Hraběnka z rodu Wellrosů III.

Už se pomalu stmívalo, když Hans zaparkoval bílého Forda na vydlážděném nádvoří nově zrekonstruovaného zámku sestřenky Elizabeth. Zámek patřil k těm nejkrásnějším šlechtickým stavbám hrabství Bedfordshire. Matka Elizabeth bohužel zemřela před mnoha lety a protože otec často cestoval z obchodních důvodů mimo Anglii, byla Elizabeth, jako jediná dědička, faktickou paní celého panství. Otec Elizabeth pocházel z velmi bohatého a vlivného rodu Carringtonů, a díky obchodnímu talentu a finančnímu instinktu své zděděné bohatství ještě znásobil.

Elizabeth si uměla luxusu, v kterém žila od narození, náležitě užít. Neutrácela zbytečně za mnoho služebnictva, které by soustavně pečovalo o její pohodlí, ale milovala krásné věci, drahý nábytek, nákladné dekorace pokojů, dobré jídlo a především - zábavu! Plesy a různé dobročinné koktejlové párty, které často a ráda pořádala byly známé po celém širém okolí. Alespoň dvakrát měsíčně si vždy našla záminku k večernímu hýření. Pověřila správce aby najal výpomoc z vesnice, zajistil víno, výzdobu, hudebníky, nové šaty, prostě vše, co je potřeba pro krásný večer plný hudby, tance, jídla a pití. Stejně jako dnes, kdy nádvoří osvěcovalo mihotání světel, doléhala sem tlumená hudba, veselé tlachání, smích, cinkání příborů a skleniček. Elizabeth pořádala ples na počest příjezdu vzácného hosta, její drahé přítelkyně a důvěrnice, Valerie.

Muži vystoupili z automobilu, George opatrně otevřel dveře a s jednou rukou za zády Valerii distingovaně pokynul.

“Jsme zde, paní.” řekl George a byl připraven pomoci Valerii, pokud by se jí v jejích šatech těžko vystupovala z auta.
“Co se to děje Georgi? Slyším hudbu.”
“Myslím, že slečna Elizabeth pořádá opět jeden ze svých pověstných večírků. Tipoval bych, že na vaši počest” odvětil George a lehce se usmál.
“Nádherná hudba Georgi, miluju její vkus. Tohle je přece Mozart!”
“Máte správný odhad, paní. Pojďte, už nás jistě čekají!” řekl George a věnoval Valerii dlouhý pohled, aniž by si toho Hans všiml.

Hans zatím odvazoval zavazadla a George doprovázel paní k masivním vyřezávaným vstupním dveřím, kde již čekala služebná a komorník. Některý ze služebnictva již určitě dal Elizabeth vědět, že její návštěva dorazila a v závanu teplého vzduchu z domu mohli číst, že již utíká po schodech dolů, aby Valerii přivítala.

“Valerie! Moje milovaná Valerie! Ach Valerie, jak jsem se na tebe těšila! Valerie!”

Elizabeth vyběhla z domu a s neskrývanou radostí přiběhla k Valerii. Objetí, polibky na tváře a opět mnoho obětí. Staré přítelkyně byly opět spolu! Svět se zmenšil do jednoho bodu a nebyl ani Hans, ani George, zmizel zámek, hudba se ztišila, utichlo cinkání příborů a štebetání pozvaných hostů. Byly jen ony, v objetí a radosti, že mohou být opět spolu. Valerie byla tak dojatá, že ji začaly téct slzy. Elizabeth ji nepřestávala líbat a tisknout.

“Elizabeth, tolik jsi mi chyběla. Musím ti toho hodně říct.”
“Já také Valerie, dopisy nelze vypsat vše, však víš.”
“Ano, vím. Inkoust nesnese vše, co jsem zažila. Musím ti to vše povyprávět.”
“Však bude čas, neboj se. Dnes ale pořádám ples, jen kvůli tobě. Těší se?”
“Ano, moc! Slyšela jsem ti krásnou hudbu už z nádvoří. Jsem jen trochu unavená z cesty a potřebuji se převléknout. Nebude ti to vadit?”
“Ale kdepak! S tím jsem přece počítala. Ples teprve začíná a noc je ještě daleko. Pojď, připravila jsem ti pokoj a samozřejmě také plesové šaty. Budeš překvapená!”

Elizabeth vzala Valerii za ruku a obě vesele, skoro až tanečním krokem běžely do domu. Služebnictvo se postaralo o zavazadla a zaparkování automobilu. George věděl, že teď je opět jeho prací sloužit své paní, tak jak to dělal mnoho let. A dělal to rád. Měl radost, že má Valerie tak dobrou a věrnou přítelkyni. V jejich objímání a přátelství bylo něco tak čistého, laskavého a krásně spikleneckého. Věděl, že takové důvěrné kamarádky bývají a dělalo mu radost, když viděl Valerii tak dětsky čistou, šťastnou, veselou. Potřebuje teď svůj čas, jistě brzy Valerii zase uvidí a budou moci být spolu sami.

Valerie neviděla Elizabeth už od jara. Tolik jí to dnes zase slušelo! Elizabeth byla drobnějšího vzrůstu, o dva roky mladší než Valerie, měla krásný úsměv a nádherné, vlnité, kaštanově hnědé vlasy. Vždy se na ni ráda dívala. Bylo v ní něco tak bezstarostného, stále se smála a poskakovala, jako by byl pro ni život jen samý vtip a zábava. Skoro, jako by ani nevyrostla z dětských střevíčků a nestala se už dávno dospělou ženou. Valerii vždy těšilo mít kamarádku, která se s ničím netrápí. Je to to nejlepší, co může hloubavou dívku potkat. Ať se trápila s čímkoli, Elizabeth se vždy jen zasmála a hned vymyslela nějaký báječný způsob, jak Valieriino trápení ukončit nebo alespoň učit lehčí než vánek. Když si potřebovala popovídat, trpělivě naslouchala, z jejích krásných hnědých očí vždy četla zájem a pochopení. A když se pořádně vypovídala, Elizabeth našpulila rty na stranu, jak to vždy dělávala, zasmála se, chytla Valerii za ruce a řekla: “Něco vymyslíme!” A bylo to. To byla prostě Elizabeth. I proto ji tolik milovala!

Proběhly přes chladnou chodbu, pak doleva kolem vykládaných zrcadel a malovaných stěn a když minuly taneční sál, daly se po schodech do prvního patra. Silné sloupy obložené mramorem a zlatem, mahagonové obložení stěn, vyřezávané dveře. Ano, už jsme tu. Elizabeth vzala za kliku a vtáhla Valerii do nevelkého, ale nádherně vyzdobeného a útulného pokoje. Stále ji držela za ruku, nepustila ji ani když se Valerie procházela po pokoji a prohlížela si malý mramorový krb s rozdělaným ohněm, měkkou postel s vínovým potahem, toaletní stolek s kosmetickými potřebami, malou zástěnu za kterou bylo porcelánové umyvadlo, konev s horkou vodou, věšák a menší skříňka s poličkami, kam služebná brzy naskládá Valeriiny šaty a další oblečení, které si s sebou veze z domu. Těžké ale hebké závěsy dodávaly pokoji tajemnou a romantickou atmosféru. Věděla, že pokoj bude zase úplně jiný, než minule, protože Ethel měla ráda nové věci. A opět ji to nadchlo, byla to romantická a útulná nádhera!

“Elizabeth, to je tak krásný pokoj! Děkuji.” řekla Valerie a vzala Elizabeth za obě ruce.
“Věděla jsem, že se ti bude líbit. Ale mám pro tebe ještě jedno překvapení.”
“Jaké? Honem, ukaž mi ho!”

Elizabeth poodstoupila a pomalu shrnula lehký vínový potah postele. Pod potahem na Valerii čekaly nádherné šaty! Nádhernější snad ještě neviděla. Byly z kvalitního zlatého brokátu, celé vyšívané, doplněné o bílé propínací rukávy a organzové průsvitné detaily. Šaty byly pošity drobnými skleněnými perlami, které se třpytily, jako jezero na večerním slunci. Valerie se nemohla vynadívat! Skvostná krása, bude královnou večírku! Když se dost vynadívala, všimla si, že šaty doplňuje vějíř, kabelka a také maska vykládaná zlatými tepanými plíšky a také dvěma řadami skleněných perliček. Maska? Na co maska?

“Elizabeth, nerozumím. Na co je ta zvláštní maska?” zeptala se udiveně Valerie.
“To je právě to hlavní překvapení. Dnes je totiž ples v maskách!” Zasmála se Elizabeth a spiklenecky se na Valerii podívala.
“V maskách?” udivila se Valerie.
“Ano, v maskách. Přemýšlej. Když jsi v masce, nikdo neví, kdo je kdo. Psala jsi mi přece, že s tebou jede ještě někdo další. Muž, kterého nechceš, aby někdo poznal. Muž tvého srdce. A mě napadlo, že takhle můžete být dnes večer spolu, aniž by vás někdo poznal…”

Valerii ten nápad vyrazil dech!

“Elizabeth!” smála se Valerie, “já tě miluju! Jsi moje nejvěrnější kamarádka! Tohle mohlo napadnout jen tebe! Je to úplně báječné!”
“A tady máš masku pro tvého milého.” řekla Elizabeth a podala Valerii samotově černou mastku s decentním ozdobným reliéfem po stranách. “A myslím, že bude potřebovat i společenský oděv, že? Nemýlím se, pokud odhadnu, že nosí pouze livrej?”
“Máš pravdu Elizabeth.” odpovědala Valerie a trochu se začervenala, až si toho Elizabeth všimla.
“Nemusíš se stydět Valerie, ničím se netrap. Počkej, až ti budu povídat co já zažila! Pochopíš, že my dvě si nemáme co vyčítat.” usmála se Elizabeht a Valerii objala. “Šaty pro toho tvého pošlu po lokajovi.”
“Děkuju ti. Bude to krásný večer.”
“Ano, to bude. Ale teď tě tu už nechám o samotě. Uvidíme se za hodinu? Je to tak v pořádku?”
“Ano, za hodinu v sále. Pojď ještě ke mě! Musím tě obejmout drahá přítelkyně.”

- - -

Dveře se zaklaply a Valerie se ocitla sama. Sama v krásném pokoji, s nádhernými šaty i se svým tajemstvím. Pomalu se svlékala. Měla pocit, jakoby se svlékáním vrstvy za vrstvou stávala stále více sama sebou. Svrchní kabát, rukavičky, halena, poté lehký korzet, první i druhá sukně, spodnička. Kousek po kousku se stávala prostší a čistší. Jen holá kůže, lidskost, její samotná přirozenost. Ještě dlouhé nohavičky spodního prádla, ach ano, teď se cítí úplně svobodná.

Valerie stála nahá uprostřed pokoje a díky příjemnému tepla z krbu jí nebyla vůbec zima. Stála bokem k úzkému zrcadlu a v drobně křivolakém obrazu si prohlížela své vlasy, které ji jemně padaly přes ramena na její oblá prsa. Pohladila si je, jemně promnula mezi prsty. Pak povolila koleno nohy blíž k zrcadlu a pokusila se o svůdný postoj s jednou rukou v bok a druhou napůl si zakrývajíc klín. Oheň z krbu kreslil na její kůži drobné stíny aby oslavil její mladistvou ženskost. Něžné křivky zahalené do jemných polostínů se střídaly s vyzývavými ženskými tvary jejich prsou a zadečku. Líbím se takhle Georgovi? Nejsem obyčejná? Vždyť kdybych neměla drahé šaty, jsem určitě stejná jako děvčata z vesnice. Podívala se na sebe znovu. Rukou, kterou měla v pasu si jemně přejela přes prsa, ruka v klíně se posunula níž k ohanbí. Snažila se představit, jak ji vidí George. Jak se na ni dívá. Jak ji chce. Ta představa ji začala vzrušovat. Je nádherné vědět, že po tobě někdo touží, že se tě chce dotýkat, laskat tě, že se tě nemůže nabažit. Myslela na to, jak se na ni George dívá a prohlíží si ji odshora dolů. Jak se mu líbí, jak ho dráždí pohledy, pohyby, dotyky sama sebe.

Valerie se lehla do postele a rychle se schoulila do teplých, hebkých přikrývek. Představovala si, že George právě vstoupil do pokoje, zastavil se mu dech a jen se tiše se dívá na její ruce, jako by byly jeho. Jak jim dovoluje přesně to, po čem zrovna Valerie touží. Zaklonila hlavu a oběma rukama si přejížděla přes prsa až dolů ke klínu a zase zpět. Touha jí zatemnila mysl a dotek přikrývek na nahém těle, jen tak položeném na posteli a vystaveném komukoli, kdy by v pokoji právě byl, ji vzrušoval. Kdyby tu George byl, byla by mu zcela na odiv, mohl by se dívat, sám úplně oblečený, ale jemu by nebylo nic skryto. Viděl by jak se hladí a laská, určitě by se mu to líbilo…

Představa, že je zcela nahá a George se na ni ode dveří dívá ji zcela opanovala. A protože tam ve skutečnosti nebyl, odvážila se víc, než by se odvážila s ním. Jemně si zajela rukama do klína a nohy dala zcela od sebe. Odhalila svá nejskrytější místa, bílá stehna, která se jemně spojují v sladké vlhké růžové rozevření a pokračující dál k oblému zadečku. Vystavovala svá ňadra, která si občas přejela volnou dlaní. Hladila se a chtěla moc, aby přesně tohle George viděl. Její prsty, které pomalu vsouvá dovnitř a hraje si tam s nimi a tlačí a vzrušuje. Chtěla aby viděl, jak roztahuje nohy a zase je svírá k sobě. Jak vzdychá a touží po jeho mužnosti. Chtěla aby viděl, že není jen cudná hraběnka, ale také smyslná žena, která miluje potěšení, lásku, slast orgasmu a vášeň. Chtěla aby viděl její lačné pohledy, odhalené tělo bez příkras, mokré prsty, kousání do rtů. Chtěla aby se přiblížil a díval se zblízka. Prohlížel si její vlhkost, jemnou orchidej rozkoše, kterou si třela a hladila stále silněji a rychleji. Bože, jak by ho teď chtěla mít u sebe. Dovolila by mu, aby se jí dotýkal. Teď, teď hned! Věděla, že by stačil jeden jedho dotyk, jemné přitlačení prsty a rozevření a explodovala by v sladkém potěšení. Ach Georgi, proč tu nejsi?! Chci abys to dokončil! Chci abych cítila tvoje prsty, které do mě pronikají. Chci cítit, jak mě tlačí a jak mi tam postupně vsouváš ještě jeden a pak třetí… Bože, ano. Chci tě, honem! Ach Bože!

Orgasmus projel Valerií nezvykle silně. Okamžitě musela pevně stisknout stehna k sobě, hlavu dát na stranu, zavřít oči a s krátkým ale silným vzdechem pomohla slasti projet celým jejím tělem od konečků prstů až po zátylek. Božská krása, slast slastí, rozkoš ráje! Ach George, milý můj. Vzrušuješ mě, i když jsem sama. A tak sladce! Ach.