Hraběnka z rodu Wellrosů V.

5. kapitola

Ranní slunko štípalo do očí a ptačí zpěv dával novému dni zvonivý lesk. Podzim se svými chladnými dny se již kvapem blížil, ale dnes to na sobě příroda ještě nedala tak znát. Ojíněná tráva a spadané listí bude mít ještě chvíli čas. Alespoň pro dnešek. Valerie však na sluníčko trochu mhouřila oči. Včera bylo vína opravdu hodně a to se pak prostě z postele moc nechce. Valerie se snažila vzpomenout jak se do ní vlastně včera dostala, ale hlava jí zatím ještě příliš nefungovala. Měla však na sobě noční košilku a její šaty byly úhledně složeny přes okraj vyřezávaného křesla. Vějíř, kabelka i maska ležely pěkně na stolku. Tohle by sama asi v noci nezvládla. Určitě to byl George, který měl pořádek v popisu práce. Ach George, včera jsi byl úžasný. Všechno to bylo tak… nové.

Valerie si začala pomalu vzpomínat na průběh včerejšího večera. Styděla se. Ale ne zase tolik, aby se jí po chvíli nerozlil po obličeji blažený úsměv, protože potěšení z nového a nepoznaného bylo o moc silnější. Užila si to, moc si to užila. Tohle Elizabeth teda nedaruje!

“Mohu dál sestřenko?” ozvalo se zaťukání a tlumený hlas za dveřmi.
“Ano, pojď dál Elizabeth!”

Elizabeth pootevřela dveře a opatrně nakoukla. Valerie ji takhle prostě milovala. Ty její veselé oči a našpulená ústa. Vlasy měla ještě trochu rozcuchané, ale to by nebyla ona, kdyby v ní nebylo něco trochu divokého, veselého a nespoutaného. Když uviděla, že je Valerie ještě v posteli, rychle přicupitala blíž a plácla s sebou do načechraných přikrývek hned vedle Valerie. Svůj skok však úplně neodhadla a tak se přes Valerii překulila, vymrštila tím dva polštáře a ty jen tak tak, že neshodili čínskou vázu, která stála na nočním stolku hned vedle postele. Zachytili ji společnými silami až se málem srazily svými čely. Obě se začaly nekontrolovaně smát, to prostě jinak nešlo. Jestli existuje recept na dobrou náladu, jmenuje se Elizabeth.

“Ty jsi fakt praštěná Eli!” vyprskla se smíchem její zkrácené jméno, kterým ji oslovovala, když byly ještě malé. “Jsi úplný blázen! Kdy už prosím tě vyrosteš?! Jsi pořád jak malá holka!” smála se. Pak se ale hned na chvilku zarazila, protože si vzpomněla, že to, co včera večer vyváděly, by určitě malé holky nedělaly.  Chytla ji za ruce a podívala se jí do očí.

“Eli, včera… včera jsme to trochu přepískly, viď?” nebyla si jista, jestli to co vyslovila si i opravdu myslí, ale nechtěla před Elizabeth vypadat jako někdo, kdo takové věci dělá bez mrknutí oka.

“Ale prosímtě! Copak se ti to nelíbilo?” odvětila Elizabeth a spiklenecky na Valerii mrkla.
“No… líbilo. Nikdy jsem nic takového nezažila. Abych řekla pravdu, líbilo se mi to od začátku až do konce. Bylo ne nezvyklé, ale nezvykle krásné.”
“No tak vidíš. Nech chvilku pracovat jen své svobodné srdce a hlavu nech stranou. Nikomu jsi neublížila a všichni dělali jen to, co sami chtěli a co se jim líbilo. Společenské konvence u mě doma neplatí. Alespoň ve chvílích, kdy máme zábavu. A všichni, koho zvu, to vědí.”
“A Eli… jak se ti líbí… můj George?” zeptala se opatrně Valerie.
“Je naprosto sladký! Vždyť ty jsi měla vždy dobrý vkus. On je tvůj sluha, viď? Je to velký kus chlapa. A teď myslím jeho celého, nejen…”
A zase se musely obě smát. Elizabeth ji těmito narážkami vždy bavila, už od puberty. To byla celá ona.
“A kdo byl ten tvůj?” pokračovala Valerie, když se dost nasmály.
“To byl Thomas, mladší syn Cornwayů z vedlejšího sídla. Víš, my jsme sice všichni v maskách, ale stejně moc dobře víme, kdo je kdo. Jen si na to hrajeme, že se neznáme. A v tom je to tak úžasné a svobodné. Každý může dělat co chce a dotýkat se a odcházet do pokoje s kým chce. Protože nikdo neví… i když ví. Je to taková tichá dohoda. Kdyby ji nikdo nechtěl hrát, nechodí sem. A také má každý právo nabídku dát i odmítnout. A nabídka se dává, jak jinak, než dotykem.”
“Ano, tohle se mi moc líbilo. Poznávat ty muže a cítit, prožívat, jací jsou. Užívala jsem si to a cítila jejich nabídky. Ale protože jsem byla uzavřená, pochopili, s poděkováním odešli a předali mě zase jinému. Bylo to svobodné a krásné. Nikdy by mne nenapadlo, že se jen tancem a dotyky dozvím o mužích více, než všemi těmi banálními konverzacemi při těch nudných plesech a banketech, kam mne občas zvou. Tohle bylo jiné a moc zábavné.”
“To jsem ráda, že sis to užila. Moc ráda! A že to mělo i ten krásný…  závěr!” usmála se Elizabeth a Valerie trochu zrudla.

Lehly si s hlavami u sebe, držely se za ruce a dívaly se do stropu s nádhernou figurální výmalbou. Očima klouzaly po všech těch umně vyobrazených postavách, jejichž nahotu zakrývaly jen lehké šátky či téměř vše odhalující haleny. Někdy na sobě postavy neměly vůbec nic. I tyto postavy se navzájem dotýkaly, většinou lehce, tak aby naznačovaly záměry, pocity, touhy. Valerie hned rozpoznala známý biblický výjev svůdné tanečnice Salome, jak se dotýká Heroda a žádá jej o hlavu Jana křtitele. Za tento jediný svůdný dotyk Jan draze zaplatil. Jiný výjev znázorňoval muže, který se dotýkal a pomáhal zraněnému ležícího na cestě.  Snad to byl onen známý příběh o milosrdném Samaritánovi, možná. Každopádně tento dotyk byl opět dotykem lásky, ale život zde zachránil. Mnohé další výjevy zobrazovaly dotyky milenců, dvořanů a dvorních dam, sluhů, kteří si předávali pokrmy, služek, které pásly dobytek a všichni, všichni se někoho a něčeho dotýkali.

U toho všeho vzpomínaly na večer. Povídali si o mužích, kteří s nimi tančili. Snili o tom, jací jsou a zda-li se tomu anebo tomu druhému líbily. Vzpomínaly na to, jak je braly do náruče a na dobré víno, krásnou hudbu a tanec.

“Nemáš hlad?” zeptala se Elizabeth, když se dostatečně vypovídaly. “Pojď, dáme si něco dobrého!”
“Moc ráda, ale nejdřív se musím dát do pořádku. Zazvoním na služebnou, aby mi donesla konev horké vody.”
“Ne, nezvoň! Nech to na mě! Něco ti ukážu.” špitla Elizabeth a sama zatáhla za šerpu se zvonečkem.

Když se objevila služebná, rychle k ní přiskočila, něco jí pošeptala a pak řekla Valerii, aby si oblékla župan a ze skříně vytáhla pár stuh na vlasy. Elizabeth už v županu byla a tak jen chvíli čekala, než bude Valerie připravena. Otevřely dveře, dlouhá chodba, znovu po schodech do vyššího patra. Mramorové zábradlí, koberce a opět zahnout a až na konec chodby. Ano, tady je to. Valerie netušila, kam ji Elizabeth vede, ale měla pocit, že v tomto patře měli chodbu mnohem lépe vytopenou a to jí bylo velmi příjemné.

Když vstoupily do místnosti, zalilo ji další hřejivé teplo a cítila, jak ji vodní pára lehce štípá do tváří. Uprostřed místnosti, která byla zručně vyložena červenohnědým mramorem a pro zateplení obložena mnoha měkkými polštáři a tkanými koberci byla do podlahy vsazena nízká kruhová vodní lázeň. Její dno bylo pokryto nádhernou mnohacípou mozaikovou hvězdou, ve které se střídaly blankytně modré kousky keramiky se skleněnými kachličkami plněnými zlatými plíšky. Obruba bazénku měla zaoblené hrany, takže při koupání bylo možné se příjemně opírat a necítit žádné ostré přechody mezi bazénem a podlahou. V rohu místnosti hřála kamna a zdálo se, že jsou nějakým způsobem propojeny s bazénem, snad nějaký nový způsob ohřevu.

V místnosti bylo velmi příjemné teplo a voda v bazénku lákala ke koupání. Elizabeth si mlčky stoupla k okraji bazénku, svůj župan nechala volně sesunout k zemi a poté si opatrně sundala zbytek spodní oblečení. Valerie udělal to samé i když se trochu styděla. Jako děti se ale přece před sebou nikdy nestyděli, tak proč by měli teď, jako dospělé! Župan, nohavičky, spací blůza. Tak, už ji nic nezakrývá a voda bude určitě krásně horká. Ještě ty stuhy, ano! Tak proto ty stuhy! Byly do vlasů, aby pak obě neměly mokré vlasy…

Elizabeth vzala Valerii za ruku a pomalu ji vedla do průzračné vody. Krůček po krůčku, schodek po schodku. Valerie si při tom Elizabeth zezadu prohlížela. Horká pára nedovolovala plný pohled, ale o to bylo vše přirozenější. Dívala se na její kučeravé vlasy svázané do lehkého drdůlku. Hebkou bílou šíji a nádherná ramena. Lopatky se jemně rýsovaly pod hladkou kůží aby cestou po zádech připravily oko na jemný oblý zadeček. Ta její menší postava, jakoby zaoblovala a zahlazovala všechny části těla, které by jinak trčely a rušily ten krásný pohled. Dívala se na její stehna, která se při chůzi střídala a vystavovala své vnitřní strany, které snad ani nebyly dotčeny sluncem. Dívala se na její kolenní jamky, oblá lýtka, malé kotníky a drobná chodidla. Elizabeth byla dokonalá a Valerie na ni teď hleděla se zatajeným dechem. V její nahotě se snoubila čistá dívčí nevinnost s ženskou krásou dokonalých tvarů a bezstarostností šťastného života. Valerie si pomyslela, že muži, kteří Elizabeth mají jen pro sebe, musí být štěstím bez sebe. Ten muž včera měl na Elizabeth asi podobný pohled, jako má teď ona. I ona vidí její vlasy, šíji, záda, zadeček… Valerii se líbí muži, ale musela uznat, že pohled na Elizabeth byl velmi příjemný a měla pocit, že ji teď rozhodně nenechává úplně chladnou.

Vstupovala do vody a ta ji velmi příjemně hřála. Byla akorát, horká, ale ne moc. A krok po kroku ji pohlcovala. Objímala její chodidla, pak lýtka, stehna. Horkým teplem zalila její klín a břicho. Bazén byl nízký a tak si obě pomalu sedly, tak, aby horká voda pohladila jejich prsa, paže i krk. Elizabeth Valerii pořád držela a tak si mlčky a se zavřenými oči sedly k sobě a nechaly, aby společná přirozená nahota obejmutá horkým teplem a orosená párou hladila jejich duše. Valerie se nechala unášet. Oči nechala zavřené. Cítila Elizabetinu ruku a pevně ji tiskla. Pára ji rozpalovala tváře a když se ponořila trochu níž, cítila horkou vodu na bradě i rtech. Nádherný pocit. Chtěla by takhle zůstat věčnost. Teplé obětí, přirozená nahota, krůpěje vody na obličeji.

Valerie to cítila. Věděla, že to přijde. Chtěla to. Vzala Elizabetinu druhou ruku a pevně ji stiskla. Byla to její nejlepší přítelkyně, její zpovědník, sestra, její radost i smích. Obě to cítily. Už nikdy nebudou mít nikoho jiného tolik rády. Všichni ti muži, jejich krásné pohledy a mužná ramena, to všechno je tak nádherné ale… na ženské nahotě je i tak něco přitažlivého. Je to jiné, je to něžné a krásné…

Přiblížila se. Cítila její dech. Cítila její mokré tváře. Jemně se o ně otřela a hned ucítila příjemný silnější stisk jejich spojených rukou. Věděla, že Elizabeth cítí to samé. Věděla, že tohle je sladký a něžný čas, kdy se mohou dvě duše rozmazlit bez ohledu na pohlaví. Otírala se o její tváře a nos, rty polykala vodu z oroseného obličeje. Dotýkala se rtů a pak i jemně líbala. Bylo to opětované. A nádherné. Mokré ženské rty byly úplně něco jiného, než pevné a vášnivé polibky mužů. Byla to sladkost medu, něha a krása. Měkká lehkost motýlího letu, slastný proud potěšení, čiré štěstí zabalené do nevinné lásky a porozumění. Valerie opatrně vystrčila jazyk a dotkla se Elizabetiných rtů, dásní, zubů… hledala každý kousek potěšení. A Elizabeth to samé. Jejich ruce se rozpletly a začaly poznávat lehkými doteky pod vodou další zákoutí jejich těl. Přitiskly se k sobě. Jak to bylo jiné, ale tak příjemné. Ach! Ženské tělo je tak měkké, pomyslela si Valerie. Prsa jsou na tělo tak příjemná a prázdný klín je jemný a hladký.

Valerie dobře věděla, co je ženskému tělu příjemné a nechala se vést svojí touhou. I Elizabeth to vše znala a lehkými a něžnými dotyky pomalu přiváděla Valerii k vzrušení. Nepoužívaly pouze ruce, dotýkaly se celými těly, třely se navzájem na pažích i zádech a díky horké vodě byly všechny tyto dotyky příjemně kluzké a způsobovaly jim slastnou husí kůži. Po chvíli chytla Elizabeth Valerii kolem boků a opatrně ji vysadila na okraj bazénu.  Valerii se to moc líbilo. Měla stále nohy v horké vodě a okraj bazénu byl také krásně vyhřátý. Lehla si a zavřela oči. Tušila co bude následovat a nemýlila se. Cítila, jak Elizabeth pomalu proklouzla mezi její nohy a stále ponořená v bazénku začíná líbat vnirřní strany jejich stehen. Bože! Okamžitě ji to vzrušilo. Držela oči pevně zavřené a jak postupovali Elizabetiny polibky cítila jak vlhne. Chtěla aby se už dotkla jejího klína, ale Elizabeth si chtěla s Valerií hrát. Chtěla aby byla vzrušená, rozevřená a aby se přiblížila k její sladké orchideji až ve chvíli, kdy to bude nejvíc chtít. Nedalo se to vydržet. “Elizabeth, prosím, vezmi si mě už, ach ano! Prosím!”

Valerie cítila postupující polibky a jazyk, který vlhce hladil její stehna i třísla. Bylo to tak vzrušující, že si musela dát horké dlaně na vlastní prsa, hladit se a dráždit bradavky. Cítila jazyk, jak pomalu zajíždí do její svatyně, jak ji rozevírá nahoře a ochutnává její sladkou perlu a pak se pomalu dostává níže a ochutnává všechny ty sladké záhyby a místečka. Vzdychala, nedalo se to vydržet. Chtěla aby byl jazyk pevnější a rychlejší, ale Elizabeth byla neoblomná. Chtěla aby byla Valerie vzrušená až na okraj a věděla, že pak bude stačit jen málo a Valerie zažije novou nepopsatelnou rozkoš. Sama byla také nesmírně vzrušená, dole cítila příjemné stahy, její klín potřeboval doteky a tak si pod vodou začala sama se sebou hrát. Rychle se hladila prsty a rozevírala své mokré záhybky a přitom jazykem dál zkoumala všechna ta sladká místa Valeriinýho těla. Dováděla obě rychle k šílenství. Ach ano, teď tady. Ještě znovu sladkou čárkou nahoru a dolů. A pak tady, kolem sladké skulinky… a znovu kolem perličky a teď pevně a rychle. Ach ano, ještě! Bože teď! Ach!

Valerií projel tak mocný slastný pocit, že hlasitě vykřikla a stehny na chvíli uvěznila Elizabetinu hlavu. Elizabeth její extáze silně vzrušila. Otevřela ústa a s hlubokými výdechy, zaklíněná mezi Valeriinými stehny rychle dokončila svoje potěšení. Orgasmus projel celým jejím tělem. Otevřená ústa, hlava zaklíněná ve Valeriině klíně, cyklické stahy celého těla a záškuby ramen v nadnášející horké vodě bylo něco úchvatného. Obě jen ležely, jejich vzdechy pluly prostorem a ani jedna se nechtěla pohnout. Neustávalo to, slast stále pokračovala. Vlna za vlnou, pořád další a další. Sladkost od konečků vlasů až po špičky nohou. Horko, voda, pára, to vše ten slastný zážitek jen umocňovalo. Ještě, ještě chvilku, ano. Ještě jednu vlnu, ještě! Ano!

Jak slast doznívala, ozývala se příjemná únava a šťastné uvolnění. Valerie se pomalu sesunula zpět do teplého bazénku a přitulila se k Elizabeth. Políbily se. Laskavě, něžně, spřízněně. Ach, jak je jí dobře. Elizabeth, co ty mi ještě ukážeš a čím mne provedeš? Tohle, tohle ale stálo za to. Je čas se pořádně nasnídat.