3.

„Jsem nervózní.“ „Jakto?“ Ptám se a beru tě okolo ramen. Kráčíme setmělou ulicí, mám ruku kolem tvých ramen a ty se ke mně tiskneš. „Na něco už dlouho myslím a dneska bych to chtěla vyzkoušet. Ale jsem tak nervózní.“ Srdce mi trošku poskočí. Co to tak může být? Chytám tě pevněji: „Tak to se těším!“ „Prosím, že na mě budeš hodný?“ „Lásko, chci tě celou obalit svýma rukama. Chci, aby ses se mnou cítila v bezpečí. Ty víš, že můžeš, že jo?“ „Ano.“ Usměješ se. „Vím, a proto jsem se odvážila k tomu, co chci dneska udělat.“ Tisknu tvou ruku. Co na mě asi chystá? Běží mi hlavou. Nemůžu se dočkat. Jak tak kráčíš vedle mě, naplno si užívám tvou blízkost. Mám pocit, jako bys mě nikdy nepřestala zajímat, ani po hodinách a dnech strávených jen spolu. Pořád pořád pořád se na tebe dívám s takovým zalíbením. Poslouchám tvůj teplý hlas. Tisknu tě k sobě. Jsem tvůj. Chci ti sloužit a není v tom žádné ponížení. Dává to smysl? Když jsme spolu, naše dvě bublinky se spojí do jedné, která se rozzáří a potom už je potřeba jen minimální úsilí. Jakoby k nám bez snažení přicházelo štěstí, radost a pohoda. Máš to podobně, lásko? Ne, nemusíš nic říkat. Nic neříkej prosím. Chci si to přečíst v tvých očích, až se mnou budeš dokonale šťastná. Čím jsme si to zasloužili? Já už vím. Modlitbou. Modlil jsem se přesně za tebe. Víš, že Bůh nám dává přesně to, co od něj žádáme?

Když přijdeme domů, vedeš mě rovnou do obýváku, kde mě posadíš do křesla a postupně rozsvítíš pár velkých svící rozmístěných po místnosti. „Chvíli tu na mě počkej“, Mrkneš na mě. Co to má znamenat? Jsem jako na trní. Co se bude dít a jak na to mám reagovat?... Klid! Klid, hošánku! Buď sám sebou, přesně to od tebe chce a přesně to od sebe chceš i ty sám, abys tu byl ty, jenom ty bez ozdob a falše. Na nic si nehraj a nic nepředstírej, ať už se bude dít cokoliv. Sedím v křesle v místnosti osvětlené velkými svícemi. Jsem nervózní. Obklopuje mě ticho a spolu se svícemi vytváří atmosféru posvátna. Sotva jsem se stačil trošku uklidnit za dveřmi začala hrát svůdná hudba a dveře se pomalu otvírat. Zárubeň obkroužila nahá ženská noha a kolenem zamířila přímo na mě. Byla to tvá noha, tak důvěrně známá. Milovaná a zbožňovaná. Tak ladná útlá křivka. Pomalu se posunuješ po zárubni, až se mi ukáže profil tvého vystrčeného zadečku. Na sobě máš průsvitnou bílou halenku uvázanou na uzel. Pod ní nemáš nic a tvé bradavky skrze ní trčí jako hřeby z nebeské brány. Pod halenkou tvé tělo pokračuje linií nahého boku, kterou jako pevný tah perokresby přetínají bělostná tanga. Mizí ti mezi půlkami a zespoda ti obepínají vagínu. Pomalu ke mě otáčíš svůj obličej, na kterém ti pohrává nesmělý úsměv. Hudba hraje, naše oči jsou propojené a ta chvíle trvá. Chvíle blaženého zastavení.

Vykročíš smělým, pomalým, nevinným krokem ke mně. Najednou ses zastavila, zhoupla v bocích a svezla k podlaze. Pomalu vstáváš a tvé dlaně putují po tvém trupu a obkreslují obrys ňader. Houpeš se v bocích, tvé ruce se zdvíhají. Miluju pohled na tvá odhalená podpaží, dáváš jimi najevo důvěru a zranitelnost. Jdeš ke mě, nakloníš se a začneš mě vášnivě líbat. To jsem nečekal, má mysl na tohle nestačí a tak to vzdává a vypíná se. Držíš mou hlavu v dlaních, hladíš mě po čelistech a na krku a líbáš mě. Obcházíš mě zezadu a tvá ruka putuje po mém hrudníku a šíji. Stojíš za opěrkou křesla a tiskneš svou hlavu k té mé. Rukama sjíždíš po mém břiše. Pomalu, vyzývavě. Po cestě zpátky necháváš nehty, aby se jemně zarývaly do mé kůže. Objímáš mě a líbáš na tvář. Hluboce prožívám dotyk tvých rtů na své kůži. Taková něha. Dnes večer střídáš vášen a sílu s roztomilostí a nevinností a já se tím cítím odzbrojený a chtěl bych ti pod nohy snést modré z nebe a splnit každé tvé přání, i to o kterém ještě ani nevíš a já si ho jen přečetl ve tvých očích. Přejdeš přede mě a pomalu se předkláníš hýžděmi směrem ke mně. Rukou si hladíš nohu. Přede mnou se rýsují tvé půlky mezi něž se zařezává bílý proužek kalhotek. Trošku si s nimi pohraješ a zdvihneš se nahoru. Otáčíš se ke mě bokem a pomalu si kalhotky začneš stahovat. Poklekáš u toho a když jsou stažené necháš je bez zájmu ležet na zemi. Pomalu se ke mě otáčíš i se svým nahým klínem. Mezi nohama máš jemnou něžnou štěrbinku orámovanou chloupky. Díváš se do země a já se tak můžu kochat tou něžnou krásou. Jedním plynulým pohybem rozvazuješ halenku a odhazuješ jí do rohu místnosti. Stojíš přede mnou nahá. Stojíš přede mnou nahá a pomalu zdvíháš hlavu. Náš pohled se střetává a my tak setrváme dlouho, předlouho. Oba se jemně chvějeme úžasným vzrušením té magické chvíle.

Přecházíš ke mě, sedáš si mi do klína a já tě objímám a tisknu k sobě. Zasypávám tě polibky. Jsi má bohyně a já jsem před tebou tichý. Zdvíhám ti bradu a líbám tě. Zpočátku něžně a pomalu, ale postupně naléhavěji a vášnivěji. Líbáme se dlouho a naše vášeň se stupňuje. Má ruka sjíždí k tvému ňadru a pevně ho stiskne...