V lese - 1.

Už nějakou dobu kráčím lesem, když konečně zahlédnu postavu. Předpokládám, že to je Darius, takže k němu zamířím. Darius je, alespoň podle fotek, neskutečně krásný člověk, má oči temné, až černé, a postavu řeckého poloboha. Je o trochu vyšší než já a má ostře řezanou tvář. Téměř ideál krásy, dovolím si říct.
Když se přiblížím do vzdálenosti, ze které ho již dobře rozeznám, zpoza okolních stromů vystoupí několik postav. Jsou všichni oblečení v černém, jsou to samí velcí a silní muži.
Na Dariově tváři se objeví nebezpečný úsměv. Bože můj, je opravdu nádherný. Můj mozek slintá a odmítá vnímat fakt, že jsem očividně v nebezpečné situaci.
Nedaleko se mezi stromy vynoří Innes a kráčí k Dariovi. Ten ho jednou rukou obejme kolem ramen a Innes se na něj oddaně zahledí. O Innesovi jsem věděla zatím jen z vyprávění, vypadá a působí spíše jako žena, ačkoli má krátký rozverný sestřih a dobře vypracované tělo.
Zatímco si všímám těch dvou, zbytek mužů se ke mně přiblíží. Ne tak blízko, abych je měla na dosah, ale dostatečně na to, abych nemohla utéct. Ti muži tu nejsou, aby se mě dotýkali, pokud nebudu dělat potíže. Alespoň zatím ne.
Darius si mě prohlíží, cítím se pod jeho pohledem nahá a bezbranná. Ne, že bych nebyla potížistka. Být to někdo jiný, nezůstala bych tam stát. Ale nekompromisnost jeho pohledu i celé situace a moje vlastní zvědavost mě nutí zatím vyčkávat.
Stále na mě hledí, sundavá svoji paži z ramen svého společníka a ten se vydává ke mně. Měním směr pohledu a zaměřuji ho na blížící se osobu. Je také krásný, skoro až nadpozemsky. A je tu zcela dobrovolně, situací se baví, ač se to snaží nedat znát, ale sám si není jistý, co bude následovat. Zahledím se mu do očí a vysílám jeden ze svých nebezpečných pohledů. Zavahá a pohledem zkontroluje kruh, který mě obklopuje. Muži na něj reagují a nepatrně se napnou. Jsou připraveni kdykoli vyrazit, kdybych dala najevo jen náznakem, že se chystám zaútočit. Stále sleduji Innese, který se zastavil. Jsem na něj ovšem zaměřená až příliš, neboť si nevšimnu, že se Darius pohnul. Kdyby jenom pohnul. Musí být neuvěřitelně rychlý. Najednou totiž stojí u mě. Přišel připravený. V ruce drží velký zálesácký nůž, který vypadá velmi dobře udržovaný a nabroušený, a především je položený přímo na mém krku.
"Chceš dělat problémy? Já bych Ti to nedoporučoval. Stále je tu možnost, že se Ti nic tak špatného nestane. Pokud budu chtít."
Nožem mi pomalu přejíždí dolů po paži, poté ho položí do středu břicha a s čepelí otočenou vzhůru se pomalu vrací zpět ke krku.
Snažím se zůstat v klidu. Nechce mě přece zabít, k čemu by mu to bylo. Ale i tak mi může dost ublížit. Takže žádné zbrklé pohyby. A netřes se, přeci se ho nebojíš. Vší silou vůle zvednu zrak, který mi spadl k zemi a pohlédnu mu do očí. Má pevný pohled dravce, z kterého je mi jasné, že si s ním nechci zahrávat. Velmi snadno bych mohla překročit hranici. Raději uhnu lehce očima a čekám co bude následovat.
"Pojď," zavelí Innesovi bez ohlédnutí. Ten se konečně přiblíží.
"Trochu se Tě bojí, možná bys mu měla ukázat, že nemá důvod. Měla bys na něj být hodná. Velmi hodná."
Hodná, honí se mi hlavou. To poslední, co chci, je být na něj hodná. Nejradši bych mu ten jeho dokonalý ksichtík trochu upravila. Jak jen to provést? Nečekaně vyrazit a rozbít mu nos? Nebo předstírat, že ho chci políbit a vzít ho pořádně hlavou?
Nůž na krku už nemám a Darius poodstoupil asi o krůček vzad. Očividně zkouší, co udělám. Bedlivě mě pozoruje. Je to jako kdyby mi mohl číst myšlenky. V hlavě se mi dál honí různé možnosti. Co Judase opravdu prostě jen políbit? Vypadá fakt dobře, určitě by to bylo krásné. Ale přeci jen tak neudělám, co po mně chtějí. To by bylo příliš snadné. Ne. Zpátky k původnímu záměru, jen ještě rychle zhodnotím situaci. Dozrál čas na potíže.
Něco v Dariově pohledu mě zarazilo, vypadal lehce znepokojeně a najednou udělal rychlé gesto na někoho za mnou. Jeden z anonymních můžu stál asi už nějakou chvíli blíže, než jsem myslela, a nyní mě chytil za ruce a bolestivě mi je zkroutil za záda.
Sakra, předvídal to. Nevím čím jsem se prozradila, nebo jestli jen tipoval, ale každopádně teď nevím, co od něj čekat a přišla jsem o možnost reagovat. Darius na mě pohléhne a prohlíží si mě, jako by přemýšlel, co dál. V tom bez nejmenšího varování udeří. Jeho rána otevřenou dlaní mi rozpálí polovinu obličeje a do očí mi vhrknou slzy. Okamžitě je u mě, cítím na tváři jeho dech. Chytne mě pevným stiskem za bradu a nakloní se ke mně.
"Říkal jsem, že si máš dobře rozmyslet, jestli budeš dělat problémy. Já o potíže nestojím. Takže to zkusíme jinak."
Jeho hlas je spíše jako vrčení divokého zvířete a jeho tón způsobuje, že mi mozek velí zamrznout a myšlenky na útok nebo snahu se bránit padají někam do hlubin mysli, kde se zapomínají hloupé nápady.
Nemyslím, že mám na výběr. Když jinak, tak tedy jinak. Zvedám hlavu a chci si ho udobřit polibkem.
Ušklíbne se.
"Ne. To na něj máš být hodná, ne na mě."
Pustí mě a přistrčí ke mně Innese. Innes má jemnější rysy, pohled i rty. Není divoký dravec, je spíš jako malé plaché zvířátko, které touží po pohlazení. Zdá se trochu nejistý, ale neváhá a rychle se přibližuje k polibku.
Jeho rty mají chuť jako první třešně a vůně přicházejícího léta. Je to jako líbat anděla a propadat se při tom do propasti. A přesto je tu ten hořký podtón. Fakt, že nemám na výběr a že to rozhodně nebyla část plánu, když jsem sem dnes mířila.