Penzion u letiště IV

Probudí mě zvuk koleček kufru na dlažbě po oknem a hlasitý rozhovor v ruštině. Startování motoru a bouchání dveří od auta. V pokoji je nějak moc světla. Půl čtvrté, svítá. Auto odjíždí a ze zahrady se začínají ozývat ptáci. Adam ještě spí. Vlasy rozhozené po polštáři, na tvářích stíny řas a zlehka otevřené rty. Je tak sladký. Zavalí mě něha. Toužím ho obejmout a pohladit, ale nechci ho vzbudit.
Opatrně se odsunu na okraj postele a posadím se. Bylo to krásné, ale je ráno a je čas se vrátit nohama na zem. Kolem pasu se mi ovine snědá paže. Bez obtíží mě přitáhne k sobě. Tak sílu teda má. Otočil se na bok a tak teď ležíme jako dvě lžičky v příborníku.
„Kam si jako myslíš, že jdeš? Kolik je vůbec hodin? Je tady nějak moc světla. Nechtěl jsem dnes v noci vůbec spát, ale ztahalas mě jako kotě“
Tak o tom sama něco vím.
„Je půl čtvrté, svítá“
„Tak to máme ještě čas. Ještě nemusíme vstávat, tak nikam nechoď“
Nehádám se. Položím svou ruku na Adamovu a těším se z jeho blízkosti. Ještě pospává a spokojeně oddychuje. Všechno mě bolí, ale je mi krásně. Ještě ne, ale brzy vstaneme a pak bude všemu konec.
Ze změny dechu poznávám, že se probudil. Vymaní si ruku, aby si shrnul vlasy z očí. A pak ji vrací zpět, ale ne na stejné místo. Položí mi ji na prsa a mazlí se s nimi. Není v tom naléhavá touha, jen něžné mazlení. Políbí mě na krk, do vlasů a na ramena. A pak to ucítím. Už mu zase stojí. Ten kluk je neuvěřitelný.
Velmi pomalu mě hladí po ramenou, dotýká se prsou a sjíždí až na břicho. Nejraději bych předla jako kočka. Na cestu se vydává i ztopořený penis. Zajede mezi stehna, rozhrne závojíčky a zastaví se o klitoris. A pak se zase stáhne, ale jenom proto, aby se mohl vrátit. Pomalu a pravidelně. Velmi pomalu. Tak pomalu, abych mohla cítit každý kousek z jeho délky. Na chvíli znehybní a jen mě k sobě tiskne.
„Takhle se probouzet je krásné“ vdechne mi do ucha, „líbí se ti taky tak moc? Mám ještě pokračovat?“
„Ano, moc se mi to líbí“ zašeptám přerývaně.
I přes to pomalé tempo se mi nedostává dech.
„Pokračuj, prosím“
Obnoví své pohyby a lehkost klouzání mu dává znát, jak moc se mi to opravdu líbí. Při příštím nájezdu změním trochu úhel pánve. Místo k poštěváčku zajede do mě. Zprudka se nadechne a znehybní. Jsem ho plná. Stáhnu vnitřní svaly kolem jeho penisu a držím. Povolím a znovu stáhnu. Ruce na mých ňadrech se sevřou. Tiskne se ke mně a ani se nehne. Ještě několikrát ho uvnitř sevřu a pak nepatrně zakroužím boky. Překvapeně vyjekne. Pomalu ho vytáhne a zase zasune zpět. Zatají dech, jako by nevěřil, že se to skutečně stalo a chtěl to zkusit ještě jednou. Tak to zopakuju. Zrychlilo nám to dech, ale všechny ostatní pohyby zůstávají pomalé.
„Ještě ne, ještě se nechci udělat“
Vyjede ze mě a opře se erekcí o moje záda. Ruce se vrací spořádaně k pasu. Ne na dlouho. Pravá sjede mezi moje stehna a najde si nejcitlivější místečko. Neútočí, nehoní ho, jen laská a hladí. Občas si namočí prsty do naší šťávy, aby to lépe klouzalo. Působí mi to takovou rozkoš, že až vzlyknu. Najednou netoužím mít ho uvnitř, nepotřebuju, aby do mě bušil jako v noci. Hlavně, aby nepřestal.
Nepřestává. Penis se přesune z mých zad zpátky mezi stehna a klouže zase dopředu a dozadu. Občas se dotkne prstů na poštěváčku a ony ho taky polaskají. Pomyšlení na to, co se tam dole děje mě neskutečně vzrušuje. Už zase nahlas vzdychám. A slyším, že i Adam je na dobré cestě. Pohnu se tak, ať do mě zase zajede. Sevřu ho a on vykřikne. Celý znehybní, jen prsty jako by měly svou vlastní vůli. Vedou mě na vrchol a já vím, že není cesty zpět. Naplněná nehybným penisem a drážděná obratnými prsty se třesu v dalším orgasmu. Vnitřní svaly se stahují nezávisle na mojí vůli. A to už je moc i na Adama. Několikrát zprudka přirazí a už cítím horko na svých zádech. Přitiskne se ke mně a objímá mě tak pevně, že skoro nemůžu dýchat. V dlaních svírá moje prsa a líbá mě na krk a na ramena. Trvá dlouho, než se mu zklidní dech.
Telefon.
„Objednal jsem si při příjezdu raději buzení z recepce. A to jsem ještě nevěděl, co mě čeká.“ Usměje se na mě a natáhne se pro sluchátko.
Teď už vstát musíme. Jdeme spolu do sprchy a jako doznívání krásného milování se navzájem umýváme. Z koupelny už jdeme každý sám do svého pokoje. Rychle balím těch pár věcí, o kterých jsem si včera myslela, že je budu potřebovat na noc. Všechny byly vlastně zbytečné. Oblékám se do cestovních šatů a snažím se trochu upravit obličej. Moc se to nedaří. V mém věku už žádný korektor nezakryje stopy probdělé noci. Udělám, co se dá.
Je 4,25 a na půl je objednané taxi. Drkotám s kufrem do společné chodbičky. Otevírají se i protější dveře a tmu rozeženou první paprsky slunce. V jejich záři se koupe můj nádherný milenec. Už je to zase ten elegantní mladý muž ze včerejší zahrady. V béžových kalhotách, světle modré košili a tmavě modrém blejzru. V černých vlasech má sluneční brýle a v šedomodrých očích únavu a smutek, který
vzniká po nádherném milování. I já ho cítím. Je těžký k neunesení.Než otevřeme dveře apartmánu,dlouze a něžně se líbáme. Oba pak vydechneme “děkuji“ téměř současně.

Na letiště jedeme stejným taxíkem a celou cestu se držíme za ruce. Mlčíme. Až v letištní hale mi řekne, že se vrací do Norska, kde žije se svou rodinou. Do Česka jezdí za rodiči jednou, dvakrát do roka.

„Až zase přijedu příště, mohl bych ti zavolat? Je mi jedno, kam za tebou budu muset jet, ale rád bych tě zase viděl.“
Dávám mu svoje číslo. Od odbavovací přepážky na mě volají přátelé, se kterými jedu na dovolenou. Už ho nesmím ani políbit. Naposledy se naše ruce setkají na troleji kufru, který mi podává. Ještě jeden šedomodrý pohled.
A pak je pryč.