Hranice přátelství

Kuba si nechal klíče od Janina bytu už před několika měsíci. Nezvykle si to obhájila: "Když mi zaliješ kytky, až budu pryč, tak si je nech." Kytky zalil jednou, možná dvakrát. Zbytek času je používal, aby se k ní vetřel na pivo nebo ji ukradl večeři, kterou nestihla dojíst. Dneska ale nepřicházel kvůli kytkám.

"Tak co, máš doma pivo, nebo musím pít ty tvoje patoky?“ oznámil svůj příchod z chodby. Vešel jako vždycky – sebevědomě, s pohledem, který jakoby naznačoval, že sem patří.

Jana na něj ani nezvedla oči. Seděla na gauči v šortkách a volném tričku, vlasy jí padaly do očí, před sebou měla rozevřenou knihu a „ruce sklenku červeného. „Tahle se odehrává v Berlíně během druhý světový," řekla, aniž by se obtěžovala odpovědět na jeho otázku.

Kuba shodil batoh na zem, posadil se vedle ní a opřel si ruku o její stehno, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Byla to přece Jana. Jeho Jana. Ta, se kterou se mohl smát, hádat, dělat hlouposti, a ještě ke všemu s ní mohl spát, aniž by to někdo z nich příliš rozebíral.

"Fajn, nech si svoje drama," zavrčel, vytáhl z lednice plechovku piva a zase se posadil. "Kromě toho… na co je dobrý Berlín, když máme Prahu?" dodal. Očividně se snažil být vtipný, ale Jana jen zavrtěla hlavou.

"Kubo, ty jsi tak otravný. Jediný důvod, proč tě sem ještě pouštím, je, že jsem příliš líná vstát abych ti zabouchla dveře před nosem.“

"Jo, jasně," odvětil a upil piva. "Když mě tak moc nemůžeš vystát, proč vždycky skončíš na mým klíně?"

Jana na něj konečně upřela pohled. "Protože jsi jednodušší než Tinder."

V jeho modrých očích zajiskřilo. Položil pivo na stůl, naklonil se blíž a rukou jí odhrnul pramen vlasů z obličeje. "A možná proto, že se ti líbí, když tě umím číst," zašeptal.

Jana ho plácla do ramene. „Tohle znělo, jako bys opsal větu z nějaký klišé romance."

"Tak mi dej lepší nápad," opáčil a přitáhl si ji blíž. Když ji políbil, už se nesnažil být vtipný. Byl to ten druh polibku, který se dlouho odkládá – i když přesně věděli, jak to skončí. Jeho ruce sjely na její boky a přitáhly ji k sobě blíž.

"Jestli mi necháš modřiny, tak tě vyhodím," zamumlala, když se opřela o jeho rameno, zatímco jeho prsty bloudily po hraně jejích šortek.

"Víš, že se ti to líbí," zašeptal proti jejím rtům a stiskl jí boky tak, že zalapala po dechu.

Přitáhl si ji do klína a jeho ruce ji držely přesně tam, kde ji chtěl mít. "Jano, já už dneska nikam jinam jít nechci, tak mi to nedělej tak složitý," řekl, když jeho prsty začaly zkoumat její kůži pod tričkem.

Jana se zasmála, ale její smích se rychle proměnil ve sténání, když jeho rty našly cestu na její krk. Kousl ji lehce do kůže, těsně pod uchem, přesně věděl, jak ji přivést k šílenství.

"Ty jsi neuvěřitelný idiot," vydechla, když ji přitlačil ke gauči a stáhl jí tričko přes hlavu.

Kuba se chvíli zastavil, díval se na ni, jak tam leží v obyčejné krajkové podprsence. Byla nádherná. A jeho. Jen by si to nikdy nahlas nepřiznal.

"Nemůžu si pomoct," řekl tiše, zatímco jeho ruka sjela k zapínání její podprsenky. "Prostě tě musím přečíst úplně celou."

Přerušila ho smíchem, ale když na její tělo sklouzly jeho rty, všechna slova zmizela. Jeho doteky byly pomalé, přesné. Jako by studoval každou její reakci, každé napětí svalů, každý povzdech.

Jeho prsty jí sklouzly mezi stehna a ona sevřela okraj gauče, jakmile si uvědomila, co s ní dělá. "Kubo… přestaň," řekla, ale její hlas zněl víc prosebně než rozkazovačně.

"Neříkej přestaň, když myslíš pokračuj," ušklíbl se a zrychlil své pohyby.

Bylo to jejich. Vášeň smíchaná s tou podivnou jistotou, že si vždycky přijdou na chuť. Bylo to víc než jen přátelství. A hluboko uvnitř to oba věděli. Ale neuměli si to přiznat.