Vědma

Padli vedle sebe celí udýchaní, nebo alespoň on ano. Ona tiše koukala do stropu s nepřítomným, lehce znuděným výrazem. Podívala se na něj, donutila se k lehkému úsměvu.

”To bylo pěkný.”

”Hmmm.”

„Nebo ne snad?“

„Jo jo, užil jsem si to.“

„Jo? Tak jo.“

Oba si natáhli zpátky pyžamo a uvelebili se v peřinách. Následovalo nemastné neslané popřání na dobrou noc a zhaslo se světlo. Martin už z toho začínal být zoufalý. Byl s Viky už 5 let a tohle byl první sex za poslední dva měsíce. Nikdo nic explicitně neříkal, ale v ovzduší bylo cítit nápětí a zklamání. Už to nebylo tak divoké, jako když ještě chodili na vysokou. Spontánní milování v zastaveném výtahu na kolejích, rychlovka v lese při procházce nebo sex o půlnoci o Silvestru. Viky to určitě taky musela cítit, že to už zkrátka není ono, že je to prostě nuda. Nedávala ale na sobě nic znát. I přesto to Martina tížilo, měl Viky moc rád a nechtěl, aby oba upadli do stereotypu. Navíc sex měl moc rád a nechtěl, aby z tak božského aktu vyprchala veškerá šťáva. Je to jeho vina? Nebo ho už tolik Viky nepřitahuje? Nebo má někoho jiného a jí to s ním už nebaví? *Stop, takhle nesmíš přemýšlet.* Usínalo se mu sice těžce, ale i přesto ho nakonec přemohl sladké spánek.

————

Ráno se probudil do práce o něco později. Viky už tam dávno nebyla, protože nastupovala na ranní směnu velmi brzy. Pachuť včerejších myšlenek mu ještě pár minut otravovala mysl, ale nakonec i tyto zbytky postupně setřásl. Udělal si snídani, kopnul do sebe rychlé espresso z kávovaru a vyrazil vstříc novém dni.

Kolem oběda se v kantýně potkal se svým kolegou a kamarádem, číšila z něj pozitivní energie jako ještě nikdy.

„Kámo, tomu nebudeš věřit. Narazil jsem na skvělou babu, ta je jak dynamit!“

Martin ani nestačil pozdravit a už měl před sebou display mobilu svého kolegy s blonďatou slečnou ve večerní košilce s podvazky. Vypadala jako mladá a vitální dívka s vyzývavým úsměvem na rtech. V tom se ale Martin zarazil.

„Počkej, ale vždyť je to Kája. Jste spolu už jak dlouho, asi 7 let?“

„Jo, tak nějak to bude, že je to super!“

„Jsem myslel, že to bylo mezi váma takové prapodivné a pak, že jste to ukončili.“

„To byl jen takový škraloup, ale teď jako kdybych zažíval úplně něco nového.“

„Teď ti asi úplně nerozumím.“

Kolega si k Martinovi přisednul a pustil se do jídla. Do místní kantýny chodili všichni zaměstnanci z firmy, která sídlila naproti. Už kolem půl jedenácté to tady začalo žít, protože proč si neprodloužit pauzu na oběd tlacháním s kolegy u kafe. Stejně pak v kanclech nikdo nebyl. Martin na kolegově výrazu spatřil něco, čeho si doposud vůbec nevšiml.

„Ty vole, Ondro, to je snad šedivý vous, který vidím na tvé bradce? Začíná z tebe růst pěkně urostlý kmet!“ a plácl ho po rameni. Ondra se na něj s poloplnou pusou podíval a spiklenecky se zašklebil.

„Ale vůbec se tak necítím. Je mi jako kdyby mi bylo zase 18. Věk je jenom číslo, ale máš pravdu, ten čas teče jak svině. Netušil jsem, že budu mít první šediny už ve 30. Co ty? Už tě taky bolí záda a máš problémy se zažíváním, starče?“ a vrátil Martinovi smířlivě stařecké poplácání po ramenou.

„Co že jsi tak v ráži?“

„No ty vole, to ti musím říct.“ Položil lžíci od polívky tak rychle, až ji kus vystříklo na ubrus stolu. Trochu se nahnul k Martinovi, jako kdyby mu chtěl svěřit velké tajemství a polohlasem začal vyprávět. „Včera, jsme s Kájou měli už asi čtvrtý večer, který jsme si užili na maximum. Já nevím co se děje, ale ty kráso… byli jsme jak divocí kojoti! Ty kdybys slyšel jak u toho řvala… a já teda taky. Nevím čím, to je, ale asi jsme chytili druhou mízu, nebo jak se to říká.“

„Tu prý chytají ženy kolem 40, ne takové mladice. Navíc s chlapama to pak jde vždycky z kopce.“

„Hele nevim, prostě to tak najednou je. Co ty a Viky, máte to taky tak živé?“

Martina trochu píchlo u srdce, jak to slyšel, protože mu bleskově proběhla vzpomínka na včerejší večer.

„No, je to takový dost vlažný, řekl bych.“

„Jak jako? Jakože nic?!“

„Ne to ne, ale je to takový… Prostě nic moc.“

„A vy se teď nějak hádáte, nebo si zas něco posral? Bylo by ti to podobné.“ a přátelsky Martina popíchl vidličkou.

„Ani ne, prostě se to nějak vytrácí. Už na sebe nemáme tolik času, ani náladu, prostě to tak bledne. Trochu mě to sere, nevím co s tím.“

„Zkoušeli jste párovou terapii? Ta by mohla pomoct.“

„Chodit ke cvokaři kvůli tomuhle? A příště tam půjdu s čím? Že neumím mluvit se ženskejma?“

„No no… uklidni se, já to myslel v dobrém. Koukám, že tě to fakt sere.“

„Jo, nevím co s tím. Už je to dlouho. Mám pocit, že to jde pomalu do hajzlu. Nechci ji ztratit. Jenom nevím, co mám dělat.“

Ondra na Martina chvilku koukal a pak se k němu přihnul ještě blíže, jako kdyby mu chtěl svěřit to největší tajemství.

„Známe se už od vejšky. Hodně jsi mi tehdy pomáhal, tak teď pomůžu já tobě. Ale slib mi jednu jedinou věc. Možná dvě. Ta první je, že se nebudeš smát.“

Martinův zkroušený výraz přešel plynule do zmateného. Koukal na Ondru s výrazem tiché otázky.

„No počkej, až to uslyšíš. Teď ta druhá věc. A vážně, nesmíš se smát ty vole, protože to asi fakt funguje. Prostě od té doby to bylo super. S Kájou jsme měli taky takové období. Bylo to celkem dost tichá, líná a skoro úplně asexuální kapitola v našem vztahu. Už jsem si začal myslet, že mě podvádí, dokonce i já sám jsem začal uvažovat o někom jiném. Ale pak jsme narazili na jednu… paní. Představila se nám jako médium a vědma, která dokáže pracovat s energiema.

Výraz tiché otázky u Martina plynule přešel do posměšného úšklebku. Ondra okamžitě zasáhl.

„Hele, já na tyhle kraviny taky moc nevěřil, ale nevím jak to dělá. Od té doby je to zkrátka…lepší. Ba co, skvělé! Každého si nás vzala samotného bokem. Kája říkala, že ji dala jenom uvolňující masáž a okolo byly nějaké zapálené bylinky. Celkem jsem na to koukal, protože já nic takového neměl. Bohužel jsem dal ale závazný slib, že to nebudu pouštět dál. Vypadalo to, jako kdyby vyvolávala nějaké duchy, nebo jestli dělá nějaké posrané voodoo, já fakt nevim… co bylo ale zvláštní, nic za to nechtěla. Teda aspoň u mě, Káje naúčtovala 800 za masáž a nějaké čaje. Já ale nic. Dál ti říct nemůžu. Nejsem pověrčivý, ale dost to na mě zapůsobilo.

Oba dva tam ještě chvilku seděli a pak napjaté ticho prorazil Martin.

„Takže ty už jsi nám začal i bláznit. Pověry? Nechceš mi tady ještě zaťukat na dřevo nebo se třikrát otočit a plivnout?

„No jo, náš cynik promluvil. Nalož s tím jak chceš. Já jsem spoko. A jdeme už. Minule mi šéfová strhla moje vysedávání z platu. Prej to už víc kontrolujou“.

Kývli na sebe, že by bylo dobré vyrazit. Martin se stále pochechtával nad tím, že Ondra šel za nějakou vědmou a dělali tam bůhví jaké reiki nebo si mávali šátkama před ksichtem. Věřil na sílu sugesce, ale že by to mělo až takový vliv… jak vstávali, Martin si všiml, jak Ondra při vstávání od stolu trochu zpomalil a chytil se za záda. Ve světle poledního slunce mu jeho silueta opravdu připomínala muže spíše kolem 50 než 30. Holt všichni stárneme. Zasunul židli, zaplatil za jídlo a vrátil se do kanclu.

————

Odpoledne ubíhalo dost pomalu a Martinovi se v hlavě usazovala myšlenka na tu vědmu. Přiznával, že už je zoufalý. Nechce, aby ten vztah dále stagnoval. Měl Viky moc rád a udělal by pro ni cokoli. *Blbej Ondra, teď se ho musíš zeptat, kde ta vědma je. Pak ti to vmete do ksichtu ještě.* *Stejně mě to bude stát jenom prachy. Vlastně ne, nebude. Ale čas určitě.* Po debatě s Ondrou, který mu nakonec s rošťáckým úsměvem dal adresu se přistihl, jak se už nemůže dočkat. Nechtěl to před nikým přiznat, ale byl hodně zvědavý, co se tam bude dít.

Na kancelářských hodinách konečně ručičky ukazovaly pět hodin. Martin ukončil práci a vyrazil do zapadlé uličky poblíž centra. Prošel podchodem, který vypadal, že se o něj už dlouhé dekády nikdo nestaral. Pak na konci dvora viděl malé dveře ověnčené různými látkami s mandalami a hořícími kadidly. *Jestli tohle není ono, tak jsem indickej bůh. Tak teda ‚háre krišna‘ a jdeme na to.* S lehce skeptickým výrazem vstoupil dovnitř. Do nosu ho okamžitě udeřila vůně nějrůznějších bylin, čajů, tabáku a vonných tyčinek. Všude bylo výrazné šero, které tvořily koberce a baldachýny na stěnách.

„Vím kdo jste a proč jste sem přišel“ ozvalo se z přítmí.

Martin s sebou trhl. Snažil se zjistit odkud hlas přichází. To ale nemělo dlouhé trvání. Ze závojů k němu přišla nádherná slečna, ze které zářila pozitivita, klid a dobrý úmysl. Byl velice překvapený, spíše čekal nějakou stařenu. Rychle se dal dokupy a snažil se nedávat své překvapení najevo.

„Do-dobrý den, přišel jsem na doporučení. Chtěl bych vyřešit jeden problém.“

Vědma k němu přišla až skoro na blízkost jednoho kroku a pohledla mu zpříma do očí. Měla nádherné výrazné zelené oči. Takové u černovlasých dívek ještě nikdy neviděl. Na Martina pak spustila velmi klidným, podmanivým a téměř smyslným hlasem.

„Vím, proč jste tady. Zrovna vy jste jak otevřená kniha“

*Ten blbec Ondra ji určitě dal vědět dopředu. Tohle si s ním ještě vyřídím.*

*„*Dokážu vám pomoci, ale musím vás varovat. Jsou jisté věci, které je třeba respektovat a zákony, které je třeba dodržet.“

„Jak to myslíte?“

„Vy, kteří se věnujete zejména světským záležitostem, jste tak krátkozrací a bezvěrní. Dokážu vám pomoci skrze propojení s jednou mocnou silou z panteonu mojí víry. Všechno má ale svou cenu.“

*Martine, super, seš pašák. Zašel jsi do nějakého orákula, kde tě teď podříznou a obětujou.*

*„*J-já klidně zaplatím, to není problém. Jen si řekněte, jestli kartou nebo hotově.“

Ona se na něj s lehkým úsměvem podívala a zakroutila hlavou.

„Jak jsem říkala, světské záležitosti nadevše. Posaďte se a vyslechněte si aspoň tohle. Dle starých tradic byl bůh, kterému jsem zasvětila toto místo, uctíván v mnoha domácnostech po celém Východě. Zajišťoval plodnost, spokojenost v manželství a životní vitalitu mužů. Mnozí si to vykládají za požehnání a dary. On je ale pouze prostředníkem. Tak jako energie vzniká, musí někde jinde i zanikat. Nejde jen brát, musí se i vrátit.“

*Ona určitě chce, abych něco obětovat. No, dovyslechnu si to a pak půjdu. Tohle je směšné.*

Ačkoli Martin zachovával stále spíše skeptický postoj, naslouchal vědmě čím dál tím více. Vyprávěla mu o starých legendách svého náboženství, o darech, které lidé přijali od bohů a co jim za to na oplátku nabízeli oni. Martinem po celou dobu plýživě pronikala vůně kadidel a výrazných vůní, které působily až omamným účinkem. Po delším rozhovoru si k němu vědma přisedla o něco blíže.

„Jste sympatický muž a já ráda zprostředkuji komunikaci vaší duše s božskou esencí. Na světě je mnoho utrpení, ráda pomáhám vnést více života mezi obyčejné lidi. Pouze ale za předpokladu, že s tím budete souhlasit.“

Vzala ho jemně za dlaň a očekávala jeho odpověď.

„Chci více života, vášně a lásky do mého vztahu s Viky. Velmi si to přeju.“

„Hmmm, to postačí. Poslední věc, musíte slíbit, že nikomu neřeknete, co se tady stalo.“

„Slibuji.“

„Pokud tento slib porušíte, vše bude působit opačně.“

„Co bude fungovat?“

Vědma vzala jeho ruku a po jeho dlani udělala lehký a rychlý pohyb. Z Martinovi dlaně vystříkla strůžka krve.

*Cože?! Ona… mě opravdu… řízla!!!*

I přes Martinovo znepokojení nedal na sobě nic vědět. Jako kdyby čas strávený s vědmou otupoval jeho skepticismus a uváděl ho do stavu blaženého klidu. Do dlaně od krve mu vložila kámen, který vypadal jak obsidián, ale uvnitř měl jakési fialové jádro. Pak sebou trhla a začala recitovat cosi, co nepatřilo snad do žádného z živých jazyků na světě. Martin cítil jak se v něm mísí zděšení a klid zároveň. V dlani cítil narůstající teplo, jako kdyby držel horkou trubku od topení. Trubka se však začala brzy připománat rozžhavený uhlík a Martin sebou už začal cukat, ale nedokázal dlaň ze sevření vědmi vytrhnout. Pálení přecházelo v bolest až najednou vše ustalo, jako kdyby náhle vypadl proud. Vědma otevřela oči, duhovky měla fialové.

„Nyní jste jeho vazalem. Jeho dary vás ohromí. Vše má ale svoji cenu. Nezapomeňte na svůj slib.“

————

Martin byl na cestě domů celý zmatený a trochu i na sebe naštvaný.

*Pitomče, co sis myslel? Tohle bylo fakt divný představení a ještě to, jak mě řízla! Co řeknu doma? Tohle nemůžu nikomu říct.*

*Slíbil jsem to.*

Martin přišel domů celý udýchaný a zpocený. Doma ještě nikdo nebyl, protože Viky byla na víně s kamarádkama. Necítil se úplně dobře. Šel si okamžitě dát sprchu, protože zjistil, že má úplně propocené triko. Ve sprše se mu udělalo mnohem lépe. Cítil, jak proud horké vody očišťuje jeho tělo a příjemné teplo proniká skrz něj. Tak jako před chvilkou vypadal na umření, cítil jakousi narůstající sílu v něm. Pak si vzpomněl na Viky a pocítil neuvěřitelnou touhu se ji zmocnit. Až ho to zaskočilo. Tohle dlouho necítil. Rozhodně ne v takovém množství. Najednou uslyšel jak klapl zámek.

„Ahoj zlato, už jsem doma. Trochu se to protáhlo, ale bylo moc fajn se s nima zase vidět. Kde jsi?“

„Jsem ve sprše, hned jsem u tebe.“

Jen co se dal Martin trochu do kupy, přišel za Viky a objal ji. Vyměnili si pár slov, dali si lehkou večeři a pak mu vyprávěla co všechno slyšela. Martin ji poslouchal, ale pak se přistihl, že tomu co říká, nevěnuje pramalou pozornost. Pozoroval ji, jako kdyby byl hladový vlk. Drobná hnědovlasá postava s kypřejšími tvary, velkými prsy a boky. Každá její hláska mu pronikala do hlavy a pomalu ho očarovávala. To jak se smála, když převypravovala nejnovější drby od svých kamarádek, ho úplně vykolejilo. Koukal na Viky jako na bohyni. Cítil napětí a rostoucí potřebu z ní servat všechno, co měla na sobě a vzít si ji na místě hned teď.

„Martine, posloucháš mě vůbec?“

Martin se násilím probral z necudných myšlenek, jako kdyby ho zrovna vytáhli z ledové vody.

„Jistě, jen jsem koukal… že ti to moc sluší dneska.“

Viky se na něj mile usmála a poděkovala, pak pokračovala dál ve vyprávění. Martin opět nemohl odolat tomu, jak na něj působí její ženskost. To byl dříve opravdu tak slepý? Teď ho přívaly náruživosti a chtíče doslova ochromovaly, nebyl schopný se soustředit ani na jedno slovo co mu říká. *Co to se mnou je?* Pak ji najednou přerušil slovy:

„Viky, mám pro tebe překvapení. Jdi do sprchy a pak uvidíš, co jsem pro tebe připravil.“

Byla udivená, ale podle toho, jak na ni koukal ji neušlo, že to bude mít co dočinění se včerejškem. Třeba by to rád napravil. Zvedla se, věnovala mu letmý pohled a odešla do koupelny. I ona sama cítila, že to v jejich vztahu není to, co bývalo. Cenila si však veškere iniciativy, kterou Martin udělal, protože ji bylo poslední dobou čím dál tím méně. V žádném případě se necítila tak, že by chtěl pověsit sexuální život na hřebík, takže byla ráda za každou příležitost, kterou ji Martin nabídl. Neměla velká očekávání, ale člověk nikdy neví.

Jakmile vyšla z koupelny v lehkém saténovém županu rozhlížela se kolem. Svíčky lemovaly stěnu a naváděly ji do ložnice. *To je celkem romantické, dobrá práce, Martine. Jen tak dál.* Pokračovala po trase tvořené plameny a sama pocítila, jak i jeden plamínek touhy v ní pomalu hoří. Přišla do ložnice s tím, že očekává Martina rozvaleného a připraveného, ale ten nikde. Než stačila místnost více prozkoumat, dvě ruce ji nežně objaly ze zadu. Mírné zmatení vystřídal úsměv.

„Tak tady tě mám.“

Martin se k ni přivinul zezadu a objímal ji svými velkými pažemi. Hladil ji boky a rukama pomalu pokračoval až k jejím prsům. Viky trachu zaklonila hlavu a položila si ji na Martinovo rameno a oddávala se něžným dotekům. Martinovy ruce opisovaly křivky jejího těla, líbal ji krk a občas rty vzal její ušní lalůček. Dýchala z hluboka a prociťovala každý jeho pohyb.

„Ty seš úplně horkej, jako kamna…“

„Za to můžeš ty.“ prohodil laškovně Martin, ačkoli si byl vědom toho, že mu je větší horko než obvykle. Ve spáncích cítil, jak mu pulzuje krev a v rozkroku se mu začala dělat boule.

Viky si toho všimla, otočila se k němu a objala ho kolem krku. Jejich jazyky se provázali ve vášnivém polibku, který Viky umocňovala tím, že se třela svým klínem o jeho naběhlý úd. Chvíli se mazlili ve stoje, až se na ni Martin zpříma podíval.

„Miluju tě.“

„Já tebe taky.“ A pohladila ho po tváři.

Martin ji lehce strčil až spadla na postel, opírala se jenom lokty a v očekávání hleděla na Martina, který před ni najednou stál úplně nahý v plné síle. On si klekl k okraji postele, vzal Viky za hýždě a přisunul si ji blíže k sobě. Ji překvapilo, kde vzal takovou sílu. Věděla co přijde, tohle už dlouho nedělal a ji se vzrušením začaly třást stehna. Rychle se ji zrychlil tep, jak Martin neprve hladil její břicho, prsa, špičkama prstů jen letmo přejížděl od jejího krku, přes bradavky a po vnitřní straně stehen. Cítila jeho dech, opravdu horký dech, který se rozléval v jejím klíně. Jejich pohledy se naposled setkaly, než značná část Martinovy hlavy zmizela v křivách jejího klína. Špička jazyka nejprve tančila kolem poštěváčku a pak obtahovala okolní stěny. Viky zaplavila neuvěřitelná slast, natáhla se na postel s roztaženýma rukama a jenom se oddávala Martinovi. Ten napodoboval pronikání do ni jazykem a zase dráždění klitorisu, pomalu navyšoval tempo. Viky vydechovala o něco rychleji, bylo to neuvěřitelné. Netušila, že by někdo dokázal proniknout do ni jazykem… tak hluboko. Jako kdyby v sobě měla svíjející se úd narážející na všechny její stěny. Takový pocit ještě nezažila. Martin zrychlil a přitlačil. Jednou rukou ji jemně tahal za prsy a bradavky, občas se natáhl a jemně ji chytil pod krkem, aby jeho ruka mohla zase opsat její hrudník a skončila na stehnech. Bylo to velmi zvláštní, tak intenzivní, ale nikoli nepříjemně. První vlna orgamsmu se pomalu blížila, vzala Martinovu hlavu a snažila se ho odtrhnout, ale ten jako kdyby byl k ní přikovaný. Směs dráždění klitorisu, neobvyklého pronikání jazykem a jistého pocitu bezmoci vyvolával čím dál tím větší napětí.

„Martine… já už…“

Slova se ji vytrácela z mysli, jak vášeň tlumila vše kolem ni a zustávala jenom slast. Martin stále držel tempo, cítila se bezmocně a odevzdaná všemu, co dělal. Napětí překročilo hranici nevyhnutelnosti, a její hladké svalstvo se začalo zběsile stahovat. Takový orgasmus dlouho nezažila, byl tak inzenzivní a mocný, že Martinovi v křeči sevřela stehny hlavu až se bála, že mu zlomí krk. Nedokázala ale přestat a ve svíjivém manickém stavu ze sebe vydala táhlý výkřik. Martin zpomaloval s kmitavými pohyby jazykem, ale stále nepřestával dráždit. Držel Viky za stehna, aby se mu ve slastných křečích nevysmekla ze železného sevření.

Jakmile vycítil její vláčnost a chvění úplně odeznělo, přitáhnul se blíže k ní, aby ji něžně políbil. Jak leželi vedle sebe, tak Viky využila situace a otočila ho prudce na záda. Líbala mu krk a postupně pokračovala přes hruď až k jeho penisu. Na chvíli se zarazila.

*To je tak vzrušený? Ještě jsem snad… připadá mi… větší?*

Masírovala ho po celé délce rukama i rty až si ho si vzala do pusy. Martin slastně vzdechl a dlaň jemně položil Viky na šijí v náznaku určování tempa. Viky se cítila zvláštně, jako kdyby všechno kolem nich mizelo v oparu a vše mizelo do zahalující mlhy. Byla jenom ona a on. Opravdu jí ten penis přišel větší, šimravě teplo se ji opět rozlévalo v podbřišku a netoužila po ničem jiném, než mít Martina v sobě. Síla chtíče diktovala co má dělat. Martinův úd s hlasitým mlasknutím opustil Vikyna ústa a ona na něj nasedla. Nedokázala potlačít hlasité zasténání. Tvrdost a délka ji vyplňovala téměř úplně celou. To se snad ještě nikdy nestalo, ale nehodlala nad tím více přemýšlet. Se zavřenýma očima začala boky pravidelně narážen na jeho penis. S každým přírazem vydala stén plný absolutní rozkoše. Martin z ní nemohl spustit oči, cítil každý její záhyb, dokonce i celou hloubku jí samotné. Vyplnil ji úplně celou. Pocit silně proudící krve v cévách jeho údu způsobil, že lehce vybroval, což byla pro něj úplně nová senzace. Viky se to evidentně líbilo, vzal ji proto ještě za boky a přírážel ve společném rytmu.

Sám byl udiven z toho, že byl velmi při síle a rozhodně nehodlal skončit. Neslyšel nic jiného než podivné hučení ve své hlavě a zběsilé sténání své ženy. Sledoval, jak se nad ním svíjí se zavřenýma očima a širokým úsměvem. Jak se její prsa pohupojí do rytmu přirážení. Čelo postele nad nimi rychle bouchalo o stěnu. Vykouzlilo mu to úsměv na rtech a přililo olej do ohně. Viky se více zaklonila, aby Martin viděl jak do ni proniká a začala se dráždit rukou. Vše nabíralo až nesmyslně zběsilé tempo, sténání Viky přecházelo v nestrukturovaný křik, jak Martinův penis vybroval o něco víc. Jakmile se blížila její další vlna orgasmu, vzal ji za obě ruce, prsty se propletly a pevně se drželi. Výbuch jejího orgamasmu způsobil, že se jí zamotala hlava a zhroutila se na Martina, který pořád udržoval lehké tempo pronikání. Bylo to zvláštní. I když cítíl jak se hladké svaly kolem jeho penisy svíjejí a drtí ho, nedokázal přestat.

Objal ji a přetočil na záda do misonářské polohy, vzal ji za stehna, rozevřel je, aby měl k ní lepší přístup. Byl jako zbavený smyslů. Viky přerývavě dýchala, celá rudá v obličeji, viděla všechno mlhavě. Nad sebou viděla Martina, jen letmo se jejich pohledy setkaly. Asi už toho měla dost, protože by jinak přísahala, že Martinovy oči byly fialové. Hlesla na něj:

„Martine… já už… zpomal trochu…“

Ale on jako kdyby neposlouchal, pořád přirážel jako kdyby byl v tranzu. Všechno ale slyšel. *Viky, já nemůžu přestat, to prostě nejde. Musím.* Viky pod náporem dalších slastných stahů zasténala, tentokrát už s malým náznakem vyčerpání. Martinův penis opět začal vybrovat a v jednom okamžiku bylo vidět, že jeho úd má také trochu nafialovělou barvu. Snažila se ho od sebe odstrčit a zastavit to, ale nemohla s ním ani pohnout. Byl jako stroj. Jeho svaly byly napnuté k prasknutí a pohyby se soustřeďovaly pouze na to jedno.

„Martine… prosím, už… do-„

V tom ji ale znenadání zasáhl další výbuch orgasmu. Z části proto, že byla úplně bezmocná a užívala si pocit divokého milování bez konce a z části si to nemohla vysvětlit. Nikdy nevyvrcholila tolikrát za sebou. Motal se jí celý svět až se všechno na chvilku zahalilo do tmy. Na krátký okamžik omdlela. Martin vytřeštil oči a trochu se vylekal co se stalo. Nejvíc ho ale vyděsilo, že stále do ni přirážel. *Viky! Ona je v bezvědomí? Ublížil jsem ji? To prostě nejde. Nejde přestat. Nemůžu to přerušit.* Martin se nad ni tyčil a pozoroval celou situaci s hrůzou v očích. Miloval se se svou ženou, která ale následkem vášně upadla do bezvědomí. Pozoroval, jak Vikynino tělo bezvládně leží a třese se v rytmu jeho přirážení.

*Tohle je špatně, hodně špatně.*

Naštěstí se ale Viky brzy probrala. Ještě nikdy nezažila, že by se přímo probudila do sexu. Taková skutečnost ji velmi vzrušila, ale už cítila, jak je z toho velmi vyčerpaná. Martinovi se výrazně ulevilo, když se na něj opět podívala usmála se a opět trochu zrudla, když vyhodnotila situaci, ve které je. Stále ale neviděl vidinu konce, když tu ho najednou Viky pevně objala, přitiskla ho k sobě a do ucha mu zašeptala:

„Udělals mě nejmíň třikrát. Chci, aby ses do mě teď pořádně udělal ty. Chci tvoje vařící semeno. Hned teď.“

Jako kdyby kolečka neviditelného stroje zapadla do sebe, začal cítit, jak v něm roste napětí. Napětí nemající obdoby s ničím, co v životě doposud zažil. Zrychlil tempo, přirážel jak o život. Viky křičela ve slastné extázi. Ke kakofonii milostných výkřiku se přidal i Martin. Jeho pohled zalila fialová mlha. Všechna síla a životní energie jako kdyby se přesouvala do jeho penisu. Téměř nesnesitelný tlak gradoval, až nakonec dospěl k velmi explozivním a bouřlivému vyvrcholení. Martin řval, jako když blázen dovrší finálního stavu šílenství. Trhal sebou, jak s ním cloumala cíla jeho orgasmu. Viky se k němu přidala. I přes manickou extázi cítila, jak ji celou naplňuje proud horkého semene tlačící na všechna její zákoutí a z části tryská proudy ven z ní. Pulzování nateklého penisu určovalo rytmus i jejího orgasmu. Drželi se v pevném obětí, které spíše připomínalo posmrtnou křeč. Jakmile dozněl poslední záškub Martinova údu, leželi na úplně promočené posteli. Oba těžce oddychovali a nemohli se samým vyčerpáním ani pohnout. Leželi vedle sebe, poslední na co se zmohli byl pohled do očí a letmý úsměv. To byl ten nejbláznivější zážitek, jaký společně zažili. Překonal všechny společné večery dohromady. Oba už upadali do spánku z absolutního vyčerpání.

Než se Viky ztratila v závoji snů, něčeho si na Martinovi všimla.

*Nikdy jsem si nevšimla, že má Martin šedivý vlas.*