Kamenná tvář

Kamenná tvář
Cosi se děje pod příkrovem stolu a přečnívajícího ubrusu
Je to příjemné.
Stydíš se tu ve společnosti.
Co naplat.
Podlehneš?
Nebo zachováš masku kamenné tváře?
Snažíš se zachovat dekorum.
Dojem seriózního muže.
Vždyť tu jsi ve společnosti přátel.
Tvoje mysl se víc a víc oddává dávicím myšlenkám.
Pokračuj a nepřestávej, ješté trošičku, pomyslíš.
Co říkáš na hlavní chod?
Dáš si moučník?
Neotravuj, chce se ti říci...
A co bude za degustativ?
Netvař se tak blaženè.
Zas tak dobré to jídlo nebylo.
Ale bylo.
Co vy můžete vědět.
Platím a číšníka obdarovávám nezvykle vysokým spropitným.
Ten mi tiše naznačí, že si mám dopnout rozepjatý zip kalhot.
Koutkem oka ještě zahlédnu číšnici s vysavačem s konturou lesklých smyslných rudých rtů.
Snad to byla ona a ne ten její vysavač.
Kam půjdeme příště?
Ptá se kdosi z naší společnosti.
Šel bych sem.
Je to tu sice malinko dražší, jídlo průměrné, číšník pomalejší, ale mají tu uklizeno i tam kam oko nepohlédne.
A viděli jste kdo to tu má na starosti?
Hledám pohledem oporu pro mé tvrzení.
Ze dveří kavárny vycházím s ní.
Fascinovaně na ni zírám.
Ty?!
Jo já.
Prohráls?
Ne, vyhrál.
A co morálka?
Zapiju to minerálkou.
Mám tu auto.
Nechceš jet ke mně domů?
Ale vždyť se vůbec neznáme.
To se tedy mýlíš.
Vím jak chutnáš.
Jak voníš.
Jak si štědrý.
I jak chceš být věrný.
Tak tedy pojďme to zkusit.
Nakonec na poprvé to nebylo špatné.