Adam a Lucie: Překvapení
Zjistili jsme, že pokud bych pokračoval v psaní já, bylo by to jen převyprávění manželčina příběhu a to se nám nelíbilo, protože z toho nebyl cítit osobní prožitek. Z toho důvodu manželka celý příběh zanedlouho dokončí.
„Vrátím se v neděli, jídlo na víkend jsem ti nachystala do lednice.“, připomínala jsem Kubovi, zatímco jsem si zapínala náušnice. Kuba seděl na pohovce a koukal na mě, jak se chystám.
„Dobře, a kam že tě Adam vlastně pozval?“, zeptal se zvědavě.
„Vždyť jsem ti říkala, že vím jen, že budeme někde odpočívat. Myslím, že by to mohl být wellness.”, zopakovala jsem s mírným úsměvem a sjela pohledem svůj outfit. Otočila jsem se na Kubu a zeptala se ho. „Co myslíš? Jak vypadám?”, zeptala jsem se ho. „No, nevím kolik manželů pouští své ženy za milencem v tílku bez podprsenky a v krátké kožené sukni, ale myslím si, že do toho wellnessu bez krátké pauzy ani nedojedete.”, plácla jsem ho po ramenu a začali jsme se smát.
„A co jeho žena?“ zeptal se se zvednutým obočím.
„Chci se ho zeptat, myslím že z té otázky bude mít Adam fakt radost.“, trochu jsme se tomu zasmáli, vzala si kabelku a odešla jsem. Věděla jsem, že budu mít brzy všechny odpovědi. Měla jsem trochu strach.
23. srpna 2024, pátek večer
Adam pro mě přijel ve svém elegantním autě, se kterým zastavil o ulici dál od našeho domu. Už když jsem ho viděla, cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Vždycky byl charismatický, ale tentokrát z něj vyzařovalo něco zvláštního – jakási tichá sebedůvěra, která mě fascinovala.
Cestou jsme si povídali o všem možném, ale když jsme vjeli na dlouhou příjezdovou cestu k wellness resortu, rozhodla jsem se, že už nechci dál otálet. „A co tvoje žena?“, nadhodila jsem, aniž bych na něj pohlédla.
Zavládlo ticho, které trvalo déle, než by bylo pohodlné. Pak Adam promluvil. „Jsme spolu přes dvacet let,“ začal. Jeho hlas zněl klidně, ale zároveň v něm bylo něco zvláštně melancholického. „Nemáme děti. Kariéra byla pro nás oba na prvním místě. A když jsme pak chtěli… no, bylo pozdě. Ale pořád se máme rádi. Domluvili jsme se na otevřeném manželství.“.
Ta poslední věta mi rezonovala v hlavě. Chtěla jsem se ptát dál, ale něco v jeho tónu mi napovědělo, že tohle je všechno, co mi chce říct.
24. srpna 2024, sobota ráno
Wellness resort byl dechberoucí. Celý prostor byl jako z jiného světa – mramorové podlahy, tlumené osvětlení, vůně éterických olejů, která se linula z každého kouta. Náš pokoj byl třešničkou na dortu. Dominovala mu vířivka, která byla zasazená do elegantní dřevěné plošiny u obrovského okna s výhledem na les.
Když jsem ráno vstala, Adam už byl ve vířivce. Na stole čekala láhev šampaňského, kterou zřejmě objednal ještě večer. Měla jsem na sobě jen růžový saténový župan, který jsem si rychle sundala a než jsem stihla vejít do vířivky, Adam si mlčky prohlížel mé nahé tělo.
„Jak ses vyspala?“ zeptal se, aniž by otevřel oči.
„Dobře“, odpověděla jsem a sledovala, jak se voda lehce pohupuje kolem jeho ramen.
„Víš“, začala jsem pomalu, „včera jsi říkal něco o důvěře. Že jste s tvojí ženou v otevřeném manželství. Jak to funguje?“
Otevřel oči a upřel na mě pohled, který byl až nepříjemně intenzivní. „Je to o pochopení. A o tom, že víš, co chceš.“
Jeho slova mi zněla v hlavě, zatímco se naklonil blíž. Cítila jsem, jak mi ruka sklouzla po hladině vody, až se setkala s jeho. Dotkl se mého zápěstí a lehce mě přitáhl blíž.
„A ty, Lucinko?“ zašeptal. „Víš, co chceš?“
Moje odpověď nebyla ve slovech. Byla v našem pohledu, v tom tichu, které nás obklopovalo, v blízkosti, která najednou nedovolovala žádný prostor mezi námi. Všechny pochybnosti zmizely. Políbili jsme se.
Potom se mě zeptal:„A co tvůj manžel?”, s obličejem bez výrazu. „Toleruje mi, když chci na chvíli zlobit a být svobodná.”, odpověděla jsem. Bylo na něm vidět, že ho to velmi zaskočilo. „Cože? To myslíš vážně?”. „Ano, máme to taky takové volnější, ale někdy chce, abych se mu se svými zážitky svěřila. Je to jeho fantazie.”, dodala jsem. „Já bych takové krásné princezně svobodu nedovolil.”, usmál se. „A kdo řekl, že bych si tě vzala?”, dodala jsem se škodolibým úsměvem.
Šli jsme spolu na oběd, po kterém následovaly procedury. Příjemně jsme si odpočinuli při masáži celého těla, v několika druzích saun, vířivek a koupání ve velkém venkovním bazénu s výhledem na hustě prorostlý les.
Když jsme přišli zpátky na pokoj, dostali jsme chuť na mazlení. Leželi jsme spolu v krásné velké posteli a na kůži bylo příjemné vnímat její saténové povlečení, když v tom dostal nápad. „Mohl bych si tě vyfotit, Lucinko?”. „Dobře, ale jen na můj mobil.”, podala jsem mu svůj telefon do ruky a on mi řekl, že až nastane vhodný moment, který by si chtěl zapamatovat, tak si mě vyfotí. Souhlasila jsem a napadlo mě, že bych se o ty fotky mohla podělit s Kubou, kdyby je chtěl vidět. Při té myšlence jsem se začala třást vzrušením.
Vzpomněla jsem si, že mi Kuba koupil hezké krajkové červené body se saténovými rukavičkami, které končily u loktů a síťované punčochy. Podívala jsem se na Adama a zeptala se ho:„Chtěl bys něco vidět?”, kývl a já se odešla převléknout.
Přišla jsem k němu a postavila se před postel. Pravou rukou si projela vlasy a upřeně se podívala na Adama. Asi už nedýchal, pomyslela jsem si. „Jsi nádherná!”, řekl. Chvíli jsem stála před ním a ukazovala mu, jak hezky jsem se pro něho nachystala. „Pojď za mnou, Lucinko.”, zašeptal.
Byla to další z našich krásných nocí, kterou jsme si spolu moc hezky užili. Udělali jsme spolu pár snímků, za které bych se asi měla stydět, ale uklidňuje mě, že zůstanou tajemstvím nás tří.
Pokračování příště.
Lucka
Přečteno 228x
Tipy 3
Poslední tipující: Marry31, mkinka

Komentáře (0)