Penzion u letiště

Stojím před penzionem a koukám za taxíkem, který mizí v zatáčce. Jsem šokovaná, naštvaná a sebevědomí mam na nule. Celou cestu z nádraží taxikář nadával, že se mnou musí jet tak mizerné rito, když mohl rozvážet cizince po Praze. Nakonec prakticky praštil mým kufrem o chodník a odjel.

No nic, s tím už asi nic neudělám. Popadnu kufr a hledám recepci. Ano, čekají mě, ale moc se omlouvají, měli už plno, takže mě museli dát do apartmánu o dvou pokojích. Snad mi to nebude vadit. Každý pokoj je samozřejmě uzamykatelný, mají jen společnou koupelnu. Super, další radostné překvapení. Prý mě zvou na aperitiv před večeří jako omluvu za způsobené potíže. No, dejme tomu.

Jdu se ubytovat. Pokojík je hezký, druhý pokoj je na druhé straně malé chodbičky. Koupelna zhruba uprostřed. To by mohlo jít. Stejně musím brzy ráno vstávat a jet na letiště.

Rychle se osprchuju, upravím se a převléknu se do šatů s větším výstřihem. Po dlouhé cestě vlakem a předchozích nepříjemnostech mám chuť se trochu rozmazlit. Sejdu do zahrady a posadím se pod slunečník. Je tady zatím jen málo lidí. Dva chlápci, co se tu zadrhli cestou z práce u piva, tři maminy u
stolku blízko pískoviště. A jeden elegantní mladý muž před čtyřicítkou, který popíjí něco tvrdšího, soudě podle široké sklenice s ledem, Nikdo si nikoho nevšímá, skupinky se baví mezi sebou, elegán si zaujatě čte nějaký časopis. Objednávám si zatím colu a servírka mi ukáže, kde si taky můžu vybrat
časopis. Popadnu Forbes a bezmyšlenkovitě listuju.
Ale tak zase přímý výhled na toho mladíka není tak špatný. Za skly slunečních brýlí se cítím bezpečně. Nikdo si mě nevšimne. Nejsem už mladá ani štíhlá a krásna jsem nikdy nebyla. Z této pozice si mohu dovolit jednoho ze svých koníčků. Pozorovat a spřádat dráždivé sny a fantazie.

Dočte článek a vydá se pro jiný časopis. Kruci, ten má ale sexy tělo. Cestou podává něco ze země jedné z mamin. Jak se předkloní, látka béžových letních kalhot těsně obejme výtavní zadek. Nějak mi vyschlo v krku a musím se rychle napít. Moje představy se utrhly ze řetězu. Sedá si zpět ke svému stolu s novým časopisem. Pohodlně se opře a listuje dalším Forbesem. Sleduji jeho světlé oči, které kloužou po řádcích. Jsou spíš modré nebo šedé? V tomhle světle těžko říct, zvlášť když je stíní pramen delších černých vlasů. Miluju na chlapech dlouhé vlasy. Netrpělivě pramen schová pod sluneční brýle, které má na hlavě jako čelenku. Napije se ze skleničky. Led zacinká. Už ani nepředstírám čtení a jen na něj fascinovaně zírám. Odkládám časopis a jdu si k baru objednat slíbený aperitiv. I když, chce to asi něco ostřejšího. Objednávám Jamesona a ještě jednu colu.

Cestou zpátky to vezmu kolem jeho stolu. Samozřejmě i nádherně voní. No, dneska v noci bude o čem přemýšlet. Sedám si zpátky ke svému časopisu a spřádám dráždivé představy. Asi mi to leze na mozek, protože tu jeho vůni cítím až tady. Vzhlédnu a on stojí u mého stolu. Hrkne ve mně a začínám rudnout. Všiml
si asi, jak na něj civím a jde mě sprdnout. Sametový hlas se zeptá, jestli jsem už dočetla ten časopis.
„Ale ovšem“ vyhrknu.
Servírka nese mou objednávku.
„Tak tady je ten Jameson a cola.“
„děkuji“ jsem vděčná za vyrušení a podávám servírce účet.
On tam stojí a zdvořile čeká, až to vyřídíme. Pak si objednává taky Jamesona.
„Koukám, že máme společný vkus nejen na čtení“ poznamená s úsměvem. Podávám mu časopis, ale on si ho nebere.
“ Promiňte, jsem tady sám a pít sám v takový hezký večer by byla škoda. Nevadilo by, kdybych si přisedl?“
No to víš, že nevadilo. Aspoň rozluštím záhadu barvy tvých očí. Přenese si blejzr a telefon.
„ Měl bych se představit. Jmenuji se Adam X. Vlastně tady čekám na letadlo, které letí tak brzy ráno, že jsem raději vyrazil už dnes.“
Představím se.
“Je to k nevíře, ale i toto máme společné. I já jsem tady kvůli odletu časně ráno.“
Přisunuji k němu časopis, o který si přišel říct a dívám se mu do očí. Dívá se na mě a tak se naše ruce střetnou na obálce časopisu. Jako bych sáhla na žhavý drát. No toto se mnou ale hezky cvičí! Zvláštní je, že i Adamovy oči zasvítily modrým plamenem. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsou modré nebo průzračně šedé. Maskuju svůj zmatek úsměvem a rychle si loknu whisky. Nečte. Zamyšleně
pozoruje trávník. Je opravdu nádherný. Není to prvoplánový krasavec, ale má plně rty, vlnité vlasy a ty zvláštní oči… Úplně se vidím, jak mám plné ruce těch vlasů a jazykem se mazlím s jeho rty.

Břichem se rozletí hejno třepotavých motýlků. Musím rychle sklopit oči a zhluboka se nadechnout. Když znovu vzhlédnu, vidím, že má oči zapíchnuté do mého výstřihu. Tím hlubokým nádechem na sebe asi upoutal pozornost. Někdy mají kila navíc i své výhody. Třeba solidní trojky, které, podepřené vhodným prádlem, mohou dělat i parádu. Tak jen se koukej, jestli ti to dělá radost.
Trošku se prohnu v zádech a zavrtím, aby se zase zhouply. Teď zase musí oči sklopit Adam. Popadne sklenici s colou a dá si pořádný hlt. Hned se omluví. Topím se v těch očích. Jsou zase modré. Povídáme si o časopisech, cestování a filmech. Užívám si jeho blízkost a piju jeho vůni.

Přichází servírka a zve nás k večeři, Zvedám se jako omámená. Že by ta jedna sklenička? Ne. To on. To touha. Samozřejmě si sedáme k jednomu stolu a o čemsi mluvíme. Už si tykáme. Jíme, pijeme další whisky. Moje představy už dávno vnikly pod bleděmodrou košili a dělají tam pěknou neplechu. Bradavky už neudrží sebelepší prádlo a trčí výbojně vpřed. Trošku se stydím, ale pak si všimnu, že
Adamovy oči se od nich nemůžou odtrhnout. Když se sehnu pro upuštěný ubrousek, vidím, že má vlastní problém v kalhotách. Nemůžu uvěřit svým očím. To jako kvůli mně? Ten pohled mi způsobil horkou záplavu v kalhotkách. Hořím jako stoh. Vůbec nevím, o čem je řeč. Vidím před sebou, jak mu rozepínám kalhoty, vytahuji ven jeho chloubu, hladím ho a beru ho do úst. Slyším ho sténat a vzdychat rozkoší.

Tak a dost! Jestli toho nenechám, udělám se tady uprostřed restaurace jenom z těch představ.
Pokračovat budu muset v soukromí pokoje. Sama. Materiálu budu mít dost