Adam a Lucie III - její příběh 1/2

Lucie:

Dobrý den, jmenuji se Lucie a chci přispět mým příběhem, pocity a názorem k těmto povídkám. Protože by tato povídka byla příliš dlouhá, rozdělím ji do dvou částí.

Nedávno za mnou Kuba o víkendu přišel a říká mi:„Vadilo by ti, kdybych o nás napsal příběh?”. První, co mě napadlo, hlavně aby se to někdo z okolí nedozvěděl. Vždycky jsem věděla, že jsou lidi pokrytci. Nevěřili byste kolik kolegů a přátel se mi svěřilo s tím, že jsou nevěrní svým partnerům, partnerkám, manželům a manželkám. Mám pocit, že vždy je to tak, že to ví všichni ostatní, jen ti, co jsou podvádění o tom nemají ani nejmenší tušení. Jenže to se mi nelíbilo a nakonec jsem to přece jen udělala jinak. Přesto to nic nemění na tom, že to, jak s manželem žijeme, by v jejich očích bylo skvělé téma pro výsměch a drby.

V mém příběhu se dozvíte, jak to všechno bylo, jak to začalo. Koho nebaví detaily a dlouhé povídky, tak číst nemusí a může se vrátit ke čtení předchozích, myslím že už dvou, povídek.

Do mého nynějšího zaměstnání jsem nastoupila už v průběhu studia na VŠ a začala jsem jako pomocná administrativní síla na personálním oddělení, tenkrát ještě jako studentka. Moc se mi líbila firemní kultura a že lidé uměli pracovat společně. Atmosféra byla příjemná, tak jsem se rozhodla, že chci zůstat. Do plného úvazku jsem nastoupila na podzim v roce 2021. S Adamem se známe od mých začátků, protože mě měl na starosti, abych se jako nováček všechno naučila. Máte pravdu, cítím z toho dvojsmysl, ale choval se tenkrát velmi seriózně, věnovali jsme se pouze práci a dokonce mi ještě několik měsíců stále vykal, i když si nepamatoval, že jsme se už dávno dohodli, že si budeme tykat. Náš vztah byl čistě pracovní.

V té době byl vedoucí a bylo mu 42 let. Adam je vysoký, má tmavé vlasy pokryté šedinami. Má široká ramena a je na něm vidět, že je velmi fit. Nosí upravené delší vousy. Dnes je mu 45 let.

V polovině července roku 2022 jsme se s Jakubem vzali. Jakub je moje první láska a prožila jsem s ním také své první milování. Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak a nevěru jsem odsuzovala. Jak už ale víte, přijde něco, co jsem nečekala.

S Adamem jsme se spřátelili, už mi nevykal, ale začali jsme si povídat o tom, co nás baví, co děláme a jaké jsou naše životy. Často jsme se spolu uměli i zasmát a navzájem se podpořit. Brala jsem ho jako kolegu. Ale postupně jsem si začala na Adamovi všímat, že ho přitahuju. A já si také začala uvědomovat, že je mi sympatický. Lichotil mi a když měl čas, tak jsme v práci spolu zašli na oběd a pokaždé taková setkání byla příjemná. Každopádně, já vdaná a on ženatý. Často jsem si to opakovala.

Na podzim v roce 2022 Adama povýšili na manažera HR oddělení. Dostala jsem nového vedoucího, anebo spíš vedoucí, moje nová nadřízená je žena, jmenuje se Anna, ale všichni ji oslovujeme Aničko, se kterou bez problémů dobře vycházíme. S Adamem jsme se už tak často nestýkali, ale přesto v průběhu týdne jsme na sebe párkrát narazili nebo za mnou občas přišel, když byl na odchodu z práce domů.

Kvůli tomu, že už jsme spolu nebyli tak často v kontaktu jako dřív, začal dávat jeho náklonnost ke mně víc a víc najevo. Lichotky, že mi to sluší, že mám hezké oči, vlasy, rty. Jednou mi dokonce pochválil zadek a ne, nezačala jsem křičet o pomoc, neodvedli ho za to v poutech a nevyhodili z práce. Myslím si, že tohle se mezi muži a ženami prostě děje. Kdekoliv. Rozdíl je jen v tom, jestli je to příjemné oběma zúčastněným a přiznám se, že mně to příjemné bylo. Začal se mnou flirtovat. Dlouho jsem si od toho držela odstup, i když to bylo příjemné, ale časem jsem si uvědomila, že na Adama myslím čím dál víc častěji. Na mé lásce k Jakubovi to ale nic nezměnilo.

Čím častěji jsem na Adama myslela, tím víc jsem se začala těšit, až ho zase uvidím. Znáte ten pocit, když na někoho myslíte a potom toho člověka potkáváte snad všude? To se stávalo i nám. Náhodně jsme se potkávali v obchodě, ve městě, na různých kulturních akcích i daleko od Prahy. Dokonce jednou i na letní dovolené v zahraničí. Pokaždé, když jsem měla v hlavě myšlenku na něj, zanedlouho jsme se potkali. Skoro pokaždé jsem si ho všimla, když jsem na sobě ucítila něčí oči. Měla jsem z toho pocit, jako bychom si něco dlužili. Něco, co trvalo a nebylo uzavřené, proto se naše cesty protínaly. A ne, nečtu si denně horoskopy, abych zjistila ve kterém měsíci mě potká moje osudová láska.

Jednou jsem přišla do kanceláře, byl to normální všední pracovní den. I když něčím speciální pro mě byl, měla jsem tenkrát svátek, byl to Prosinec 2023. Z recepce mi zavolali, že si mám přijít dolů vyzvednout zásilku. Byla to velká kytice rudých růží se vzkazem, který si pamatuju do dnes. Stálo tam:„Lucinko, přeji Ti všechno nejlepší k dnešnímu svátku. Doufám, že Ti tyto květiny udělají radost. A.”. Když jsem vzkaz dočetla a na konci viděla ono “A.”, málem mě to položilo, protože mi došlo, že určitě nebudou od manžela. Nemohla jsem je přinést domů, tak mi dělaly společnost v kanceláři. Kolegyním jsem řekla, že mi je poslal manžel.

Předposlední týden před Vánoci přišel Adam ke mně do kanceláře a zrovna jsme tam byli sami. Byl upravený, hezky voněl. Povídali jsme si, rozesmíval mě a pak mi řekl, že jsem krásná a že mi to sluší. Že na mě myslí a jestli se mi líbily květiny. Zůstala jsem beze slov. Stála jsem naproti němu a červenala se. Řekla jsem, že to od něj bylo moc hezké, ale že mám manžela a on manželku a že bychom to neměli dělat.

Adam řekl, že je to v pořádku. Poděkoval mi, popřál hezký den a odešel. Asi za týden na to jsem musela zůstat v kanceláři déle, abych stihla dokončit práci do konce roku a v kanceláři zase nikde nikdo, říkala jsem si, že musím dokončit ty reporty, jinak se z toho nevyhrabu. Najednou někdo zaklepal na dveře. Já:„Ano, pojďte dál.”. Adam vešel do dveří a říká:,,Co tady ještě děláš tak dlouho, Luci?”. Já:,,Musím něco dokončit, ale už se pomalu chystám odejít domů.”. Adam za sebou zavřel dveře a udělal pár kroků ke mně, řekl mi:,,Lucinko, chtěl bych se tě na něco zeptat.”. Podívala jsem se na něho a řekla:,,Ptej se, děje se něco?”. Adam řekl:,,Pojď se mnou na večeři.”. Překvapilo mě to. Koukala jsem na něj a cítila, že mě začíná polévat horko. Řekla jsem:,,Ráda bych, ale nejde to.”. Adam odpověděl:,,Do ničeho tě tlačit nebudu, ale kdyby sis to rozmyslela, řekni mi.”. Kývla jsem. Popřál mi hezký den a zavtipkoval, ať mu ráno udělám kafé, jestli tu budu přes noc. Hodila jsem po něm propisku, když zavíral dveře. Ha ha, fakt vtipný.

Blížil se závěr roku a konečně zasloužený odpočinek. Byl to pátek 22. Prosince 2023, když jsme měli firemní Vánoční večírek, který se konal v jednom z největších a nejkrásnějších sálů v Praze. Přivezl mě manžel a přišla jsem sama. Vzpomínám si, že jsem na sobě měla kratší upnuté červené koktejlky s rukávy a odhalenými rameny. Jakub říkal, že mi dělají krásné nohy. Šaty ale naopak neměly skoro žádný výstřih. K tomu tmavé silonky a černé uzavřené podpatky, černé psaníčko, černý kabátek a jemný perlový náramek se stejnými náušnicemi od Jakuba. Cítila jsem se příjemně a těšila se na večírek.

Když jsem přišla bylo všechno naprosto nádherné a ozdobené. V rohu sálu stál vysoký Vánoční stromeček plný ozdob a pod ním dárky. Stoly byly plné jídla a pití, hosté se kolem sebe bavili uvolněně, jako by spolu nikdy nepracovali a byli celý život nejlepší přátelé a skoro všichni se smáli a tancovali. Přišla jsem k baru a objednala si dvě deci bílého vína. Cestou k baru jsem pozdravila kolegyně a spolupracovníky i z jiných oddělení.

Stála jsem u baru a po chvíli na to jsem za sebou uslyšela známý hlas:„Ahoj Lucinko.”. Otočila jsem se a rozbušilo se mi srdce, byl to Adam. Odpověděla jsem:„Ahoj Adame.", podala jsem mu ruku a když ji vzal do své, cítila jsem jeho hřejivou silnou dlaň, jak se mě dotýká. Když si na to vzpomenu, příjemně mě z toho mrazí.

Chvíli jsme spolu stáli stranou u kulatého stolečku a povídali si. Adam mi přinesl další skleničku. Zase mi lichotil. Řekl mi, že nikdo krásnější už dnes večer do sálu nepřijde a že je ze mě naprosto unešený. Lichotilo mi to. Červenala jsem se a usmívala se na něho. Pochválila jsem mu jeho černý oblek s bílou košilí, která byla nahoře rozepnutá. Adam mě vyzval k tanci. Podívala se na něj a podlomila se mi kolena. Zase ty myšlenky. Co si o tom řeknou kolegové, kolegyně, budu nervózní. On to poznal a dodnes si pamatuji, že řekl:„Kašli na ně. Jestli ti někdo z nich něco řekne, tak za mnou přijď a já už je nějak zpacifikuju.”. Zasmáli jsme se. Šli jsme tancovat.

Když jsme přišli na parket, hrála klasická diskotéková hudba, tancovali jsme, dělali hlouposti, smáli se. Koukali se jeden druhému do očí a večer si užívali. Najednou ale začal hrát ploužák. Řekla jsem si, dobře. Kam mám teď utéct?

Znáte ten pocit, když něco chcete, ale nesmíte to chtít? To bylo ono. Než jsem se vzpamatovala, stála jsem kousek od Adama. Cítila jsem jeho ruku na mých zádech a moji pravou ruku vzal do své. Přiblížili jsme se k sobě. Tancovali jsme pomalu, dívali se jeden druhému do oči. Většinu času se mi ale díval na rty. Myslela jsem si, že mě chce políbit. Cítila jsem z něj v podbřišku příjemné mravenčení. Najednou se světla úplně ztlumila a bylo vidět jen osvětlené pódium, kde hrál DJ, hudba hrála dál. Uvolnila jsem se a přitiskla se na jeho hrudník. Moc krásně voněl. Cítila jsem, jak mě Adam hladí po zádech. Moc jsem ho chtěla líbat. Chtěla jsem ať mě políbí. Za chvíli na to začala hrát zase normální diskotéková hudba.

Rozhodli jsme se, že si půjdeme sednout. Nabídl mi, že mi něco přinese, souhlasila jsem. Seděli jsme skoro na konci za dlouhým stolem, který se táhl napříč přes celou místnost. Byla asi 1 hodina ráno. Za stolem už moc lidí nesedělo, někteří kolegové byli už hodně opilí, jiní tancovali a pár hostů už se loučilo a odcházelo. Něco mi říkalo, jdi domů! Jenže mně bylo v jeho přítomnost moc hezky. Probrali jsme spoustu témat. Ukazoval mi fotky z výstupů na ferraty ve Slovinsku a Švýcarsku. Povídali jsme si o cvičení, co rádi děláme a naše zážitky. Celou noc jsme byli jen spolu, povídali si a smáli se.

Seděli jsme vedle sebe a on mi řekl:„Lucinko, děkuji ti za dnešní společnost. Chtěla bys, abych tě odvezl domů?”. Odpověděla jsem, že ne, že zavolám manželovi, aby pro mě přijel. Zvedla jsem se a šla mu zavolat někam, kde nebyla slyšet hudba. Kuba to ale nebral. Zkusila jsem to znovu a znovu a ani na čtvrtý pokus jsem se mu nedovolala. Vrátila jsem se zpátky a řekla Adamovi, že jestli je schopný řídit a jestli jeho nabídka pořád platí, tak bych byla ráda, kdyby mě odvezl. Ideálně domů. Adam na to odpověděl, že celý večer nepil a že mě odveze. Ideálně domů, dodal specifickým tónem hlasu.

Vzali jsme si věci a odešli. Přišli jsme k jeho autu a nasedli. Jeli jsme. Chvíli mlčeli. Domů to bylo zhruba 20 minut cesty. Po chvíli jsme zase zapředli rozhovor a povídali si snad celou cestu. Řekla jsem mu, ať nejezdí přímo před dům, ale zastaví jinde. Zastavil na začátku ulice na parkovišti pod pouliční lampou a stromy. Znovu mi poděkoval za hezký večer, koukali jsme se na sebe. Najednou jsem ucítila, že mi položil pravou ruku na nohu. Srdce jsem cítila skoro až v krku. Položila jsem svoji ruku na jeho a řekla:„Taky ti děkuju za hezký večer. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Jsi můj nejoblíbenější kolega.”. On na to odpověděl:„Napadlo tě někdy, že bychom mohli být něco víc, než kolegové?”. A sakra. Usmála jsem se na něj a řekla, že na něho myslím čím dál častěji. Hladil mě po stehně a řekl, že on na mě ani myslet nepřestává. Začervenala jsem se.

Měla jsem pocit, jako kdyby se čas zastavil. Říkala jsem si, že už bych měla jít, ale nechtělo se mi. Najednou se ke mně nahnul a dal mi pusu na tvář. Zamrzla jsem. Bušení srdce jsem cítila tak zřetelně jako bych zrovna doběhla maraton. Hladila jsem ho po ruce a usmívala se na něho. Adam se mi podíval do očí a zeptal se mě na něco, co jsem nečekala:„Jaké máš na sobě kalhotky, Lucinko?”. Překvapilo mě to. Chvíli jsem mlčela a pak řekla:„Ale ale, tady je někdo zvědavý. Tak schválně. Hádej.”. Adam na to odpověděl:„Myslím si, že máš na sobě červené tanga.”. Usmála jsem se a řekla:„Těsně vedle. Mám na sobě černé tanga s mašličkou.”. Adam:„S mašličkou? Ukážeš mi ji?” Já na to:„Myslím, že bych měla jít.” Adam:„Ne, počkej. Dobře. Nemusíš, promiň.”. Odpověděla jsem:„A když to udělám, zůstane to mezi námi?”. Adam odpověděl:„Neboj se. Nikdo se o tom nedozví.”.

Rozechvěla jsem se, pomalu si rozvázala kabátek, když jsem pořád ještě měla jeho ruku na stehně. Hladil mě. Nadzvedla jsem se a vyhrnula si šaty nahoru. Adam sklopil pohled mezi má stehna a díval se na moje kalhotky, pravou rukou sjel na vnitřní stranu stehna a pomalu si přitáhl moji nohu k sobě, aby dobře viděl. Řekl:„Lucinko, jsi úžasná. Ta mašlička je moc krásná. Děkuji.”. Za chvíli jsem cítila, jak se rukou po vnitřní straně stehna přibližuje blíž k mým kalhotkám. Dala jsem mu ruku na jeho a řekla:„To není dobrý nápad.”, pozdě. I tak jsem ucítila jeho letmý dotek na mých kalhotkách. Vzrušilo mě to, srdce mi bilo jako šílené. Byl u mě tak blízko. Najednou se na mě podíval, přiblížil se a začal mě líbat. Sakra ne, to je špatný nápad. Jenže jsem nechtěla, aby to přestalo. Líbali jsme se, položil svoji velkou silnou dlaň na můj krk. Cítila jsem jeho jazyk na svém. A pak… pak ruku z mého krku dal dolů a já ji cítila zase na stehně, jak jde výš a výš, až jsem ji cítila na svých kalhotkách. Hladil mě. Na chvíli mě přestal líbat a řekl mi, že mám mokré kalhotky. Kdyby byly jen mokré. Nemohla jsem se nabažit jeho polibků.

Za minutku jsem se vzpamatovala a zastavila ho, řekla mu, že tohle nemůžeme. Upravila se a poprosila, aby mě odvezl domů. Projeli jsme ulicí o pár domů blíž k místu, kde mě mohl vysadit, poděkovala jsem mu a vystoupila.

Když jsem zavřela vchodové dveře, měla jsem plnou hlavu myšlenek. Jedna část mě chtěla, aby pokračoval, chtěla aby mě líbal. Druhá mi připomínala, že jsem vdaná a že z toho můžu mít velký problém. Šla jsem se převléknout, vzala si pyžamo a šla do sprchy. Sprcha se trochu protáhla. Pořád jsem myslela na to, co se stalo. Jak jen to říct slušně… Řekněme, že masážní sprchová hlavice mi pomohla se nejen vykoupat. Když jsem se ve sprše uvolnila s myšlenkou na Adamovy doteky, zůstaly mi v hlavě už jen výčitky. Šla jsem spát. Moc mi to nešlo.

Když jsem se ráno probudila, nebylo to o moc lepší. Bolela mě hlava, ale o to víc moje svědomí. Nelitovala jsem sebe. Měla jsem strach, že přijdu o Jakuba.