Bogar - Napichovač

Úvod

Svět Talorie je nehostinný a nebezpečný. Zatímco lidské císařství Aldarion dominuje rozsáhlým pláním a horami, jeho hranice neustále narušují nekromanti, orkové a další neklidné síly. Elfové se stáhli za své hory, orkové žijí v divokých klanech a Narghalové vládnou bažinám na jihu. Mezi tím vším se pohybuje organizace Stínobijců.

Stínobijci byli původně založeni k boji proti zlu. Jejich magické meče a tetování jsou symbolem odhodlání i síly. Postupem času se však jejich činnost rozšířila i na obyčejné zakázky – ochranu kupců, vraždy, vymáhání dluhů. Jediným pravidlem je, že za svou práci vždy dostanou zaplaceno.

Bogar je jedním z nich. Napůl orc, napůl elf, našel ve Stínobijcích domov, kde se nemusí nikomu zpovídat.. „Pravidla jsou pro ty, co si je nemůžou přizpůsobit,“ říkává často, zatímco si zapaluje svůj velký doutník nebo přihýbá morpy, trpasličí pálenky, primárně určené na mazání kloubů.

Bogarův magický meč se teprve přizpůsobuje jeho síle, stejně jako on se neustále přizpůsobuje světu kolem sebe. Jeho tetování na zápěstí ho varuje před nebezpečím a spojuje ho s ostatními Stínobijci. Ačkoli se rád oddává chlastu, děvkám a cynismu, v jádru je to muž, který se nebojí bojovat za to, co považuje za správné – i když je to spíš otázka intuice než morálky.

Bogar byl uprostřed lesa, když tetování na jeho zápěstí začalo jemně pálit, což znamenalo jediné – nebezpečí bylo blízko. Ale Bogar, opírající se o strom, s doutníkem v koutku úst a lahví morpy v ruce, se jen pořádně napil.

---

Setkání s Elarií

Elaria, která se vynořila z temnoty lesa, byla vtělením smyslnosti a nebezpečí. Její dlouhé rudé vlasy zářily jako plameny v šeru, spadající v divokých pramenech na její štíhlá ramena a záda. Její tělo bylo prakticky nahé, zakryté pouze úzkým pruhem látky, který se vinul kolem jejích boků a přes prsa, jako by ji obtáčel had.

Její prsa byla obrovská a pevná, její boky byly široké, ladně se pohybující s každým krokem, a její pas byl nepřirozeně útlý – pravděpodobně jí chybělo pár žeber. Její úsměv, trochu šílený, trochu svůdný, sliboval rozkoš i bolest. Bylo zřejmé, že ví, jak svou krásu využít – a že ji také bez váhání využívá.

Její oči, temné a hluboké, propalovaly Bogara pohledem, který kombinoval dychtivost a predátorskou touhu.

„Ty musíš být ten slavný Bogar Napichovač,“ pronesla hlasem, který zněl sladce a nebezpečně zároveň. Naklonila hlavu a její pohled sklouzl na jeho mohutnou postavu. „Pověsti nelhaly. Vypadáš přesně tak, jak jsem si tě představovala. Teď jen zjistit, jestli máš také správnou… výdrž.“

Bogar zíral na její prsa s trčicími bradavkami, jeho pohled zůstal pevný, ale koutky úst se mu zvedly do drsného úsměvu. „A ty musíš být moje rande, doufám.“

Elaria se zasmála, její smích byl jako šepot větru, který lákal ke katastrofě. Přistoupila blíž, její tělo se pohybovalo jako had, každý krok byl ladný a plný smyslnosti. „Ach, Bogare,“ zašeptala, „možná jsi právě ten, koho jsem hledala. Ukaž mi, že pověsti nelhaly.“

Bogar se nadechl kouře, vyfoukl ho pomalu a naklonil hlavu. „Pro tebe budu legenda,“ řekl Bogar. Dobře věděl, že Elaria zabila už nejméně tři Stínobijce, ale nemohl si pomoct. Už teď cítil, jak mu tvrdne. Byla přesně jeho typ – velká prsa a skoro nahá.

Elaria se na Bogara usmála, zvedla ruku a ladným pohybem prstů mávla ve vzduchu. V okamžiku jejich oblečení zmizelo a objevilo se na hromádce vedle nich.

Bogar zůstal stát nahý, jeho pohled sklouzl k Elarii, která tam stála stejně odhalená, s úsměvem plným sebevědomí. „Působivé,“ zamumlal a koutky úst se mu zvedly.

„Líbí se ti, co vidíš?“ zeptala se Elaria klidným, svůdným hlasem, zatímco její oči se zastavily na jeho penisu, který se pomalu zvětšoval.

Bogar si odkašlal a ušklíbl se. „To snad vidíš, ne?“ řekl šibalsky.

Už věděl, že i kdyby měl dneska umřít, nejdřív si to rozdá s čarodějkou.

Elaria už na nic nečekala. Byla šílená a k tomu nymfomanka – za jiných okolností by to mohla být Bogarova vyvolená. Klekla si před Bogara a vzala jeho ptáka do ruky, lépe řečeno do obou. Během chvilky byl tvrdý jako kámen. Bogarových třicet centimetrů by se neztratilo ani mezi orky, jeho žilnaté, nazelenalé pero se sotva vešlo Elarii do pusy. Ale ta se nehodlala vzdát a pomalu, kousek po kousku, si ho strkala dovnitř.

Bogar viděl, že Elaria neskončí, dokud se jí to nepovede, a tak jí pomohl. Chytil ji za hlavu a ptáka do ní zkusil zarazit. Zajel na dvacet centimetrů, ale dál to nešlo. Elaria mu s očima plnýma chtíče naznačila: „Pokračuj.“ Bogar ho tedy povytáhl a potom, s veškerou silou, přirazil. V krku něco lehce křuplo, když zajel až po koule, a viděl, jak její krk vypadal dvojnásobně široký. Bylo jasné, že jen díky magii byla tohoto schopná.

Měla spokojený výraz poté, co ho Bogar vytáhl a ona vyplivla krev, a pak ho znovu kouřila, tentokrát sama a bez pomoci. Každý pohyb byl až na doraz. Bogar už cítil, že má koule nalité k prasknutí. Chytil ji za vlasy a hodil na všechny čtyři na kamennou desku, u které stáli.

Elaria se však nedala. Shodila Bogara na desku, sedla si mu na obličej a on se nijak nevzpíral. Oběma rukama jí mačkal zadek a roztahoval, zatímco jazykem přejížděl po jejích pyscích a občas zajel i do zadku. Elaria z toho byla v extázi, její šťáva z ní jen tekla a Bogar vše poctivě lízal. Lízal jako o život. Došlo mu, že důvod, proč teď nebojuje a místo toho mrdají, je, že Elaria byla dobře připravená. Cítil kolem jejího těla silnou magickou bariéru, kterou by v boji jen tak nepronikl.

Snažil se na něco přijít, ale myšlenky mu odvedla Elaria, která znovu začala kouřit jeho ptáka. Do zadku už dostal tři prsty a Bogar věděl, že je čas zkusit víc. Svalil z desky Elarii, naznačil jí, aby si klekla na čtyři. Jakmile to udělala, chvíli se kochal pohledem na její kulatý, pevný zadek. Několikrát jí plivnul na díru, ptáka si přetřel její šťávou a začal ho pomalu tlačit dovnitř. Jeho velký žalud se dotýkal jejího těla.

Elaria byla nedočkavá. „Čeho se bojíš, ty srabe? Narvi tam toho ptáka, dělej!“

Bogar na jeden zásun vrazil dovnitř až nadoraz. Tohle miloval na čarodějkách – vydržely hodně tvrdého šukání a pokaždé byly čisté. Elaria byla v extázi. Celá zpocená se klepala a sama přirážela. Z análu jí tekla krev, ale pro Bogara to byl jen další lubrikant. Pro tohle se narodil – v ničem jiném nebyl lepší. Samozřejmě kromě zabíjení.

Bogar cítil, že něco není v pořádku. Pomalu z něho vysávala sílu. Když viděl, jak v její malé díře mizí jeho pták, přemýšlel, že by to nebyla špatná smrt. Ale když se dostatečně nabažil, dostal nápad. Položil Elarii na záda a chvíli se kochal jejím štíhlým pasem a obřími prsy. Pak ji rukou chvíli prstil. Hned vytekla, tak už na nic nečekal a vrazil jí ho do kundy. V rychlém tempu ji mrdal čím dál rychleji. Potřeboval si to načasovat.

Bogar hekal a sténal víc a víc. Věděl, že Elaria z něj bere energii a že až bude mít orgasmus, bude to jeho šance. Elaria ho povzbuzovala: „Jo, mrdej, mrdej mě, Stínobijče, jsem děvka!“ Bogar měl rád sprosté holky, tak ještě trochu zrychlil a zkusmo u toho začal Elarii škrtit. Ta si to jen užívala a začínala se třást. Bogar věděl, že ji nedokáže uškrtit – jen si ověřoval sílu její ochrany.

Věděl, co musí udělat. Když už cítil, že bude stříkat, chytil se meče a použil jeho sílu, aby si posílil své kyčle a ptáka. Jak to udělal, na chvíli z Elarie skoro vyjel. Cítil, jak se mu pták ještě o něco zvětšil – teď už měl přes 36 cm. Bogar soustředil všechnu sílu do přírazů. Elaria si toho v naprostém opojení nevšimla, ale hned první příraz jí rozdrtil pánev. Bogar cítil, jak svým obrovským penisem při druhém přírazu něco propíchl. Cítil, jak jí z kundy, která byla natržená, teče spousta krve. Věděl, že to ještě nic neznamená.

Elaria byla u vytržení. „Ano, ano, rozmrdej mě, můj králi!“ V očích měla šílený výraz. Bogara už bolely koule, které také posílil magií meče. Po dalších pár přírazech začal konečně cákat.

„Už budu!“ zařval Bogar a nechal pracovat své koule. Elaria jako by si uvědomila, že něco je špatně, změnila svůj výraz na překvapený. Ale to už bylo pozdě. Bogar, s ptákem vraženým hluboko v Elariině žaludku, začal mocně stříkat. Bogar řval jako tur, Elaria si užívala orgasmus. Natlakoval do ní všechno své sperma. Pořád se kroutila v orgasmu. Bogar měl už strach, že to nezabralo. Pak se pokusila něco říct, ale jen vyplivla sperma – měla pusu plnou mrdky.

Její tělo stále ještě sebou slabě škubalo v dozvucích magie a zbytků její síly. Bogar se k ní sklonil, políbil ji na čelo a pak, s chladným klidem v očích a pevnou rukou, jí zlomil vaz. Tiché křupnutí prořízlo noční ticho, a její tělo zcela ochablo.

S povzdechem si utřel pot z čela a sáhl po lahvi morpy. „Byla jsi šílená, ale sakra dobrá,“ zamumlal, zatímco si pořádně přihýbal. Jeho tetování na zápěstí však náhle začalo znovu žhnout. Bogar se okamžitě otočil, jeho oči začaly propátrávat temný les. V tu chvíli před ním stála krásná Artemis – zosobnění hříchu. Dlouhé zlaté vlasy jí splývaly po zádech, její oči plné výzvy a chladné elegance se vpíjely do jeho tváře, a její tělo bylo dokonalou kombinací ladnosti a síly.

Bogar, stále nahý a s tvrdým ptákem, z něhož ještě odkapávalo sperma a krev, se na ni zazubil. „Na druhý kolo nejsem připravenej, holka. Vrať se za pár dní.“

Artemis se zarazila. Nečekala, že najde něco takového. Pohlédla na mrtvé tělo čarodějnice, ze kterého stále teklo sperma ze všech otvorů, a její oči se zúžily. „Takže ta děvka vážně umřela přesně tak, jak chtěla – úplně rozmrdaná?“ zeptala se chladně.

Bogar spokojeně pokrčil rameny. „Jo, užili jsme si to oba. A teď mám hotovo.“

Artemis chtěla zaútočit, ale nemohla odtrhnout pohled od toho, co měl Bogar mezi nohama. Nemohla uvěřit, jak něco takového mohlo do Elarie vůbec vejít. Její konsternace ji na chvíli zcela vyvedla z míry. Bogar, kterému její váhání neuniklo, došel k mrtvole čarodějnice, zvedl její hlavu a s klidem ji rozdrtil mezi svými silnými prsty.

To rozhodlo. Artemis věděla, že dnes by nevyhrála – možná by skončila stejně jako čarodějnice. S pohledem plným zmatku i zlosti se otočila a vzala nohy na ramena, mizela mezi stromy.

Bogar si konečně pořádně lokl morpy, otřel si ptáka do šatů, které už jedna čarodějnice nevyužije, a pohodlně si zapálil doutník. „Tohle byl skvělej den,“ řekl si spokojeně. „Zašukal jsem si, zabil čarodějnici, dostanu odměnu a mám ještě celou lahvičku morpy.“ Usmál se, přihnul si a s uspokojením vyrazil na další cestu.