Aquapark

Za horkých letních dnů většina lidí vyráží na plovárny, ke hrazdám, do aquaparků, zkrátka k vodě se trochu osvěžit. Všichni ale samozřejmě vědí, že krom drobného občerstvení, krátkodobých vítězství nad úmorným vedrem u vody a krapet té sportovní zábavy, je to i skvělá příležitost jak se blýsknou před ostatními lidmi. Slečny se ukázale opalují na lehátkách a pánové zase zatínají svaly (pokud nějaké mají) při každé příležitosti. Všichni samozřejmě nosí sluneční brýle, aby zakryly zvídavé pohledy, ačkoli je obecně známo, že zájem je vždycky přítomný. Tenhle status quo však všem vyhovuje a jen občas ho někdo prolomí ve svůj prospěch nebo naopak.

Radek a jeho parta kamarádů však tohle moc neřešili. Samozřejmě se každý rád podívá a tiše obdivuje, to je ale tak všechno. Po dlouhé době se zase všichni sešli naživo z různých koutků Prahy i republiky, aby si zase zašli do aquaparku jako za starých časů, kdy byli všichni na vysoké škole. Tahle tradice si zkrátka žádala o obnovu. Všichni už si našli partnerky, takže se původní počet značně rozrostl a dlouhodobá známost mezi sebou navozovala příjemně uvolněnou atmosféru.

Radek akorát přijel autobusem před aquapark, kde na něho všichni čekali. Přijel společně se svoji přítelkyní Luckou, která moc nedávala najevo známky nadšení z nadcházejícího odpoledne plného dovádění ve vodě.

„No ty vole, konečně jste tady.“ řekl Marek.

„Sorráč, bus měl zpoždění, znáš to.“

Po přívítání jsme se přesunuli k recepci a objednávali lístky. Sice parta kamarádů byla ucelená, ale i tam panovalo jiskření. Radkovi se strašně líbila Markova přítelkyně Adriana. Byla to vysoká, štíhlá černovláska, která se nebála provokovat svojí ženskostí a nádhernýma křívkama. Věděla to. Věděla, že přitahuje pohledy chlapů a často si to užívala tím, že jim nenápadně vracela pohledy. Radek měl pro ni slabost od první chvíle, co se přidala do jejich party, ale držel si odstup, protože respektoval její vztah s Markem. A taky byl už zadaný. Ačkoli je třeba podotknout, že po sobě pokukovali celkem často a když se spolu dali do řeči, byly z toho většinou dlouhé debaty. Celkem si sedli. Ale tyhle myšlenky se Radek snažil radši zapudit.

Jak čekali ve frontě, Lucka nepřítomně furt někomu psala na mobilu a občas se uchychtla. Radka to celkem vytáčelo, protože se konečně viděl s ostatními a ona pořád čumí do mobilu. Už si ale zvykl a neřešil to. Uklidňoval se však tím, že by asi nebyla ráda, kdyby věděla, čemu se zrovna věnuje teď on. Jak tak stál za Adry, tak se přistihl, jak kouká na její nádherně dlouhé a vypracované nohy a zadek. Opisoval pohledem její křivky až se zarazil, protože se přistihl, jak ji kouká do výstříhu… pohledy se střetli a on rychle uhnul.

Ona se mu podívala do očí, s šibalským úsměvem. Moc dobře věděla. Tok myšlenek přerušil její medový hlas.

„Hele, nebude vám vadit, když nás přemístí do smíšených šaten? Ty oddělený už jsou prý už plný.“

„Je mi to fuk“ odsekla Lucka a dál zběsile psala něco do mobilu.

„Jestli jste s tím ok vy…“

„Já určitě…“ sekla Adriana pohledem po Radkovi a koutkem úst naznačila úsměv.

Radek cítil šimrání v břiše. Nesnášel, když tohle dělala, protože ho tím záměrně provokovala. Oba měli takový zvláštní vztah, ve kterém se popotahovali, říkali si dvojsmysly a u toho se na sebe šibalsky usmívali. Co nejvíc nenápadně, nechtěli přeci, aby se jejich partneři cítili nepříjemně. Oba byli ale připravení v nejhorším vše zahrát do outu nějkým vtipem. To vždycky zabralo.

Po rozdání lísků všichni prošli turniketem do šaten, která připomínala průchozí halu na stadionech před zápasem. Skoro hlava na hlavě. Řadu šatních skříněk oddělovaly převlékací kóje, ve kterých kolovalo velké množství lidí.

„Ty vole, ta kráva nám dala klíčky od skříněk každému jinam“ zahlásila Lucka, když si všimla našich čísel.

„Tak nemohla to vědět, stejně je tu moc lidí, takže by to ani nešlo.“ řekl trochu přiotráveně Radek.

„Jasně, ty aby ses jí nezastal, stojíš ty vůbec někdy na mojí straně?“

„A co s tím jako máme dělat? Stejně pak budeme všichni v bazénu společně, ne? To jako nevydržíš pár minut?“

Tady už začali všichni cítit napětí, a rozhodně ne to příjemné. Začali brát zpátečku a pomalu se rozcházet se slovy, že se teda sejdeme v areálu, třeba za 30 minut. Radek na ně smířlivě kývnul, sám by se rád někam vypařil.

„Hele, no stress, prostě se za 30 minut najdeme v areálu. Budeme tu celý den, takže to se ztratí“ řekl co nejklidnějším tónem Radek.

„No, ty aby ses zas nepředvedl s tou svojí povahou, děláš ze mě jenom hysterku. Dej sem ten klíč. Doufám, že to mám až na druhý straně areálu, ty vole…“ Vytrhla Radkovi jeden klíč z ruky a odešla nejbližší uličkou i s věcma. Mobil stále v ruce.

„Takže zhruba za 30 minut“ a mávl na ostatní.

Dorazil ke své skříňce, která, pravda, byla o něco dál, než si myslel. Lucka mu dost zkazila náladu, takle vyvádí vždycky když se jí něco nelíbí, ale na to si už celkem zvykl. Snažil se věci moc neřešit, poslední dobou to mezi nimi skřípalo.

Sebral věci a šel pomalu k převlíkacím kójím. Po cestě míjel uřvaná děcka, otylé taťky a zmatené důchodce. V tom se před ním zjevila Adriana, oba rádi, že se v tom zmatku našli aspoň oni. Radek měl co dělat, aby na ni moc nezíral. Měla nádherné dvojdílné plavky, které ještě více podtrhovaly její křivky, hlavně obrovská prsa a vypracovaný zadek.

„Nečum tak, ještě se tu ztrapníš“ a střihla rychlým pohledem Radkovi do rozkroku a usmála se tím nejzářivějším úsměvem.

Už jen tohle mu hodně vylepšilo náladu.

„Já nevím, kdo po mě tak laškovně háže úsměvy“ vrátil jí to s ještě šibalštějším úšklebkem.

„Hele, všimla jsme si… jste s Luckou ok? Už ani nevím, kdy jsem vás viděla se smát.“

„To neřeš, snad jenom taková vlna. Ale sere mě to. Obzvlášť když se vidíme po takové době.“

„To bude zas dobrý, my s Markem občas taky nejsme na stejné lodi. Ale tak co, život jde dál, ne?“

„Přesně, nesmí se to tolik hrotit.“

„Asi tak, jinak by si jeden prostřelil hlavu“ a zasmála se zase tím medovým smíchem.

Chvíli hledali volnou kabinku, ale našli jenom jednu. Ani jednomu z nich nevadilo, že tam budou oba, i když se na sebe nejdříve podívali, jak ten druhý bude reagovat. Začali se převlíkat zády k sobě, aby se zbytečně neznervóznovali. Radek ještě převlečený nebyl, za to Adriana už ano, jen si šla pro ručník a opalovák. Jak se Radek převlékal, tak najednou zjistil, jak na nej Adry kouká. Trochu znervózněl, ale pokračoval dál. Přišla k němu o něco blíž.

„Nechceš pomoct?“

„Myslím, že převlíct se ještě dokážu“ a nervózně se uchechtl.

„…myslela jsem s něčím jiným“ a podívala se na rostoucí bouli v jeho rozkroku.

„…Já nevím, jestli je to… jsi s Markem, nechci dělat problémy. A mám Lucku…“

„co třeba… kdyby tohle zůstalo jen mezi náma. Stejně nás nikdo nevidí.“

Tahle slova zažehla oheň v obou dvou. Srdce jim začalo bušit rychleji a oboum došlo, že to chtějí udělat. Okolní hluk lidí jim ale připomínal, že na to nemají moc času.

Radek přitiskl Adry ke stěně kabinky, chvilku se na ni ještě díval a ujišťoval se, jestli se to opravdu děje a jaká je její reakce. Kdyby to byl další z jejích žertíků, dost by to bolelo. Ona mu však oplatila toužebný pohled a dlaní stiskla jeho rozkrok. Rty a jazyky se spojily a Radkova ruka ukamžitě hladila Adrianin krk a prsa. Ona mezitím zručně sundala jeho trencle a masírovala mu už dost prokrvené mužství. Chytil ji za boky a tiskl k sobě, zatímco líbal její krk a nasával ženskou vůni.

Ona mu pak položila ruku na hruď a odstrčila ho od sebe. Radek ztuhl a s trochu vytřeštěným výrazem se podíval na Adrianu. Ta se usmála ještě víc a stáhla si vlasy gumičkou. V tu chvíli věděl co přijde a samým vzrušením se mu rozřásly nohy. Adry ho nenechala dlouho čekat a vzala si jeho tvrdý úd do pusy. Radek vydechl vzrušením a byl vděčný za to, že okolní šum tyhle zvuky dobře maskoval. Dráždila ho jazykem kmitavými pohyby a druhou rukou přejížděla po břišních svalech, až pomalu sjížděla dolů k jeho údu a rytmicky ho masírovala rukou.

Radek nemohl odtrhnout oči z pohybů její hlavy.

*Tohle dlouho nevydržím.*

Pohladil ji vlasy se záměrem zastavení těch proudů slasti. Pak se ozvaly vnitřní pudy a oheň v něm ještě zesílil. Vzal ji za cop a mírně ji ještě přitlačil k sobě. Adriana toužebně a souhlasně zamručela. Opět byl vděčný za všeobecný hluk. Cítil, jak mu slast a chtíč vaří krev a jak šimrání v podbřišku pomalu, ale jistě sílí.

*Ne. Tak takhle ne. Nechci aby to jen tak skončilo.*

Tentokrát razantněji naznačil zatažením za cop od sebe. Jejich pohledy se střetly a Radek rychle naznačil, ať si sedne na odkládací lavičku. Zmatený pohled Adriany nejprve hledal, co má v úmyslu, ale rázem pochopila. Radek si klekl vedle ni a k překvapení Adriany vzal její stehna, obmotal si je kolem širokých ramenou, a jeho hlava se ztrácela v ženském klíně. Ona ho instinktivně přitiskla ještě více k sobě. Cítila jeho dech a jazyk, jak pomalu proniká do ní a kolem ní. Prudce vydechla, jak vlna rozkoše rozříštila jakoukoli myšlenku na to kde zrovna jsou. Rychle si zakryla pusu. I ona byla vděčná za všeobecný hluk.

Radek přejížděl špičkou přes klitoris a občas celým jazykem mělce pronikl i do ní. U toho přejížděl prsty po prsech, kolem bradavek, za které občas zavadil a jemně zaškubal. Cítil, jak si Adriana prohýbá, těžce oddechuje a snaží se nevydat ani jednu hlásku. Líbilo se mu ji takhle trápit. Občas zrychlil tempo, pak zas zpomalil, a po chvíli do ni pronikl i třemi prsty. V kombinaci hlazení, tahání, pronikání a dráždění Adriana zas ztrácela ponětí o tom, kde jsou. Radek slyšel, jak oddychuje rychleji, dokonce i krátce zaslechl své jméno. Cítil, že i ona už ho lehce odtahuje, ale to ho ještě více vybudilo k tomu, aby pokračoval a ještě trochu zrychlil. Adriana za doprovodu stupňovitého oddychování prudce zaklonila hlavu v tichém výkřiku, jak ji obejmul kolem stehen a ještě více se na ni natiskl.

*To máš za všechny ty provokativní pohledy.* Uchechtl se v duchu.

S Adrianou cloumaly peřeje touhy, vášně, vzrušení a chtíče. I ona se nechtěla jen tak dát, ale nedokázala se vymanit z tak nevýhodné pozice a Radkova železného sevření. Cítila napětí, které gradovalo v nevyhnutelné vyvrcholení. Opakovala jeho jméno, nehty se mu zarývala do zad, škrábala ho přes krk až k temeni hlavy a za vlasy ho ještě více tiskla k sobě. V přidušeném táhlém výkřiku se svíjela s jeho hlavou v klíně. Jakmile ji ustupující vlny trochu umožnily jasněji přemýšlet odtrhla Radkovu hlavu od sebe. Viděla, že se na ni šibalsky usmívá s trochu triumfálním výrazem. Tohle mu jen tak nedaruje.

Vstala a vzala ho za úd s tím, že mu to vrátí. To ji ale Radek přitiskl na stěnu a za boky ji otočil zady k sobě. Okamžitě poznala, co má v úmyslu a ochotně mu šla naproti. V momentě, kdy do ni pronikl se oba na sebe podívali a usmáli se ve slastné extázi. Radek tiskl Adrianu na stěnu a přirážel, zatímco ji ze zadu držel za prsa. Pak na okamžik oba ztuhli. Hned za dveřma kabinky slyšeli dva procházející lidi.

„Já ti říkala, že tu krávu zabiju. Takhle se tu budeme hledat půl dne.“

„Neboj Lucko, za chvilku je najdeme. Podle mě na nás čekají někde u bufetu uvnitř.“

„No jasně, přesně tohleto jsem nechtěla. Zasranej akváč.“

„Ježiiiiš, v klidu, ne?“

„Tohle mi řekneš ještě jednou…“

Lucka s kamarádem se zastavili hned před kabinkou a dál pokračovali v rozhovoru.

„Seš jako Radek, ten taky je furt samý ‚to se vyřeší‘ a ‚není kam spěchat‘, pěkně mě serete oba.“

Otočili se na sebe v očekávání, co teď. Radek na Adrianu vyplázl jazyk a udělal obličej blázna, Adriana se lehce usmála. Její úsměv se však vytratil v momentě, kdy Radek opět začal přirážet. Ona mu vzrušeným výrazem naznačila, ať jsou hlavně potichu, načež Radek o něco zrychlil tempo. Opět s triumfálním výrazem.

„Hele, mám nápad, jdem do bufetu a já tě pozvu třeba na něco k obědu. Uvidíš, jak se ti udělá líp. Bude to ještě super den.“

„Ok. Asi jo, jen si dojdu pro něco do skříňky.“

Klika zalomcovala těsně před Adrianinou hlavou. Radka to nějak nevyrušovalo v činnosti. Ačkoli adrenalin s ním dost lomcoval.

„Kurva, kdyby tu aspoň nebylo tak zasraně přeplněno. Nesnáším lidi.“

A oba slyšeli, jak se oba odebrali o kus dál, až úplně odešli. Adriana sekla po Radkovi pohledem se širokým úsměvem.

„Ty seš ale perverzák!“ zašeptala mu do ucha.

„Žijem jenom jednou, ne?“ podíval se na ni nevinným pohledem.

„Tohle ti vrátím…“ řekla svůdným a zlověstným polohlasem.

V tu chvíli ho přitlačila k lavičce, až si sednul. Roztáhla mu nohy a jakékoli známky odporu okamžitě utnula rázným odražením ruky. Klekla si mu mezi nohy a svými velkými prsy vzala jeho úd a začala ho masírovat. Věděla, že Radek často kouká na její prsa, tak ať si to teď vyžere. Radek z ní nemohl spustit oči. Dívala se mu vzpříma do očí a dráždila ho tempem, který nemohl dlouho ustát. Jejich pohledy se střetly a oplacely si úsměvy. Adriana cítila, jak Radkův úd je čím dál napjatější a věděla, že to dlouho nevydrží. *No, co*. Úsmála se, přestala, vzala ho do ruky, podívala se mu zpříma do očí, pokračovala v tempu, otevřela pusu a vyplázla jazyk.

Tohle bylo už na Radka příliš. Takový orgasmus ještě snad nikdy nezažil. Adriana cítila, jak sebou jeho úd pod takovým tlakem zběsile škube v její ruce. Proudy a dlouhé provazce spermatu stříkaly na její jazyk, obličej, vlasy, prsa a zbytek odkapával dolů na stehna. Radek se celý chvěl a držel se, aby neřval rozkoší. Neustále výstřiky musela Adriana alespoň z části omezit tak, že si ho vzala do pusy, ve které ještě cítila doznívající silné vlny vyvrcholení.

Jakmile vše skončilo, Radkovi se tenhle pohled vpálil do paměti. Nikdy na to nezapomene. Adriana před ním klečela v celé své kráse, s úsměvem od ucha k uchu, se zbytky jeho samotného na obličeji i celém jejím těle.

„To máš za to, žes celou dobu nic neřekl. Trdlo.“ A uchychtla se.

„Jo, jsem vážně blbec.“

———

„No sláva, konečně tu jsme všichni! Už jsem myslel, že se nepotkáme. Kde jste byli sakra?“

Radek se podíval letmo na Adrianu a pak ukázal směrem za sebe.

„Ten areál je fakt velkej, bloudil jsem, narazil na Adry a pak jsme vás chvilku hledali, protože tady jste nebyli.“

V tu ránu mu došlo spoustu děr v jeho příběhu a modlil se aby to vyšlo. Adriana po něm sekla pohledem typu „*Ta krev se ti asi ještě nevrátila do mozku, debile*“*.* Oboum se však pak ulevilo.

„Já ti říkal, že tu máme počkat a radši si něco dát, ale ne, tys je chtěla jít hladat.“ zahlásil vyčítavě Marek.

„Se neposer, ty vole.“

Radek se usmál, zachovat chladnou hlavu se občas vyplácí.