštici tak, až ji to muselo bolet, a mrštil s ní ke stolu. Odhodila rukou lampu i sešity a ještě dřív, než se mohla vzpamatovat, jsem do ní v její předkloněné poloze strčil dva prsty. Byla pěkně zvlhlá. Určitě se jí to líbilo, bylo to víc než poznat. Však také slastně zasténala. Její prameny vlasů jsem stále držel, nasměroval jí ocas do vyholené kundy. Ten dotyk pysků mé bohyně na žaludu, to kluzké teplo, to vše mne hnalo vpřed… Tvrdě jsem ho do ní nacpal, až vykřikla v bolestivém vzlyku, když jsem do ní poprvé pořádně přirazil. Nevšímal jsem si toho a začal do ní prudce přirážet až na doraz…, znovu a znovu, chtěl jsem se dostat ještě dál, až jsem do ní konečně pronikl a po kořen. Vzdychala a jí volnou rukou hnětl prso a olizoval krk. Byla poměrně úzká, a to mě ještě víc rozdráždilo. Tlačil jsem se jí žaludem na dělohu a to mne vydražďovalo k šílenství. Přirážel jsem jí do kundy fakt tvrdě a bezohledně. Prohýbala se v zádech a zakláněla hlavu, abych jí nevyškubal všechny vlasy. Trochu se vzpírala, ale zdálo se, že se jí to líbí. Její pochva mne v sobě sevřela. Stejně se to líbilo i mně. Druhou rukou jsem jí prstem dráždil a ještě víc ji tak přirážel silou k sobě. A pak jsem si všiml, že začala sama zrychlovat s přirážením proti mě a nevzpírala se. I ty poševní stahy byly intenzívnější. Vyhekávala s každým mým přírazem To mne ještě více vyrajcovalo a cítil jsem, že už mi to brzo přijde. Asi to poznala. Najednou se však odpoutala a hbitým pohybem se otočila čelem ke mně. Sama mi ho vzala do ruky, sama si ho nasměrovala zepředu do kundy a já opět přirazil, abych zaslechl další její tentokrát hlasitější sten. Opírala se rukama o hranu stolu a já ji líbal po lícních kostech, měla je výrazné a tak jsem je obkresloval svým jazykem. Cítil jsem tlak, a bolest, palčivou bolest a přesto jsem nechtěl přestat. Popadl jsem ji za boky a zdvihl na okraj desky psacího stolu a ona mi boky objala svýma nohama. Už se mi to zase blížilo. I ona se právě s hlasitým doprovodem vzepjala, prohnula tělo, vyprsila se a zarazila své pěstěné nehty do mojí kůže na ramenou. Ještě jsem do ní párkrát přirazil a pak jsem se vší silou do ní narazil a s ocasem natlačeným na děloze jsem ji začal zasemeňovat kundu, až jsem se zcela vystříkal. Můj sen a mé představy se naplnily. Já stříkal semeno do své profesorky angličtiny magistry Alice Dostálové, té sedmadvacetileté samice po níž jsem tak toužil. Neptal jsem se ji, zda bere nějakou antikoncepci. Mě to bylo fuk a bezohledně jsem do ní ejakuloval. Pak pomalu otevřela oči a v tu chvíli jako by si uvědomila, co udělala. Zalekl jsem se. Pak však jen zašeptala: „Už…?“ Tónem, jako by moje nenasytné a bolestné vzrušení odtušila. Pak najednou řekla zadýchaně a nespisovně: „Tos neměl, neměl si to stříkat do mě, protože já nic nebereu… Nemůžu…, nesmím… Mám na hormonální antikoncepci alergii…“ Neznělo to jako výčitka, ani jako zděšení, prostě jen konstatování. Kývl jsem. Najednou poklekla k zemi a přilepila dlaně na moje půlky, zatímco pusou oblízla můj žalud a pak jej obkroužila jazykem. Nakonec si ho strčila do pusy. Celý můj penis se ztratil v těch jejích lačných, smyslně naběhlých rtech. Byla jako stroj a nevěděl jsem jak to dělala, ale cítil jsem v penisu takový podtlak, bylo to úžasné. Jakkoliv byly mé představy barvité, nikdy bych nepomyslel na to, jak šikovná může být. Cítil jsem, jak mi s sebou škube celé tělo a už se to zase blížilo každým okamžikem. „Tééééď!“ Skoro všechno jsem jí to vystříkal snad až do krku, ale pak jej ještě stihla vytáhnout a nechala si ještě trošku pokropit prsa. Byla dokonalá.
Následující den byla už Alice alias „domina“ zase taková, jako předtím… Přísná, rázná, nekompromisní, prostě nepříjemná. Ona o tom zarytě mlčela a chovala se i ke mě, jako by se mezi námi vůbec nic nestalo. S tou anglickou povídkou jsme to ale samozřejmě zabalili, tedy spíš ona. Už o tom nepadlo slovo.
Někdy začátkem dubna se s ní cosi začalo dít. Nejprve jakoby otekla v obličeji a také vlasy měla tak nějak matné. Některé holky od nás ze třídy si začaly šuškat, že naše třídní musí být asi těhotná. Občas vynechala hodinu a my měli supl. To předtím nikdy nedělala. pak jednou vletěla do třídy spolužačka Michala s novinou, že naše třídní je fakt v tom. Prý byla akorát na záchodě, když tam vběhla Alice a v kabince ji bylo slyšet zvracet. Michala si prý všimla, že naše třídní nechala na radiátoru pootevřenou kabelku, tak do ní nakoukla a navrchu si všimla těhotenské průkazky.
Na přelomu května a června pak začala ztrácet pas a fakticky se nám naše třídní začala zaoblovat před očima. Když nám na konci třeťáku předávala vízo už měla vpředu jasně se rýsující těhotné bříško. Cítil jsem se zvláštně. Když jsme po prázdninách nastoupili 1. září do čtvrtého maturitního ročníku, dostali jsme jako třídního profesora Karáska. Alice nám pak při první hodině angličtiny sama oznámila, že vzhledem k tomu, že je na začátku 7. měsíce nás bude učit maximálně 6 týdnů a pak nás převezme profesorka Kašková. Měl jsem divné pocity, když jsem naší Alici sledoval, jak postupně nabírá kila a jak se jí zvětšuje břicho v němž s největší pravděpodobností nosila moje dítě. Byl to příjemný pocit a cítil jsem se být na to hrdý.
Když se s námi ke konci října loučila, když odcházela na mateřskou, měla již břicho jako buben. Když mi podávala ruku, tak zvláštně se na mne usmála a takový pronikavý pohled na mne upřela a tiše pronesla: „Tobě, Adriane zvlášť děkuji“.
Mgr.Alice Dostálová mi pak zmizela z očí.
Začátkem prosince nám naše suplující angličtinářka sdělila, že naše předchozí mladá paní profesorka Dostálová 27. listopadu porodila zdravá dvojčata, prý chlapečka a holčičku a hned dodala, že se dvěma malými dětmi jako svobodná matka bez partnera to nebude mít zrovna jednoduché. A tehdy se to ve mě hnulo. Pochopil jsem, co to jsou otcovské city a začal jsem se do toho zamotávat víc a víc, až jsem se jednoho dne rozhodl… „Já to přece způsobil, já ji stále miluju, já ji nemůžu nechat jen tak ve štychu!“
Zjistil jsem si, kde bydlí, načež jsem koupil kytici a s tou se vypravil za ní.
Když jsem nalezl ulici a dům, kde bydlela, vyšel jsem vzhůru po schodech. Uviděl na vizitce u zvonku její jméno a zazvonil. Po chvíli nervózního čekání se ozval šramot, zarachotil klíč v zámku a objevila se ona. Byla mnou očividně překvapena a zaskočena. Ale už to nebyla ta domina, ta strohá profesorka…
„Adriane…?“ pronesla
„Alice…“, odpověděl jsem. „Já tě miluju, já tě nechci nechat bez pomoci, ani tvoje děti…“
Pátravě se na mne zadívala, pak natáhla ruku, chňapla mne za flígr a vtáhla rázně dovnitř jako kudlanka. Zavřela, načež řekla: „Ne jen moje, ale naše děti… Překvapuješ mě. Jsi fakt asi jiný než ostatní“ a na to mi dala pusu, která se změnila ve vzájemného francouzáka.