Neobvyklé wellness

Ne, nejsem nenasytná! Kdyby to o mě ještě včera někdo tvrdil, ohradím se. Jez do polo-syta, pij do polo-pita! To mě už v dětství naučila babička a nejspíš i díky této zásadě vypadám i v pětačtyřiceti celkem dobře. Ale i jinak. Jeden partner (už od dvaceti!), jedno dítě (jsem na něj pyšná), jeden pes malých rozměrů....prostě jsem taková holka přiměřená.

 

Ne tak sestřenice Elen. Spíš Eléééén! Tahle žena je ztělesněním nenasytnosti. Nerozumnosti, nepřiměřenosti, neobvyklosti. Ovšem též výjimečnosti, zajímavosti, citlivosti, vášnivosti a živelnosti. Tahle holka už od dětství všeho chtěla a měla víc než dost. Nejen kamarádů a kamarádek, ale i centimetrů, kil, tatínků, prsa jí vyrostla do obdivuhodných rozměrů, hříva vlasů až po zadek, nožka dvaačtyřicítka. Každé dítě má svého otce (dohromady čtyři), domácnost jak zoologická s celkem vysokou návštěvností (vždy neurčitý počet lidí v baráku), zmatek, smích, nepořádek a každý den jiná, ale vždy příjemná vůně linoucí se z kuchyně.

 

Švestička. Ne, žádná bluma, fakt malá švestka a ještě taková už jako sluncem vysušená a trochu scvrklá. Koule pod ní dost vynikají a orgán ve tvaru toho malého kousku ovoce je téměř směšný. Toho tedy fakt ne. Opovržlivě jsem pokrčila nos. Elen ne. Znalkyně Eléééén se skoro jakoby chtivě oblízla. Vzala švestičku jemně do prstů a začala si s ní hrát. Prsty jí ale za chvilku přestaly stačit a já musela zastavit své aktivity. S úžasem jsem pozorovala, jak Elén cvrnká do švestičky nosem, bere ji do úst a zase vyplivuje, dýchá na ni a přitom si pohrává rukou s těmi velkými koulemi pod ní. A švestička se mění před očima. Nechápu. Nezvětšila svůj objem o třetinu, nebo polovinu. Změnila se prostě zcela a úplně. Během necelé minuty zvětšila svou velikost několikanásobně a je z ní prostě nádherný kus pánského přirození! Ale má ho v moci Elen. Tak jo, švestičko, za tebou se vrátím!

 

 

Bláznivá baba, říká můj muž a kdykoli to je vhodné a možné, využívá její pohostinnosti. Skoro bych žárlila, kdybych nevěděla, že milenci si u Elen podávají dveře. Ne, nedostatkem zájmu a lásky fakt netrpí a nejspíš i díky tomu už v mládí vyhlásila embargo na všechny partnery svých příbuzných i kamarádek. Dokonce i na ty bývalé.

 

Fascinuje mě poloha vzrušených penisů. Momentálně jsou vzrušeny všechny, jelikož Elén se hlasitě projevuje takovým způsobem, že nikdo nemůže pochybovat o tom, co se děje. A je jasný, že všichni přítomní muži švestičce závidí a doufají, že jim se podobným způsobem bude taky někdo věnovat. Nemohu se na tu přehlídku vynadívat. Každý penis je vztyčen v jiném úhlu. Jeden je mírně ohnutý dolů i když vypadá naprosto pevně až kamenně a jiný je zase prohnutý jako banán směrem nahoru. Tvary žaludů jsou ve vzrušeném stavu také různorodé. A ty barvy!

Přes to, že občas trpím vůči ní různými druhy závisti, mám Elen dost ráda. Všechno to, co vlastní, považuje totiž za samozřejmost (včetně peněz, které jak prohlašuje není nutno vydělávat, ale je dobré je mít), nikdy se ničím nechlubí a co může, to půjčuje, nebo rovnou rozdává. Večírky u Elen jsou pověstné i přes to, že z nich nikdy nevylučuje děti své ani děti svých kamarádek.

Když tedy můj muž odjel kvůli jakémusi výzkumnému projektu na půl roku do Ameriky, očekávala jsem večírek. Ale nic se nedělo. Týden, dva.....telefon.

Hele Marti, objevila jsem úžasné wellness! Je to tam u vás, skoro za rohem. A protože jsi teď ta slaměná vdova, užijeme si v sobotu spolu!

Tak jo. Těšila jsem se okamžitě! Wellness s Elen, to obnáší nejen saunu, vířivku a masáž, ale i výborné jídlo a pití a nejspíš i kadeřnici a nějaké ty nákupy příjemností jako je parfém či botky.

 

Tenhle kousek je v pohotovostní poloze od úplného začátku. Jeho majitele vzrušilo už jen pouhé pomyšlení, že se bude něco zajímavého dít. To svědčí o přítomnosti velkého chtíče a chtíč výdrži neprospívá. To už dávno vím. Ale nástroj je to prostě krásný. Ční tu jak socha z růžového mramoru uprostřed pečlivě udržovaného trávníku. Stejně jako v mramoru jsou i na něm patrné žíly a žilky, ale nejen, že jsou barevně výrazné, jsou i vystouplé a tvoří na válci penisu jakýsi 3D ornament. Na to si prostě musím sáhnout! Naštěstí to v této galerii není zakázáno.

 

V sobotu se Elen objevila před domem už v deset dopoledne. Razila názor, že je nesmysl potěšení odkládat na večer. . Večer už je každý trochu unavený, masér masíruje laxně, vířivka víří bez nadšení a když si dáš po sauně dvě deci, usneš. Skočila jsem k sestřenici do auta a opravdu. Sotva po pěti minutách parkujeme před úhledným činžovním domem po rekonstrukci.

 

Umění rozkoše! Hlásal vkusný nóbl vývěsní štít a já si uvědomila, že tuto novou cukrárnu jsem v naší čtvrti zaregistrovala, ale ještě nestihla prověřit. Začneme dortíčkem? Jenže po vstupu vidím, že krásná cukrárna s lákavými dortíky zaplňuje jen část prostoru. Vpravo vzadu je jakási recepce a vypadá to na wellness. Elén už cosi domlouvá s příjemnou slečnou recepční a já se do toho vůbec nemíchám. Vzápětí mám v náruči prostěradla, ručníky a župany. Dáme saunu na prohřátí, masáž na uvolnění, pak vyzkoušíme „županový bufet“ aby nám nekručelo v bříšku a pak si dáme úžo dobrodrůžo! Oznamuje Elen a já ji následuju do šatny. Potichu si přemýšlím, co se skrývá pod pojmem „úžo dobrodrůžo“.....jsou tu snad nějaké tobogány? Kadeřnice s vizážistkou? Ne. Vyptávat se nemá smysl. Elén chce mít překvápko, bude překvápko.

 

Tužka. Znáte takové ty dřevěné, žluté tužky zn. Kohinor s označením tvrdosti na konci? Tak tenhle kousek, to je taková tužka kohinorka. Krásně ořezaná, tvrdosti nejméně 6H, pakliže tato tvrdost vůbec existuje. Akorát že průměr tohoto nástroje není sotva centimetr, ale centimetrů nejméně pět. Fascinuje mě svou naprostou hladkostí a rovností, přičemž tvar šestihranu je jasně patrný! A ten žalud! Krásně ořezaná tužka je opravdu nejlepší přirovnání. Jedna z věcí, o kterou jsou dnešní studentky ochuzeny! Deskriptivní geometrie a ořezané tužky!

 

Saunu a masáž vám nebudu popisovat. Za zmínku stojí jen fakt, že když masáž domlouvala Elén, vždy masíroval muž. O tom, zda je tantra masáž nevěra a kde všude se mě masér může dotýkat jsme vedli s Elen a mým mužem mnohé hovory. Nikdy jsme se úplně neshodli. Elen razila teorii, že jakákoli tělesná rozkoš prožitá mimo manželské lože a bez citového pouta, násobí pouto manželské a rozkoš domácí. Zkoumání této teorie jsem se občas věnovala právě jen s Elen, tak mě dnes vlastně trochu překvapilo, když masáž zůstala jaksi cudná, i když byla velmi příjemná. Byla jsem vlastně celkem vzrušená, až nadržená, ale neptala jsem se. Nějak jsem tušila, že neuspokojenou by mě Elen domů nepustila a zlatý hřeb ve formě jejího překvápka mě ještě čeká.

 

Větev či poleno. Při pohledu na tenhle kousek mě nic jiného nenapadá. Okamžitě přistupuji a musím si dotekem potvrdit, zda mě zrak nešálí! Beru ho nevěřícně do ruky a zároveň si říkám...tak tohle teda ne, to pro mě není! Koule jsou tak chlupaté, že penis budí dojem, že vyrůstá z tmavého hustého křoví. Jenže – dá se tomuto ještě říkat penis? Moc tlustý, moc dlouhý, moc nepravidelný, moc strukturovaný....je prostě MOC... působí až výhružně, násilnicky, jako penis velkého, divokého zvířete. Po ramenu mě pohladí Elen.... toho si nech na konec! Až ji budeš mít krásně roztaženou a rozvodněnou a až budeš myslet, že už to nemůže být lepší, zkus ho!

 

Županový bufet byl pro mě také premiérou, ale vlastně se nijak nelišil od bufetového oběda v lepším hotelu. Jen jsme se nemusely oblékat a jídlo bylo přizpůsobeno dámské klientele. Mňam!

 

Ebenová tyč. Tak toto je fakt nádhera exotická! Poprvé jsem dnes zatoužila vidět i vlastníka tohoto obdivuhodného exempláře. Dosud jsem vlastně neměla nikdy příležitost se blíž seznámit s majitelem černé kůže. Pověsti o velikosti a výkonosti tmavých penisů jsem si potvrzovala jen při sporadickém sledování porno filmů. Teď se tedy mohu dosytit pohledem i dotekem ...mysl mi začala posílat cosi o bílé otrokářce a majitelce plantáže s bavlnou. Nemysli! Růžový žalud mi připomněl jahodu na kopci čokoládové pěny. Tak tady začnu.

 

Tak pojď na to překvápko. Elén stojí před odhlučněnými dveřmi už zcela nahá a trochu pobaveně se usmívá. A župan tady nech, je tam teplíčko! Bere mě za ruku, protože....ač ji důvěřuji, nahota mě trochu znejistěla. Otvírá těžké dveře a já se rozkoukávám v prostoru jakési neveliké kruhovité arény. Je tu opravdu teplo. Přítmí doplněné mnohými svíčkami, příjemná nevtíravá vůně, řezané květiny ve vázách i jen tak poházené okvětní lístky, stolek s pitím a ovocem, polštáře a polštářky ve velkém počtu, měkkost a čistota. ....a.....nejdřív nechápu. Fakt mi chvíli trvá, než pochopím, než uvěřím, že to, co kouká z malých kulatých otvorů v bohatě řasených saténových závěsech po obvodu arény, jsou pánská přirození!!!

 

Máme to tu na dvě hoďky, tak snad ti to stačí!