Nestydatě smyslná

"Ok. Platí. V sobotu na sedmou jsem tam, jako na koni, Vašku," potvrzuji spěšně do telefonu sousedovi rekapitulaci domluveného srazu a vzápětí horečně zaznamenávám info do kalendáře, abych nezapomněl.

Tyhle naše občasné společné sobotní večery jsou supr. Vyhrazené na hraní šipek, s hromadou vyprávění nesmrtelných historek z našich životů.
Směsice lidí na přeplněném nástupišti už netrpělivě vyhlížela vlak na Prahu. S nimi i já. Rychlík k nám cobydup dosupěl poslední zatáčkou, zbylí opozdilci ho doběhli a rozjel se přesně včas.

Do Prahy jsem se těšil hodně. Klub Proxy mi vždy dobíjí baterky na dlouhou dobu. A já to fakt potřeboval. Tentokrát zážitek převyšoval ty dosavadní, což jsem při nastupování vůbec netušil.

Byl čtvrtek, svátek všech věrozvěstů. Starým městem se rozpálený vzduch líně převaloval. Červenec dorazil se vším všudy. Vedro provokovalo ke sklenici chlazeného točeného, na jednu z mnoha zahrádek.
Ulicemi blýskaly kovové odlesky kapot, burácely těmi starými známými Harley. Vzduch prosycený jejich výfuky místy dost těžkl. Ve velkém stylu tu probíhal mezinárodní výroční sraz motorkářské komunity. Tisíci stroji byly ulice centra zcela zaplavené, včetně Václaváku.

Vyřešil jsem ve městě veškerou potřebnou administrativu a s úlevou si šel konečně po svých. Nadechnout se, užít si zaslouženě volný večer.

V Proxy bylo dost narváno. Můj vyvolený bar nepřekvapivě obsadili převážně muži tetovaní, v padnoucí kůži, s lebkami na šátcích. Část komunity motorkářů přišla i sem zapařit. Trochu jsem se mezi nimi  v košili a lněných kalhotách cítil nesvůj. Nezapadal ani trochu.

Ona ale také ne.

Zjevení, úžasný. Přesně tak mi připadala. Ač jen tiše seděla na konci baru, místnost jí byla plná. Usmívala se, snad celým svým tělem. Jak to jen dělá? Vyčkal jsem v přemýšlení nad drinkem dobře 20 minut v očekávání, kde se objeví její doprovod. Nikdo však k mé tiché radosti nedorazil.

"Ještě jednou totéž. Na můj účet," naklonil jsem se rozhodnut k barmanovi.
"Ehm…..tam…... pro ni." Decentním kývnutím hlavy ho nasměroval s drinkem k ní, osamocené na poslední rohové barové židli.

"Jak si přejete, pane," potvrdil mi objednávku a rovnou pár ledových kostek o dno sklenice zacinkalo.
"Už se to nese," zahlásil a v mžiku před ní postavil nápoj, s drobným gestem. Tou jakousi specificky číšnickou profesionální uctivostí. To mám rád.

Vypadala, že si ho vůbec nevšimla!  Na vysoké barovce si dál zkříženou nohou ležérně pohupovala, v obnažujících kristuskách. Prohlížela si cosi v mobilu. Zahalená do letních, světle háčkovaných či krajkových šatů. Zvýrazňovaly její dokonalou ženskost, končily jen dost těsně pod vzrušujícími oblinami pozadí. Sálala z ní neskutečně magnetická přitažlivost. Každé její gesto mi připadalo svým způsobem rozkošné. Na jednu stranu křehce jemná holčičí, z jiného úhlu dokonale žensky rafinovaná. Vražedná kombinace. Foťák jí tam ležel na dosah ruky. Dost rád bych tam ležel taky.. proběhlo mi hlavou.

"Hmmm. Pentax," zamručel jsem uznale, když jsem ho cestou na toaletu viděl zblízka.
"Dost dobrý vkus," polohlasně pro sebe si dodal a sbíral v duchu odvahu ji oslovit. Nechtěl jsem to schytat košem rovnou. Dostat se jí tak pod kůži.. to bych moc rád.

"To jste byl Vy?" Zeptala se spolu s poťukáním třpytivým nehtem na sklenici s drinkem, aniž by odvrátila zrak od displeje svého telefonu.

Procházel jsem kolem ní v tu chvíli zpátky ke svému stolu.

"Aa..a…ano." Zarazil se, zaskočený tím náhlým oslovením a zadíval se na ni.
„Dobrý večer,“ pozdravil ji a pozoroval detaily jemných rysů v obličeji a svůdnou křivku štíhlého krku a domýšlel, kde až asi končí řetízek. Mizel rafinovaně kdesi hluboko ve výstřihu.

Mohlo jí být maximálně snad dvaadvacet, odhadoval jsem v duchu.

"Drzost, že?" Přidal jsem úsměv a horečně přemýšlel, kam směřovat hovor. Tím oslovením mě úplně rozhodila.

"Dobrý večer," stručně odvětila na můj pozdrav, zaklapla konečně mobil do pouzdra, posunula ho k fotoaparátu.

" Promiňte mi tu troufalost, ale Vašemu dokonalému fotoaparátu nejde prostě odolat," vysekl jsem kvalitní technice poklonu.
"Je to moje oblíbená značka od mala, víte…“ zažertoval pokusně.

Zvedla oči, sjela mě pohledem od hlavy do pasu. Jako když pacient vstoupí do ordinace a od dveří se určuje rentgenovým zrakem diagnóza rovnou.
Možná ji zarazilo, že poklonu dostal Pentax a ne ona? Záblesk v jejích očí mi byl záhadou, možná trochu pobavení?

"Co fotíte?" Nadhodil jsem.

Prohlížela si mě dál, ale stále nic neříkala. Těch pár vteřin mi připadalo jako nekonečná věčnost.

"Chápu, … na to se Vás asi nejspíš ptá každý. Trapně otřepané, že?“ Rozesmál jsem se a tím se konečně trochu uvolnil.

Neodpověděla hned. Tajemná jak Mona Lisa, jen v blond verzi... Upila drink, zastrčila neposedné prameny vlasů do sponky.

"Chtěl byste to snad někdy vidět?" nadhodila s koketním úklonem hlavy na stranu.

"To bych moc rád a klidně hned. Vážně," přiznal jsem hned bez obalu.

Nad něčím nejspíš chvilku přemýšlela. Začal jsem si připadat jako ve hře kočka s myší. Jen nebylo jisté, kdo skončí jako ta myš. Úvahu přerušila hrstka drobných, co rozproudila letitý jukebox. Do éteru zazněly další příjemné tóny kýmsi navolených písní.

"Tančíte? " zeptala se a zmlkla.

Titěrný parket stačil na pár kroků. Těch několik těsněji přimáčknutých těl se na něj vešlo.

"Smím prosit?" Trochu teatrálním podáním ruky jsem na její myšlenku přistoupil.

"Jasně, tančím moc ráda,“ zvedla se nadšeně a podala fotoaparát i mobil barmanovi do úschovy. Tykala mu, znali se.

Během pár pomalejších hudebních číslech, po pár dalších drincích o pauzách, naznačila mezi řečí, co mě zajímalo. Fotila černobíle témata s dospělým nábojem. Později jsme přešli s přibývajícím alkoholem plynule do tykání. Nejen má zvědavost výrazně stoupala. Z blízkosti těsnějšího tanečního držení i v mém rozkroku nastávala bouře. Nemohla si nevšimnout. Pokaždé, co se stehnem lehce dotkla, musela cítit, jak mi tvrdne. Přes tenkou košili jsem občas postřehl bradavky vztyčené. Nemohl si pomoct, vzrušení mnou cloumalo. Navíc tak nádherně voněla! Po čase jukebox s předvolenými songy ukončil produkci.

"To už je deset?" překvapeně vyhrkla. Čas velmi rychle utekl.
„Musím jít,“ zvážněla a šla si vyzvednout věci na bar.

Rozvolněni skvělými drinky, sblíženi tykáním, vyrazili jsme chodbou z klubu, vydat se na cestu směrem k domovům.

„Doprovodíš mě?“ Přehodila si přes ramena vlněný pléd.
"Jinak mě odveze bratr, až tady zavře bar. Bojím se chodit sama,“ vyčkávala mé vyjádření.
„Jistěže Tě doprovodím, rád,“ nabídl jí rámě a vyšli jsme.

Večer ještě neskončil a bylo mi s ní tak příjemně. Chtěl jsem si ho prodloužit aspoň o těch pár minut. Slunce už dávno zalezlo do peřin, venku bylo božsky.  Měla to pouhé čtyři ulice dál. Než jsem z ní stihl vymámit další informace, byli jsme však u cíle.

"Chceš to taky?.. Chceš si taky zkusit nafotit pár aktů? Zeptala se bezelstně napřímo, když strčila klíč do vstupních dveří a otočila ke mně.
"Noo..…. jasně, že chci," vypadlo ze mě bez přemýšlení zcela automaticky.

Chtěl jsem .. naprosto cokoliv, o co by byla ochotna se se mnou podělit.
Taková nabídka se přeci nikdy neodmítá, ač jsem neměl vůbec žádnou představu, do čeho se vlastně pouštím. Šimrání kolem žaludku a neutuchající pnutí v rozkroku, s každým pohledem na její vlnící se pozadí, průběžně sílilo. Už jsem se málem viděl, jak zkoumám prakticky a detailně každý kousek jejího nádherného těla. Stačilo by, kdyby jen trošku naznačila...

Ateliér v suterénu stařičkého domu, byl dost velký. Se zdmi s přiznanou cihlou a příjemně klenutými stropy. Vkusně úsporně zařízený, v přírodních tónech a minimalisticky elegantním designu.
Od vstupních dveří mě nasměrovala k velké pohovce na koberci ve výklenku na druhé straně.
„Martine, než se vrátím s foťákem, tak se svlékni prosím, ano?“ Požádala.
„Ty svoje věci dej vedle gauče. Je tam na ně přímo místo,“ doplnila instrukce..
„Já budu hned zpátky.“ S těmi slovy zmizela do vedlejší místnosti.

Oblečení jsem pomalu doskládal na němého sluhu, když už se vracela, v ruce s jiným fotoaparátem. Převlékla se! Do leskle saténového županu, co při chůzi splývavě objímal ty její útlé boky. Pod hladkou látkou se bradavky drobně rýsovaly. Přišla tiše, bosa. Zastavila na dosah a podala mi fotoaparát do ruky.

„Podrž ho, prosím. Hlavně velmi opatrně. Je to můj celý život,“ mrkla spiklenecky a jedním dechem pokračovala.

"Já... se teď taky svléknu...."
"Chci, aby ses necítil tak děsně stydlivě sám,“ usmála se bezelstně a vzápětí ten župan vážně spočinul na mých věcech.

„..Tak jo..“ vykoktal jsem a z překvapení jen polkl.

Ve vteřině mi beze studu odhalila to neskonale půvabně žensky mladé tělo v rozpuku. Křivky byly stejně neodolatelné, jako její nakažlivý úsměv. Prsa božsky souměrná, schovat je ideálně tak akorát každé do jedné ruky a ten rozkošně kulatý zadek! Panebože, Ty to vidíš! I tu čárku pečlivě zastřiženou v jejím rozkroku. Barometr v tom mém si nenechal pocity pro sebe. Musel jsem se usilovně soustředit, krotit se.. fest.. Šlo to těžce.

"Takhle se hezky uvolníš a fotky budou skvěle přirozené,“ držela už fotoaparát v ruce a začala pracovat.

Povzbuzovala mě postupně k různým polohám na pohovce i koberci, předváděla mi díky těm vlastním pózám s fotoaparátem i dost z detailů, o kterých jsem do té doby maximálně snil. Nechávala mě zcela bez ostychu kamkoliv nahlídnout… A měla úplnou pravdu. Uvolnil jsem se. Její smyslně nahá přítomnost, spolu s mojí touhou, měla jasné následky. Po nějaké chvíli vzrušení dostoupalo vrcholu. Stál mi jak sloup z betonu. Usilovné snahy myslet na cokoliv jiného vůbec nezabíraly a při různých aranžovaných polohách bylo čím dál složitější ho před ní zakrývat. Dlouho jsem to nevydržel. Nešlo si nevšimnout.

„Tohle už se vážně nedá,“ vydechnul jsem nadrženě.
„Vždyť to přeci sama vidíš!“ Okomentoval jsem ten jasně nepřehlédnutelně stojící „fakt“ a přestal ho schovávat.

„To ale vůbec přeci nevadí,“ usmála se a mnohoznačně dodala..
„Rovnou toho přeci můžeme využít, ne?“ Myšlenky na pořádné uvolnění po focení mě uchvátily.

Ohnout ji tak o ten gauč a dovést ji k pořádnému vyvrcholení. Splněný sen! Chtěl jsem ji a to moc. Ochutnat to její sametově hebce jemné tělo, každý záhyb, všemi smysly prozkoumat. Ona mě dál fotila a já se zcela ponořil při pózování do hromady scénářů divoce hříšných představ plných žhavé erotiky, až byla výsledkem naprosto nesnesitelná nutnost uvolnění. Už jsem prostě musel!! .... a přerušil to její cvakání spouště.

"Mohla bys prosím?“ výmluvně zaúpěl. Zkusil jsem to ...
„Pomoct mi s ním. Vždyť se podívej.“.. .

"No… " zvonivě se rozesmála. Vždyť jen pokračuj a uvolni se.
"Klidně si ho vyhoň a já Tě u toho prostě jen budu dál fotit,“ rozhodla spontánně.

Sáhla do stolku pro lahvičku gelu.

"S tím Ti to půjde nejspíš líp." A se samozřejmostí sobě vlastní, mi ji podala.

Jak se ke mně na zem naklonila, její prsa jsem měl na okamžik na dosah. To pokušení, olíznout a stisknout zuby vzrušením ztvrdlou bradavku, prozkoumat jejich pevnost, dotknout se té sametově hebké kůže ...  byla poslední kapka.

"Můžeme?" Mrkla na mě a zaostřila.

Sedla si k tomu tak, že jsem ji měl proti sobě, kolena pokrčená, tentokrát ze široka od sebe. Úžasný výhled se mi tím naskytl. Vzrušením jsem málem přestal dýchat. Pohladila si ji a podráždila! Slyšel jsem to mlasknutí velmi dobře, stejně jako viděl! Potvora neuvěřitelná!! Dráždí mě a provokuje schválně! Už to nešlo ani chvilku vydržet! Gelem namazaný po celé délce, za dokumentujícího zvuku spouště, klouzal mi hladce mezi prsty a já ho pumpoval a dráždivě masíroval, postupně směřoval k neodvratné extázi uvolňujícího výbuchu pořádného vyvrcholení.
Přestal jsem vnímat spoušť fotoaparátu a viděl jen ji. Tu nádherně nestydatě smyslnou ženskou, která se mi dostala pod kůži.

Měl jsem pocit, že se mi srdce rozskočí. A to ještě i druhý den, kdy jsem si cestou vlakem domů, celý ten večer v hlavě dokola promítal, jak celovečerní film. Všeříkající boule v rozkroku si v kupé nikdo snad nevšiml.

Tohle snad ani v sobotu chlapům vyprávět nebudu. Nikdo by mi nevěřil...  Já ale věděl své a tajně doufal, že ještě není třeba všem dnům konec.